Neoprén odstrašující žraloky (a není to, co si myslíte)

Hamish Jolly, plavec z Austrálie, chtěl neoprén, který by odradil zvědavé žraloky od toho, aby si ho nespletli s potenciální potravou (což je statisticky vzácné, ale určitě to stojí za to, se tomu vyhnout). Se svými přáteli a týmem vědců přišli se zajímavým nápadem. Nejde o žraločí klec ani neoprén dělaný z řetězů. Jde o elegantní neoprén, který je vyroben s pomocí vědy, která je založena na porozumění žraločího zraku.

Vědecký průlom,

takový, který může zachránit životy,

někdy může ležet právě před námi

a čekat, až ho odhalíme.

Například v rozsáhlém souboru

lidských bájí,

nebo v časem vyzkoušených adaptacích,

které pozorujeme v přírodě kolem nás.

Věda začíná s pozorováním,

ale trik je v tom, jak identifikovat
vzorce a charakteristické rysy,

které bychom jinak chápali

jako mýt nebo náhodu,

jak je izolovat a otestovat s vědeckou přísností.

Když to učiníme, výsledky nás často překvapí.

Západní Austrálie měla problém

se žraločími útoky během posledních třech let,

které bohužel tragicky vyvrcholily

pěti smrtelnými žraločími útoky na člověka

během deseti měsíců.

Ale, Západní Austrálie v tom není sama.

Četnost případů žraločích útoků na člověka

se stupňuje po celém světě.

Proto možná není překvapující,

že v červenci tohoto roku,

"Shark Attack Mitigation Systems" (SAMS) ve spolupráci

s Oceánským Institutem Západoaustralské univerzity

vydali prohlášení, které upoutalo pozornost

světových médií a těch, kteří užívají oceán

po celém světě.

Tohle prohlášení bylo o vylepšené technologii,

která zmírní nebo sníží riziko žraločích útoků

na základě poznání toho,
jakým způsobem žraloci vidí.

Dnes tu mám pro vás

příběh o tom, jak to začalo,

ale také pohled na to, jak věda může

sloužit jako překladatel,

stejně jako může podporovat vynalézavost.

Když jsme začali tento proces,

pozorovali jsme - to bylo před 3 lety -

a to jsme právě měli první 2 smrtelné žraločí útoky

v Západní Austrálii.

V předchozí roli, shodou okolností,

jsem měl večeři s Harrym Butlerem.

Harry Butler, kterého většina Australanů zná jako známého naturalistu,

strávil hodně času v mořském prostředí.

Harry Butler je předchůdce, dá se říci,

zesnulého Steva Irwina.

Když jsem se ho zeptal na to,

jaké řešení by mohl mít na tento problém,

jeho odpověď mě docela překvapila.

Řekl: "Vem si černý neoprén,

namaluj na něm žluté proužky, jako má čmelák,

a tím budeš mimikovat varovné systémy

většiny mořských druhů."

Tehdy jsem moc o jeho slovech nepřemýšlel,

v podstatě až do doby,
kdy se staly další 3 smrtelné žraločí útoky.

To mě dohnalo k zamýšlení, že

možná něco na té myšlence bude.

Začal jsem surfovat po Internetu, jestli

tam najdu nějaké vodítka.

Ukázalo se, že internet je plný

takových důkazů, které podporují

tento názor.

Takže, biologicky, existuje mnoho druhů, které

mají pruhy jako varovné vzory

jako mimikry ve vodě,

nebo varování případným útočníkům.

Jedním takovým druhem je lodivod mořský,

který tráví velkou část svého života

v blízkosti žraloků.

Když se podíváme na lidské příklady, oceánograf Walter Starck

si maluje žluté pruhy na svůj neoprén od 70. let.

Antropologicky,

Tichomořské ostrovní kmeny si malovaly na sebe pruhy

při obřadu mořského hada

aby odvrátili žraločího boha.

Takže, co se tu vlastně děje?

Leží tenhle nápad přímo před námi,

abychom ho mohli zvážit a popsat?

Víme, že žraloci užívají celou řadu smyslů,

především, když chtějí zaútočit,

ale právě zrak je ten, který žraloci užívají, aby

identifikovali svůj cíl, a to především

jen pár metrů před vlastním útokem.

Měli bychom věnovat pozornost biologickým důkazům,

protože tohle je časově testovaná evoluce

po mnoho tisíciletí.

