Kouzelné hledání náhod

Malé náhody. Dějí se pořád, přesto je míjíme bez povšimnutí, protože je nehledáme. Kouzelník Helder Guimarães předvede vskutku kouzelně půvabný trik s balíčkem karet, dolarovou bankovkou a plyšovou žirafou.

Rád bych na úvod svého vystoupení řekl,
že 90 % všeho je na prd.

(Smích)

To je Sturgeonův zákon a ten říká,

že většina čehokoliv bude vždy špatná.

Mám tady žirafu.

Hodím ji za záda

a kdo ji chytne, mi pomůže
s dalším číslem.

Pane, vy jste ji chytil.

V ruce mám kartu.

Zvolte si jakoukoliv kartu z balíčku.

Divák: Srdcová 10.

Helder Guimarães: Srdcová 10.

Mohl jste říct jakoukoliv kartu,

ale zvolil jste právě srdcovou 10.

Devadesát procent všeho je na prd

a tady je důkaz, že Sturgeonův
zákon nelže.

(Smích)

(Potlesk)

(Smích)

Pane, tohle není Vaše představení.

(Smích)

Nechte si tu žirafu chvilku, ano?

Panebože.

(Smích)

Blázniví lidé.

Proč je ale

většina všeho špatná?

Má odpověď zní: myslím, že přestaneme
nad vším příliš brzy přemýšlet.

Dám vám jeden malý příklad,

je to něco, co lidé dělávali
na přelomu století -

ne tohoto, toho předtím.

Vzali si kus papíru

a svou nedominantní rukou,
v mém případě levou,

ho přeložili vnitřní stranou ven.

Vypadalo to nějak takhle.

Z vaší reakce soudím,
že vás to příliš nezaujalo.

(Smích)

To nic, chápu proč.

Přestaneme přemýšlet,
co bude dál.

Když se nad tím ale zamyslíme trochu víc,

přidáme třeba svorku.

Díky svorce už to je trochu zajímavější.

A nejen to, když místo prstů

papír přehnu rukou sevřenou v pěst,

tak to bude ještě o něco zajímavější.

A když si k tomu ještě navíc
dám časový limit jedné vteřiny,

bude to vypadat asi nějak takhle.

Takže – ne, ne, ne.

Sturgeon má možná pravdu.

Ale nemusí ji mít napořád.

Vše může být nakonec jinak.

Jakže byla ta karta, pane?

Srdcová 10?

Tady je důkaz, že vše může
být nakonec jinak –

srdcová 10.

(Potlesk)

Tajemství jsou důležitá.

Tajemství mají svou hodnotu.

A toto je nejlepší tajemství mého života.

Vše začíná balíčkem karet na stole,

starcem a prohlášením:

„Toho balíčku se nedotknu,
dokud nebude konec.“

Je jedno, kdo to byl,

důležitá byla jen ta věta,
která mi zněla v hlavě:

„Toho balíčku se nedotknu,
dokud nebude konec.“

Celou tu dobu

měl v ruce malý notes,

který občas otevřel, prolistoval stránky

a na něco se podíval.

Ale té knížce jsem moc
nevěnoval pozornost,

soustředil jsem se na balíček
a větu, kterou předtím řekl:

„Toho balíčku se nedotknu,
dokud nebude konec.“

Pane, vy máte žirafu.

Hoďte ji prosím jakýmkoli směrem

a náhodně tak vyberte někoho dalšího.

Výborně. Pane, vy teď budete
v tom příběhu hrát mě.

Stařec se ke mně otočil a řekl:

„Vyberte si červenou nebo černou kartu.“

Já odpověděl…

Divák č. 2: Černá.

HG: Přesně tak!

Byla to černá.

Řekl: „Kříže nebo piky?“

A já vybral…

Divák č. 2: Piky.

HG: Přesně tak! Byly to piky.

Řekl: „Vysoká nebo nízká karta?“

A já na to…

Divák č. 2: Vysoká.

HG: Přesně tak! Byla to vysoká karta.

Protože to byla vysoká karta,
mohla to být piková devítka,

desítka, kluk, král, královna nebo eso.

A já jsem vybral…

Divák č. 2: Krále.

HG: Pikového krále, přesně tak.

Pane, teď popravdě.

Vybral jste černou, piky,

vysokou kartu a potom – cože to bylo?

Divák č. 2: Král.
HG: Pikový král.

Měl jste pocit, že jsem vás
při rozhodování nějak ovlivnil?

Divák č. 2: Ne, jen jsem
cítil vaši energii.

HG: Ale byla to svobodná volba, ne?

Protože pokud ne, museli
bychom začít od začátku.

Bylo to čestné?
Divák č. 2: Naprosto.

HG: V této chvíli se ke mně stařec otočil
a položil mi poslední otázku,

číslo mezi jedničkou a 52.

A první číslo, které mě napadlo, bylo…

Divák č. 2: 17.

HG: Přesně tak! Bylo to 17.

Pak stařec ještě řekl:

„To je konec.“

A já přesně věděl, co přijde.

Věděl jsem, že se dotkne balíčku.

Vše, co teď uvidíte,
bude přesně jako tenkrát.

Vyndal balíček z obalu.

V obalu nic nezůstalo.

Počítal: „Jedna, dva, tři, čtyři, pět,
šest, sedm, osm, devět, deset.“

Napětí by se dalo krájet.

(Smích)

„11, 12, 13, 14, 15, 16, 17.“

A když došel k 17, uprostřed balíčku

se místo pikového krále objevilo něco,

v čem jsem později objevil tajemství.

