Jak odhalit korupčníky

Některé z nejzapeklitějších sociálních problémů světa lze vysledovat k systematické, všepronikající vládní korupci, která pracuje ruku v ruce s globálními firmami. Peter Eigen popsal na TEDxBerlin, jaký napínavý protiútok vedla jeho organizace Transaparency International.

Budu mluvit o korupci,

ale chtěl bych nejprve porovnat

dvě různé věci.

Jednou z nich je velká globální ekonomika,

velká globalizovaná ekonomika,

a druhý je malá, a velmi omezená,

schopnost našich tradičních vlád

a jejich mezinárodních institucí

řídit a utvářet tuto ekonomiku.

Je to tato asymetrie,

ze které v podstatě pochází

selhání veřejné správy.

Selhání správy věcí veřejných v mnoha oblastech,

v oblasti korupce, v oblasti ničení životního prostředí,

v oblasti vykořisťování žen a dětí,

v oblasti změn klimatu.

Ve všech oblastech, ve kterých skutečně potřebujeme

schopnost znovuvytvořit

nadřazenost politiky

ekonomice,

která probíhá v celosvětové aréně.

A myslím, že korupce,

a boj proti korupci,

a také vliv korupce,

je asi jedním z nejzajímavějších způsobů, jak

ukázat, co mám na mysli,

tím selháním vlády.

Dovolte mi, abych mluvit o své vlastní zkušenosti.

Kdysi jsem pracoval jako ředitel

kanceláře Světové banky v Nairobi

pro východní Afriku.

V té době jsem si všiml,

že korupce, ta velká korupce,

systematická korupce,

podkopává všechno, co jsme se snažili vytvořit.

A proto jsem začal

nejen se snažit bránit

práci Světové banky,

naše vlastní projekty, naše vlastní programy

proti korupci,

ale obecně, jsem si myslel, že potřebujeme systém

který by chránil lidi

v této části světa

před pustošivou korupcí.

A jakmile jsem začal tuto práci,

dostal jsem memorandum od Světové banky,

nejprve z právního oddělení,

ve kterém řekli, "Tohle nesmíte dělat.

Vměšujete se do vnitřních záležitostí našich partnerských zemí.

Toto je zakázáno Chartou světové banky.

Takže chceme, abyste přestal."

V té době jsem například předsedal

konferenci dárců,

a mnozí z těch dárců

chtěli být v Nairobi -

i když to bylo, jedno z

nejnebezpečnějších měst světa,

jenže oni tam chtěli být, protože ostatní města

byla ještě méně vhodná.

A při těch setkáních dárců jsem si všiml,

že mnohé z těch nejhorších projektů

které byly navrženy

našimi klienty, vládami,

podporovateli,

kteří mnohdy zastupují

dodavatele ze Severu,

mnohé z těch nejhorších projektů

byly realizovány první.

Uvedu příklad:

stavbu obří elektrárny,

za 300 milionů dolarů,

kterou by plácli rovnou do

jedné z nejzranitelnějších a nejkrásnějších

oblastí západní Keni.

My všichni jsme si okamžitě všimli,

že tento projekt nemá ekonomický přínos.

Neměli žádné zákazníky. Nebyl tam odběr pro tu elektřinu.

Nikdo tam neměl zájem o zavlažovací projekty.

Naopak, věděli jsme, že tento projekt

by zničil životní prostředí,

poškodil by pobřežní lesy,

které byly nezbytné pro

přežití kočovných skupin

Samburu a Tokana žijících v této oblasti.

Takže každý věděl, že nejde jen zbytečný projekt,

že to je absolutně škodlivý, hrozný projekt,

nemluvě o budoucím zadlužení země

o stovky milionů dolarů,

odčerpávající

z omezených zdrojů ekonomiky fondy

pro mnohem důležitější činnosti,

jako jsou školy, nemocnice, a tak dále.

A přesto, že my všichni jsme odmítli tento projekt,

a žádný z dárců nebyl ochoten

mít své jméno s tím spojené,

byl to první projekt, který bude realizován.

Dobré projekty, které bychom jako společenství dárců

vzali svá křídla,

trvaly roky. Však víte,

potřebovali příliš mnoho studií,

a velmi často ani neuspěly.

Ale ty špatné projekty,

které byly naprosto škodlivé pro ekonomiku,

na mnoho generací, pro životní prostředí,

pro tisíce rodin, které musely být přesídleny.

ty byly dány rychle dohromady

konsorciem bank,

dodavatelských agentur,

pojišťoven,

jako německé firmy Hermes, a tak dále.

Ty byly schváleny velmi, velmi rychle,

díky zločinnému spiknutí

mezi mocnými elitami

těchto zemí,

a dodavateli ze severu.

No, a těmi dodavateli

byly naše velké firmy.

Oni byli herci tohoto globálního trhu,

o kterém jsem se zmínil na začátku.

Byli Siemensové tohoto světa,

z Francie, Velké Británie, Japonska,

z Kanady, z Německa,

ti všichni byli hnáni

systematickou korupcí, ve velkém měřítku.

