Jak získat kontrolu nad svým časem

Každý týden má 168 hodin. Jak si v něm najít čas na to, co je pro nás důležité? Laura Vanderkam, expertka na time management, studuje, jak zaneprázdnění lidé žijí, a zjistila, že mnoho z nás přeceňuje počet odpracovaných hodin a zároveň podhodnocujeme čas, který máme sami pro sebe. Nabízí několik strategií, jak si nají čas pro to, co nás zajímá, a "vést život, jaký chceme, v čase, který máme k dispozici."

Když lidé zjistí,
že píšu o time managementu,

předpokládají dvě věci.

Jednak, že chodím vždy včas,

ale to já nedělám.

Mám čtyři malé děti

a ráda bych na ně svou
občasnou nedochvilnost hodila,

ale občas za to prostě nemůžou.

Jednou jsem přišla pozdě
na přednášku o time managementu.

(smích)

Museli jsme to společně rozdýchat
a vychutnat si tu ironii.

A druhý předpoklad je,
že znám spoustu tipů a triků,

jak si tu a tam ušetřit trochu času.

Občas se mi ozvou z časopisu,
že o tom píšou článek.

O tom, jak čtenářům pomoci
najít hodinu navíc každý den.

Představa je taková, že každý
z nás má čas na každodenní aktivity,

takže ve výsledku

bychom měli mít čas na ty dobré věci.

Já o tomto předpokladu
pochybuji, ale vždycky jsem zvědavá,

na co přišli, než mi zavolali.

Mé oblíbené jsou:

dělat pochůzky,
při kterých jen zatáčíte doprava...

(smích)

Být uvážlivý při
používání mikrovlnné trouby:

pokud je na obalu
uvedeno tři a půl minuty,

tak se každopádně
budeme držet pod spodní hranicí.

A mé nejoblíbenější,
protože to v podstatě dává smysl,

je nahrát si oblíbený program na DVD,
takže můžete přeskočit všechny reklamy.

Díky tomu ušetříte
osm minut za každou půlhodinu.

Takže pokud se díváte
na televizi dvě hodiny,

získáte 32 minut na cvičení.

(smích)

Což je pravda.

A víte, jak jinak si
můžete najít 32 minut na cvičení?

Nesledujte dvě hodiny denně televizi.

(smích)

Hlavní myšlenka je, že si tu a tam
ušetříme trochu času a ve výsledku

získáme čas dělat to, co chceme.

Ale když jsem sledovala,
jak úspěšní lidé využívají svůj čas,

a studovala jejich
rozvrh hodinu za hodinou,

zjistila jsem,
že to funguje opačně.

Život, který chceme,
si nevystavíme tím, že ušetříme čas.

Vytvoříme si život, jaký chceme,

a čas se pak sám najde.

Myslím to takto.

Nedávno jsem se zúčastnila projektu,

ve kterém jsem zkoumala 1001 dnů
v životě velice zaneprázdněných žen.

Měly náročnou práci, některé podnikaly,

staraly se o děti či rodiče,

závazky vůči komunitě...

prostě ženy v jenom kole.

Nechala jsem je vést si
týden časové záznamy,

abych mohla zjistit,
kolik času pracují a spí,

a pak jsem s nimi pro svou knihu
mluvila o jejich strategii.

Jedna z těchto žen

chodila každou středu za něčím večer ven.

Když se vrátila domů, zjistila,
že se rozbil boiler

a že je celý sklep zatopený.

Pokud se vám něco takového někdy stalo,

pak víte, že je z toho škodlivý,
děsivý a nasáklý nepořádek.

Takže se potýká s následky té noci

a další den k ní přijdou instalatéři.

Den nato úklidová firma
vyčistí zničený koberec.

Vše si zaznamenává
do časového deníku.

Nakonec jí to z týdne zabere sedm hodin.

Sedm hodin.

To je jako každý den mít hodinu navíc.

Ale kdybyste se jí
zeptali na začátku týdne:

"Našla byste si sedm hodin
na trénink pro triatlon?"

"Našla byste si sedm hodin
na mentorování sedmi skvělých lidí?"

Jsem si jistá, že by řekla to,
co by řekla většina z nás,

a to: "Ne... copak
nevidíte, kolik mám práce?"

Když si však
musela najít sedm hodin,

protože měla všude ve přízemí vodu,

tak najednou sedm hodin měla.

A to nám ukazuje,
že čas je velice přizpůsobivý.

