Toto je člověkem vytvořený les. Může zabírat velkou plochu, nebo malý prostor -- jako je vaše zahrada. Všechny tyto lesy jsou dva roky staré. Já mám les na své zahradě. Láká mnoho zvířat. (Zpěv ptáka) Každé ráno se probouzím jako princezna z Disneyho pohádky (Smích) Jsem podnikatel, který se zabývá pěstováním takovýchto lesů. Pomohli jsme továrnám, farmám, školám, domovům, letoviskům, obytným domům. veřejným parkům, a dokonce i zoo vytvořit takové lesy. Les není osamocený kus země, kde žijí zvířata. Les může být nedílnou součástí našich životů ve městech. Les, pro mě, je místo tak hustě zarostlé, že nedokážete jen tak projít skrz. Nezáleží na velikosti. Většina míst, kde dnes žijeme, byla dříve les. Dříve, před zásahem člověka. Pak jsme postavili města namísto těchto lesů, například São Paulo, a zapomněli jsme, že jsme také součástí přírody, stejně jako 8,4 milionu dalších druhů na planetě. Naše přirozené prostředí přestalo být přirozeným. Ale pro některé z nás už to neplatí. Já a někteří další se dnes živíme vytvářením těchto lesů -- všude. Jsem průmyslový inženýr. Mou specializací je produkce aut. Když jsem pracoval pro Toyotu, naučil jsem se, jak přeměnit přírodní zdroj na produkt. Například, nechali jsme odkapat mízu z kaučukovníku, udělali z ní surový kaučuk a z toho vyrobili pneumatiku -- produkt. Ale takový produkt už se nikdy znovu nestane přírodním zdrojem. Bereme prvky z přírody a zpracováváme je tak, že je to nevratné. To je průmyslová výroba. Příroda, na druhou stranu, funguje úplně obráceně. Vše je tvořeno spojováním prvků, atom po atomu. Všechny přírodní produkty se stávají opět přírodními zdroji. To je něco, co jsem se naučil, když jsem pěstoval les na své zahradě. A to bylo poprvé, kdy jsem spolupracoval s přírodou, než abych jí vzdoroval. Od té doby jsme vytvořili 75 takových lesů v 25 městech po celém světě. Pokaždé, když pracujeme na novém místě, zjistíme, že vše, co je potřeba, abychom vypěstovali les, je dostupné všude kolem nás. Vše, co musíme udělat, je spojit jednotlivé prvky a nechat přírodu pracovat. Při pěstování lesa začínáme s půdou. Zjišťujeme, jaká je, dokonce i jak chutná, abychom zjistili, co jí chybí. Jestliže je půda z malých částic, stává se pevnou -- tak pevnou, že se do ní nemůže vsáknout voda. Přidáváme do půdy biomasu, kterou najdeme kolem, což zvýší její porozitu. Voda se pak vsakuje. Jestliže půda nemá dostatečnou kapacitu na udržení vody, přidáme ještě více biomasy -- nějaký vodu pohlcující materiál jako třeba rašelinu nebo rýži, aby půda dokázala vodu udržet a zůstala vlhká. K růstu potřebují rostliny vodu, sluneční světlo a živiny. Co když v půdě nejsou žádné živiny? Nemůžeme jen tak přidat živiny přímo do země. To by byl způsob průmyslový. Nepřirozený. My přidáme do půdy mikroorganismy. Ty tvoří živiny v půdě přirozeně. Živí se biomasou, kterou jsme do půdy přidali, takže jediné, co musí, je jíst a množit se. A jak se zvyšuje jejich počet, půda začíná znovu dýchat. Znovu přichází k životu. Zjišťujeme, které stromy jsou původní. Jak to poznáme? Vše, co existovalo před zákrokem člověka, je původní. Je to jednoduché pravidlo. Zkoumáme národní park, abychom našli poslední části původního lesa. Zkoumáme posvátné háje nebo posvátné lesy okolo starých chrámů. A pokud nenajdeme vůbec nic, jdeme do muzeí, abychom viděli semena nebo dřevo stromů, které tam byly před dávnými dobami. Zkoumáme staré malby, básně a literaturu z daného místa, abychom identifikovali druhy stromů, které tam patří. Jakmile máme stromy vybrané, rozdělíme je do čtyř pater: keřové, podstromové, stromové a klenbové patro. Stanovíme poměry mezi vrstvami a rozhodneme, jak namícháme ve vrstvách jednotlivé druhy stromů. Jestliže děláme ovocný sad, zvýšíme počet stromů nesoucích ovoce. Může to být kvetoucí les, les, který přitahuje ptáky a včely, nebo to může být jednoduše původní neudržovaný jehličnatý les. Sbíráme semena a klíčíme z nich sazenice. Staráme se o to, aby stromy patřící do stejné vrstvy nebyly sázeny vedle sebe, nebo budou bojovat mezi sebou o místo, až vyrostou. Sazenice sázíme blízko sebe. Na povrch rozprostřeme tlustou vrstvu mulče, takže i když je horko, půda zůstává vlhká. Když je zima, námraza se tvoří jen na mulči a půda může stále dýchat, i když venku mrzne. Půda je velmi měkká -- tak měkká, že kořeny se do ní zavrtávají jednoduše a hodně. Zpočátku se nezdá, že by les rostl, ale roste pod povrchem. V prvních třech měsících kořeny dosáhnou hloubky jednoho metru. Tyto kořeny tvoří síť, která pevně drží půdu. V této změti kořenů žijí mikroby a houby Takže pokud v blízkosti stromu není dostupná nějaká živina, tyto mikroby stromu živinu dodají. Kdykoliv zaprší, jako kouzlem se přes noc objeví houby. A to znamená, že půda pod nimi má zdravou houbovou síť. Jakmile se stromy zakoření, les začíná růst na povrchu. Jak les roste, my ho stále zaléváme -- po další dva tři roky. Chceme, aby všechna voda a živiny zůstaly jen stromům, takže odstraňujeme trávu a plevel. Jak les roste, zastiňuje slunce. Nakonec je les tak hustý, že jím sluneční světlo nepronikne. Plevel už tedy nemůže růst, protože také potřebuje sluneční svit. V tomto stádiu se z lesa už neodpařuje každá kapka vody, která do něj spadne. V hustém lese se kondenzuje vlhký vzduch a zachovává se vlhkost. Postupně přestáváme les zalévat. A i bez zalévání půda v lese zůstává vlhká a někdy i tmavá. Když teď na zem spadne list, okamžitě se začne rozkládat. Rozložená biomasa tvoří humus, který je potravou pro les. Jak les roste, více listů padá na zem -- to znamená více humusu, to znamená více potravy, takže les se stále zvětšuje. A takový les roste exponenciálně. Je-li les jednou zavedený, regeneruje sám sebe znovu a znovu, pravděpodobně navždy. V takovém lese nejlepší údržba je žádná údržba. Je to taková malá lesní párty. (Smích) Tento les roste jako kolektiv. Kdyby ty samé stromy -- ty samé druhy -- byly zasazeny nezávisle, nerostly by tak rychle. A takhle vytvoříme stoletý les za deset let. Velice děkuji. (Potlesk)