Překvapující krize zaměstnanosti v roce 2030 — a jak ji začít řešit už teď

Zní to málo pravděpodobně, ale do roku 2030 budou mít mnohé z největších světových ekonomik mnohem více pracovních míst než dospělých občanů, kteří by je mohli zastávat. V této přednášce, která poskytuje spousty údajů a je i docela okouzlující, navrhuje zemím expert na lidské zdroje Rainer Strack, že by se po ochotných uchazečích o zaměstnání, se zájmem přestěhovat se, měly poohlédnout za hranicemi. Avšak aby je přitáhly, musí začít se změnami v kultuře ve svých podnicích.

Rok 2014 je pro mě velmi zvláštní:

pracuji 20 let jako konzultant,

mám 20leté manželství,

a za měsíc mi bude 50.

To znamená, že jsem se narodil v roce 1964,
v jednom malém městě v Německu.

Byl ponurý listopadový den

a já jsem se narodil po termínu.

Lidé na porodním oddělení
opravdu padali únavou,

protože v ten šedivý listopadový den
se narodila spousta dětí.

Rok 1964 byl ve skutečnosti

rokem s vůbec nejvyšší mírou
porodnosti v Německu:

narodilo se víc než 1,3 milionu dětí.

Minulý rok jsme přesáhli sotva 600 000,

takže polovinu počtu, který byl za mě.

Tady můžete vidět, jak vypadá
německá věková pyramida

a tam nahoře, ta malá černá tečka,
to jsem já.

(Smích) (Potlesk)

Červeně můžete vidět potenciál
populace v produktivním věku,

to jsou lidé mezi 15 a 65 lety

a mě vlastně zajímá nejvíc
tato červená oblast.

Udělejme si jednoduchou simulaci toho,

jak se bude tahle věková struktura
vyvíjet během několika příštích let.

Jak vidíte,

vrchol se posouvá směrem doprava

a já, stejně jako další z poválečné
generace, půjdu do důchodu v roce 2030.

Mimochodem, nepotřebuji žádné prognózy
míry porodnosti,

abych tuto červenou oblast předpověděl.

Ta červená oblast,

potenciál populace
v produktivním věku v roce 2030,

je už dnes pevně dána,

s výjimkou mnohem vyšší míry migrace.

A když porovnáte červenou oblast z roku
2030 s červenou oblastí v roce 2014,

tak je mnohem, mnohem menší.

Než vám ukážu zbytek světa,

co tohle znamená pro Německo?

Z tohoto obrázku se dozvídáme,
že nabídka pracovní síly,

lidí, kteří budou schopni pracovat,

v Německu klesne, a to významně.

A co poptávka po pracovní síle?

Tohle bude složitější.

Jak asi tušíte, oblíbená odpověď
konzultantů na jakoukoliv otázku je:

„To záleží na tom…“

Takže já bych odpověděl stejně.

Nechtěli jsme předpovídat budoucnost.

To je velmi spekulativní.

Udělali jsme něco jiného.

Podívali jsme se na HDP
a růst produktivity v Německu

za posledních 20 let

a spočítali jsme následující scénář:

Pokud chce Německo pokračovat
s takovým HDP a růstem produktivity,

můžeme přímo spočítat,

kolik lidí bude Německo potřebovat,
aby si tento růst udrželo.

A to je ta zelená linka:
poptávka po pracovní síle.

Německo bude mít velmi rychle
nedostatek důležitých odborníků.

Chybí 8 milionů lidí,

což je více než 20 %
současných zaměstnanců,

takže vysoká čísla, opravdu vysoká.

Vypočítali jsme několik scénářů,

a obrázek vypadal pokaždé takhle.

K překlenutí propasti

potřebuje Německo výrazně zvýšit migraci,

zaměstnat mnohem více žen,

zvýšit věk odchodu do důchodu —

mimochodem, právě letos jsme ho snížili —

a všechna tato opatření provést najednou.

Pokud se to Německu nezdaří,
bude stagnovat.

Už neporosteme. Proč?

Protože tu nebudou pracovníci,
kteří by ten růst generovali.

