Co je deprese? - Helen M. Farrell

Celá přednáška na: http://ed.ted.com/lessons/what-is-depression-helen-m-farrell

Deprese je hlavní příčinou mnoha nemocí na světě; ve Spojených státech trpí touto nemocí až deset procent dospělých. Protože se ale jedná o mentální poruchu, může být těžší jí pochopit, v porovnání s například zvýšeným cholesterolem. Helen M. Farrell zkoumá symptomy a léčbu deprese a tady je několik tipů, jak pomoci trpícímu příteli.

Přednáška - Helen M. Farrell, animace - Artrake Studio.

Deprese je hlavní příčinou
většiny nemocí na světě.

Ve Spojených Státech

trpí depresí až 10 % obyvatel.

Ale protože se jedná o mentální nemoc,

je mnohem těžší jí porozumět,
na rozdíl třeba od zvýšeného cholesterolu.

Hlavním zdrojem všech zmatků
je rozdíl mezi depresí

a pocitem smutku/deprese.

Každý se občas cítí na dně.

Špatná známka ve škole,

ztráta zaměstnání,

hádka,

dokonce i deštivý den - to všechno
může přinést pocity smutku.

Občas to nemá jasnou příčinu.

Prostě se jenom tak objeví.

Pak se okolnosti změní,

a tyto špatné pocity zmizí.

Klinická deprese je jiná.

Jde o zdravotní poruchu,

která nezmizí jenom proto, že chcete.

Trvá minimálně dva týdny v kuse

a významně ovlivňuje schopnost pracovat,

hrát si

nebo milovat.

Deprese může mít několik různých příznaků:

špatnou náladu,

nezájem o věci, které nás obvykle těší,

změny chutí,

pocity bezcennosti nebo nadměrné viny,

hodně spánku nebo naopak málo,

špatnou koncentraci,

roztěkanost nebo pomalost,

ztrátu energie,

nebo opakující se myšlenky na sebevraždu.

Pokud máte alespoň pět těchto symptomů,

pak vám je, podle psychiatrických norem,

diagnostikována deprese.

Nejedná se ale jen o změny chování.

Deprese se projevuje
uvnitř mozku i fyzicky.

Především se objevují změny,

které lze spatřit pouhým okem

a rentgenem.

To zahrnuje menší přední laloky
a objem hippokampu.

V molekulovém měřítku

je deprese spojována

s abnormálním uvolňováním
nebo nedostatkem určitých neurotransmiterů

- konkrétně serotoninu, noradrenalinu
a dopaminu -

rozhozenými cirkadiánními rytmy

nebo specifickými změnami
v REM fázi spánkového cyklu,

a hormonálními abnormalitami,

jako je vysoká hladina kortizolu
a problémy se štítnou žlázou.

Ale neurovědci pořád nemají
ucelený obraz toho,

co depresi způsobuje.

Zdá se, že jde o komplexní
interakci genů a prostředí,

ale nemáme diagnostický nástroj,

který by předpověděl, kdy
nebo kde se deprese objeví.

A jelikož jsou symptomy deprese nehmotné,

je těžké říci, kdo vypadá v pohodě,
ale ve skutečnosti s ní bojuje.

Podle Národního ústavu duševního zdraví

trvá průměrnému jedinci,
trpícímu duševní nemocí,

více než 10 let než požádá o pomoc.

Ale máme velmi efektivní léčbu.

Léky a terapie se vzájemně doplňují
a napravují "mozkovou chemii".

V extrémních případech,

je užitečná elektrokonvulzivní terapie -

- něco jako kontrolovaný záchvat
v mozku pacienta.

Zkoumají se i další léčebné postupy

jako transkraniální magnetická stimulace.

Takže pokud znáte někoho,

kdo zápasí s depresí,

jemně jej povzbuďte k vyhledání
některé z těchto možností.

Můžete nabídnout i svou pomoc

třeba s vyhledáním terapeutů
v dané oblasti

nebo se sepsáním otázek pro doktora.

Pro osobu s depresí

se tyto první kroky zdají nepřekonatelné.

Pokud se cítí provinile nebo se stydí,

připomeňte jim, že deprese
je zdravotní stav

stejně jako astma nebo cukrovka.

Není to slabost nebo rys osobnosti,

a neměli by si myslet,
že se přes to dostanou sami,

stejně jako si sami nezvládnou
vyléčit zlomenou ruku.

Pokud jste sami depresi zažili,

vyhněte se srovnávání s pocity smutku.

Srovnávání jejich prožitků
s běžnými pocity smutku

v nich může vyvolat pocity viny.

Pouhý otevřený rozhovor
o depresi může pomoci.

Výzkumy ukazují,
že otázky ohledně sebevražedných myšlenek

ve skutečnosti snižují riziko sebevraždy.

Otevřené konverzace o duševních nemocech
pomáhají narušit stigma

a ulehčit lidem prosbu o pomoc.

Čím více pacientů vyhledá léčbu,

tím se vědci více dozví o depresi

a tím účinnější léčba bude.