Čemu věří mladé ženy o svém vlastním sexuálním potěšení

Proč mají dívky pocit, že se mohou účastnit sexuálních aktivit, ale neužívat si je? Autorka Peggy Orenstein 3 roky zpovídala dívky mezi 15. a 20. rokem z jejich přístupu k sexu a sexuálních zkušeností. Upozorňuje na to, že velmi často chybí v jejich sexuálních stycích potěšení, a vyzývá nás k překlenutí "orgasmové propasti" tím, že budeme s mladými dívkami od útlého věku upřímně a otevřeně mluvit o sexu, tělech, potěšení a intimitě.

Již po několik let,

se zapojujeme do celostátní debaty
o sexuálních útocích na kampusech.

Bezpochyby je nutné

aby mladí lidé chápali
základní pravidla souhlasu,

ale tam konverzace
o sexu končí.

A v tomto vakuu informací

média, a Internet –

ta nová, digitální ulice –

vzdělávají naše děti místo nás.

Jestli chceme, aby se mladí oddávali sexu
bezpečně, eticky,

a ano, i zábavně,

je čas na otevřenou, upřímnou
diskuzi o tom, co se stane po "ano".

A to zahrnuje zboření
největšího tabu,

a mluvení s mladými lidmi

o ženské schopnosti
a právu na sexuální rozkoše.

Ano.

(potlesk)

Že ano, dámy.

(potlesk)

Tři roky jsem mluvila s dívkami
ve věku od 15 do 20 let

o vztahu k sexu
a jejich zkušenostech.

Zjistila jsem,

že ač se mladé ženy cítí oprávněny
zapojit se do sexuálního chování,

ne vždy se cítí oprávněny
užívat si ho.

Jedna studentka 2.ročníku
vysoké školy Ivy League,

mi pověděla:

,,Pocházím z dlouhé řady
chytrých, silných žen.

Babička byla velmi intenzivní a veselá,

maminka je silně profesionální,

má sestra a já jsme hlasité,
a to je naše ženská síla.

Poté mi popsala
její sexuální život:

sérii jednorázových povyražení,

začínající v jejích 13 letech.

Byly...

ne moc zodpovědné,

ne oboustranné,

a ne moc příjemné.

Pokrčila rameny.

,,Asi jsme my dívky ovlivněny
společností, abychom byly

poslušná stvoření nevyjadřující
své tužby a potřeby.

,,Počkej chvíli," odpověděla jsem.

,,Neříkala jsi mi právě, jak
chytrá a silná žena jsi?"

Dlouho přemýšlela.

,,Hádám," konečně řekla,

,,že mi nikdo neřekl, že chytrý a silný
přístup se vztahuje i k sexu.

Asi bych měla rovnou říct,
že i přes velký humbuk,

dospívající se neoddávají sexu
častěji, nebo v mladším věku,

než před 25 lety.

Nicméně, oddávají se
jinému sexuálnímu chování.

A když to ignorujeme,

neoznačujeme to jako sex,

otevírá to prostor
rizikovému chování a neúctě.

Toto je obzvláště pravdivé
o orálním sexu,

který dospívající označují za
méně intimní, než pohlavní styk.

Dívky mi říkaly: ,,o nic nejde,"

skoro jakoby všechny
četly stejný návod –

alespoň v případě, kdy přijímající
byl chlapec.

Mladé ženy mají mnoho důvodů
pro podílení se na orálním sexu.

Cítí se žádoucí,

byl to způsob zlepšení
sociálního statusu.

Někdy to byl způsob, jak uniknout
z nepříjemné situace.

Studentka prvního ročníku
West Coast College mi řekla:

,,Dívka chlapci na konci
večera udělá orál,

protože se s ním nechce vyspat,

a on očekává uspokojení.

Takže, když chci, aby už odešel

ale nechci aby se stalo něco víc..."

Slyšela jsem tolik příběhů dívek
provádějících jednostranný orální sex,

že jsem se začala ptát:

,,Co kdyby vás, vždy když jste
s mužem sama,

požádal o sklenici vody z kuchyně,

a on by vám nikdy žádnou nepřinesl --

nebo kdyby přinesl, tak...

