Myslíte si, že je váš e-mail soukromý? Zkuste to znova

Poslat e-mail je jako poslat pohlednici, říká vědec Andy Yen ve svém provokativním příspěvku: kdokoli jej může přečíst. Přitom šifrování, technologie chránící soukromí e-mailové komunikace, existuje. Až do nedávna však byla obtížné na instalaci a uživatelsky nepřátelské. Yen ukazuje demo e-mailového programu, který s kolegy v CERNu navrhli, a dokazuje, že šifrování může být uděláno jednoduše tak, aby se stalo výchozí variantou, poskytující skutečné e-mailové soukromí všem.

Před 25 lety vědci v CERNu vytvořili
World Wide Web.

Od té doby internet změnil
způsob jakým komunikujeme,

jakým podnikáme a dokonce i způsob,
jakým žijeme.

V mnoha ohledech,

myšlenky, ze kterých se zrodil Google,
Facebook, Twitter, a mnoho dalších

nyní proměnily naše životy,

a toto nám přineslo mnohé skutečné přínosy
jako například více propojenou společnost.

Toto všechno má ale i nevýhody.

Dnes má průměrný člověk
neuvěřitelné množství

osobních informací online

a my přidáváme k těmto informacím
vždy, když přidáme příspěvek na Facebook,

při každém vyhledávání na Googlu,

a pokaždé, když pošleme e-mail.

Většina z nás si asi myslí,

jeden e-mail, tam nic není, že?

Ale pokud zvážíte
celý rok e-mailů

nebo celý život e-mailů,

dohromady, to vypovídá velmi mnoho.

Ukazuje to, kde jsme byli,
koho jsme potkali,

a v mnoha mnoha případech,
o čem přemýšlíme.

A ta děsivější část je, že
naše data přetrvají věčně,

takže Vaše data Vás mohou přežít.

A co se stalo je, že jsme z velké části
ztratili kontrolu nad svými daty

a také nad svým soukromím.

Takže tento rok, když je webu 25,

je důležité se zastavit a

promyslet si důsledky.

A musíme skutečně přemýšlet.

Ztratili jsme soukromí, ano,

ale co jsme navíc skoro ztratili
je myšlenka soukromí samotného.

Když o tom přemýšlíte,

většina z nás dnes tady přítomných si
pamatuje život, jaký byl bez internetu,

ale dnes je zde nová generace,

která se naučila od velmi brzkého věku
sdílet všechno online,

a to je generace, která si nebude
pamatovat, že data jsou soukromá.

Takže pokud takto budeme pokračovat,
za 20 let

bude mít slovo "soukromí"
zcela odlišný význam

od toho, co znamená pro Vás a pro mne.

Takže teď je čas se zamyslet:

můžeme s tím něco udělat?

A já myslím, že ano.

Podívejme se na nejvíce používanou formu

komunikace ve dnešním světě: e-mail.

Před vynalezením e-mailu jsme většinou
komunikovali prostřednictvím dopisů

a proces byl vcelku jednoduchý.

Nejprve byste začali psaním
zprávy na kus papíru,

pak byste jej vložili do zapečetěné obálky

a pak byste šli a poslali ji,

poté, co jste přidali známku a adresu.

Naneštěstí dnes,

když posíláme e-mail,
ve skutečnosti neposíláme dopis.

To, co ve většině případů posíláme,
je pohlednice,

a to v tom smyslu, že ji může vidět každý

od opuštění vašeho počítače do chvíle,
kdy ji obdrží adresát,

který si přečte celý obsah.

Řešení tohoto je již po nějakou dobu známé

a mnozí usilují o jeho uskutečnění.

Nejčastějším základním řešením
je použít šifrování

a ta myšlenka je docela jednoduchá.

Nejprve zašifrujete spojení

mezi počítačem a
poštovním serverem.

Poté zašifrujete data tak,
jak jsou na serveru samotném.

Ale existuje zde problém,

a to, že na poštovním serveru
je současně šifrovací klíč,

takže teď máte obrovský zámek
s klíčem, který leží přímo vedle něj.

A nejenom to, kterákoli vláda o něj může
legálně požádat

a dostat klíč k vašim datům,

aniž byste o tom věděli.

Způsob, jak napravíme tento problém,
je v principu relativně jednoduchý:

každému přidělíte jeho vlastní klíč

a pak se postaráte, aby server
tyto klíče neměl.

To zní rozumně, ne?

Takže se nabízí otázka:
proč se to ještě nepodařilo?

Pokud se nad tím zamyslíme,

tak pochopíme,
že dnešní model internetu

není kompatibilní se soukromím.

Jen se podívejte na pár největších
jmen na web

a uvidíte, že reklama hraje obrovskou roli.

