Jak se (s)přátelit se stresem

Stres. Rozbuší vaše srdce, urychlí váš dech a orosí vaše čelo. Ale zatímco ze stresu se stal veřejný nepřítel zdraví, nové výzkumy poukazují na to, že stres je pro vás špatný pouze když v jeho škodlivost věříte. Psycholožka Kelly McGonigal nás nabádá k tomu vnímat stres jako pozitivní, přičemž nám představuje nepříliš známý mechanismus ulevování stresu: spojit se s ostatními.

Musím se vám k něčemu přiznat,

ale nejprve chci,

abyste se k něčemu přiznali vy mně.

Zvedněte ruku, pokud jste byli za uplynulý rok

vystaveni malému množství stresu.

Někdo takový?

A co takhle přiměřené množství stresu?

A kdo zažil opravdu velké množství stresu?

Jasně. Já také.

Ale tohle není mé doznání.

Mé doznání je toto: jsem zdravotní psycholožka

a mým posláním je pomáhat lidem být šťastnější a zdravější.

Obávám se však, že něco z toho, co jsem učila

posledních 10 let, páchá více škody než užitku,

a týká se to stresu.

Celá léta jsem lidem tvrdila, že ze stresu onemocní.

Zvyšuje se díky němu riziko všech nemocí, od běžné rýmy

až po kardiovaskulární onemocnění.

Stres jsem v podstatě přetvořila v nepřítele.

Svůj pohled na stres jsem ovšem změnila

a dnes bych ráda změnila i ten váš.

Začnu studií, která mě přiměla přehodnotit

můj celkový přístup ke stresu.

Tato studie sledovala 30 000 dospělých ve Spojených státech

po dobu osmi let a začalo se tím, že se jich zeptali:

„Jak velké množství stresu jste podstoupili v minulém roce?“

Dále se zeptali: „Věříte,

že je stres pro vaše zdraví škodlivý?“

A pak s pomocí veřejných záznamů o umrtí

zjistili, kdo zemřel.

(Smích)

Takže, nejprve ty špatné zprávy.

U lidí, kteří v uplynulém roce zažili velké množství stresu,

bylo riziko úmrtí o 43 procent vyšší.

To ovšem platilo pouze pro ty,

kteří zároveň věřili, že stres je pro zdraví škodlivý.

(Smích)

U lidí, kteří sice zažili velký stres,

ale nenahlíželi na něj jako na škodlivý,

pravděpodobnost úmrtí vymizela.

Ve skutečnosti u nich bylo riziko úmrtí nejmenší

ze všech účastníků studie, včetně jedinců,

kteří zažili relativně malé množství stresu.

Vědci tedy učinili odhad, že během těch osmi let,

kdy sledovali úmrtí,

zemřelo 182 000 Američanů předčasně

nikoliv následkem stresu, ale protože věřili,

že stres je pro ně špatný. (Smích)

To je více jak 20 000 úmrtí ročně.

Pokud je ten odhad správný,

stává se víra ve škodlivost stresu

patnáctou nejvýznamnější příčinou smrti

ve Spojených státech za minulý rok,

zabíjející lidi častěji než rakovina kůže,

HIV/AIDS či vražda.

(Smích)

Chápete, proč mě ta studie vyděsila.

Vynakládala jsem tolik energie na to lidem sdělit,

že stres škodí zdraví.

Ta studie mě tedy přiměla přemýšlet:

Může změna pohledu na stres

dopomoci k lepšímu zdraví? A zde věda tvrdí, že ano.

Pokud změníte své smýšlení o stresu,

změníte také reakci svého těla na stres.

Abych vysvětlila, jak to funguje,

potřebuji, abyste předstírali, že jste účastníky

studie, jejímž cílem je vás vystresovat.

Nazývá se to test společenského stresu.

Přijdete do laboratoře

a dozvíte se, že máte bez přípravy pronést pětiminutovou

řeč o svých slabých stránkách

před odbornou porotou sedící přímo před vámi,

a pro umocnění pocitu, že jste pod tlakem,

na vás přímo míří ostrá světla a kamery,

asi jako zde.

Porota je navíc proškolena tak,

aby na vás reagovala odrazujícím, nonverbálním způsobem, asi nějak takhle.

(Smích)

A teď, když jste dostatečně demoralizováni,

je čas na zkoušku z matematiky.

Co ovšem nevíte, je,

že zkoušející byl vyškolen tak, aby na vás během zkoušky dorážel.

Zkusíme to teď společně.

Bude to legrace.

Pro mě.

Fajn. Chci, abyste počítali pozpátku

od 996 v krocích po 7.

Budete počítat nahlas

jak nejrychleji dovedete, od 996.

Do toho!

Publikum: (počítá)

Rychleji. Rychleji, prosím.