...,,chtěla bys...hm...?"

Víte, s absolutní nechutí.

Nenechaly byste si to líbit.

Ale nebylo to vždy tak,
že muži nechtěli.

Bylo to tak, že je dívky nenechaly.

Dívky se styděly za své genitálie.

Pociťovaly, že jsou odpudivé
a zároveň posvátné.

Pocity žen ohledně svých genitálií,

jsou přímo svázány
s jejich prožíváním sexu.

Debby Herbenick, výzkumná pracovnice
na univerzitě v Indianě,

věří, že vnímání vlastních genitálií
u dívek

podléhá většímu tlaku,
než kdy dříve,

aby je, v jejich přirozeném stavu,
vnímaly jako nepřijatelné.

Podle výzkumů,

si 3/4 vysokoškolaček odstraňuje
veškeré pubické ochlupení -

alespoň příležitostně -

a více než polovina pravidelně.

Dívky mi říkají, že si díky
tomu připadají čistěji,

že to je jejich volba.

Přesto, zajímalo by mě,
když by zůstaly samy na opuštěném ostrově,

jestli by takto trávily čas.

(smích)

A když jsem šla hlouběji,

objevila se temnější motivace:

vyhnout se ponížení.

,,Chlapci se chovají,
jako kdyby je to znechucovalo,"

řekla mi jedna mladá žena.

,,Nikdo nechce, aby se
o něm takto mluvilo."

Vzrůstající počet odstraňování
pubického ochlupení mi připomněl 20.léta,

když si ženy začaly pravidelně holit
podpaží a nohy.

V té době vešly do módy
tzv. flapper dresses (krátké šaty),

a ženské končetiny
byly najednou viditelné,

volně k veřejné kontrole.

I toto je důvod, proč si myslím,
že toto je také znamení.

Proč je nejintimnější místo dívky
volné k veřejné kontrole,

volné ke kritice.

Proč se stává důležitější,
jak vypadá pro někoho jiného,

než jak to ona cítí.

Trend holení spustil další
vzestup - labioplastiku.

Labioplastika, což je ořezání
vnitřních a vnějších stydkých pysků,

je nejrychleji rostoucí kosmetický zákrok
mezi dospívajícími dívkami.

Mezi lety 2014 a 2015 vzrostl o 80 %.

A zatímco dívky pod 18 let zahrnují 2 %
veškerých kosmetických zákroků,

u labioplastiky je to 5 %.

Nejvíce vyhledávaný vzhled,
mimochodem,

při kterém vypadají vnější stydké pysky
jako škeble,

se nazývá...

počkejte si...

,,Barbie."

(povzdech)

Věřím, že vám nemusím připomínat,

že Barbie je a) z plastu

a za b) nemá genitálie.

(smích)

Trend labioplastik
je natolik znepokojující,

že Americké sdružení
gynekologů a porodníků,

vydal o této proceduře prohlášení.

Je málokdy kvůli zdravotním potížím,

není prokazatelně bezpečná,

a s vedlejšími následky,
jako zjizvení, otupělost, bolest,

a snížení sexuální citlivosti.

Musím říct,

naštěstí,

počet zapojených dívek
je stále docela malé,

ale můžeme je vnímat jako
výstražné znamení,

ukazující nám něco důležitého o tom,
jak dívky vnímají svá těla.

Sára McClelland,

psycholožka na
Michiganské univerzitě,

vytvořila mou vůbec nejoblíbenější
frázi týkající se tohoto tématu:

"Intimní právo".

To je představa, že sex má politické,
stejně jako soukromé důsledky.

Stejně jako to, kdo ve vaší domácnosti
umývá nádobí,

nebo kdo vysává koberec.

A vyvstávají tím podobné
problémy ohledně nerovnosti,

o ekonomické rozdílnosti,

násilí,

fyzickém a duševním zdraví.

Intimní právo nás nutí zvážit,

kdo je oprávněn
zapojit se do zážitku.

Kdo je oprávněn si ho užít?

Kdo je hlavním příjemcem?

A jak každý partner definuje
"dostatečně dobré"?

Upřímně, myslím že tyto otázky jsou
záludné, a někdy traumatické,

i pro dospělé ženy.

