Která země dělá nejvíce dobrého pro svět?

Je to neočekávaný vedlejší efekt globalizace. Problémy, které by kdysi byly pouze místní - například banka půjčující příliš mnoho peněz - mají dnes celosvětové dopady. A přesto země jednají nezávisle, jakoby by byly na celé planetě samy. Politický poradce Simon Anholt vymyslel neobvyklý žebříček zvaný Good Country Index,aby přiměl vlády přemýšlet s větším ohledem na vnější okolí. V poutavém a zábavném projevu odpovídá na otázku: "Která země dělá nejvíce dobrého pro svět?" Odpověď vás možná překvapí (obzvláště pokud žijete v USA nebo Číně).

Poslední dobou jsem
hodně přemýšlel o světě,

o tom, jak se změnil
za posledních 20, 30, 40 let.

Před 20 nebo 30 lety,

kdyby se slepice nachladila,
kýchala a pošla

v odlehlé vesnici ve východní Asii,

byla by to tragédie pro tu slepici

a její nejbližší příbuzné,

ale nemyslím si,
že by bylo moc pravděpodobné,

že bychom se báli světové pandemie

a smrti milionů.

Kdyby banka v severní Americe,
před 20 nebo 30 lety,

půjčila příliš mnoho peněz nějakým lidem,

kteří by si nemohli dovolit je splatit

a banka by zkrachovala,

bylo by to špatné

pro věřitele a vypůjčitele,

ale nepředstavili bychom si,

že to srazí světový ekonomický systém

na kolena téměř na desetiletí.

To je globalizace.

To je zázrak, který nám umožnil

přesouvat naše těla, mysli,

slova, obrázky, myšlenky

a učení kolem celé planety

rychleji a levněji než kdy dřív.

Přinesl mnoho špatných věcí,

jako ty, které jsem právě popsal,

ale také přinesl mnoho věcí dobrých.

Hodně z nás se nebojí

neobyčejných úspěchů
Rozvojových cílů tisíciletí,

z nichž několika bylo dosaženo

dlouho před termínem.

To dokazuje, že lidstvo jako druh

je schopno dosáhnout neobyčejného pokroku,

pokud spolupracuje
a opravdu se snaží.

Kdybych však měl tyto dny shrnout,

mám trochu pocit, že nás globalizace

zaskočila,

a že na ni reagujeme pomalu.

Pokud zvážíte negativa globalizace,

opravdu to občas vypadá,
že jsou nad naše síly.

Všechny velké výzvy, kterým dnes čelíme,

jako změna klimatu, lidská práva,

demografie, terorismus, pandemie,

obchod s drogami, otroctví

a vymírání druhů,
mohl bych dále pokračovat.

Nedosahujeme pokroku

u strašného množství těchto výzev.

V kostce, to je ta výzva,

které dnes všichni čelíme

v tomto zajímavém bodě historie.

To je přesně to, co musíme udělat dál.

Nějak se sjednotit

a přijít na to, jak lépe globalizovat

řešení,

abychom se jednoduše nestali druhem,

který je obětí globalizace problémů.

Proč těchto pokroků dosahujeme tak pomalu?

Jaký to má důvod?

Samozřejmě je tu hodně důvodů,

ale pravděpodobně tím hlavním je to,

že jsme stále organizováni
jako živočišný druh.

Stejně tak, jako
jsme byli organizováni

před 200 nebo 300 lety.

Jedna supersíla však na planetě zůstává

a tou je sedm miliard lidí,

sedm miliard původců těchto problémů.

Mimochodem stejných sedm miliard,

které je všechny vyřeší.

Ale jak je těch sedm miliard organizováno?

Stále jsou organizovány
asi ve 200 národnostních státech,

jejichž národy mají vlády,

které vytváří pravidla

způsobující to,
že se chováme určitým způsobem.

To je docela efektivní systém

ale problémem je,
že způsob vytváření těchto zákonů

a způsob myšlení těchto vlád,

je absolutně špatný
pro řešení globálních problémů,

protože se všichni dívají dovnitř.

