Izrael a Írán: Milostný příběh?

Když už se válka mezi Izraelem a Iránem zdála na dosah ruky, Izraelský grafik Ronny Edry sdílel na Facebooku plakát sebe a své dcery s odvážnou zprávou: "Iránci ...my vás (srdíčko)." Další Izraelci rychle vytvořili plakáty se stejnou zprávou -- a Iránci opovídali stejně. Tento jednoduchý akt komunikace inspiroval ke vzniku překvapivé množství komunit jako "Izrael miluje Irán", "Irán miluje Izrael" a dokonce "Palestina miluje Izrael".

14. března tohoto roku

jsem dal na Facebook tento plakát.

Je to fotka mě a mé dcery,

jak držíme Izraelskou vlajku.

Pokusím se Vám vysvětlit kontext

toho, proč jsem to udělal.

Před pár dny jsem čekal ve frontě

v jednom místním obchodě

a majitel s jedním ze svých zákazníků

spolu diskutovali

a ten majitel vysvětloval zákazníkovi,

že brzy už bude odpáleno celkem 10 000 raket na Izrael.

A zákazník mu odporoval, ne, už teď je to 10 000 za den.

(smích)

("10 000 raket") To je ten kontext. Taková je nyní situace v Izraeli.

Už 10 let nad námi visí hrozba války s Iránem

a lidé se...bojí.

Každý rok to vypadá, že už je to naše poslední šance,

kdy můžeme něco udělat proti válce s Iránem.

Když neuděláme něco teď, bude už vždycky pozdě.

A tak to je už 10 let.

V jednu chvíli jsem toho měl dost.

Jsem grafik, takže jsem o tom vytvořil plakát

a byl to přesně ten, který jsem vám před chvílí ukázal.

Většinu času dělám plakáty, dávám je na Facebook.

Moji přátelé dají like nebo ne.

Většinou ne, nedají like, nesdílí je,

nedělají nic

a život jde dál.

Tak jsem šel spát a měl jsem to za uzavřené.

V noci jsem se probudil,

protože se vždycky budím v noci

a zapnul jsem počítač a vidím všechny ty červené značky,

na Facebooku, které jsem tam nikdy neviděl.

(smích)

A říkám si: Co se děje?

Tak si tedy sednu k počítači a dívám se

a naráz mi píše hrozně moc lidí,

většinu z nich vůbec neznám

a někteří jsou dokonce z Iránu.

Cože?! Je to možné?!

Musíte pochopit,

že v Izraeli nemluvíme s lidmi z Iránu.

Neznáme lidi z Iránu.

Na facebooku máte v přátelích jen...

Jenom vaši sousedi jsou vaši přátelé na Facebooku.

A naráz mi píší lidé z Iránu.

Tak jsem odpověděl jedné dívce a ona mi říká,

že viděla můj plakát a řekla své rodině ať se jdou podívat

protože nemají počítač a řekla jim

ať se přijdou podívat na ten plakát a jak to viděli, začali brečet.

Což mě šokovalo,

tak jsem zavolal svou ženu a říkám: To musíš vidět.

Lidi to rozplakalo, a když přišla ona a přečetla si tu zprávu,

začala také brečet.

A tak teď všichni brečí. (smích)

Nevím co mám dělat, takže můj první reflex,

jako grafik, je zachytit ten moment pro všechny

a lidé to uviděli

a začli to sdílet, a tak to všechno začlo.

Den poté, když už to bylo množství zpráv

mi žena řekla

taky chci plakát

takže tohle je ona. (smích)

Když to teda funguje, dej mě taky na plakát.

Ale vážně, říkal jsem si, dobře tenhle se ujal,

ale není to jen o mně, je to o lidech z Izraele,

kteří chtějí něco říct.

Tak jsem si říkal, půjdu vyfotit, všechny lidi co znám, jestli budou chtít

a taky jim udělám plakáty a budu je sdílet na FB.

A tak jsem šel za svými sousedy, přáteli a studenty

a říkal jim, nech mě tě vyfotit a udělám ti plakát.

A tak to všechno začalo. Toto doopravdy všechno odstartovalo

protože naráz lidé

z Facebooku, přátelé a i jiní

pochopili, že můžou být součásti.

Není to jenom jeden chlapík, co vytvořil jeden plakát.

Pochopili, že můžou být součástí a začali mi posílat obrázky

s žádostí, dej mě taky na plakát.

Řekni Iráncům, že my z Izraele je taky milujeme.

V jednu chvíli to bylo něco opravdu silného,

Dostával jsem tolik obrázků, že jsem musel požádat přátele,

většinou také grafiky,

aby mi s tím pomohli, protože jsem to nestíhal.

Bylo to obrovské množství obrázků.

Takže po dobu několika dní můj obývák vypadal takto.