A společnosti budou
hledat odborníky jinde.

Ale kde?

Simulovali jsme nabídku
a poptávku po pracovní síle

u 15 největších ekonomik světa,

které představují více než 70 %
světového HDP

a celkový obraz do roku 2020
vypadal nějak takhle.

Modrá označuje přebytek pracovní síly,

červená označuje nedostatek

a šedě jsou ty země,
které jsou na hranici.

Do roku 2020 se stále dá pozorovat
v některých zemích přebytek,

je to třeba Itálie, Francie, USA,

ale v roce 2030 se obraz dramaticky změní.

V roce 2030 budeme čelit
celosvětové krizi zaměstnanosti

ve většině největších ekonomik,

včetně tří ze čtyřech BRIC zemí
(Brazílie, Rusko, Indie a Čína).

Čína, se svou dřívější politikou
jednoho dítěte, tím bude postižena

stejně jako Brazílie a Rusko.

Po pravdě řečeno,

ve skutečnosti bude
situace ještě obtížnější.

Vidíte zde průměrná čísla.

Zjistili jsme nezprůměrované hodnoty

a nechali je rozpadnout
na různé úrovně potřebných dovedností

a shledali jsme,

že bude ještě větší nedostatek
vysoce kvalifikovaných lidí

a jen částečný přebytek
nekvalifikovaných pracovníků.

Na vrcholu celkového
nedostatku pracovní síly

budeme v budoucnu čelit velkému
nepoměru potřebných dovedností

a to bude znamenat obrovské výzvy

pro vlády a firmy v oblasti vzdělávání,

kvalifikace, zvyšování kvalifikace.

Další věc, kterou jsme prošetřovali,
byli roboti, automatizace, technologie.

Změní technologie tento obraz
a zvýší produktivitu?

Stručná odpověď by zněla,

že naše čísla už zahrnují
významný růst produktivity

podpořený technologií.

Delší odpověď by pokračovala následovně.

Vezměme si opět Německo.

Němci mají ve světě jistou reputaci,

pokud jde o produktivitu.

V 90. letech jsem téměř 2 roky pracoval
v naší bostonské kanceláři

a když jsem odcházel, jeden starší
společník mi doslova řekl:

„Pošli mi sem víc těchhle Němců,
makají jako stroje.“

(Smích)

To bylo v roce 1998.

O 16 let později
byste to asi řekli obráceně.

„Pošli mi sem víc těchhle strojů.
Makají jako Němci.“

(Smích) (Potlesk)

Technologie nahradí spousty
pracovních míst, těch běžných.

Nejenom ve výrobních odvětvích,

ale ohroženi jsou dokonce
i kancelářští pracovníci

a mohou být nahrazeni roboty,

umělou inteligencí, zpracováním
velkých objemů dat nebo automatizací.

Hlavní otázka tedy nezní, jestli
technologie nahradí některá tato místa,

ale kdy se tak stane, jak rychle
to bude a do jaké míry.

Nebo jinými slovy,

jestli nám pomůže technologie vyřešit
celosvětovou krizi zaměstnanosti.

Ano i ne.

Tohle je sofistikovanější verze
onoho „to záleží na tom…“.

(Smích)

Jako příklad si vezměme
automobilní průmysl,

protože tam už funguje více než 40 %
průmyslových robotů

a k automatizaci už tam došlo.

V roce 1980 činila elektronika
méně než 10 % nákladů

na výrobu auta.

Dnes je to více než 30%

a do roku 2030 vzroste
podíl na více než 50 %.

A tyto nové elektronické části a aplikace

vyžadují nové dovednosti a vytvořily
spoustu nových pracovních míst,

jako je technik kognitivních systémů,

který optimalizuje součinnost
řidiče s elektronickým systémem.

V roce 1980 neměl nikdo nejmenší ponětí,
že jednou bude takové místo existovat.

Ve skutečnosti

se v posledních desetiletích
celkový počet lidí zapojených

do výroby auta změnil jen mírně,

navzdory robotům a automatizaci.

Takže co tohle znamená?

