Dokážete odhalit, zda vám dítě lže?

Jsou děti špatnými lháři? Myslíte si, že je snadno odhalíte? Výzkumný pracovník Kang Lee se zabývá otázkou, jaké fyziologické projevy provázejí děti při lhaní. Děti lžou často, začínají již ve věku dvou let, a jsou v tom velice dobré. Pan Lee mimo jiné vysvětluje, proč bychom se měli z prvních lží našich dětí radovat, a vedle toho představuje novou, na detekci lží zaměřenou metodu, která by jednou mohla odhalovat skryté emoce naší tváře.

Zdravím vás.

Dovolte mi se vás zeptat:

Lhali jste někdy v dětství?

Pokud ano, mohli byste se přihlásit?

Wow! Tak upřímnou skupinu lidí
jsem ještě neviděl.

(smích)

Posledních 20 let studuji,

jak se děti učí lhát.

A dnes se s vámi chci podělit

o některé z našich objevů.

Ale na úvod vám povím příběh
svého přítele Richarda Messina,

který dělá ředitele na základní škole.

Jednoho dne obdržel telefonát.

Volající říkal:

"Pane Messina, můj syn Johnny
dnes nepřijde do školy,

protože je nemocný."

On se zeptal:

"S kým mluvím, prosím?"

A volající odpověděl:

"Já jsem můj otec."

(smích)

Takže tento příběh

(smích)

velmi pěkně shrnuje
tři obvyklá přesvědčení,

která o dětech a lhaní máme.

Zaprvé, děti začínají lhát

až po nástupu na základní školu.

Zadruhé, děti jsou špatní lháři.

My dospělí snadno poznáme,
zda mluví pravdu.

A zatřetí, lžou-li děti
již od nízkého věku,

musí mít nějaké vady charakteru

a během života se z nich stanou
patologičtí lháři.

Avšak ukazuje se,

že všechny tyto tři úvahy jsou mylné.

S dětmi z celého světa jsme hráli hry

spočívající v hádání.

Zde je příklad.

V této hře jsme požádali děti,
aby hádaly čísla na kartách.

A řekli jsme jim, že jestli
uhodnou správné číslo,

vyhrají hodnotnou cenu.

Ale během hry

jsme se omluvili a opustili místnost.

Před tím, než jsme z místnosti odešli,

jsme dětem řekli, aby nepodváděly
a karty neotáčely.

Samozřejmě,

že jsme v místnosti měli
skryté kamery,

abychom sledovali každý jejich pohyb.

Protože touha vyhrát
je velmi silné lákadlo,

více než 90 procent dětí karty otočí

hned jak místnost opustíme.

(smích)

Klíčová otázka zní:

Když se vrátíme zpět
a zeptáme se dětí,

jestli podváděly,

přiznají se ty, které podváděly,

nebo o svém prohřešku zalžou?

Zjistili jsme, že nezávisle na
pohlaví, zemi či náboženství

děti ve věku 2 let

ve 30 procentech případů zalžou,

70 procent svůj prohřešek přizná.

Ve věku 3 let

50 procent lže a 50 procent
řekne pravdu.

Ve 4 letech

lže více než 80 procent.

A v případě dětí starších čtyř let

již lže naprostá většina.

Takže jak vidíte,

lhaní je ve skutečnosti typickou
součástí vývoje.

A některé děti začnou lhát

dokonce už ve 2 letech.

Pojďme se teď tedy
blíže věnovat mladším dětem.

Proč lžou pouze některé děti,
ale nikoli všechny?

Když vaříte,
potřebujete kvalitní ingredience,

abyste mohli uvařit kvalitní jídlo.

A dobře vymyšlená lež
vyžaduje dvě takové ingredience.

První klíčovou ingrediencí
je znalost teorie mysli,

neboli schopnost číst mysl jiného.

Schopnost číst lidskou mysl spočívá
v uvědomění si,

že jednotliví lidé vnímají
danou situaci odlišně,

a ve schopnosti odlišit mezi tím,
co vím já,

a tím, co ví někdo jiný.