A dostávali jsem plakáty od od Izraelců, obrázky od Izraelců,

ale také mnoho komentářů a zpráv z Iránu.

A tak jsme vzali ty zprávy a udělali jsme z nich plakáty,

protože znám lidi. Lidé nečtou, dívají se na obrázky.

Pokud to bude obrázek, možná si jej přečtou.

Tady je několik z nich.

("Jsi můj první přítel v Izraeli. Přeji si abychom se oba mohli zbavit našich hloupých politiků, no nic rád jsem tě viděl.")

("Miluju tu modrou, Miluju tu hvězdu. Miluju tu vlajku.") Tato je obzvlášť dojemná kvůli příběhu, ze kterého vychází,

o dívce, kterou vychovávali v Iránu,

tak aby šlapala po izraelské vlajce, každé ráno, když šla do školy

a když teď vidí ty plakáty, které posíláme,

tak začala -- tak říká, že to změnilo její pohled na věc

a teď tu modrou miluje a miluje tu hvězdu

a miluje tu vlajku, tu Izraelskou vlajku

a přála by si abychom se potkali a mohli se navštěvovat,

a to vše jenom pár dnů poté co jsem postnul ten první plakát.

Den poté

Iránci začali reagovat vlastními plakáty.

Cože? Oni mají taky grafiky? (smích)

Šílené, šílené.

Ale zatím můžete vidět, že se obávají, nechtějí ukázat své tváře,

ale chtějí šířit stejné poselství.

Chtějí reagovat. Chtějí vyjádřit tu samou věc.

Tak a rázem tu máme komunikaci.

Příběh má nyní dvě strany. Izraelci a Iránci,

posílají si navzájem stejnou zprávu.

("Mí Izraelští přátelé, necítím k Vám nenávist. Nechci válku.")

Tohle se nikdy dřív nestalo. Dva lidé,

kteří mají být nepřátelé, naše státy jsou na prahu války,

a lidé náhle na Facebooku začínají říkat,

Mám toho chlapíka ráda. Miluju ty lidi.

A v určitý moment to vše začlo být doslova obrovské.

A pak jsme byli ve zprávách.

Protože, vždy když čtete zprávy z blízkého východu, vidíte pouze špatné zprávy.

A najednou se dělo něco

co znamenalo dobré zprávy. Takže když to viděli ti lidé od zpráv,

řekli si: "Fajn, pojďme o tom mluvit."

A jednou prostě přišli a znamenalo to tolik.

Pamatuju si jeden den kdy Michal

mluvila s jedním novinářem a ptala se ho:

"Kdo uvidí ten pořad?" A on říká: "Všichni"

A ona se ptá: "Všichni v Palestině? V Izraeli?

Kdo všichni?" "Všichni"

"V Sýrii?" "V Sýrii"

"V Libanonu?" "V Libanonu"

V jednu chvíli prostě řekl "40 miliónů lidí Vás dnes uvidí."

Všichni. I Číňané.

A to jsme byli teprve na začátku toho příběhu.

Stalo se totiž něco šíleného.

Pokaždé co o tom nějaká země začala mluvit,

jako Německo, Amerika, kdokoliv

vznikla stránka na Facebooku se stejným logem,

stejnými příběhy, takže na začátku jsme měli

"Irán-miluje-Izrael" což pochází od Iránce

z Tehránu, který si řekl "Dobře, Izrael miluje Irán?"

Tak uděláme Irán-miluje-Izrael.

A teď máme Palestina-miluje-Izrael.

Libanon-miluje-Izrael - vznikl jen před pár dny.

a celý tento seznam stránek na Facebooku,

které hlásají tutéž zprávu,

o lidech, kteří k sobě navzájem vyjadřují lásku.

V tu chvíli jsem si uvědomil, že něco se opravdu děje

a jeden můj kamarád mi řekl,

abych si vyhledal na Googlu "Israel"

A toto jsou obrázky, které se tehdy

objevily jako první,

když jste hledali "Israel" nebo "Iran".

Opravdu se nám podařilo změnit jak lidé vnímají Blízký Východ.

Protože většina není na Blízkém východě,

Jste někde tam daleko a když chcete vidět Blízký Východ

napíšete do Googlu "Izrael".

a uvidíte to všechno špatné.

Ale pár dnů, vám vyskakovaly tyhle obrázky.

Dnes stránka Izrael-miluje-Irán

má 80 831 likeů a za minulý týden, dva miliony lidí

zobrazili tuto stránku, sdíleli ji nebo, nevím,

třeba okomentovali jednu z fotek.

Takže tohle je co děláme už pět měsíců,

já, Michal, pár mých kamarádů, jenom děláme obrázky.

Ukazujeme novou realitu

jen tím, že děláme obrázky,

protože tak ovlivňujeme to jak se na nás svět dívá.