Stařec se zvedl a odešel

a já ho víckrát neviděl.

Ale na stole nechal notes,

který tam byl od začátku.

A když jsem ho vzal do ruky,

bylo v něm nejlepší tajemství mého života.

Určují nás tajemství, která uchováváme,

a tajemství, o která se dělíme.

A toto byl jeho způsob, jak se
se mnou podělit o tajemství.

(Potlesk)

No ty bláho! Takže –

(Smích)

Věřím, že úžasné věci se dějí neustále.

Vážně tomu věřím.

Často si jich ale vůbec nevšimneme,

protože se je nevydáváme hledat.

Co když se ale

ty úžasné věci rozhodneme hledat,

ty malé, skutečně úžasné náhody
v našich životech?

Žirafa je u vás,

hoďte ji do jakéhokoliv směru
a náhodně vyberte posledního.

Pane, zeptám se vás,

máte u sebe americkou
jednodolarovou bankovku?

Divák č. 3: Myslím, že ano.

HG: Ano? Vidíte, náhoda!

(Smích)

Podívejte se, jestli ji opravdu máte.

Máte ji?

Divák č. 3: Ano.
HG: Ano! Skvěle.

Teď po mně prosím přesně
opakujte to, co budu dělat.

Mám tady jednodolarovku pro ilustraci.

Vezměte tu dolarovku

a ohněte ji Washingtonem dovnitř, takhle.

Vznikne vám velký čtverec, ano?

Teď ji vezměte a přehněte
podél delší strany,

vznikne obdélník

a ještě jednou –
přehněte ji pořádně –

a až to budete mít,

ještě jednou ji přehněte
do takovéhoto malého čtverečku.

Řekněte, až to budete mít.

Máte? Výborně.

Teď k vám půjdu,

a než začneme,

chtěl bych dokázat, že podmínky
jsou tu zcela a naprosto seriózní.

Nejprve budeme potřebovat fix a svorku.

Nejdřív si vezměte fix
a bankovku s ním podepište.

To protože později

budu na pódiu předvádět několik věcí

a nechci, abyste si mysleli,

že zatímco Helder odvedl vaši pozornost,

někdo přišel na pódium a bankovku vyměnil.

Chci dokázat, že je to
přesně ta samá bankovka.

A nejenom to, navíc chci,

abyste na bankovku připevnil svorku.

Takže i když na pódium nikdo nepřijde
a bankovku nevymění,

nebudu mít čas ji otevřít a zase zavřít

a podívat se na to, co vidět nechci.

To je fér, ne?

Teď mi prosím vraťte fix.

Ze stejného důvodu chci taky

bankovku hned od začátku dát někam,

kde ji všichni jasně uvidíme.

Proto budeme mít na pódiu

kameramana, který ji
bude celou dobu snímat.

Tak, výborně, teď ji všichni vidíte.

Je to váš podpis? Ano? Výborně.

Dál použijeme balíček karet a sklenici.

A vydáme se

hledat úžasnou náhodu.

Mohli byste mi trochu pomoct?

Vezměte si pár karet a zamíchejte je.

Mohla byste si vzít pár
karet a zamíchat je?

Vezměte si pár karet a zamíchejte je.

Zamíchejte je, jak chcete.

Můžete je zamíchat takhle.

Můžete je míchat i trochu neobratněji,

nějak takhle.

Můžete je míchat jako Američani.

Já vám jako Portugalec nemám
co říkat, jak míchat karty.

Důležité ale je, abyste si po zamíchání

sejmuli a ty karty dali dospod.

Mohl byste mi pomoct, pane?

Sejměte si a karty dejte dospod.

Až to budete mít,
zvedněte karty do vzduchu.

Vy taky, sejměte si, karty dejte dospod
a zvedněte nad hlavu.

Nad hlavu.

Balíček karet sejmutý a zamíchaný jedním,
dvěma, třemi, čtyřmi, pěti lidmi.

Teď přímo před vámi posbírám
všechny karty zpět do balíčku.

A jen tak před vámi všemi

se vydám hledat náhodu.

Zkusím to.

Mám tady karty, které možná,

možná nic neznamenají.

Ale možná se jen dost nesoustředíme.

Protože možná, možná znamenají hodně.

Než začneme, pane,
dal jste mi dolarovou bankovku.

Je to váš podpis?

Divák č. 3: Ano, je.

HG: Dívejte se pozorně,

rozbalím vaši bankovku

a odhalím malé tajemství,
které jsme spolu vytvořili.

Tím tajemstvím vaší bankovky
je její sériové číslo.

Madam, mohla byste si
tu bankovku vzít k sobě?

V sériovém čísle je písmeno.

Jaké je první číslo po tom písmenu?

Divačka: Sedm.

HG: Sedm.

Sedm.

To je ale možná jen jedna náhoda.

Jaké je druhé číslo?
Divačka: Devět.

Takže po sedmičce tu máme devítku.

A po devítce?

Divačka: Dva.

HG: Dvojka. A po dvojce?

Divačka: Tři.

HG: Trojka a potom?

Divačka: Tři.
HG: Tři.

Divačka: Sedm.
HG: Sedm.

Divačka: Čtyři.
HG: Čtyři.

Divačka: Dva.
HG: Dva a?

Divačka: Q.

HG: Q jako na královna?

(Potlesk)

Křížová královna!

Všechny karty přesně po sobě, jen pro vás.

To je všechno.

Velice vám děkuji a přeji pěkný večer.

(Potlesk)