Proč škytáme? - John Cameron

Celá lekce je ke zhlédnutí zde: http://ed.ted.com/lessons/why-do-we-hiccup-john-cameron

Nejdelší zaznamenaný případ škytavky trval 68 let ... a byl způsoben padajícím vepřem. I když je takový případ velmi neobvyklý, u většiny z nás je příležitostná škytavka běžná. Ale co vlastně škytání způsobuje? John Cameron nás zavede do bránice, abychom to zjistili.

Lekce John Cameron, animace Black Powder Design.

Charles Osborne začal škytat v roce 1922,

poté, co na něj spadl vepř.

Vyléčil se až o 68 let později

a nyní je podle Guinnessovy knihy rekordů
držitelem světového rekordu

za nejdéle trvající škytavku.

Naproti tomu Jennifer Mee z Floridy

může být držitelkou rekordu
za škytavku s nejvyšší frekvencí,

když v roce 2007 škytala víc než
čtyři týdny padesátkrát za minutu.

Takže, co vlastně způsobuje škytavku?

Lékaři poukazují na to,
že škytavka často vychází z impulsů,

které roztahují žaludek,

jako je polykání vzduchu nebo příliš
rychlá konzumace jídla nebo pití.

Ostatní škytavku spojují
se silnými emocemi

nebo s reakcemi na ně:

smích, pláč, úzkost a vzrušení.

Pojďme se podívat,
co se děje, když škytáme.

Začíná to mimovolnou křečí

nebo náhlou kontrakcí bránice,

velkého kupolovitého svalu
pod našimi plícemi,

který používáme při nádechu.

To je téměř okamžitě následováno

náhlým uzavřením hlasivek

a otvoru mezi nimi,
který se nazývá hlasivková štěrbina.

Pohyb bránice spouští
náhlé nasátí vzduchu,

ale uzavření hlasivek mu nedovolí

vstoupit do průdušnice
a dostat se do plic.

To také vytváří
charakteristický zvuk: „škyt”.

Doposud není známo,
jakou funkci vlastně škytavka má.

Nezdá se, že by měla jakékoli zdravotní
nebo fyziologické přínosy.

Proč začít vdechovat vzduch,

abychom jej náhle zastavili
před vstupem do plic?

Anatomické struktury

nebo fyziologické mechanismy
bez zjevného účelu

představují pro evoluční biology výzvu.

Slouží takové struktury
nějaké skryté funkci,

která dosud nebyla objevena?

Nebo jsou to zbytky
naší evoluční minulosti,

které kdysi sloužily
nějakému důležitému účelu

a do současnosti přetrvávají
pouze jako pozůstatky?

Jednou z myšlenek je,
že se škytavka objevila

mnoho milionů let před lidmi.

Vědci se domnívají, že se plíce vyvinuly
jako struktura, která prvním rybám,

z nichž mnohé žily v teplé, stojaté vodě
s trochou kyslíku,

umožňovala využít jeho hojného výskytu
nad vodní hladinou.

Když se potomci těchto zvířat
později přestěhovali na souš,

přešli z dýchání pomocí žaber

na dýchání pomocí plic.

To se podobá mnohem překotnějším
změnám, kterým dnes čelí žáby,

které se mění z pulců s žábrami
na dospělé jedince s plícemi.

Tato hypotéza naznačuje,
že škytavka je pozůstatkem

dávného přechodu z vody na souš.

Vdechování, které přesouvalo vodu
přes žábry, po kterém následovalo

rychlé uzavření hlasivkové štěrbiny,
což zabránilo vniknutí vody do plic.

Podporují to důkazy,

které naznačují, že neurální struktury,
které dávají vzniknout škytavce,

jsou téměř identické s těmi,

které jsou zodpovědné
za dýchání u obojživelníků.

Další skupina vědců věří,
že nám byl reflex do dneška ponechán,

protože ve skutečnosti poskytuje
důležitou výhodu.

Poukazují na to, že skutečná škytavka
se vyskytuje pouze u savců

a že nebyla zachována
u ptáků, ještěrek, želv

nebo u jiných zvířat dýchajících
výhradně vzduch.

Škytavka se navíc objevuje u lidských
miminek dlouho před narozením

a je daleko častější u dětí
než u dospělých.

Vědecké vysvětlení tohoto jevu

se týká jedinečné aktivity savců ‒ kojení.

Odvěký škytavkový reflex byl savci
možná uzpůsoben,

aby pomohl odstranit vzduch ze žaludku
jako nám známé říhnutí.

Náhlé rozšíření bránice
by dostalo vzduch ze žaludku,

zatímco uzavření hlasivkové štěrbiny
by zabránilo vniknutí mléka do plic.

Někdy je škytavka nekonečná,

a proto se ji snažíme zastavit
všemožnými triky:

nepřetržitým pitím studené vody,

zadržováním dechu,

co největším soustem medu
nebo burákového másla,

dýcháním do papírového sáčku

nebo nečekaným vylekáním.

Vědci bohužel teprve musí ověřit,
zda některý z těchto triků

funguje lépe nebo trvaleji než ty ostatní.

Nicméně my známe něco,
co rozhodně nefunguje.