Nemluvíme o

50.000 dolarů sem,

100.000 dolarů tam, nebo milionek dolarů tamtomu.

Ne. Mluvíme o 10 miliónech, 20 miliónech dolarů,

na švýcarských bankovních účtech,

na účtech v Lichtenštejnsku,

pro ministry,

vysoké úředníky v polostátních podnicích.

To byla realita, kterou jsem viděl,

a nebyl to jen jeden projekt.

Viděl jsem, řekl bych,

v průběhu let, co jsem pracoval v Africe,

stovky projektů, jako je tento.

A tak jsem došel k přesvědčení,

že tato systematická korupce,

která deformuje hospodářskou politiku těchto zemí,

je hlavní důvod, který vede

ke strádání, k chudobě,

ke konfliktům, násilí,

a zoufalství

v mnoha z těchto zemí.

To že dnes máme

více než miliardu lidí pod hranicí absolutní chudoby,

že máme více než miliardu lidí

bez pitné vody,

a dvakrát tolik,

více než dvě miliardy lidí

bez kanalizace, a tak dále,

s následnými nemocemi

matek a dětí,

dětskou úmrtnost přes

10 milionů dětí ročně,

co zemřou dříve, než je jim pět let.

Příčinou tohoto je do značné míry

velká korupce.

Nyní, proč mi Světová banka

nedovolila protikorupční práci?

Zjistil jsem to později,

poté, co jsem odešel, po velkém boji se Světovou bankou.

Důvodem bylo, že členové Světové banky

si mysleli, že úplatkářství v cizině je OK,

včetně Německa.

V Německu bylo povoleno úplatkářství v cizině,

dokonce se dalo odečíst z daní.

Není divu, že většina z nejdůležitějších

mezinárodních operátorú v Německu,

ale také ve Francii a Velké Británii

a Skandinávii, všude, systematicky uplácela.

Ne všichni, ale většina z nich.

A to je ten jev

který jsem nazval "selhávající veřejná správa,"

protože když jsem se vrátil do Německa

a založil tuto malou nevládní organizaci

tady v Berlíně, ve vile Borsig,

bylo nám řečeno: nemůžete zabránit

našim německým vývozcům, aby upláceli,

protože bychom ztratili naše zakázky.

Převzali by je Francouzi,

prohráli bychom se švédskou, nebo japonskou konkurencí.

A tak jsme měli opravdové "vězňovo dilema",

které to velmi ztěžovalo

pro jednotlivé společnosti,

jednotlivé vývozní země

říct, my nebudeme

pokračovat v tomto smrtícím, katastrofálním

zvyku velkých firem dávat úplatky.

Tak tohle je to, co mám na mysli

tím "neúspěchem řídicích struktur"

protože ani poměrně silná vláda,

jakou máme v Německu,

nedokázala říci,

"Nedovolíme, aby naše firmy uplácely v zahraničí."

Potřebovali pomoc.

A tak i samy velké firmy

mají toto dilema.

Mnohé z nich nechtějí uplácet.

Mnohé německé firmy jsou přesvědčené,

že jsou opravdu schopny

vyrobit vysoce kvalitní produkt

za dobrou cenu, takže jsou velmi konkurenceschopné.

Ale nejsou třeba tak dobré při uplácení

jako mnoho z jejich mezinárodních konkurentů

a tak nemají možnost

ukázat své silné stránky,

protože svět je užírán

tou velkou korupcí.

A to je důvod, proč vám toto říkám.

Občanská společnost se chopila příležitosti.

Máme malou nevládní organizaci,

Transparency International,

a ta začala vymýšlet

únikovou cesta z tohoto "vězňova dilematu",

Vyvinuli jsme koncepty

kolektivní akce,

snažíme se přivést různé konkurenty

dohromady k jednomu stolu,

a vysvětlit všem

jak by bylo v jejich zájmu

aby uplácení zastavili současně.

Takže, zkrátka a dobře

se nám nakonec podařilo

Německo přivést k podpisu

spolu s ostatními zeměmi OECD

a několika dalšími vývozci.

V roce 1997, konvence,

pod záštitou OECD.

Každý signatář je zavázán

změnit zákony

a trestat úplatkářství v cizině.

(Potlesk)

Dobře, děkuji vám. Myslím, že bylo zajímavé,

že, abychom to dokázali

museli jsme se setkat s firmami.

Měli jsme tady v Berlíně na ústavu Aspen ve Wannsee,

sezení s asi

20 kapitány průmyslu,

a diskutovali jsme s nimi

co dělat s mezinárodním úplatkářstvím.

V prvním sezení jsme měli tři zasedání

během dvou let.

A, mimochodem, prezident von Weizsäcker

předsedal prvnímu z nich,

aby ujistil

podnikatele, že to je OK.

Ti nebyli zvyklí jednat

s nevládní organizací.

A na prvním zasedání všichni tvrdili,

že to není korupce, co děláme. To je obvyklé.