Politici, které volíme,

i politici, které nevolíme,
společně mají mysli,

které pracují jako mikroskop,

nikoliv jako teleskop.

Dívají se dovnitř.
Předstírají a chovají se

jako by věřili, že každá země je ostrov,

který existuje docela šťastně, nezávisle

na všech ostatních

na své vlastní planetce,

ve své vlastní malé sluneční soustavě.

To je ten problém,

země spolu soutěží,

bojují proti sobě.

Tento týden, jako každý týden,

najdete lidi z různých zemí,
kteří se skutečně snaží navzájem se zabít,

ale dokonce i když se toto neděje,

je tu soutěž mezi zeměmi,

každá se snaží podvést tu druhou.

To jednoznačně není dobré uspořádání.

Je zřejmé, že je třeba změny.

Je jisté, že musíme najít způsoby,

jak povzbudit země

k trochu lepší spolupráci.

Proč to nedělají již nyní?

Proč se naše vedení stále dívá dovnitř?

Prvním a nejjasnějším důvodem je,

že to po nich chceme.

Říkáme jim, aby to dělali.

Když volíme vlády

nebo když tolerujeme nevolené vlády,

říkáme jim, že chceme,

aby nám zajistili v naší zemi

určité věci.

Chceme, aby zajistili prosperitu,

růst, konkurenceschopnost,
transparentnost, spravedlnost

a všechny tyto věci.

Tedy pokud nezačneme
požadovat po našich vládách to,

aby přemýšlely i o vnějších věcech,

zvažovali globální problémy,
které nás všechny zničí,

pokud je nezačneme řešit,

můžeme je stěží vinit,

pokud pokračují pouze v pohledu dovnitř,

pokud jejich mysli stále připomínají

mikroskop spíše než teleskop.

To je první důvod,
proč nemají věci tendenci se měnit.

Druhý důvod je, že tyto vlády,

stejně tak jako my ostatní,

jsou kulturní psychopati.

Nemyslím to nezdvořile,

ale víte, kdo je psychopat.

Psychopat je člověk,

který, bohužel pro něj nebo ni,

má nedostatek schopnosti empatie

s jinou lidskou bytostí.

Když se dívají kolem,

nevidí jiné lidské bytosti

s hlubokými, bohatými,
trojrozměrnými osobními životy,

cíli a ambicemi.

Oni vidí lidské lepenkové výstřižky,

jsou velmi smutní, osamělí

a naštěstí i velmi neobvyklí.

Vlastně, není-li pravda,

že většina z nás není dobrá v empatii?

Jistě, my jsme empatičtí,

pokud jde o otázku jednání s lidmi,

kteří vypadají jako my,

kteří chodí jako my,
mluví, jedí, modlí se

a oblékají se jako my.

Když však dojde na lidi,
kteří takový nejsou

kteří se neoblékají jako my,

kteří se nemodlí jako my,

kteří nemluví jako my,

nemáme také tendenci vidět je

trošku jako lepenkové výstřižky?

To je otázka, jež si musíme položit.

Myslím si,
že je třeba nepřetržitě to monitorovat.

Jsme my a naši politici

kulturní psychopati?

Třetí důvod téměř nestojí za řeč,

protože je hloupý.

Avšak napříč vládami existuje názor,

že domácí agenda

a mezinárodní agenda

jsou neslučitelné a vždy budou.

To je však jen nesmysl.

Jsem politický poradce.

Posledních 15 let jsem strávil

dáváním rad vládám po celém světě

a během celého toho času jsem se nesetkal

s jediným domácím politickým problémem,

který by nemohl být řešen nápaditěji,

efektivněji a rychleji

než jako mezinárodní problém

prozkoumáním mezinárodních souvislostí,

porovnáváním s ostatními státy

přenesením do druhých států,
mezinárodní spoluprací

namísto vnitrostátní prací.