Ale když mluvíme o dívkách,

nemůžu se zbavit myšlenky,
že jejich časné sexuální zkušenosti,

by neměly být něco,
přes co se "dostanou".

McClelland ve své práci

zjistila, že mladé ženy
častěji než mladí muži,

používají potěšení svého partnera
pro změření své vlastní spokojenosti.

Říkaly věci jako:

,,Když je on sexuálně spokojen,

tak jsem sexuálně spokojena i já."

Mladí muži měřili své potěšení
podle svého vlastního orgasmu.

Mladé ženy také definovaly
špatný sex jinak.

V největším průzkumu

o sexuálním chování v Americe,

nahlásily bolest
při sexuálních aktech

ve 30 % případů.

Také používaly slova jako ,,depresivní",

,,ponižující",

,,potupný".

Mladí muži taková slova nikdy nepoužívají.

Takže mladé ženy hlásí
míry sexuálního potěšení,

které jsou rovny, nebo větší
než potěšení mladých mužů –

a v průzkumech to je –

může to být klam.

Jestli dívka svolí ke styku s nadějí,
že to nebude bolet,

že bude cítit blízkost k partnerovi,

a s očekáváním, že on bude mít orgasmus.

Bude spokojena, když budou
tyto kritéria splněna.

Není nic špatného na tom,
chtít cítit partnerovu blízkost,

nebo chtít, aby byl šťastný.

A orgasmus není jediný
ukazatel zážitku...

ale absence bolesti...

to je velmi nízká laťka
pro vaše vlastní sexuální naplnění.

Když jsem tohle vše poslouchala
a přemýšlela nad tím,

uvědomila jsem si, že u amerických dívek
provádíme jakýsi druh

psychologické clitorektomie.

Již v kojeneckém věku,

rodiče chlapců pojmenovávají
všechny části jeho těla -

řeknou alespoň: ,,tady máš pindíka".

Rodiče holčiček jdou od pupíku
rovnou ke kolenům.

Nechávají celou tuto oblast
nepojmenovanou.

(smích)

Není lepší způsob, jak
něco udělat nevyslovitelným,

než nepojmenovávat to.

Poté děti projdou
hodinami o změnách v pubertě.

Tam se dozví, že chlapci
mají erekce a ejakulace,

a dívky mají...

menstruace a nechtěné těhotenství.

A vidí to vnitřní schéma
ženské reprodukční soustavy -

- víte, to co vypadá trochu jako
hlava buvola -

(smích)

A mezi nohama to vždy vyšumí.

Takže nikdy neříkáme vulva,

a rozhodně nikdy neříkáme klitoris.

Není překvapením,

že méně než polovina dívek
mezi 14 a 17 rokem

někdy masturbovalo.

A poté vkročí do
partnerských zážitků,

a my očekáváme, že ony si budou myslet,
že sex je o nich,

že budou schopny jasně vyjádřit
své potřeby, touhy a meze.

Je to nereálné.

Přesto tady je něco.

Dívčiny investice do potěšení
partnera zůstávají stejné,

nezávisle na pohlaví partnera.

Takže při pohlavním styku stejných pohlaví

tato mezera mezi orgasmy vymizí.

A mladé ženy vyvrcholí
se stejnou četností jako muži.

Lesby a bisexuální dívky mi říkají,

že je osvobozující
opustit zajeté koleje,

vytvořit si sexuální setkání,
které vyhovovalo jim.

Lesbické dívky také zpochybňují
koncept prvního styku

jako definici panenství.

Ne proto, že by pohlavní
styk nebyl velká věc,

ale je vhodné se zamyslet,
proč považujeme tento jeden akt -

který si většina dívek spojuje s
nepohodlím, či bolestí -

za počáteční linii
sexuální dospělosti -

o tolik významnější,

o tolik více transformační,
než cokoliv jiného.

A je vhodné se zamyslet,
jak to slouží dívkám.

Jestli je to více chrání
před nemocemi,

nátlakem, zradou, útokem.

Jestli to podporuje vzájemnou péči,

co to znamená o vnímání
jiných sexuálních aktů,

ať už to znamená dát jim větší kontrolu

a mít větší radost z jejich prožitku;

co to říká o
homosexuálních teenagerech,

kteří mohou mít více sexuálních partnerů
bez heterosexuálního styku.