To je to, co ty jiné kultury vyžadují.

Dokonce tomu tleskají.

Ve skutečnosti,

to někteří říkají dodnes.

A tak stále existuje mnoho lidí

kteří nejsou přesvědčeni, že se uplácení musí zastavit.

Ale na druhém zasedání,

už připustí, že by to nikdy neudělali,

to, co jinak v těchto jiných zemích dělají

tady v Německu, ve Velké Británii, a tak dále.

Ministři to přiznali.

A na závěrečném zasedání, v Aspen Institute,

jsme je nechali podepsat otevřený dopis

vládě, tehdy to byla Kohlova vláda,

kde ji žádáme,

aby ratifikovala tuto OECD smlouvu.

A to je, dle mého názoru,

příklad měkké síly.

Protože jsme byli schopni je přesvědčit

museli jít s námi.

Měli jsme dlouhodobou časovou perspektivu.

Měli jsme širší,

geograficky mnohem širší,

okruh účastníků, které jsme se pokoušeli hájit.

A to je důvod, proč se zákon změnil.

To je důvod, proč Siemens teď má potíže.

A to je důvod, proč i MIN má jisté potíže.

V některých zemích OECD tato úmluva

zatím není důsledně prosazována.

Opět je na občanské společnosti,

aby vyvinula tlak na úřady.

Například v Londýně,

kde byla BAE zapletena

v obrovském korupčním případě,

který se pokoušel stíhat Úřad pro velkou korupci.

Platili 100 milionů britských liber,

každý rok, po dobu deseti let,

jistému úředníkovi jisté spřátelené země,

který pak koupil

vojenské vybavení za 44 miliard liber.

Tento případ není ve Velké Británii soudně stíhán.

Proč? Protože by považovali

že je v rozporu s bezpečnostními zájmy

Velké Británie.

Občanská společnost je tlačí

a snaží se dosáhnout řešení tohoto problému

nejen ve Velké Británii

ale i v Japonsku, které to také řádně neprosazuje,

a tak dále.

V Německu tlačíme na

ratifikaci smlouvy OSN,

která je navazující konvencí.

Německo to zatím neratifikovalo.

Proč? Protože že by si to vyžádalo

postihovat korupci

poslanců.

V Německu máme systém, kde

nesmíte podplácet úředníka,

smíte však podplatit poslance.

To je podle německého práva dovoleno.

A členové parlamentu to nechtějí změnit,

což je důvod, proč nemohou podepsat

úmluvu OSN proti úplatkům v cizině.

To je prosím jedna ze zemí,

která káže celému světu o poctivosti a řádné správě věcí veřejných,

ale není schopna ratifikovat úmluvu,

kterou se nám podařilo dostat na pořad

ve zhruba 160 zemích celého světa.

Vidím, můj čas dochází.

Dovolte mi pokusit se

vyvodit určité závěry z toho, co se stalo.

Věřím, že toho, čeho se nám podařilo dosáhnout

v boji proti korupci,

lze také dosáhnout

v jiných oblastech selhávající státní správy.

OSN je dnes

je zcela na naší straně.

Světová banka se za Wolfensohna z Šavla změnila na Pavla,

a stala se, řekl bych, že nejsilnější

protikorupční agenturou na světě.

Většina velkých společností

je nyní zcela přesvědčena o tom,

že mají zavést

velmi silné procedury

proti podplácení a tak dále.

Možné to je, protože občanská společnost

se spojila s firmami

a spojila se s vládou,

při analýze problému,

při vývoji prostředků,

při provádění reforem,

a potom, při monitorování reforem.

Pokud ovšem organizace občanské společnosti

chtějí hrát tu roli,

musí dorůst do této odpovědnosti.

Ne všechny organizace občanské společnosti jsou dobré.

Ku Klux Klan je nevládní organizace.

Musíme si být vědomi toho,

že občanská společnost

se musí zformovat.

Musí mít mnohem

transparentnější financování.

Mnohem více členů musí mít větší účast na řízení

v mnoha organizacích občanské společnosti.

Potřebujeme také mnohem více kompetentních vůdců.

To je důvod, proč jsme zřídili školu

a Centrum pro občanskou společnost zde v Berlíně.

Protože věříme, že většina našich vzdělávacích

a výzkumných institucí v Německu

a kontinentální Evropě obecně,

se dosud dostatečně nezaměřuje

na posílení občanské společnosti

a odborné vedení občanské společnosti.

Ale to, co říkám ze své velmi praktické zkušenosti,

je, že když to občanské společnosti udělají dobře,

a když se připojí i jiné subjekty,

zejména vlády

a jejich mezinárodní instituce,

a velcí mezinárodní hráči,

zejména ti, kteří se zavázali

k sociální odpovědnosti podniků.

V tomto magickém trojúhelníku,

mezi občanskou společností,

vládou a soukromým sektorem,

je pro nás obrovská šance

vytvořit lepší svět pro všechny.

Děkuji vám.

(Potlesk)