Proč a jak na efektivní altruismus

Pokud máte takové štěstí, že žijete v blahobytu, mělo by být přirozeným impulsem pomáhat ostatním - být altruistický. Ovšem, říká filozof Peter Singer, co je ten nejefektivnější způsob, jak pomáhat? Singer hovoří o některých překvapivých myšlenkových experimentech, jež nám dopomohou k tomu, abychom vyrovnali emoce a pragmatismus s cílem konat to největší dobro za pomoci toho, co máme a můžeme sdílet.

Chci, abyste se na něco podívali.

Reportér: "Jedná se o příběh, který hluboce

zneklidnil milióny lidí v Číně:

Video dvouleté holčičky, již srazil

nákladní vůz a kterou ostatní nechali krvácet na ulici.

Záběry jsou příliš drastické, abychom je zde ukázali.

Celá nehoda je zaznamenána na kameru.

Řidič zastavuje poté, co dítě srazil,

zadní kola jeho vozu na moment zůstávají stát na ní.

Během dvou minut projdou kolem dvouleté Wang Yue tři lidé.

První mine vážně zraněné dítě bez povšimnutí.

Ostatní na ni pohlédnou a odjedou."

Byli tam ještě další,

kteří šli okolo Wang Yue,

a druhá dodávka ji přejela nohy,

než pouliční zametač zavolal pomoc.

Byla rychle převezena do nemocnice, ale už bylo pozdě. Zemřela.

Zajímalo by mě kolik z vás, sledujíc ten příběh,

si pro sebe říká: "Já bych to nikdy neudělal.

Zastavil bych a pomohl."

Zvedněte ruce ti, kterým to prolétlo hlavou.

Jak jsem očekával, je vás většina.

A já vám věřím. Jsem si jistý, že nelžete.

Ovšem než začnete být na sebe příliš pyšní,

podívejte se na toto.

Dle nadace UNICEF v roce 2011

6.9 miliónu dětí mladších 5 let

zemřelo na předejitelné nemoci související s chudobou.

UNICEF to bere jako dobrou zprávu,

protože toto číslo odráží postupný pokles

z 12 miliónů v roce 1990. To je dobře.

Ale i tak 6.9 miliónu,

to je 19.000 dětí umírajících každý den.

Opravdu záleží na tom,

že tyto děti nemíjíme na ulicích?

Opravdu tak záleží na tom, že jsou od nás daleko?

Myslím, že v tom není morálně relevantní rozdíl.

Fakt, že nejsou přímo před námi,

fakt, že jsou jiné národnosti,

nebo rasy, nic z toho se mi nezdá morálně relevantní.

Důležitá otázka je:

je možné snížit počet těchto obětí? Můžeme zachránit

některé z těch 19.000 dětí umirajících každý den?

Odpověď zní: Ano, můžeme.

Každý z nás utrácí peníze

za věci, které skutečně nepotřebujeme.

Můžete se zamyslet nad tím, co vy sami děláte.

Ať už je to nové auto, dovolená

nebo jen něco jako kupování balené vody,

když vodu, která teče z kohoutku,

je naprosto bezpečné pít.

Tyhle peníze, které utrácíte

za nepotřebné věci,

můžete vzít a dát této organizaci,

Against Malaria Foundation,
(Nadace proti malárii)

která tyto vámi darované peníze přijme

a použije je na nákup sítí jako je tato,

aby zachránila děti jako je tohle.

My víme, ověřitelně, že pokud zajistíme sítě,

ony jsou použity, čímž sníží počet dětí,

které umírají na malárii,

jedna z mnoha chorob, kterým je možné předejít,

které jsou odpovědné za část z těch 19.000 dětí

umírajících každý den.

Naštěstí více a více lidí

začíná rozumět této myšlence

a výsledkem je rostoucí hnutí:

Efektivní altruismus.

To je důležité, protože to kombinuje srdce a hlavu.

Srdce jste samozřejmě cítili.

Cítili jste empatii s tím dítětem.