Ale není lidský důkaz také druhem evoluce,

kde jádrem pravdy je nápad,

považovaný za důležitý,

který přechází z jedné generace na druhou tak,

že formuje lidské chování?

Chtěl jsem otestovat tenhle nápad.

Chtěl jsem aplikovat vědu

na tyto neověřené důkazy,

protože pokud by věda mohla podpořit tuhle myšlenku,

potom bychom mohli mít alespoň část řešení

žraločích útoků přímo před nosem.

Abych to udělal, potřeboval jsem odborníky

na žraločí zrak a žraločí neurologii,

a hledání po celém světě mě znovu

přivedlo k Západoaustralské univerzitě,

ke dveřím Oceánského institutu.

Profesor Nathan Hart a jeho tým

právě dokončili studii,

která potvrdila, že dravý žralok vidí

jen černobíle, nebo ve stupních šedi.

Takže jsem zavolal Nathana,

- trochu rozpačitě - ohledně nápadu,

že bychom možná s použitím těchto vzorců a tvarů

mohli zkusit vytvořit neoprén,
který snižuje riziko žraločích útoků.

Naštěstí to považoval za dobrý nápad.

Takže to, co následovalo,
byl kolaborativní výzkum

podpořený Západoaustralskou vládou.

Udělali jsme tři klíčové věci.

Zaprvé jsme zmapovali charakteristiky,

fyzické charakteristiky očí

třech hlavních dravých žraloků,

přesněji žraloka bílého, žraloka tygřího a žraloka bělavého.

Udělali jsme to geneticky

a anatomicky.

Další věc, kterou jsme udělali,
bylo pochopení

- užitím komplexního počítačového modelování -

jak takové oko vidí

v různých hloubkách, vzdálenostech,

světelných podmínkách nebo jasnosti oceánu.

Z tohoto jsme byli schopni určit

dvě hlavní charakteristiky:

jaké vzorce a tvary by nositele neoprénu učinily

maskovaným a těžko rozeznatelným ve vodě

a jaké vzorce a tvary by mohly zajistit

ten největší kontrast, ale také zajistit největší

rozklad profilu,

aby člověk nevypadal jako žraločí kořist,

nebo žraločí potrava.

Další věc, kterou jsme
potřebovali udělat, bylo převést toto

na neoprény, které by lidé mohli skutečně nosit.

A právě k tomu jsem pozval Raye Smitha,

- surfaře, průmyslového návrháře, neoprénového návrháře,

mimochodem je to ten, kdo navrhoval původní Quiksilver logo -

aby přišel a poseděl si s naším vědeckým týmem,

a zakomponoval vědecké poznatky

do estetického neoprénu, který by lidé mohli nosit.

A zde je příklad jednoho z prvních náčrtků.

Já tomuhle neoprénu říkám "nejez mě".

Takže, zde je ta myšlenka s pruhy.

Tahle myšlenka s pruhy je vysoce viditelná a

zajišťuje vysoce narušující profil, aby

odradila žraloka

od zdání, že byste mohli být běžná strava,

a také by ho to mělo trochu zmást.

Tento model je dokonce přizpůsobený k tomu, aby ladil se surfařským prknem.

Můžete vidět ten tmavý, neprůhledný panel na přední straně,

a toto je obzvláště dobré na povrchu,

kde podsvícení a vytváření siluety

je problematické.

Druhý model je mimikrový model,

jehož úkolem je schovat nositele neoprénu

ve vodním sloupci.

Na tomto neoprénu jsou tři panely

a za jakýchkoliv podmínek

bude jeden nebo více těchto panelů

odpovídat odrážejícímu se spektru vody tak,

aby se úplně nebo částečně ztratil,

ponechávající další panel nebo panely,

aby vytvořily narušující profil ve vodním sloupci.

Tenhle neoprén se obzvláště hodí

na potápění,

pro větší hloubku.

Věděli jsme, že toto bylo podepřeno

dobrými vědeckými důkazy.

Věděli jsme, že potřebujeme vypadat pruhovaně,

pokud chceme vyniknout.

Věděli jsme, že pokud chceme být maskovaní,

musíme vypadat takhle.

Ale tou hlavní zkouškou bude vždy to,

jak se žraloci budou chovat

v ohledu k těmto vzorcům a tvarům.

A testování, kdy bychom napodobili
člověka v neoprénu,

v přirozeném prostředí

ve vodě s dravými žraloky,

je podstatně těžší než si můžete myslet.

(smích)

Takže, musíme použít návnadu,

protože potřebujeme statisticky významný počet příkladů,

které poslouží jako vědecký důkaz.