Počítáte moc pomalu.

Stop. Stop, stop, stop.

Tamten pán udělal chybu.

Musíme začít zase od začátku. (Smích)

Vám tohle zrovna moc nejde, že?

Dobrá, takže jste asi pochopili, o co jde.

Kdybyste se skutečně účastnili této studie,

zřejmě byste byli trochu ve stresu.

Vaše srdce by pravděpodobně bušilo,

váš dech by byl zrychlený, potili byste se.

Běžně bychom tyto fyzické změny nazvali

úzkostí

či známkou toho, že se nedokážeme dobře vyrovnat s tlakem.

Co kdybyste na ně ovšem nahlíželi

jako na známky toho, že se vaše tělo napájelo energií,

aby se připravilo na zvládnutí tohoto úkolu?

Toto přesně bylo řečeno účastníkům

studie provedené na Harvardově univerzitě.

Před absolvováním testu společenského stresu

se učili vnímat svou reakci na stres jako přínosnou.

Bušící srdce vás připravuje k činu.

Zrychlené dýchání je v pořádku.

Dostává se tak více kyslíku do mozku.

Účastníci, kteří se naučili vnímat svou reakci na stres

jako přínos pro svůj výkon,

byli méně vystresovaní,

vykazovali menší úzkost, zato větší sebevědomí,

ale pro mě nejvíc fascinující

byl způsob, jakým se jejich stresová reakce změnila.

Při běžné stresové reakci

se zvýší tepová frekvence

a cévy se takto zúží.

A to je jeden z důvodů, proč chronický stres

bývá spojován s kardiovaskulárními onemocněními.

Skutečně není zdravé v takovém stavu setrvávat nepřetržitě.

Ale během té studie, kdy účastnící vnímali

svůj stres jako přínosný,

jejich cévy zůstaly takto uvolněné.

Jejich srdce stále bušila,

ale tentokrát jde o mnohem zdravější kardiovaskulární profil.

Ve skutečnosti to připomíná stav,

jaký nastane ve chvílích radosti a odvahy.

Za celá ta léta naplněná stresujícími zkušenostmi

by tato jedna biologická změna

mohla znamenat onen rozdíl

mezi stresem vyvolaným infarktem v 50 letech

a pohodovým životem až do 90.

A toto je opravdu něco, co novodobá věda odhalila,

a sice, že záleží na tom, jak o stresu smýšlíme.

Coby zdravotní psycholožce se můj cíl změnil.

Už vás nechci stresu zbavit.

Chci vás naučit lépe s ním pracovat.

Právě jsem provedli menší intervenci.

Pokud jste zvedli ruku a přiznali,

že jste v uplynulém roce zažili hodně stresu,

možná jsme vám zachránili život,

protože příště, jak doufám,

až stres rozbuší vaše srdce,

si vzpomenete na tuto přednášku

a pomyslíte si,

to mé tělo mi pomáhá zvládnout tuto výzvu.

Jestliže takto stres vnímáte,

vaše tělo vám věří

a vaše reakce na stres bude prospěšnější.

Říkala jsem, že mám za sebou více jak deset let démonizace stresu,

z níž se potřebuji dostat,

takže si uděláme ještě jednu intervenci.

Chci vám povědět o jednom z nejvíce

podceňovaných aspektů stresové reakce,

a ta myšlenka je následující:

stres vás dělá společenskými.

Abychom této stránce stresu porozuměli,

musíme si popovídat o hormonu, oxytocinu,

a já vím, že oxytocinu už se dostalo

tolik věhlasu, kolik jen hormon může unést.

Má dokonce i svou roztomilou přezdívku, tulící se hormon,

protože se uvolňuje, když někoho objímáte.

Tohle je však jen zlomek toho, čeho všeho je oxytocin schopen.

Oxytocin je nervový hormon.

Dokáže vhodně naladit sociální instinkty ve vašem mozku.

Ponouká vás dělat věci,

které posilují blízké vazby.

Díky oxytocinu toužíte po přímém kontaktu

s přáteli a rodinou.

Podněcuje empatii.

Probouzí ve vás větší chuť pomoct

lidem, na kterých vám záleží.

Pár lidí už dokonce navrhovalo,

že bychom oxytocin měli šňupat,

abychom se stali více účastnými a pečujícími.

Je tu ale něco, co mnoho lidí

o oxytocinu neví.

Je to hormon stresu.

Podvěsek mozkový jej produkuje

jako součást stresové reakce.

Je stejně tak součástí stresové reakce,

jako adrenalin, který dokáže rozbušit srdce.

A když je během stresové reakce oxytocin vylučován,

motivuje vás vyhledat pomoc.

Váše biologická stresová reakce

vás vybízí k tomu někomu o vašich pocitech říct,

místo abyste je v sobě dusili.

