Mocniny desíti

Mocniny desíti

Film zabývající se relativní
velikostí věcí ve vesmíru

a efektem přidání další nuly.

Jedno líné říjnové odpoledne začalo
piknikem u jezera v Chicagu.

Začínáme obrazem 1 m širokým,
který pozorujeme ze vzdálenosti 1 m.

Nyní se na něj každých 10 sekund
podíváme z desetinásobné vzdálenosti

a naše zorné pole bude 10 krát širší.

Tento čtverec je 10 m široký

a za 10 sekund bude další 10 krát širší.

Náš obraz se zaměří na piknik,

i když už bude z dohledu.

100 m, vzdálenost, kterou
člověk uběhne za 10 sekund.

Auta ucpávají dálnici,

lodě jsou zakotveny u mola,

barevné tribuny tvoří
stadion Soldier Field.

Tento čtverec je
1 km široký,

vzdálenost, kterou závodní auto
ujede za 10 sekund.

Vidíme celé město
na břehu jezera.

10 na 4 m,
10 km, vzdálenost,

kterou nadzvukové
letadlo překoná za 10 sekund

Vidíme nejdřív zaoblený
konec jezera Michigan,

poté celé jezero.

10 na 5 m, vzdálenost,
kterou satelit urazí za 10 sekund.

Dlouhé průvody mraků,

každodenní počasí středozápadu.

10 na 6, 1 a 6 nul,
milión metrů.

Brzy nám Země ukáže,
že je kulatá.

Teď vidíme celou Zemi,

za pouhou minutu naší cesty.

Země mizí v dáli,

ale ty hvězdy v pozadí
jsou příliš daleko,

zdají se nehybné.

Přímka se rozpíná
rychlostí světla.

Za sekundu skoro proťala
oběžnou dráhu Měsíce.

Teď jsme označili malou část dráhy,
po které Země obíhá kolem Slunce.

Teď oběžné dráhy sousedních planet,

Venuše a Marsu, potom i Merkuru.

Do našeho zorného pole vstupuje
zářící střed naší Sluneční soustavy,

Slunce.

Následují obrovské vnější planety,

na svých dlouhých
oběžných drahách.

Tady obíhá Pluto.

Nespočet komet,
příliš nepatrných ke spatření,

doplňuje Sluneční soustavu.

10 na 14, Sluneční soustava se scvrkla
do jednoho jasného bodu,

Slunce je teď už jen jedna z hvězd.

Odsud vidíme 4 jižní souhvězdí,

které stále vypadají stejně, jako ze Země.

Tento čtverec má 10 na 16 m,
1 světelný rok,

stále nejsme u další hvězdy.

Náš poslední 10 sekundový krok
nás vzal o 10 světelných let dále,

další bude 100.

Náš pohled se mění tak rychle,

že se hvězdy v pozadí
začnou sbíhat.

Konečně, míjíme jasnou
hvězdu Arcturus

a několik hvězd Velkého vozu.

Normální ale poněkud neznámé,

hvězdy a mračna plynu nás obklopují,
zatímco cestujeme Mléčnou drahou.

Obřími kroky kráčíme
k okrajům galaxie,

a jak se vzdalujeme,
začínáme vidět

obrovskou spirálu
před našima očima.

Čas a místo, kdy jsme
opustili Chicago,

nás dovedl mimo naši galaxii
po dráze téměř kolmé na její disk.

Magellanova oblaka jsou dvě malé
satelitní galaxie Mléčné dráhy.

10 na 22,
milión světelných let.

Shluky galaxií přináší na scénu
novou úroveň struktury.

Zářící body už nejsou hvězdy,

ale celé galaxie hvězd.

Míjíme mimo jiné shluk
galaxií v souhvězdí Panny.

100 miliónů
světelných let daleko.

Blížíme se k limitům
našeho zorného pole,

zastavujeme, abychom
se vrátili domů.

Tato pustá scenérie,
galaxie jako prach,

takto vypadá většina vesmíru.

Prázdnota je naprosto běžná.

Bohatost našeho okolí
je jen výjimkou.

Návrat k pikniku
u jezera zrychlíme,

k Zemi se budeme přibližovat

o 1 mocninu 10
každé 2 sekundy.

Každé 2 sekundy se
k Zemi přiblížíme o 90 %.

Všimněte si střídání mezi
velkou činností a relativním klidem,

rytmu, který bude pokračovat
cestou k dalšímu cíli,

protonu a jádru atomu uhlíku

pod kůží na ruce
muže spícího na pikniku.

10 na 9 m,

10 na 8,

7,

6,

5,

4,

3,

2,

1, jsme zpět, kde jsme začali.

Zpomalujeme na jednom metru, 10 na 0.

Teď budeme zmenšovat
vzdálenost až do cíle

o 90 % každých 10 sekund,

každý krok mnohem menší
než ten před ním.

Na 10 na -2, jedna
setina metru, 1 cm,

přibližujeme se k povrchu ruky.

Za pár sekund
se vnoříme do kůže,

budeme procházet vrstvu po vrstvě
od svrchních mrtvých buněk,

až po ty nejjemnější vlásečnice.

Vrstvy kůže mizí,

membrány buněk,
plsťovitý kolagen,

kapiláry s červenými krvinkami,

a členitý lymfocyt.

Vnikáme do bílé krvinky.

Mezi jejími životně důležitými organelami
se objevuje pórovitá membrána jádra.

Jádro v sobě uchovává dědičné informace
člověka smotané do DNA.

Zaostřujeme na samotnou
dvojitou šroubovici,

molekulu jako dlouhý
zakroucený žebřík,

jehož příčky spárovaných
bází hláskují,

v abecedě 4 písmen,

slova mocného genetického poselství.

Na atomové úrovni se projevuje
vzájemné působení formy a pohybu.

Zaměříme se na jedno běžné seskupení

3 atomů vodíku vázaných
elektrickými silami k atomu uhlíku.

4 elektrony tvoří vnější vrstvu
samotného uhlíku.

Při kvantovém pohybu vypadají,
jako roj mihotajících se teček.

Při 10 na -10, 1 Å, se nacházíme

přímo mezi těmi vnějšími elektrony.

Teď se blížíme ke dvěma vnitřním elektronům,
které se drží v těsnějším roji.

Jak se blížíme ke středu atomu,

vstupujeme do rozsáhlého
vnitřního prostoru.

Konečně , uhlíkové jádro.

Tak těžké a tak malé.

Uhlíkové jádro tvoří 6 protonů
a 6 neutronů.

Jsme v oblasti elementárních pravidel.

Protony a neutrony jsou
v každém jádru,

elektrony v každém atomu.

Atomy tvoří každou molekulu,
i v těch nejvzdálenějších galaxiích.

Jak nám proton
zaplňuje obrazovku,

dosahujeme hranice
nynějšího porozumění.

Jsou zde nějaké kvarky
v silné interakci?

Naše cesta nás provedla
40 mocninami 10.

Pokud má čtverec
velikost jedné jednotky,

pak, když jsme viděli
shluky spousty galaxií,

bylo to 10 na 40, 1 a 40 nul.