Možná byste se chtěli zeptat,

tak proč to tak nefunguje?

Proč nemůžeme
naše politiky přimět ke změně?

Proč to nelze po nich požadovat?

Já, tak jako mnoho z nás,
jsem strávil mnoho času stížnostmi

na těžkost přesvědčování lidi ke změně

a myslím si,
že není vhodné se tím rozrušovat,

měli bychom přijmout to,

že jsme přirozeně konzervativní druh.

Nemáme rádi změny.

Je to výsledek evoluce.

Pravděpodobně bychom tu dnes nebyli,

pokud bychom neměli odpor vůči změnám.

Je to jednoduché: před mnoha tisíci lety

jsme objevili, že pokud nepřestáváme

dělat stejné věci, neumíráme,

protože věci, které jsme již dělali,

nás ze své podstaty neusmrtili,

a proto tak dlouho jak je budeme dělat,

budeme žít.

Je tedy rozumné nedělat nové věci,

protože by nás mohly zabít.

Samozřejmě existují výjimky,

jinak bychom se nikam neposunuli.

Jedna z těch výjimek, ta zajímavá, je

když můžete lidem ukázat,

že mohou mít vlastní zájem

na kroku do neznáma

a na malé proměně.

Mnoho času z posledních
10 nebo 15 let jsem strávil

hledáním toho,
co by mohl být tím vlastním zájmem,

který by povzbudil nejen politiky,

ale i podniky a běžnou populaci,

nás všechny,
k zamýšlení se z širšího hlediska,

k myšlení ve větším měřítku,

nedívat se vždy z hlediska vnitrostátního,
ale někdy i mezinárodního.

To je bod, kde jsem objevil

něco docela důležitého.

V roce 2005 jsem zahájil studii

zvanou Nation Brands Index.

Jde o studii velkého rozsahu,
která sleduje hlasování

velmi rozsáhlého vzorku světové populace.

Vzorku, který reprezentuje okolo
70 procent

populace planety.

Dotazoval jsem se jich na sérii otázek

o tom, jak vnímají ostatní země.

Nation Brands Index se rozrostl,

během několika let,
ve velmi širokou databázi.

Obsahuje okolo 200 miliard dat,

které sledují to, co si běžní lidé
myslí

o ostatních zemích a proč.

Proč jsem to dělal?
Protože vlády, který jsem radil,

velmi zajímalo na zjištění,

jak jsou vnímány.

Oní vědí, částečné protože

jsem jim napomohl si to uvědomit,

že jsou země nesmírně závyslé

na jejich reputaci,

pokud chtějí přežít a prosperovat.

Pokud země budí pozitivní obraz

jako Německo, Švédsko, Švýcarsko,

Všechno je jednoduché a všechno je levné.

Přijíždí více turistů.
Je více investorů.

Výrobky se prodávají dráže.

Pokud však na druhou stranu máte zemi

s velmi slabou nebo negativní pověstí,

vše je obtížné a vše je drahé.

Vlády se proto zoufale

starají o obraz své země,

protože to vytváří přímé rozdíly

v tom, kolik utrží peněz

a to je to, co slíbili svým občanům,

že splní.

Před několika lety jsem si vzal

trochu volna a využil této databáze ke

zjištění,

proč někteří lidé dávají přednost

jedné zemi více něž druhé?

Odpověď, kterou mi databáze dala,

mě naprosto šokovala.

Bylo to 6,8.

Nemám dostatek času to detailně vysvětlit.

Podstata toho,
co jsem zjistil, byla v tom,

(Smích) (Potlesk) -

že země, kterým dáváme přednost,
jsou dobré země.

Neobdivujeme země kvůli tomu,
že jsou bohaté,

že jsou mocné,
že jsou úspěšné,

že jsou moderní,
že jsou technologicky vyspělé.

Hlavní důvod obdivu je, že jsou dobré.

Co myslíme tím dobré?