Ale je velice důležité také použít hlavu

a zajistit, že to, co děláte, je efektivní a dobře nasměrované,

Ale nejen to, rozum nám pomáhá

porozumět, že jiní lidé, ať už jsou kdekoli,

jsou jako my a mohou trpět tak, jako můžeme trpět my,

že rodiče truchlí, když jejich děti zemřou,

tak jako my,

a že tak, jako nám záleží na našich životech a dobrému prospívání,

stejně tak jim všem záleží na jejich.

Věřím, že rozum není jen nějaký neutrální nástroj,

který nám pomáhá dostat to, co chceme.

Pomáhá nám také dát naši situaci do širší perspektivy.

A to, si myslím, je důvod,

proč spousta významných osob v hnutí za efektivní altruismus

jsou lidé s vzděláním

ve filosofii, ekonomii nebo matematice.

A to se může zdát překvapivé,

protože spousta lidi si může myslet:

"Filosofie je odtržená od reality;

ekonomie prý z nás dělá sobce,

a všichni víme že matematika je pro šprty."

Ale pravdou je, že na tom záleží,

a skutečně je tady jeden konkrétní šprt,

který je obzvláště efektivním altruistou,

protože tohle pochopil.

Tohle je webová stránka Nadace Billa a Melindy Gatesových,

a slova napsaná vpravo nahoře

říkají: "Všechny životy mají stejnou hodnotu."

To je to porozumění,

racionální porozumění naší situace ve světě,

které vede k tomu, že se tito lidé

stali nejefektivnějšími altruisty v dějinách,

Bill a Melinda Gatesovi a Warren Buffett.

(Potlesk)

Nikdo, ani Andrew Carnegie, ani John D. Rockefeller

nikdy nedarovali tolik na charitu

jako každý z těchto tří,

a oni také použili svou inteligenci k tomu,

aby zajistili vysokou efektivitu.

Podle jednoho odhadu Nadace Gatesových

již zachránila 5.8 milionu životů

a mnoho dalších milionů lidí před nákazou chorobami,

které by je učinily velmi nemocnými,

i kdyby je případně přežili.

V příštích letech Nadace Gates nepochybně

rozdá mnohem více,

zachrání mnoho dalších životů.

No, možná si říkáte, to je fajn, pokud jste miliardář

tak možná můžete mít takový dopad.

Ale já nejsem, co já můžu dělat?

Teď se podíváme na 4 otázky, na něž se lidé ptají

a které možná stojí v cestě jejich dávání.

Zajímá je, kolik toho mohou změnit.

Ale přece nemusíte být miliardář.

Tohle je Toby Ord. Je výzkumný asistent v oboru filosofie

na Oxfordské univerzitě.

Stal se efektivním altruistou, když spočítal,

že s penězi, které si pravděpodobně vydělá

za svou kariéru, akademickou kariéru,

by byl schopen darovat dostatek na to, aby bylo 80.000 lidí vyléčeno ze slepoty

v rozvojových zemích

a že mu stále zůstane dost

na zachování adekvátního životního standardu.

Takže Toby založil organizaci

nazvanou "Giving What We Can" (Dáváme co můžeme) aby tuto informaci šířil

za cílem spojit lidi, kteří chtějí sdílet něco ze svého příjmu,

a požádat lidi o závazek dát 10 procent

z toho, co za život vydělají

na boj s globální chudobou.

Toby ale dělá ještě více.

Sám se zavázal, že si vystačí s 18.000 librami za rok --

to je méně než 30.000 dolarů --

a zbytek daruje těmto organizacím.

A ano, Toby je ženatý a splácí hypotéku.

Tady je pár v pozdějším stádiu života,

Charlie Bresler a Diana Schott,

kteří v mládí, když se potkali,

byli aktivisty proti Vietnamské válce,

bojovali za sociální spravedlnost,

a poté začali vlastní kariéry jako mnoho lidí

a svými hodnotami se aktivně nezabývali,

přestože tyto hodnoty neopustili.

A pak, když se dostali do věku, ve kterém spousta lidí

začíná uvažovat o důchodu, se k nim vrátili

a rozhodli se omezit své výdaje,

žít skromně a věnovat jak peníze, tak čas

na boj s globální chudobou.

Zmínil jsem čas a vy si možná myslíte:

"Měl bych se vzát svojí práce a investovat čas,

abych zachránil něteré z těch 19.000 životů

které jsou ztraceny každý den?"