Vaše stresová reakce chce, abyste si všimli,

že také někdo další ve vašem životě se trápí,

tak abyste se mohli vzájemně podpořit.

Vaše stresová reakce chce, abyste v těžkých časech

byli obklopeni lidmi, kterým na vás záleží.

Jak vás tedy povědomí o této stránce stresu

může učinit zdravějšími?

Oxytocin nepůsobí pouze na mozek,

ale také na tělo,

přičemž jednou z jeho hlavních úloh v těle je

chránit kardiovaskulární systém

před následky stresu.

Je přirozeně protizánětlivý.

Mimoto pomáhá cévám zůstat během stresu uvolněné.

Můj nejoblíbenější účinek je ovšem ten na srdce.

Srdce má receptory pro tento hormon,

přičemž oxytocin napomáhá regenerovat srdeční buňky

a léčit jakákoliv poškození zapřičiněná stresem.

Tento stresový hormon srdce posiluje

a to nejlepší je, že všechen fyzický užitek

oxytocinu je umocňován společenským kontaktem

a podporou,

takže pokud pod stresem vyhledáte druhé,

ať už s cílem pomoci sobě, nebo druhým,

vyprodukujete více tohoto hormonu,

vaše stresová reakce bude zdravější

a ve skutečnosti se ze stresu rychleji zotavíte.

Zdá se mi skvělé,

že stresová reakce má zabudovaný mechanismus

pro odolnost vůči stresu,

a tím mechanismem je lidské spojení.

Závěrem vám povím ještě o jedné studii.

Poslouchejte pozorně, protože i tato studie by mohla zachránit život.

Tato studie sledovala okolo 1 000 dospělých ve Spojených státech,

bylo jim mezi 34 a 93 lety,

a studie začala otázkou:

„Jak velké množství stresu jste podstoupili v loňském roce?“

A dále: „Kolik času jste věnovali

pomoci přátelům, sousedům,

lidem ve vaší komunitě?“

A pak využili veřejné záznamy za posledních pět let,

aby zjistili, kdo zemřel.

Takže, nejprve ty špatné zprávy:

každá významná stresující životní zkušenost,

jako jsou finanční problémy nebo rodinná krize,

zvýšila riziko úmrtí o 30 procent.

Ale, a já věřím, že nějaké ale očekáváte,

nebylo to pravidlem pro každého.

Lidé, kteří se věnovali péči o druhé

nevykazovali vůbec žádný nárůst úmrtí následkem stresu. Nic.

Péče vytvořila odolnost.

Znovu tedy poznáváme,

že škodlivé účinky stresu na zdraví

nejsou nevyhnutelné.

Jak přemýšlíte a jednáte,

může přetvořit vaši zkušenost se stresem.

Pokud se rozhodnete vnímat vaši stresovou reakci

jako přínosnou,

vytváříte biologii odvahy.

A pokud si zvolíte být s lidmi, když jste ve stresu,

můžete si vybudovat odolnost.

Nežádám nutně

o více stresujících zážitků ve svém životě,

tato věda mi však poskytla

zcela nové uznání pro stres.

Stres otevírá cestu do našich srdcí.

Milosrdné srdce, které nachází radost a smysl

v kontaktu s ostatními,

ano, vaše bušící srdce,

tvrdě pracující, aby vám dodalo sílu a energii,

zvolíte-li si vnímat stres tímto způsobem,

nebudete pouze lepší ve zvládání stresu,

ve skutečnosti činíte velice hluboké prohlášení.

Říkáte, že si věříte natolik,

že zvládnete životní výzvy

s vědomím, že

jim nemusíte čelit sami.

Děkuji.

(Potlesk)

Chris Anderson: To, co nám zde říkáte, je svým způsobem úžasné.

Připadá mi skvělé, že jen to, jak o stresu smýšlíme,

může tolik ovlivnit očekávanou délku života člověka.

Jak by se z toho mohla vyvinout rada,

třeba když se někdo rozhoduje o rytmu svého života,

volí například mezi stresujícím a pohodovým povoláním,

záleží na tom, pro co se rozhodnou?

Je moudré rozhodnout se pro stresující povolání,

pokud věříte, že to v určitém smyslu zvládnete?

Kelly McGonigal: Ano, a co víme určitě je,

že hledat smysl je zdraví prospěšnější,

než pokoušet se vyhnout nepohodlí.

Řekla bych tedy, že nejlepší způsob, jak dělat rozhodnutí,

je jít za tím, co vašemu životu přinese smysl,

a pak si věřit v tom, že zvládnete přidružený stres.

CA: Velice děkujeme, Kelly. Je to fakt báječné.
KM: Děkuji vám.

(Potlesk)