Neumíme si vytvořit více času,

ale čas se vždy přizpůsobí tomu,
co se do něj rozhodneme vložit.

Klíčem k time managementu tak je

zacházet s našimi prioritami

jako s obdobou
toho rozbitého boileru.

Abych to vysvětlila,

obvykle cituji jednu z nejvíce
zaneprázdněných žen, co jsem zpovídala.

Tím mám na mysli to,
že sama řídí malou firmu

s 12 lidmi na výplatní pásce

a ve volnu se věnuje svým šesti dětem.

Ozvala jsem se jí,
abychom si dohodli čas setkání

na téma, jak "to má v malíku".

Pamatuji si, že byl čtvrtek ráno

a ona se mnou neměla čas mluvit.

Samozřejmě.

Ale důvod, proč se
mnou nemohla mluvit byl,

že šla na túru.

Protože bylo nádherné jarní ráno

a jí se chtělo jít na túru.

O to víc jsem byla zvědavá,

a když jsme se konečně setkaly,
vysvětlila mi to následovně.

Řekla mi: "Lauro, vše, co dělám,

to jak trávím každou
minutu, je moje volba."

Raději, než říct:

"Nemám čas dělat x, y, nebo z.",

by řekla: "Nebudu dělat x, y,
nebo z, protože to není priorita."

"Nemám čas" často znamená
"není to priorita".

Když se nad tím zamyslíte,
je to opravdu přesnější vyjádření.

Mohla bych vám říct,
že nemám čas vyčistit rolety,

ale to není pravda.

Když mi za vyčištění rolet
zaplatíte 100 000 dolarů,

budu to mít hotové raz dva.

(smích)

Ale protože k tomu nedojde,

můžu si připustit, že se
nejedná o nedostatek času,

ale že to prostě nechci udělat.

Použití těchto slov nám
připomíná, že čas je volba.

Pokud si připustíme,

že pro různé volby
mohou nastat děsivé následky.

Je to tak.

Ale my jsme chytří,

a určitě v dlouhodobém horizontu

máme moc dělat ve svém životě

věci, které do něj právem patří.

Jak toho dosáhneme?

Jak můžeme priority

brát jako obdobu rozbitého ohřívače vody?

Nejdříve je třeba
zjistit, jaké priority máte.

Chtěla bych vám k tomu
přemýšlení dát dvě strategie.

První k profesní stránce.

Většina lidí před koncem roku

dává nebo obdrží hodnocení svého výkonu.

Ohlédnete se za svými
úspěchy v minulém roce,

za "příležitostmi k růstu".

A to má svůj účel.

Nicméně efektivnější je
udělat to směrem dopředu.

Přestavte si, že je konec příštího roku.

Hodnotíte si uplynulý rok

a profesně to pro vás
byl naprosto úžasný rok.

Jaké tři až pět věcí jste udělali,
že to byl tak úžasný rok?

Takže si zhodnocení příštího
roku můžete napsat právě teď.

A můžete to udělat
i pro svůj osobní život.

Určitě mnoho z vás,
stejně jako já, v prosinci

dostává přání, která obsahují
složené listy barevného papíru,

na kterých je napsáno to, co známe
jako rodinný sváteční dopis.

(smích)

Nepříliš kvalitní žánr literatury

o tom, jak úžasní všichni doma jsou.

A nebo ještě lépe,

jak jsou všichni zaneprázdnění.

Ale tyto dopisy mají svůj účel.

A tím je říct rodině a přátelům,

co z minulého roku vašeho
života považujete za důležité.

Tento rok je už za námi,

ale zkuste si představit,
že je konec příštího roku.

A byl to naprosto úžasný rok,

pro vás i pro lidi, na kterých vám záleží.

Které tři až pět věcí jste udělali,
aby byl tento rok tak úžasný?

Můžete si teď napsat
další rodinný sváteční dopis.

Neposílejte ho.

(smích)

Prosím, nedělejte to.

Ale můžete jej napsat.

A teď, v průběhu hodnocení výkonu
a tvorby rodinného svátečního dopisu,

získáte šest až deset cílů,
na kterých můžete příští rok pracovat.

Teď je ještě musíte
rozdělit na splnitelné kroky.

Třeba chcete sepsat rodinnou historii.

Nejdříve si můžete
přečíst jiné historie,

abyste získali ponětí o stylu.

Pak popřemýšlíte o otázkách,
na které se chcete zeptat příbuzných,

a domluvíte si s nimi schůzky.