Pro lhaní je to důležité proto,

že základ lhaní spočívá v tom,
že já vím,

že ty nevíš,

co vím já.

Proto ti můžu lhát.

Druhý významný prvek pro dobré lhaní
je sebeovládání.

Je to schopnost ovládat svůj projev,
výrazy tváře

a řeč těla,

což podporuje přesvědčivost sdělované lži.

Zjistili jsme,
že malé děti,

jež mají rozvinutější obě
z uvedených schopností,

začínají lhát dříve

a jejich lži jsou propracovanější.

Jak se ukázalo,
obě ony schopnosti jsou pro všechny z nás

a naše fungování ve společnosti
nepostradatelné.

A naopak nedostatky v těchto
dvou dovednostech

jsou spojovány s vážnými
vývojovými vadami,

jako je např. ADHD či autismus.

Pokud tedy přistihnete vaše dvouleté dítko
při jeho první lži,

místo panikaření

byste měli oslavovat...

(smích)

...neboť ona lež signalizuje,
že vaše dítě postoupilo

na další příčku obvyklého vývoje.

Nabízí se otázka,
zda jsou děti špatnými lháři.

Myslíte, že je dokážete snadno
odhalit?

Chtěli byste si to vyzkoušet?

Ano? Dobře.

Pustím vám tedy dvě videa.

V těchto videích budou

děti zodpovídat otázku:

"Podváděli jste?"

Zkuste mi říci,

které z dětí lže

a které mluví pravdu.

Zde je první dotazované dítě.

Jste připraveni?

(Video) Výzkumník: "Podváděl jsi?"
Dítě: "Ne."

(Kang Lee) A přichází druhé dítě.

(Video) Výzkumník: "Podváděla jsi?"
Dítě: "Ne."

Dobře, pokud si myslíte,
že lže první dítě,

prosím, přihlaste se.

A pokud jste toho názoru, že lež
říká druhé dítě, přihlaste se.

Pravda je taková,

že první dítě mluví pravdu,

zatímco to druhé lže.

Vypadá to, že z mnohých z vás by byly
špatné detektory dětských lží.

(smích)

Podobné hry jsme hráli

s mnoha dospělými různých profesí
a postavení.

A ukázali jsme jim spousty videí.

V polovině z nich děti lhaly.

Ve druhé polovině mluvily pravdu.

Pojďme zjistit,
jak si testovaní dospělí vedli.

Protože je zde stejné množství lhářů
jako pravdomluvných,

budete-li náhodně hádat,

máte padesátiprocentní šanci,
že se trefíte.

Pokud se tedy vaše přesnost
pohybuje kolem 50 procent,

znamená to, že v odhalování dětských lží
selháváte.

Začněme s vysokoškoláky a studenty práv,

kteří jsou typičtí svými
nízkými zkušenostmi s dětmi.

Ne, oni dětské lži neodhalí.

Jejich výkon odpovídá náhodě.

Co třeba sociální pracovníci a právníci
věnující se ochraně dětí,

kteří s dětmi pracují denně?

Jsou oni schopni odhalit, zda dítě lže?

Nikoli.

(smích)

Jak si stojí soudci,

celníci

a policisté,

kteří se denně setkávají se lháři?

Jsou oni schopni poznat dětské lháře?

Nejsou.

A co rodiče?

Dokáží rodiče poznat,
když jim jiné dítě lže?

Ne, nedokáží.

A jsou schopni odhalit lež
vlastního dítěte?

Ne, nejsou.

(smích a potlesk)

Nabízí se otázka,

proč je lež dětí
tak těžké odhalit.

Dovolte mi vám odpovědět
na příkladu mého syna Nathana.

Takto vypadá jeho výraz,

když lže.

(smích)

Tedy, pokud děti lžou,

výraz v jejich obličeji
je typicky neutrální.

Avšak pod tímto neutrálním obličejem

dítě zažívá mnoho pocitů,

jako je strach, vina, stud

a možná i trochu rozjaření z toho,
že právě lže.

(smích)

Většina emocí je bohužel buď prchavá,
nebo dovedně skrytá.