Myslíme tím, že země něčím

přispívají světu, ve kterém žijeme,

země, které dělají svět bezpečnější,

lepší, bohatší nebo spravedlivější.

To jsou země, které máme rádi.

To je objev značného významu –

vidíte kam mířím –

protože to dělá nemožné možným.

Nyní mohu říci, a často to říkám
jakékoli vládě,

že za účelem dobrých výsledků,
je třeba dělat dobro.

Pokud chcete prodat více výrobků

pokud chcete více investic,

pokud chcete být více konkurenceschopní,

potom je třeba začít se dobře chovat,

protože to je to, proč vás

budou lidé respektovat a podnikat s vámi

a proto, čím více budete spolupracovat,

tím více konkurenceschopní se stanete.

To je poměrně důležitý objev, a

jakmile jsem ho učinil,

cítil jsem, že
nastal čas na nový index.

Přísahám, že s přibývajícím stářím
jsou mé nápady

jednodušší a dětinštější.

Tento je nazvaný Good Country Index,

který se zabývá přesně tím, co říká.

Měří nebo se přinejmenším snaží měřit,

jak přesně každý stát přispívá na Zemi

k dobru, ne vlastní populace,
ale zbytku lidstva

Podivné, nikoho to zatím

nenapadlo měřit.

Můj kolega Dr. Robert Govers a já jsme

strávili většinu z posledních

dvou let s velkými čísly
a velmi seriózními a chytrými lidmi

shrabováním všech spolehlivých dat
na světě,

abychom zjistili, čím země

přispívají světu.

Vy teď čekáte, až vám řeknu,
která země je na špici.

Já vám to řeknu,

nejprve vám však chci říci,

co přesně myslím

pojmem dobrá země.

Nemyslím morálně dobrá.

Když řeknu, že země X

je nejdobřejší zemí na Zemi, míním tím

nejdobřejší, ne nejlepší.

Nejlepší má jiný význam.

Když mluvíte o dobré zemi,

můžete být dobrý, dobřejší a nejdobřejší.

Není to stejné
jako dobrý, lepší, nejlepší.

Je to prostě země,
která dává lidstvu

více než jiné země

Nemluvím o tom, jak se chovají doma,

protože to je měřeno jinde.

A vítězem je

Irsko.

(Potlesk)

Podle těchto dat

žádná země na světě, na počet obyvatel,

na dolar HDP, nepřispívá světu,

ve kterém žijeme, více než Irsko.

Co to znamená?

To znamená, že když jdeme v noci spát,

všichni bychom měli
15 sekund před spánkem

mít na myslí myšlenku:

"Sakra, já jsem rád, že Irsko existuje."

(Smích)

A to – (potlesk) –

V období hluboké,
vážné, ekonomické recese,

myslím si, že je to velmi důležitá lekce,

pamatovat si svoje mezinárodní povinnosti,

když se snažíte obnovit vlastní ekonomiku,

to je opravdu významné.

Finsko se umístilo velmi podobně.

Jediný důvod, proč je druhé

je, že jeho nejnižší skóre je nižší,
než nejnižší skóre Irska.

Další věc o top 10 žebříčku je,

že jsou všechny, mimo Nový Zéland,

národy západní Evropy.

Také jsou všechny bohaté.

Toto mě deprimovalo,

protože jedna z věcí,

kterou jsem nechtěl objevit,

je to, že pouze bohaté země pomáhají

chudým zemím.

O tom to není.

Vlastně, pokud se podíváte

na další příčky, nemám zde slajd, uvidíte

něco, co mě udělalo velmi šťastným.

To je, že Keňa je v top 30.

To ukazuje jednu velmi,
velmi důležitou věc.

Není to o penězích.

Je to o přístupu.

Je to o kultuře.

Je to o vládě a lidech, kteří se starají

o zbytek světa

a mají představivost a odvahu

myslet na druhé, a ne pouze na sebe.

Ukáži vám další slajdy,

jen abyste viděli některé země
na nižších pozicích žebříčku.