Jeden člověk, jenž se zamyslel nad problémem,

jakou práci si zvolit, abyste vykonali, co nejvíc

dobra na světě, se jmenuje Will Crouch.

Je to doktorant filozofie, který

vytvořil webstránku 80.000 Hours -
(80.000 Hodin),

- počet hodin dle jeho odhadu,

strávených v práci -

aby poradil lidem, jak zvolit co nejlepší

a nejefektivnější kariéru.

Možná vás překvapí, že jedna z těch

prací, do kterých by vás pobídl,

pokud na to máte schopnosti a charakter,

je bankovnictví a finance.

Proč? Neboť pokud vyděláváte hodně peněz,

můžete hodně peněz darovat.

A pokud jste úspěšní,

můžete dát organizaci, která pomáhá tolik,

aby zaměstnala třeba pět pracovníků

v rozvojových zemích a každý z nich

pravděpodobně udělá tolik dobra,

co byste udělali vy.

A tudíž můžete zpětinásobit svůj dopad

tím, že se budete věnovat zmíněné kariéře.

Tu máme mladého muže, jenž si radu vzal k srdci.

Jmenuje se Matt Weiger.

Byl studentem Pricetonu, obor filozofie a matematika.

Dokonce loni vyhrál i cenu za nejlepší

bakalářskou práci ve filozofii minulý rok.

Ale teď se věnuje finančniství v New Yorku.

Vydělává dostatek peněz, aby mohl dávat

šesticifernou sumu efektivním charitám a

zároveň si nechal dostatek na živobytí.

Matt mi pomohl založit organizaci

s níž pracuji a jež je pojmenována

po knize, kterou jsem napsal:

"The Life You Can Safe"
(Život, který můžete zachránit)

a ta se snaží změnit naši kulturu tak,

aby více lidí uvažovalo nad etickým žitím

nejen jako o následování zákazů:

nepodvedeš, nepokradeš, neublížíš, nezabiješ,

ale také jako o sdílení kousku našeho bohatsví

s lidmi, jež nemají ani to málo.

Tato organizace spojuje lidi

rozdílných generací

jako Holly Morganovou, studentku na bakaláři,

jež se zavázala dávat 10 procent

toho mála, co má k dispozici.

A napravo je Ada Wan,

která pracovala pro chudé, ale teď odešla

na Yale dělat MBA, aby mohla dávat víc.

Mnoho lidí si myslí, že charity nejsou

vůbec efektivní a účinné.

A tak se pojďme pobavit o efektivnosti.

Toby Orbovi na tom velmi záleží a tak spočítal,

že některé charity jsou až

stokrát či dokonce tisíckrát

efektivnější než jiné,

a tudíž je důležité najít ty efektivní.

Kupříklad, pohleďme na cvičení slepeckých psů.

To je dobrá věc, že?

Nu, dobrá věc to samozřejmě je, ale musíme

se zamyslet, co jiného bychom mohli s našimi zdroji vykonat.

Vycvičit slepeckého psa a zaučit slepce

stojí 40.000 dolarů; tak aby pes dokázal

efektivně pomoci.

Cena vyléčení lidí oslepených trachomem

v rozvojových zemích se pohybuje někde

mezi 20 a 50 dolary.

A tudíž sečteno a podrženo, vyjde vám toto.

Buď poskytneme jednoho slepeckého psa

pro jednoho slepého Američana,

anebo vyléčíme 400 až 2.000 lidí od slepoty.

Myslím, že je jasné, která volba je ta lepší.

Pokud chcete hledat efektivní charity,

je dobré navštívit tuto stránku.

GiveWell tu je, aby hodnotila nejen jak jsou

charity vedeny, ale také jejich dopad.

Hodnotí stovky různých charit a v současné

době doporučuje pouze tři, z nichž nejlepší

je Against Malaria Foundation.

Není to jednoduché. Pokud chcete, jsou tu

"thelifeyoucansave.com" a "Giving What We Can"

s širší možností výběru.

Avšak efektivní organizace nalézt lze!

A nejen v oblasti záchrany životů chudých lidí.

Jsem rád, že tu nyní máme i stránku, jež

hodnotí efektivní zvířecí charity.