Ale lákáním na návnadu

zjevně měníme chování žraloka.

Ale nemůžeme užít jako návnadu člověka.

Z etických důvodů nemůžeme použít

ve vodě ani lidské figuríny.

Nicméně, v lednu tohoto roku

jsme začali s testováním.

Začali jsme se žralokem tygřím

a následně s žralokem bílým.

Způsob, který jsme užili, je ten, že jsme

získali perforovaný buben, který byl plný návnady,

a zabalili ho do neoprénu.

Potom jsme zapli dvě podvodní kamery,

a sledovali, jak se žraloci vlastně
chovají k této návnadě.

A protože jsme použili dvě kamery,

získali jsme statistický přehled o tom,

jak velký žralok je, z jakého úhlu přichází,

jak rychle opouští návnadu a jaké je jeho chování,

empirickým způsobem namísto subjektivního.

A protože jsme potřebovali zachovat vědecký postup,

použili jsme kontrolní návnadu,

což byla černá neoprénová návnada,

prostě jako normální černý neoprén,

a srovnali jsme to s návnadou,

která využívala naši technologii SAMS.

Výsledky nebyly jen vzrušující,

ale také velmi povzbuzující.

A proto dnes bych vám chtěl ukázat momentky

těchto dvou střetnutí se žralokem.

Takže, zde máme 4 metrového žraloka tygřího,

který zápasí s černou kontrolní návnadou.

Na návnadu narazil asi tak

před minutou a půl.

Ten samý žralok se setkal

s touto SAMS návnadou,

využívající "Elude" (uniknout) SAMS,

asi před osmi minutami a

strávil 6 minut kroužením kolem ní, najížděním na ní,

hledáním toho, co cítil, ale neviděl

a toto bylo jeho poslední střetnutí s návnadou.

Žraloci bílí jsou více sebevědomí než žraloci tygří.

A zde vidíte velkého bílého žraloka,

který se setkává s kontrolní návnadou,

kterou je černý neoprén,

a jde rovnou ze dna,

směřující nahoru

a tady útočí.

Na rozdíl od návnady se SAMS,

je to ta pruhovaná,

kdy se žralok více dotýká,

více zkoumá,

je více znepokojený

a také ukazuje nechuť se rovnou zakousnout.

(Potlesk)

Takže, pro nás je velmi důležité to, aby celé testování proběhlo nezávisle,

a tohle testování provádí Západoaustralská univerzita.

Tohle bude pokračující proces.

Je to podrobeno důkladnému přezkoumání a také zveřejnění.

Je velmi důležité, aby byl tenhle koncept

veden vědecky.

Co se týče "Shark Attack Mitigation Systems" (SAMS),

jsme biotechnologická licenční společnost,

což znamená, že nevyrábíme neoprény.

Poskytujeme licenci druhým, aby to dělali.

Ale myslel jsem, že vás bude zajímat,

jak SAMS technologie vypadá, když

je zakomponovaná v neoprénu a proto

poprvé, živě a celosvětově --

(Smích)

vám ukážu, jak biologická adaptace,

věda a design vypadají ve skutečnosti.

Takže, uvítejme Sama, surfaře

z této strany. Same? Kde jsi?

(Potlesk)

A Eduarda!

(Potlesk)

Pánové, děkuji.

Děkuji.

Děkuji, pánové. (Potlesk).

Takže, co jsme zde udělali?

Podle mého názoru, raději než začínat od nuly

a vše tvořit pomocí vědy,

jsme se raději soustředili na biologické důkazy.

Také jsme zkoumali

neověřené mýty

a užili jsme vědu jako nástroj

pro překlad,

překlad něčeho, co už tam bylo

do něčeho, co bychom mohli využít ve prospěch lidstva.

Připadá mi, že tohle pojetí vědy,

jako nástroj pro překlad raději než invenci,

je něco, co můžeme uplatnit ve větší míře

ve snaze o inovaci.

Koneckonců, objevili bratři Wrightové

let s posádkou,

nebo sledovali let jako biologický fakt,

přeložili ho mechanicky a zkopírovali ho tak,

aby jej lidstvo mohlo užívat?

Co se týče tohoto skromného neoprénu,

kdo ví, jak neoprén bude vypadat

za dva roky nebo pět let,

nebo padesát let, ale hádám, že s tímto

novým myšlením je tu docela velká šance,

že to nebude čistě černá barva.

Děkuji.

(Potlesk)