A proto je pro nás obvykle neviditelná.

Během posledních pěti let

jsme se proto snažili najít způsob,
jak tyto skrývané emoce odkrýt.

Načež jsme dospěli k objevu.

Víme, že pod kůží pokrývající obličej

se nachází bohatá síť cév.

Když prožíváme různorodé emoce,

průtok krve v těchto cévách se
nepatrně mění.

A tyto změny jsou způsobeny automatickým
systémem,

který je mimo kontrolu našeho vědomí.

Zkoumáním změn průtoku krve

můžeme pozorovat jinak skryté
lidské emoce.

Změny vztahující se k jednotlivým emocím
jsou bohužel příliš nepatrné na to,

abychom je mohli pozorovat pouhým okem.

Abychom zkoumání emocí v lidské tváři
byli schopni,

vytvořili jsme novou technologii
spočívající ve snímání,

již jsme nazvali
"transdermální optické snímání".

K tomuto jsme využili běžnou kameru,
na níž jsme snímali lidi,

když zažívali různé skryté emoce.

A následně, s využitím naší obrazy
zpracovávající technologie,

jsme dokázali vyextrahovat snímky
oněch průtokových změn.

Pouhým pohledem na transdermální záběry

nyní můžeme snadno rozeznat

změny v průtoku krve, spojené
s jednotlivými těžko odhalitenými emocemi.

Za použití této metody

můžeme nyní odhalit emoce spojené
se lhaním,

a na základě toho přistihnout
osoby při lži.

Můžeme tak učinit nenásilně,

bez bližšího kontaktu, bez výdajů,

s přesností kolem 85 procent,

což dalece přesahuje procento
náhodného odhadu.

K tomu všemu jsme objevili
Pinokiův efekt.

Nikoli tento Pinokiův efekt.

(smích)

Tohle je opravdový Pinokiův
efekt.

Když lidé lžou,

tok krve v jejich tvářích klesá,

zatímco průtok v nose narůstá.

Lhaní samozřejmě není jedinou příčinou

vyvolávající naše skryté emoce.

Proto si pokládáme otázku,

zda je možné, krom detekce lži,

využít naši technologii i k jiným účelům.

Jedna možnost aplikace je ve vzdělávání.

Prostřednictvím této metody můžeme
např. pomoci tomuto učiteli matematiky

rozpoznat studenty,
kteří zažívají silnou úzkost,

vyvolanou tématem, o němž hovoří.
Pokud si toho učitel bude vědom,

může jim pomoci.

Dále se nabízí využití v oblasti
lékařské péče.

Denně např. skypuji svým rodičům,

kteří žijí tisíce mil ode mě.

Za pomoci této technologie

mohu nejenom zjistit,
jak se jim daří,

ale zároveň monitorovat
jejich tep, míru stresu,

jejich náladu či zda v onu chvíli
pociťují bolest či nikoli.

A možná, v budoucnu,

též potenciální riziko infarktu
či vysoký krevní tlak.

Krom toho se můžete ptát,

zda je metoda využitelná i k odhalování
emocí politiků.

(smích)

Např. během debat.

Odpověď zní ano.

Prostřednictvím televizních
nahrávek

můžeme pozorovat jejich tep,

rozpoložení i míru stresu,

v budoucnu možná i fakt, zda nám lžou
či nelžou oni.

Metoda je též využitelná
v průzkumech trhu,

např. pro zjišťování

zda lidé mají či nemají rádi
určitý produkt.

Za zmínění stojí i randění.

Tak kupříkladu pokud se

na vás váš doprovod usmívá,

naše metoda vám pomůže určit,

zda se mu opravdu líbíte,

či zda se jen chová mile.

A v tomto konkrétním příkladě...

...se slečna pouze snaží být milá.

(smích)

Metoda transdermálního
optického snímání

je dnes na počátku vývoje.

Objeví se mnoho nových možností využití,
o nichž dnes nevíme.

Ale jedním jsem si jistý.

Lhaní již nikdy nebude stejné.

Děkuji vám.

(čínština) Děkuji.

(potlesk)