Nebo chcete uběhnout 5 km.

Musíte si najít soutěž a zapsat se,
promyslet cvičební plán,

a najít někde ve skříni ty správné boty.

A pak... a to je klíčové...

přistupujete k prioritám jako
k ekvivalentu pokaženého ohřívače vody,

protože je do rozvrhu přidáte jako první.

Dosáhnete toho tím, že promyslíte
týdny ještě předtím, než nastanou.

Zjistila jsem, že nejvhodnější čas
je pro to páteční odpoledne.

Páteční odpoledne by
ekonomové mohli nazvat

časem "příležitosti s nízkými náklady".

Většina z nás v pátek
odpoledne nesedí a neříká:

"Mám radost, že právě teď

dělám pokroky směrem k mým osobním

a profesním prioritám."

(smích)

Ale jsme ochotni přemýšlet
o tom, které by to měly být.

Zkuste tak trochu času v pátek odpoledne

věnovat vytvoření seznamu tří priorit:
kariéra, vztahy, vaše maličkost.

Vytvoření seznamu
třech priorit nám připomene,

že by v každé kategorii mělo něco být.

O kariéře přemýšlíme,

o vztazích a sobě...

už tak moc ne.

Je to však krátký seznam,

dvě až tři věci na kategorii.

Pak se podívejte na celý příští týden

a rozhodněte se,
kam je zaplánujete.

Kam je naplánujete, je na vás.

Vím, že to pro některé
může být složitější než pro jiné.

Tedy že životy
některých lidé jsou prostě těžší.

Nebude snadné
najít si čas na lekce poezie,

pokud se staráte o několik svých dětí.

Chápu to.

Nechci nijak zlehčovat útrapy druhých.

Ale myslím si, že čísla, o která se
s vámi podělím, jsou osvobozující.

Týden má 168 hodin.

24 krát 7 je 168 hodin.

To je spousta času.

Pokud pracujete na plný úvazek,
tedy 40 hodin týdně,

spíte osm hodin v noci,
takže 56 hodin týdně...

takže vám zbývá 72 hodin na další věci.

To je spousta času.

Pokud však pracujete 50 hodin týdně,

máte třeba k práci vedlejší příjem.

Tak vám na další věci zbývá 62 hodin.

No a pokud pracujete 60 hodin,

pak vám na jiné věci zbývá 52 hodin.

Pokud pracujete více než 60 hodin,

jste si tím jistí?

(smích)

Jedna studie porovnávala
odhady času stráveného v práci

s časovým deníkem.

Zjistili, že lidé, kteří tvrdí,
že mají 75hodinový týden,

se mýlili přibližně o 25 hodin.

(smích)

Určitě uhodnete, kterým směrem to bylo.

Každopádně v 168hodinovém týdnu

si můžeme najít čas na to,
co je pro nás důležité.

Pokud chcete trávit
více času se svými dětmi,

nebo se chcete lépe připravit na zkoušku,

či chcete tři hodiny cvičit
a dvě dělat dobrovolné práce,

můžete.

A to i když pracujete
mnohem více než na plný úvazek.

Máme tedy hodně času, což je skvělé.

Protože, víte vy co?

Abychom udělali něco úžasného,
nepotřebujeme tak moc času.

Ale když má většina z nás
trochu času, co uděláme?

Vytáhneme telefon, že?

Začneme mazat emaily.

Jinak se motáme po domě,

nebo sledujeme televizi.

Ale malé momenty mohou mít velký dosah.

Můžete využít trochu času

pro trochu radosti.

Třeba se rozhodnout,
že si v autobuse něco pěkného přečtete

cestou do práce.

Kdysi jsem do jedné práce
každé ráno jela

dvěma autobusy a metrem.

Tak jsem o víkendu chodívala
do knihovny, abych měla co číst.

A to cestování změnilo na téměř,
téměř příjemnou záležitost.

Přestávky v práci můžete využít
na meditaci nebo modlitbu.

Pokud z důvodu nabitého
rozvrhu jíte s rodinou venku,

možná by pro vás byla dobrou
náhražkou rodinná snídaně.

Jde o to se podívat
na celý váš dostupný čas

a vidět, kde můžete dát ty dobré věci.

Já tomu opravdu věřím.

Máme čas.

I když jsme zaneprázdněni,

máme čas na další záležitosti.

A když se zaměříme na to, co je důležité,

můžeme mít vést život, jaký chceme

v čase, který máme.

Děkuji.

(potlesk)