Příjmy z reklamy za tento rok
činí 137 miliard dolarů,

a kvůli optimalizaci
zobrazované reklamy

o nás inzerující firmy
musí vědět všechno.

Potřebují vědět, kde žijeme,

jak jsme staří, co máme rádi,
co nemáme rádi,

a cokoli dalšího,
k čemu se mohou dostat.

A pokud se nad tím zamyslíte,

nejlepší způsob, jak je získat,
je vtrhnout do vašeho soukromí.

Tyto společnosti
vám soukromí nedopřejí.

Pokud chceme soukromí online,

musíme si ho zajistit sami.

Po mnoho let, když přišlo na e-mail,

tak jediným řešením bylo něco,
známé jako PGP,

což bylo celkem komplikované a
dostupné pouze technicky zdatným.

Zde je diagram, který v kostce ukazuje

proces kódování a dekódování zpráv.

Asi nemusím říkat,
že toto není řešení pro každého,

a to je ve skutečnosti součást problému,

protože pokud přemýšlíme o komunikaci,

z definice, zahrnuje to někoho,
s kým komunikuji.

Takže zatímco PGP dělá skvěle to,
na co je navrženo,

pro lidi tam venku, kteří
nemohou rozumět, jak je používat,

možnost komunikovat soukromě
prostě neexistuje.

A to je problém,
který se snažíme vyřešit.

Takže když chceme mít soukromí online,

jediný způsob, jak toho dosáhnout,
je přibrat s sebou celý svět,

a to je možné jen tehdy,
když odstraníme vstupní bariéru.

Myslím si, že toto je klíčová výzva,
která stojí před technickou komunitou.

Co ve skutečnosti musíme udělat je
pracovat a udělat soukromí přístupnější.

Takže minulé léto, když
vyšel příběh Edwarda Snowdena,

pár kolegů a já jsme se rozhodli zkusit,
zda to dokážeme.

Tehdy jsme pracovali v Evropské organizaci
pro jaderný výzkum

v největším urychlovači na světě,
kde kolidují protony, mimochodem.

Všichni jsme byli vědci,
takže jsme využili vědecké tvořivosti

a přišli jsme s velmi
tvůrčím jménem pro náš projekt:

Protonová pošta (ProtonMail)
(smích)

Mnoho startupů dnes začíná
v garážích

nebo přízemních prostorách.

Byli jsme trošku jiní.

My začali v jídelně CERNu,

což je skvělé, protože podívejte,

měli jsme jídlo i vodu,
co hrdlo ráčí.

A ještě něco lepšího,
každý den

mezi 12 a 2,
zdarma,

se jídelna CERNu naplní několika
stovkami vědců a inženýrů,

a ti v podstatě znají odpověď na cokoli.

Takže toto je prostředí,
ve kterém jsme začali pracovat.

A co skutečně chceme udělat
je vzít váš e-mail

a změnit jej v něco,
co vypadá spíše jako toto,

ale co víc,
chceme to udělat tak,

že nebudete schopni poznat,
že se to stalo.

Abychom toho dosáhli, potřebujeme
kombinaci technologie

a také designu.

Takže jak něco takového uděláte?

Dobře, je asi dobrá myšlenka
nedat klíče na server.

Takže děláme to, že generujeme
kódovací klíče na vašem počítači,

a negenerujeme jeden klíč,
ale ve skutečnosti jeden pár klíčů,

takže je zde RSA soukromý klíč
a RSA veřejný klíč,

a tyto klíče jsou matematicky propojeny.

Pojďme se podívat a
pochopit, jak to funguje,

když spolu komunikuje více lidí.

Máme tady Boba a Alici,
kteří chtějí komunikovat v soukromí.

Hlavní výzva je
vzít Bobovu zprávu

a dostat ji k Alici tak,
aby ji server nemohl přečíst.

Takže co musíme udělat je,
že ji zakódujeme před tím,

než opustí Bobův počítač

a trik je v tom, že ji zakódujeme
použitím veřejného klíče od Alice.

Teď jsou ta zakódovaná data poslána
přes server k Alici

a protože je zpráva zakódována
veřejným klíčem od Alice,

jediný klíč, který ji teď dekóduje,
je soukromý klíč, který patří Alici

a ukazuje se, že Alice je jediný člověk,
který skutečně má tento klíč.

Takže jsme dosáhli cíle,

který byl dostat zprávu od
Boba k Alici,

aniž by server byl schopný
přečíst, co se děje.

To, co jsem vám zde předvedl,
je hodně zjednodušený obrázek.

Realita je mnohem komplexnější

a vyžaduje mnoho software,
který vypadá trochu jako toto.

