Chvála makrofinancování v Africe

Je možné, že mikroúvěry Africe spíše škodí? Nebylo by možné jí pomáhat jinak, dlouhodoběji a udržitelněji? Podnikatel Sangu Delle je přesvědčen, že ano. Řešení pro Afriku vidí spíše v podpoře velkých společností a továren, ve vytváření pracovních příležitostí a usnadnění afrického obchodu.

Obvyklé recepty pro růst
nefungují v Africe moc dobře.

Přes jednu biliardu dolarů
vynaložených na rozvojovou pomoc

během posledních 60 let

je příjem na osobu nižší
než v sedmdesátých letech.

Pomoc příliš nepomáhá.

V reakci na to začaly

Brettonwoodské instituce -
IMF a Světová banka -

prosazovat místo pomoci
volný obchod,

ačkoliv historie skýtá jen
malou empirickou oporu pro domněnku,

že volný obchod vede
k ekonomickému růstu.

Stříbrnou kulkou dneška
se staly mikroúvěry.

Zdá se, že nám imponuje
romantická představa,

že každý chudý rolník v Africe
je podnikatel.

(smích)

Ve skutečnosti mě má práce a cesty
po více než 40 zemích Afriky

naučily, že většina lidí by ocenila
spíše pracovní příležitosti.

Moje řešení: zapomeňme na mikropodnikání.

Raději investujme do vytvoření
velkých afrických společností,

jako to udělal súdánský
podnikatel Mo Ibrahim.

Mo v roce 1998 vsadil na Afriku,
když zde založil Celtel International

a úspěšně vybudoval
telekomunikační společnost,

která v roce 2004 měla více než 24 milionů
uživatelů ze 14 afrických zemích.

Model, který Mo použil, je lepší
než průměrný podnikatelský model,

protože podporuje pestrost
a efektivní šíření znalostí.

Dost možná, že Afrika ještě nedospěla

do fáze, kdy by malé podniky mohly
v hospodářské soutěži uspět.

Zvažme tyto dva alternativní scénáře.

Za prvé, půjčíme 200 dolarů
každému z 500 pěstitelů banánů,

což jim umožní přebytek banánů usušit

a dosáhnout o 15 % většího zisku.

Nebo za druhé, dáme jednomu
důvtipnému podnikateli sto tisíc

a pomůžeme mu vytvořit továrnu,
která o 40 % zvýší příjem

všem 500 pěstitelům banánů
a navíc vytvoří 50 pracovních míst.

Vsadili jsme na druhý scénář

a podpořili jsme 26letého keňského
podnikatele Erika Muthomiho,

aby vystavěl továrnu nazvanou "Stawi",
kde zpracovává zemědělské produkty.

Vyrábí bezlepkovou banánovou mouku
a dětskou banánovou výživu.

Stawi maximalizuje místní efektivitu

a využíváním moderních výrobních postupů
vytváří hodnotu nejen pro své vlastníky,

ale i pro zaměstnance, kteří
jsou spolumajiteli podniku.

Naším snem je pomoci Erikovi Muthomibu
stát se dalším Mo Ibrahimem,

což vyžaduje dovednosti, peníze,
místní i globální partnerství

a neobyčejnou vytrvalost.

Ale proč se vlastně zaměřit na Afriku?

Evropský zájem o Afriku během
Berlínské konference v roce 1884,

kam jsme, mimochodem,
vůbec nebyli pozvání,

(smích a potlest)

vyústil v masivní rozdělování Afriky

a vznik mnoha států
s velmi malou populací.

Jako Libérie se čtyřmi miliony
nebo Kapverdy s 500 000.

V Africe žije jedna miliarda lidí,

v celkem 55 zemích se vzájemnými
obchodními bariérami a dalšími překážkami.

Ale naši předkové obchodovali
přes celý kontinent,

než jej Evropané rozdělili
nakreslenými hranicemi.

Afrika má problémy,
ale v ještě větší míře skýtá příležitosti,

a proto rozšiřujeme působení
Stewi i mimo Keňu

do Alžírska, Nigérie, Ghany,
a kamkoliv jinam, kde bude zájem.

Chceme zlepšit skladování potravin,
podpořit farmáře, vytvářet práci,

rozvíjet lokální ekonomiku a
také vydělávat peníze.

Ačkoliv to není nejpřitažlivější přístup,

a možná nám nepřináší tak dobrý pocit

jako dát Afričance 100 dolarů
na nákup kozy přes kiva.org,

může podpora menšího množství
podnikatelů s velkým vlivem na společnost

přispět k vybudování velkých
afrických podniků,

které něco skutečně změní.

Politická svoboda, za kterou
bojovali naši předkové,

je zbytečná bez ekonomické svobody.

Chceme k boji za ekonomickou
svobodu přispět tím,

že vybudujeme prvotřídní podniky,

budeme tvořit vlastní bohatství

a poskytovat tolik potřebné
pracovní příležitosti.

A věřím, že pokud k tomu všemu přispějeme,

Afrika rozkvete.

Děkuji vám.

(potlesk)

Tom Rielly: Sangu, tohle je
pochopitelně silné tvrzení.

Děláte velmi velký rozdíl
mezi mikroúvěry,

pravidelnými investicemi a
rostoucími pravidelnými investicemi.

Je zde přece jen nějaká
role pro mikroúvěry?

Sangu Delle: Myslím, že ano.

Mikroúvěry byly skvělá,
inovativní cesta,

na usnadnění přístupu k financím
pro ty nejchudší.

Ale k problémům, kterým čelíme v Africe.

Když se podíváme například
na Marshallův plán

pro obnovu poválečné Evropy,

tak se nejednalo jen o darování ovcí.

Potřebujeme více než mikroúvěry.

Potřebujeme více než 200 dolarů.

Potřebujeme velké podniky
a pracovní příležitosti.

Tom Rielly: Mnohokrát vám děkuji.

(potlesk)