To je další věc, na níž mi záleželo celý

můj život - to ohromné utrpení, které

lidé působí na doslova desítky miliard

zvířat každý rok.

Pokud hledáte takovéto efektivní

organizace, jež snižují utrpení,

můžete jít na "Effective Animal Activism".
(Efektivní Zvířecí Aktivismus)

Dále, někteří efektivní altruisté se domnívají,

že je důležité se ujistit, že náš druh přežije.

Tudíž hledají způsoby, jak snížit risk vymření.

Jeden takový risk se projevil nedávno, když

blízko naší planety proletěl asteroid.

Výzkum by nám pomohl předpovědět dráhy

asteroidů, které by se mohly střetnout se Zemí,

ale také objasnit způsoby, jak se jich vyvarovat.

Někteří lidé si myslí, že bychom měli přispívat i na to.

Možností je mnoho.

Moje poslední otázka zní:

Je dávání přítěží, jak si mnozí myslí?

Já nevěřím, že tomu tak je.

Já jsem s radostí dávál celý svůj život

od dob, kdy jsem byl na studiích.

Naplňovalo mne to a stále naplňuje.

Charlie Bresler mi řekl, že není altruista,

že život, který zachraňuje, je jeho vlastní.

A Holly Morgan mi zas řekla, že bojovala s depresí

do té doby, než se začala angažovat v efektivním altruismu.

Teď se cití šťastnější, než lidé v jejím okolí.

Myslím, že jeden z důvodů pro tento pocit

je to, že efektivní altruismus pomáhá překonat,

čemu já říkám "problém Sysifa".

Tu je Sisyfos tak, jak jej namaloval Tizian.

Proklet bohy, musí tlačit velký kámen

na vrchol kopce.

Jak už se blíží cíli, námaha se stane přílišnou,

kámen mu vyklouzne a zkutálí zase zpět dolů.

A on se musí plahočit zpět a začít znovu.

A stejná věc se stane znovu a znovu

po celou věčnost.

Nepřipomíná vám to život konzumenta,

kdy tvrdě pracujete a vyděláváte peníze,

s nimiž koupíte konzumní zboží,

které vám, jak doufáte, udělá radost?

Ale pak vám peníze zmizí a vy musíte znovu pracovat,

abyste měli víc peněz, víc utratili a udrželi si

stejnou úroveň spokojenosti. Je to takový hedonický běžící pás.

Nikdy se z něj nedostanete a nikdy nejste úplně spokojeni.

Stát se efektivním altruistou vám dává

pocit naplnění a smyslu.

Umožní vám mít pevný základ pro pocit vlastní hodnoty,

s nímž život se zdá být opravdu hodný žití.

Na závěr vám řeknu o zprávě,

kterou jsem obdržel asi měsíc zpátky,

zatímco jsem psal tento projev.

Byla od muže jménem Chris Croy, o nemž jsem před tím nikdy neslyšel.

Zde je, jak se zotavuje po operaci.

Proč se zotavoval po operaci?

Zpráva začína: "Minulé úterý

jsem anonymně daroval svou pravou ledvinu

cizímu člověku. Toto začalo řetez darování

ledvin, což umožnilo čtyřem lidem získat ledvinu."

V USA je asi 100 lidí každý rok, co takto činí,

a v ostatních zemích je jich víc.

S potěšením jsem si to přečetl. Chris dodal,

že byl ovlivněn tím, co jsem napsal.

Nu, musím přiznat, že jsem byl v rozpacích,

neb já pořád mám obě své ledviny.

Ale Chris dále psal, že to, co udělal,

nebylo zas tak ohromné. Spočítal, že počet

roků života, jenž přidal ostatním lidem,

se rovnalo počtu, kterého by člověk dosáhl,

kdyby daroval 5.000 dolarů charitě Against Malaria Foundation.

A to mne trochu vyvedlo z mých rozpaků,

neboť jsem daroval mnohem víc než 5.000 dolarů

charitě Against Malaria Foundation, stejně

tak jako ostatním efektivním charitám.

A tak jestli se cítíte v rozpacích z toho,

že taky máte obě ledviny, je tu způsob,

jak to napravit.

Děkuji vám.

(Potlesk)