A to je ta opravdová designová výzva:

Jak uchopíme veškerou tuto komplexnost,
všechen tento software,

a implementujeme jej způsobem,
který uživatel neuvidí.

Myslím, že s Protonovou poštou jsme se
dostali celkem blízko.

Podívejme se, jak to funguje v praxi.

Máme zde opět Boba a Alici,

kteří také chtějí komunikovat bezpečně.

Prostě si vytvoří účet na Protonové poště,

což je docela jednoduché
a zabere pár chvil,

a všechno klíčové kódování a generování

proběhne automaticky na pozadí,

když si Bob vytváří účet.

Jakmile je účet vytvořen,
klikne na "compose",

a teď už může psát zprávu
jako obvykle.

Vyplní své údaje,

a poté už musí jen kliknout na
"send" (odeslat),

a přesně takhle,
aniž by rozuměl kryptografii,

a aniž by dělal cokoli odlišně
od dnešního posílání e-mailů,

Bob právě odeslal zašifrovanou zprávu.

To, co zde máme,
je ve skutečnosti jen první krok,

ale ukazuje, že se
zlepšující se technologií,

soukromí nemusí být tak obtížené
nemusí být rušivé.

Pokud změníme cíl z maximalizace
příjmů z reklamy na ochranu dat,

tak to ve skutečnosti
můžeme udělat dosažitelným.

Teď znám otázku, která se vám honí hlavou,

ok, ochrana soukromí,
to je větší cíl,

ale můžeme toho vskutku dosáhnout

bez haldy peněz, které nám
reklama poskytuje?

Myslím, že odpověď je ano,

protože dnes jsme dosáhli bodu, kdy

lidé po celém světě skutečně rozumí,
jak důležité je soukromí,

a když máte toto,
tak cokoli je možné.

Dříve v tomto roce

měl ProtonMail tolik uživatelů,
že nám došly zdroje,

a když se tak stalo,
komunita našich uživatelů se spojila

a darovala půl milionu dolarů.

Tohle je jen ukázka toho,
co se může stát,

když spojíte společenství stejným cílem.

Tak můžeme pohnout světem.

Právě teď

máme čtvrt milionu lidí, kteří se
registrovali do Protonové pošty

a tito lidé pochází odevšud,

a toto skutečně ukazuje, že soukromí

je nejenom Americká nebo
Evropská otázka,

je to globální otázka,
ovlivňuje nás všechny.

Je to něco, čemu musíme věnovat
pozornost, abychom se posunuli.

Takže co musíme udělat, abychom
vyřešili tento problém?

No, nejprve

musíme podpořit odlišný obchodní model
pro internet,

takový, který se nespoléhá zcela
na reklamu

jako zdroj příjmů a růstu.

Vlastně potřebujeme vytvořit
nový internet,

kde naše soukromí a schopnost
kontrolovat naše data je nadevše.

Ale možná ještě důležitější,

musíme vytvořit internet,
kde soukromí je nejenom možnost,

ale také standard.

Udělali jsme první krok,
s ProtonMail,

ale to je jen první krok
na dlouhé, velmi dlouhé cestě.

Dobrá zpráva, o kterou se s vámi mohu
dnes podělit,

báječná zpráva, je,
že takto nepostupujeme sami.

Hnutí za ochranu soukromí
a svobody online

skutečně získává na síle,

a dnes světě existuje kopa projektů
z celého světa,

které spolupracují, aby
zlepšily naše soukromí.

Tyto projekty chrání věci od
našeho chatu po mluvenou komunikaci,

naše datová úložiště,
naše online vyhledávání,

naše online brouzdání,
a mnoho dalších věcí.

Tyto projekty nejsou podpořeny
miliardami dolarů do reklamy,

ty našly podporu skutečně od lidí,

od jednotlivců jako jste vy
a já z celého světa.

Na tom skutečně záleží, protože nakonec

soukromí záleží na každém z nás

a my jej teď musíme chránit, protože
naše online data

je více než sbírka jedniček a nul.

Je toho ve skutečnosti mnohem více.

Jsou to naše životy, osobní příběhy,

naši přátelé, naše rodiny,

a mnoho cest, naše naděje a
aspirace.

Potřebujeme teď věnovat čas
skutečné ochraně našich práv

sdílet toto pouze s lidmi,
se kterými to chceme sdílet,

a díky tomu nemůžeme mít
snadno svobodnou společnost.

Teď je ta příležitost, abychom
společně povstali a řekli

ano, chceme žít ve světě
s online soukromím

a ano, můžeme spolupracovat, abychom
proměnili tuto vizi ve skutečnost.

Děkuji

(potlesk)