Tak jsem se zeptala jedné dívky:

,,Jak ses dozvěděla, že už nejsi panna?"

Odpověděla, že si to musela
vygooglovat.

(smích)

A Google si nebyl jist.

(smích)

Konečně se rozhodla,
že už není panna

poté, co měla první orgasmus
se svým partnerem.

A já jsem si pomyslela -

páni.

Co kdybychom si na vteřinu představili,

že to je ta definice?

Znovu, ne proto, že by pohlavní styk
nebyl důležitý -

samozřejmě, že je.

Ale není to jediná důležitá věc.

A spíše než přemýšlet o sexu
jako o závodu k cíli,

tohle nám pomůže přemýšlet nad ním jako
nad bazénem prožitků,

zahrnujícím vstřícnost,
náklonnost, vzrušení,

touhu, dotek, důvěrnost.

A stojí za to zeptat se mladých lidí:

,,Kdo je sexuálně zkušenější osoba?

Ta, která se s partnerem líbá 3 hodiny,

experimentuje se sexuálním
napětím a komunikací,

nebo ta, kdo se opije na párty
a vyspí se s někým náhodným,

jen aby se zbavila "panenství"
ještě před vysokou školou?

Jediným způsobem, jak změnit
způsob přemýšlení,

je mluvit s mladými lidmi o sexu -

udělat tyto diskuze normálními,

zakomponovat je do našeho
každodenního života,

mluvit o intimních aktech jinak -

tak, jak jsme se nejvíce změnili -

v tom, jak mluvíme
o ženách ve veřejné sféře.

Vezměte si průzkum na 300
náhodně vybraných dívkách,

z nizozemské a americké univerzity -

z dvou podobných univerzit -

mluvící o jejich raných
sexuálních zkušenostech.

Nizozemské dívky ztělesňují vše,
co říkáme, že chceme od naších dívek.

Měly méně negativních důsledků,

jako nemoci, těhotenství, výčitky;

více pozitivních výsledků,

jako být schopný komunikovat se
svým partnerem -

kterého znaly velmi dobře,

zodpovědně se připravují,

a užívají si to.

Co bylo jejich tajemstvím?

Nizozemské dívky řekly,
že jejich doktoři, učitelé a rodiče,

s nimi upřímně mluvili

od brzkého věku,

o sexu, potěšení, a o důležitosti
vzájemné důvěry.

Navíc,

i když americkým rodičům není nutně
nepříjemné mluvit o sexu,

máme tendence vést tyto rozhovory,

pouze ve smyslu risku a nebezpečí,

zatímco nizozemští rodiče mluvili o
vyvažování zodpovědnosti a radosti.

Musím vám říct,

jako rodič,

to mě těžce vzalo.

Protože vím,

že kdybych se neponořila do výzkumu,

mluvila bych se svým dítětem o
antikoncepci,

ochraně před nemocemi,

o souhlasu - protože jsem moderní rodič -

a myslela bych si...

dobrá práce.

Nyní vím, že to nestačí.

A také vím, v co doufám pro naše dívky.

Chci, aby viděly sexualitu jako
zdroj sebepoznání,

kreativity a komunikace,

navzdory potenciálnímu risku.

Chci, aby byly schopné
hýřit smyslností svých těl,

aniž by byly redukovány jen na to.

Chci, aby byly schopné
říct, co chtějí v posteli,

a dostat to.

Chci, aby byly v bezpečí
před nechtěným těhotenstvím,

nemocemi,

krutostí,

dehumanizací,

násilím.

Když jsou napadnuty,

chci aby měly útočiště ve
svých školách,

v jejich zaměstnavatelích,

v soudech.

Žádám hodně,

ale není to příliš hodně.

Jako rodiče, učitelé,
advokáti a aktivisté,

vychovali jsme generaci
dívek, aby měly hlas,

aby očekávaly rovnostářské
jednání v domácnosti,

ve třídách,

na pracovištích.

Nyní je načase požadovat
intimní spravedlnost

v jejich osobních životech.

Děkuji.

(potlesk)