Podivuhodný původ geniálních vynálezů

Říkává se, že „nouze naučila Dalibora housti“. Neplatí to ale vždycky. Steven Johnson mluví o tom, jak některé z přelomových nápadů a technologií, jako jsou třeba počítače, nevznikly vůbec z nutnosti, ale pro ten zvláštní požitek, který přináší hra a zábava. Sdílejte tento fascinující animovaný přehled dějin vynálezů. Zdá se, že budoucnost najdete všude tam, kde se lidé nejvíc baví.

(Hudba)

Zhruba před 43 tisíci lety

v horách na severozápadní hranici
dnešního Slovinska

uhynul mladý jeskynní medvěd.

O tisíc let později na jihu Německa
uhynul mamut.

Uplynulo pár století a nedaleko odsud

uhynul sup bělohlavý.

Nevíme téměř nic o tom,
jak tato zvířata uhynula.

Přesto osud těchto stvoření
lišících se oblastí i obdobím,

má jedno společné.

Poté, co uhynula,

z kosti z každého z nich

člověk vyrobil flétnu.

Chvilku nad tím popřemýšlejte.

Představte si, že jste jeskynní člověk
před 40 000 lety.

Umíte zacházet s ohněm.

Vyrábíte jednoduché lovecké nástroje.

Naučili jste se vyrobit si
oděv z kůže zvířat,

abyste se chránili před zimou.

Co byste chtěli vynalézt dál?

Zdá se absurdní,
že byste vymysleli flétnu,

nástroj k bezúčelnému rozkmitávání
molekul vzduchu.

Ale přesně to naši předkové udělali.

S překvapením zjišťujeme,
že v dějinách průkopnictví

nejde o nic výjimečného.

Lidé občas vymyslí věci,

protože chtějí přežít
nebo nakrmit své děti

nebo si podrobit vedlejší vesnici.

Ale stejně tak často

nové nápady přicházejí na svět

jednoduše proto, že jsou zábavné.

A co je skutečně zvláštní:

spousta z těch laškovných a
zdánlivě zbytečných vynálezů

podnítila významné proměny

ve vědě, v politice i ve společnosti.

Vezměte si, co je asi tím nejdůležitějším
výtvorem současnosti:

programovatelné počítače.

Obvykle se tvrdí, že počítače
mají svůj původ ve vojenské technologii.

Mnohé z prvních počítačů
totiž byly sestaveny

k rozluštění šifer během války nebo
k vypočítání balistické křivky.

Ve skutečnosti je ale původ
moderního počítače

mnohem zábavnější,

dokonce muzikálnější,

než by vás asi napadlo.

Princip rozezvučení trubic

pouhým foukáním,
na němž je flétna založena,

byl později upraven
a před více než 2 tisíci lety

tak vznikly první varhany.

Kdosi přišel s geniálním nápadem
rozezvučit nástroj

mačkáním páček pomocí prstů,

a vynalezl tak první klaviaturu.

Klávesové nástroje se vyvinuly z varhan,
přes klavichord a cembalo

až ke klavíru.

A pak v polovině 19. století

parta vynálezců konečně přišla s nápadem

použít klávesy nikoliv k vydávání zvuku,
ale k psaní písmen.

Úplně první psací stroj

se dokonce původně nazýval
"psací cembalo".

Flétny a hudba vedly ještě
k významnějším průlomům.

Před zhruba tisíci lety,

na vrcholu islámské renesance,

sestavili tři bratři v Bagdádu zařízení,

automatické varhany.

Nazvali je "samohrající nástroj".

Šlo v podstatě o obří hudební skříň.

Varhany bylo možné nařídit tak,
aby hrály různou melodii,

pomocí pokynů zakódovaných v umístění
kolíků na otáčejícím se válci.

Když jste chtěli, aby skříň hrála
jinou písničku,

stačilo vyměnit válec za nový
s odlišným kódem.

Tento nástroj byl první svého druhu.

Byl programovatelný.

Koncepčně šlo o obrovský skok kupředu.

S tímto vynálezem přichází poprvé

myšlenka hardwaru a softwaru.

Tento neuvěřitelně významný koncept

k nám nedorazil jako nástroj určený
k válečným účelům,

k dobývání nebo z nutnosti.

Vzešel z toho zvláštního požitku při
sledování stroje hrajícího hudbu.

Co víc, myšlenka programovatelných strojů

přežila zhruba 700 let jen díky hudbě.

Na začátku 18. století se hrací strojky

staly hračičkami pařížské smetánky.

Komedianti používali
ty stejné válce s kódem

k ovládání pohybů takzvaných automatů,

prototypů robota.

Jedním z nejslavnějších byl,

ano, uhádli jste, automatický flétnista,

kterého vytvořil geniální
francouzský vynálezce

Jacques de Vaucanson.

Během práce na svém hudebním robotovi

dostal další nápad.

Když lze naprogramovat stroj,
aby vyluzoval příjemný zvuk

proč jej nenaprogramovat tak, aby tkal
látku s nádhernými barevnými vzory.

Místo kolíků představujících na válci
různé tóny,

budou kolíky představovat vlákna
různých barev.

Když jste chtěli pro svou látku nový vzor,

stačilo nastavit nový válec.

Tak vznikl první programovatelný
tkalcovský stav.

Výroba těchto válců byla časově náročná
a příliš nákladná,

ovšem o půl století později

jiný francouzský vynálezce jménem Jacquard

přišel s geniálním nápadem použít místo
kovových válců

děrné štítky z papíru.

Papír byl mnohem levnějším
a pružnějším způsobem,

jak stroj naprogramovat.

Systém děrných štítků podnítil
viktoriánského vynálezce Charlese Babbage

k vytvoření analytického stroje,

prvního skutečného
programovatelného počítače,

který byl kdy navržen.

Počítačoví programátoři používali
děrné štítky

až do 70. let 20. století.

Položte si tedy tuto otázku:

co skutečně umožnilo vznik
moderních počítačů?

Ano, vojenská účast je důležitou
součástí tohoto příběhu,

ale vynalezení počítače vyžadovalo
další stavební kameny:

hrací skříňky,

mechanické figurky flétnistů,

cembalové klaviatury,

pestrobarevně vzorované tkaniny,

a to zdaleka není celý příběh.

Máme dlouhý seznam světově převratných
nápadů a technologií,

které začaly hrou:

veřejná muzea, guma,

teorie pravděpodobnosti, pojišťovnictví

a mnoho dalších.

K vynalézavosti není vždy potřeba nouze.

Podstatou hravé mysli je její zvídavost,

hledání nových možností
ve světě kolem nás.

Tato bádavost je důvodem,
proč tolik zážitků,

které začaly jen pro potěšení a zábavu,

nás nakonec vedlo k zásadním průlomům.

Myslím si, že by to mělo ovlivnit to,
jak učíme děti ve škole,

jak podporujeme inovaci
na našich pracovištích.

Tento způsob myšlení o hře a požitku

nám ale také pomůže zjistit,
co přijde dál.

Jen si to představte:
kdybyste žili v roce 1750

a snažili si představit ty obrovské změny,

které se objeví v 19. a 20. století:

automatické stroje, počítače,

umělá inteligence.

Programovatelná flétna

bavící pařížskou smetánku

by jim tehdy napověděla asi tolik,
jako cokoliv jiného.

Přinejlepším jim to připadalo
jako cosi zábavného,

nevyužitelného pro cokoliv seriózního.

Ukázalo se, že to byl počátek
technologické revoluce,

která změní svět.

Budoucnost najdete všude tam,

kde se lidé nejvíc baví.