Problém "technomiky stékajících kapek"

Hurá do technologií! Vždyť nám všem usnadňují život!! Ne? No, ne. Když jsou nové technologie jako elektronické knihy nebo přístroje pro měření zdraví dostupné jen některým lidem, má to pak nezamýšlené následky pro nás všechny. Spolupracovník TEDu a technlogický investor tuto ideu nazývá "technomikou stékajících kapek" a na několika silných příkladech demonstruje, jak mohou nerovnoměrně rozdělené technologie zhoršit lidské životy. Jak totiž říká: "opravdová inovace je jenom ta, která zahrnuje všechny“.

Jako softwarový vývojář a technolog

jsem během let
pracoval na mnoha projektech v rámci

občanských technologií.

Občanským technologiím se občas
říká "technologie pro dobrou věc“,

což napovídá, že jde o použití technologie
k řešení humanitárních problémů.

Tato fotografie je z roku 2010 z Ugandy,

kde jsem pracoval na řešení,
které místní opozici

pomohlo zabránit v tom,
aby jim vláda monitorovala

mobilní telefony.

Tatáž technologie
byla posléze použita pro podobné účely

v severní Africe, aby mohli aktivisté
zůstat online ve chvílích,

kdy vlády úmyslně odstřihly připojení

za účelem kontroly populace.

Během let jsem přemýšlel
o těchto technologiích

a o tom, na čem pracuji,

a začala mi v hlavě vrtat otázka:

co když je naše představa
o výhodnosti technologií mylná

a co když občas škodí komunitám,

kterým chceme pomoci?

Technologický průmysl na celém světě
má tendenci fungovat dle předpokladu,

že když vytvoříme úžasné věci,

tak to bude mít na každého dobrý vliv.

Časem se tyto inovace rozšíří
a najdou si cestu ke všem.

Ne vždycky se to ale stane.

Vzal jsem pojem "Ekonomika stékajících
kapek" a tuto slepou podporu technologií

nazval "technomika stékajících kapek“.
(smích)

Předpokládáme,
že pokud vytvoříme věci pro pár vybraných,

tak se tyto technologie
posléze dostanou ke všem,

což se ale ne vždy stane.

Technologie a inovace se chovají
velmi podobně jako bohatství a kapitál.

Mají tendenci kumulovat se
v rukou úzké skupiny lidí

a občas si najdou cestu i k ostatním.

Uvedu vám pár příkladů, se kterými
se budete moci ztotožnit trochu lépe,

protože většina z vás netráví
víkend bojem s represivními režimy.

Ve světě nositelné elektroniky,
smartphonů a aplikací

je velkým trendem
monitorování lidského zdraví.

Máme aplikace,
které sledují počet spálených kalorií,

zda příliš nesedíme,
zda dostatečně chodíme.

Tyto technologie
výrazně zefektivňují příjem pacientů

do zdravotnických zařízení,
která pak na druhou stranu

začínají takovou účinnost očekávat.

Co se ale stane s digitálně
neviditelnými lidmi,

až se tyto přístroje dostanou do ordinací,

kterou budou digitálně připraveny?

Jak se bude postupovat

u člověka bez telefonu
nebo hodinek za deset tisíc,

které monitorují každý jeho pohyb?

Stanou se pro zdravotní systém přítěží?

Bude jejich návštěva lékaře jiná?

V oblasti financí
přinášejí Bitcoin a jiné kryptoměny

revoluci ve světovém oběhu peněz,

problém s nimi je však v tom,

že je vstupní bariéra
neuvěřitelně vysoká, je to tak?

Potřebujete přístup ke stejným telefonům,
přístrojům, konektivitu,

a i když ne,
tak potřebujete najít proxy server,

jehož pronájem
obvykle vyžaduje jistý kapitál.

Otázka, kterou si kladu, zní:
co se stane s poslední komunitou lidí

používající papírové bankovky, zatímco se
zbytek světa přesune k digitální měně?

Další příklad
je z mého rodného města, Philadelphie:

Nedávno jsem šel
do tamní veřejné knihovny,

která čelí existenční krizi.

Aby přežila, musí zredukovat náklady,

protože dostává méně
prostředků z veřejných fondů.

Mimo jiné tedy digitalizují

mnoho knih a přesouvají je na cloud.

To je pro většinu dětí skvělé, že?

Mohou si knihy zarezervovat z domu,

mohou je číst na cestě
do školy nebo ze školy.

Má to ale dva zásadní předpoklady.

Za prvé musí mít doma přístup k internetu,

a za druhé musí mít smartphone,

což ale
ve Philadelphii mnoho dětí nemá.

Jak se tedy budou vzdělávat,

když bude celá knihovna na cloudu,

knihovna, která byla považována
za tak základní součást vzdělávání?

Jak můžou držet krok s ostatními?

Poslední příklad je
z jiného koutu světa, z východní Afriky:

začali ve velkém
digitalizovat katastrální záznamy,

pro což měli spoustu důvodů.

Migrující skupiny,
vymírání starších generací

a především mizerné vedení záznamů

měly za následek spoustu
sporů o to, kdo vlastní který kus země.

Proto se rozhodlo zpřístupnit
všechny informace online,

aby byl přehled o tom,
kdo které pozemky vlastní,

uložit informace na cloud
a předat je místní samosprávě.

Nezamýšleným následkem
ale ve skutečnosti bylo,

že přijeli spekulanti,
investoři a developeři,

kteří se na to místo vrhli
a začali tyto pozemky skupovat,

zatímco na nich stále žili lidé, protože

tito investoři měli přístup k technologiím

a konektivitě, které to umožňují.

Spojovacím prvkem uvedených příkladů

jsou nechtěné následky využití
nástrojů a technologií, které vytváříme.

Jako inženýři a technologové

občas dáváme přednost efektivnímu
řešení před řešením s žádoucím výsledkem.

Myslíme spíš na
vytváření věcí než na jejich důsledky.

A to se musí změnit.

Neseme zodpovědnost
za následky našich výtvorů,

hlavně těch, které čím dál víc
ovládají svět, v němž žijeme.

Na konci devadesátých let

se ve světě investic
a bankovnictví kladl důraz na etiku.

Myslím si,
že v tomto ohledu mají v roce 2014

obory vyvíjející a implementující
nové technologie ohromné zpoždění.

Takže vás tady všechny –
obchodníky, ředitele, inženýry i tvůrce –

vyzývám, abyste při přemýšlení
nad svým dalším velkým počinem

měli na paměti i neplánované důsledky,

které by vaše dílo mohlo mít.

Opravdová inovace je jenom ta,
která zahrnuje všechny.

Děkuji.

(potlesk)