Svět nás vidí v obrazech, ale vidí jenom špatné obrázky.

Takže pracujeme na tvorbě dobrých obrázků. Toť vše.

Podívějte se na tento. Tohle je ze Irán-miluje-Izrael stránky.

To není Izrael-miluje-Irán. To není moje stránka.

Tohle je kluk v Tehránu v den vzpomínky

na padlého Izraelského vojáka,

který dal obrázek Izraelského vojáka na svoji stránku.

Tohle je nepřítel.

Cože?

("Naše upřímné kondolence rodinám, které ztratily své nejbližší při teroristickém útoku v Bulharsku.")

A funguje to oboustranně.

Jednoduše si prokazujeme navzájem respekt.

Porozumnění a prokazujeme soucit.

A tak se stanete přáteli.

V určitý moment se stanete přátelé na Facebooku

a potom taky přátelé dooporavdy.

Můžete cestovat a potkávat se s lidmi.

Před pár týdny jsem byl v Mnichově.

Letěl jsem tam na otevření expozice o Iránu

a potkal jsem tam lidi z mé stránky, kteří

mi říkali, "Fajn, budeš v Evropě,

přijedu. Přijedu z Francie, z Holandska

z Německa", a samozřejmě přijeli i lidé z Izraele

a prostě jsme se tam poprvé potkali ve skutečnosti.

Potkal jsem se poprvé s lidmi, kteří by měli být mí nepřátelé

a prostě jsme si potřásli rukama

dali a kávu a bavili se,

mluvili jsme o jídle a basketbalu

a to bylo ono.

Pamatujete si ten obrázek ze začátku

V jistý moment jsme se ve skutečnosti potkali a stali se přáteli.

A funguje to i opačně.

Nějaké dívka, kterou jsem potkal na Facebooku,

která nikdy nebyla v Izraeli, narozená a vychovaná v Iránu,

žije v Německu a bojí se Izraelců,

kvůli tomu, co o nás ví,

se rozhodla po několika měsících komunikace přes internet

s několika Izraelci, že přijede do Izraele,

a tak sedne na letadlo a přijede na letiště Bena Guriona

a řekne si, "Dobře, to nebylo tak hrozné."

Před několika týdny došlo trochu ke zostření vztahů,

takže jsme začali novou kampaň

nazvanou "Nejsem připraven zemřít ve vaší válce".

Chápejte, je to plus/mínus stejná zpráva,

ale chtěli jsme tomu dodat trochu agresivity.

A znovu se stalo něco úžasného,

něco, co chybělo v první vlně.

Nyní lidé z Iránu, titéž, kteří se předtím neodvážili

a při první kampaňi posílali pouze

svoje nohy a z poloviny zakryté tváře,

nyní posílali celé obličeje se zprávou

"Dobře, žádný problém, jsme pro. Jdeme do toho s vámi."

Jenom si přečtěte odkud jsou ti lidi.

A za každého jednoho z Izraele,

tady máte jednoho z Iránu.

Prostě posílají své obrázky.

Šílené, co?

Takže...

(Potlesk)

Takže, možná se ptáte, kdo je ten chlap?

Moje jméno je Ronny Edry, je mi 41, jsem Izraelec

Jsme otcem dvou dětí, jsem manželem,

a jsem grafik. Vyučuji grafiku a design.

A nejsem tak naivní, často se mi stalo,

že se mě ptali: "Dobře,

tohle je ale strašně naivní, nějaké posílání kytek."

Byl jsem v armádě. Byl jsem tři roku u výsadkářů

a vím jak to tam dole vypadá z první ruky.

Vím, že to může být dost drsné.

Ale pro mě je tohle ta odvážná věc, kterou musíme udělat,

zkusit mluvit s druhou stranou předtím, než bude pozdě,

protože jakmile bude pozdě, tak už bude pozdě.

Někdy je válka nevyhnutelná, někdy...

ale možná, s trochou snahy, se jí můžeme vyhnout.

Možná že když lidé, protože hlavně v Izraeli

máme demorkacii. Máme svobodu slova

a možná taková maličkost může něco změnit.

A opravdu, můžeme být svými vlastními ambasadory.

Můžeme vyslat svou zprávu a doufat v to nejlepší.

Rád bych teď požádal Michal, svou ženu, aby sem přišla za mnou

na pódium abychom s Vámi mohli udělat jeden obrázek,

protože všechno je o obrázcích.

A možná tento nám pomůže něco změnit.

Jenom tohle zvedněte. Přesně.

A já si Vás teď vyfotím

a dám to na Facebook

s něčím jako "Izraelci pro mír" nebo tak.

"Oh my God"

Nebrečte.

Děkuju vám.

(Potlesk).