Ano, technologie nahradí
spoustu pracovních míst,

ale na horizontu se rýsuje také spousta
nových pracovních míst a dovedností

a to znamená, že technologie zhorší
celkový nepoměr potřebných dovedností.

Takový rozbor průměrných hodnot

odhaluje zásadní výzvu
pro vlády a podniky.

Takže lidé, vysoce kvalifikovaní lidé,

talenty, budou v příští dekádě
zásadní věcí.

Pokud jsou nedostatkovým zdrojem,
musíme jim rozumět mnohem lépe.

Jsou vlastně ochotni pracovat v cizině?

Kterým pracovním místům
dávají přednost?

Abychom to zjistili, uspořádali jsme
v tomto roce celosvětový průzkum

mezi více než 200 000
uchazeči o místo ze 189 zemí.

Migrace je jistě jedním z klíčových
opatření k vykrytí mezer,

přinejmenším v krátkodobém horizontu,

takže jsme se ptali na mobilitu.

Více než 60 % z těchto 200 000 uchazečů

je ochotno pracovat v cizině.

Pro mě je to překvapivě vysoký počet.

Pokud se podíváte na zaměstnance
mezi 21. až 30. rokem,

jejich počet je dokonce ještě vyšší.

Pokud rozdělíte tento počet podle zemí,

ano, zjistíte, že svět je sice mobilní,
ale jen částečně.

Nejmenší chuť se stěhovat mají
v Rusku, Německu a USA.

Kam by se tito lidé
byli ochotni přestěhovat?

Na sedmém místě je Austrálie, kam by
si dovedlo představit stěhování 28 %.

Pak do Francie, Švýcarska,
Německa, Kanady, Velké Británie

a nejjasnější volbou
celosvětově jsou USA.

Jakým pracovním podmínkám dává
těchto 200 000 lidí přednost?

Takže, co vyhledávají?

Z 26 rubrik na seznamu,
je plat až na 8. místě.

První čtyři témata se točí
kolem soužití v kolektivu.

Na čtvrtém místě

je skvělý vztah se šéfem;

třetí místo je rovnováha
mezi pracovním a soukromým životem;

druhé místo, skvělé vztahy s kolegy;

a celosvětově největší prioritou

je uznání za odvedenou práci.

Takže, dostává se mi poděkování?

Ne jenom jednou za rok
vyplacením ročních odměn,

ale každý den.

Najednou se naše krize zaměstnanosti
stává velmi osobní záležitostí.

Lidé hledají uznání.

Cožpak my všichni nehledáme
v práci uznání?

Dovolte, abych to uzavřel.

Čelíme celosvětové krizi zaměstnanosti,

který sestává z celkového
nedostatku pracovních sil

a obrovského nepoměru
potřebných dovedností

a z velké kulturní výzvy.

A tato celosvětová krize zaměstnanosti
se velmi rychle blíží.

Právě teď jsme v bodu zlomu.

Takže, co můžeme dělat my, co vlády,
co můžou dělat podniky?

Každý podnik,

ale také každá země,

potřebuje strategii
rozvoje lidských zdrojů

a okamžitě podle ní začít jednat,

a každá taková strategie
se skládá ze 4 částí.

Na prvním místě je to plán,

jak odhadovat nabídku a poptávku po různých
pracovních místech a dovednostech.

Plánování zaměstnanosti se stane
důležitějším než finanční plánování.

Za druhé je to plán,
jak přilákat skvělé lidi:

generaci Y, ženy, ale také důchodce.

Za třetí, plán, jak je vzdělávat
a zvyšovat jim kvalifikaci.

V tomto ohledu čelíme obrovské výzvě.

A za čtvrté,

jak si udržet ty nejlepší lidi
nebo jinak,

jak podchytit kulturu oceňování
a kulturu vztahů.

Nicméně, jedním z rozhodujících
základních faktorů je změnit naše postoje.

Zaměstnanci jsou zdroje, aktiva,

nejsou to náklady, počty osob,

stroje,

dokonce ani Němci.

Děkuji vám.

(Potlesk)