Německo je 13., USA jsou 21.,

Mexiko je 66.,

a pak máme pár velkých rozvojových zemí,

jako Rusko na 95. místě, Čínu na 107.

Země jako Čína, Rusko a Indie,

které jsou na podobných místech žebříčku,

což určitým způsobem není překvapení.

V posledních desetiletích

strávili spoustu času
budováním své ekonomiky,

budovali vlastní společnost
a vlastní politické zřízení,

dávají však naději,

že druhá fáze jejich vývoje

bude trošku více než první fáze

zaměřena na okolí.

Dále je možnost podívat se na každou zemi

podle dílčích výsledků indexu.

Umožním vám to.

Od dnešní půlnoci bude vše
na goodcountry.org

a můžete se kouknout.

Můžete se podívat na jednotlivá data.

To je tedy Good Country Index.

K čemu je?

Je to proto, že chci zkusit

představit tento výraz,

respektive znovu představit
a navodit diskuzi.

Mám dost poslouchání
o soutěžících zemích.

Mám dost poslouchání o

prosperujících, bohatých,
rychle rostoucích zemích.

Mám dokonce dost poslouchání
i o šťastných zemích,

protože ve výsledku je to stále sobecké.

Je to stále o nás,

pokud budeme
pokračovat v myšlenkách o nás,

budeme ve velkých, velkých problémech.

Myslím, že všichni víme,

co chceme slyšet.

Chceme slyšet o dobrých zemích,

proto vás všechny žádám o laskavost.

Nežádám moc.

Je to něco, co možná shledáte jednoduché,

možná i zábavné

nebo dokonce užitečné,

prosím začněte užívat slovo "dobrý"

v tomto kontextu.

Když přemýšlíte o své zemi,

když přemýšlíte o zemích druhých lidí,

když přemýšlíte o společnostech,

když mluvíte o světě,
ve kterém dnes žijeme,

začněte používat toto slovo

způsobem, o kterém jsem mluvil dnes večer.

Ne dobrý jako opak špatný,

protože to je na nekonečnou debatu.

Dobrý jako opak sobecký,

dobrá země je ta,
co myslí na nás všechny.

To bych rád, abyste dělali,

a použili to jako hůl,

se kterou budete bít svoje politiky.

Když je zvolíte, když je znovu zvolíte,

když pro ně hlasujete,

když posloucháte, co vám nabízí,

použijte to slovo "dobrý"

a ptejte se sami sebe:

"Je to to, co by udělala dobrá země?"

Pokud je odpověď ne,
tak buďte podezřívaví.

Ptejte se sami sebe: "Je to chování

mojí země?

Chci pocházet z takové země,

ve které vláda mým jménem

dělá takovéto věci?"

Nebo naopak preferuji

myšlenku chození po světě

se vztyčenou hlavou a myšlenkou: "Jo,

jsem hrdý na to,
že pocházím z dobré země?"

Každý vás přivítá.

Každý bude v posledních

15 sekundách před usnutím říkat:

"Bože jsem rád, že jeho země existuje."

Nakonec to je to, co podle mě

udělá tu potřebnou změnu.

To slovo "dobrý"

a to číslo 6,8

a ten objev, který se za tímto skrývá,

změnil můj život.

Myslím si, že mohou změnit váš život,

myslím si, že to můžeme použít ke změně

chování našich politiků a firem

a tím změnit svět.

Sám jsem začal odlišně přemýšlet

o svojí zemi od doby, kdy
se těmito úvahami zabývám.

Dřív jsem si myslel,
že chci žít v bohaté zemi

a pak jsem si myslel,
že chci žít ve šťastné zemi,

začal jsem si však uvědomovat,
že to nestačí.

Nechci žít v bohaté zemi.

Nechci žít v rychle rostoucí

nebo soutěživé zemi.

Chci žít v dobré zemi

a tolik, tolik doufám, že vy také.

Děkuji.

(Potlesk)