Return to Video

Umírání může být lepší – a pomůže nám architektura

  • 0:01 - 0:05
    Chtěla bych vám povědět příběh
    o smrti a architektuře.
  • 0:05 - 0:09
    Před sto lety, jsme umírali na infekční
    nemoce jako například zápal plic.
  • 0:09 - 0:13
    Když propukly,
    smrt nastala rychle.
  • 0:13 - 0:17
    Umírali jsme doma, ve svých postelích,
    starala se o nás rodina,
  • 0:17 - 0:18
    ale byla to často i jediná možnost,
  • 0:18 - 0:21
    jelikož plno lidí nemělo přístup k
    lékařské péči.
  • 0:21 - 0:24
    A poté ve 20. století
    se plno věcí změnilo.
  • 0:24 - 0:26
    Vyvinuli jsme nové léky jako penicilin,
  • 0:26 - 0:29
    abychom mohli tyto infekční nemoci léčit.
  • 0:29 - 0:32
    Byly vynalezeny nové technologie
    jako třeba rentgen.
  • 0:32 - 0:34
    A protože byly veliké a drahé,
  • 0:34 - 0:36
    potřebovali jsme pro ně
  • 0:36 - 0:38
    velké, centralizované budovy.
  • 0:38 - 0:40
    a z nich se staly
    naše moderní nemocnice.
  • 0:40 - 0:41
    Po druhé světové válce
  • 0:41 - 0:44
    mnoho zemí vytvořilo
    všeobecný systém zdravotní péče,
  • 0:44 - 0:47
    aby lékařskou pomoc mohl dostat
    kdokoli ji potřeboval.
  • 0:47 - 0:51
    Výsledkem bylo, že průměrná délka života
    se prodloužila z 45 let na začátku století
  • 0:51 - 0:53
    na téměř dvojnásobek k dnešnímu dni.
  • 0:53 - 0:57
    20. století bylo období plné optimismu,
    co všechno může věda nabídnout,
  • 0:57 - 0:59
    ale soustředěním se na život,
  • 0:59 - 1:00
    se zapomnělo na smrt,
  • 1:00 - 1:03
    i když náš přístup k smrti se
    dramaticky změnil.
  • 1:03 - 1:05
    Já jsem architektka
  • 1:05 - 1:08
    a již rok a půl roku sleduji
    tyto změny,
  • 1:08 - 1:11
    a co znamenají pro architekturu
    spojenou se smrtí a umíráním.
  • 1:11 - 1:14
    Nyní umíráme na rakovinu a srdeční choroby
  • 1:14 - 1:18
    a to znamená, že mnohé z nás
    čeká dlouhá nemoc
  • 1:18 - 1:20
    na konci našeho života.
  • 1:20 - 1:21
    Během té doby
  • 1:21 - 1:27
    strávíme mnoho času v nemocnicích,
    hospicech a pečovatelských domech.
  • 1:27 - 1:29
    Všichni jsme někdy byli
    v moderní nemocnici.
  • 1:29 - 1:32
    Znáte to, všechny ty zářivky,
    nekonečné chodby
  • 1:32 - 1:35
    a řady nepohodlných židlí.
  • 1:35 - 1:39
    Architektura nemocnic
    si získala nechvalnou pověst.
  • 1:39 - 1:42
    Je překvapující,
    že tomu tak nebylo vždy.
  • 1:42 - 1:46
    Toto je L'Ospedale degli Innocenti,
    postavená v 1419 Brunelleschim,
  • 1:46 - 1:50
    což byl jeden z nejslavnějších a
    nejvlivnějších architektů své doby.
  • 1:50 - 1:54
    Když se podívám na tuto budovu,
    a pak si představím nemocnice dnes,
  • 1:54 - 1:57
    co mě překvapí, je ambice této budovy.
  • 1:57 - 1:58
    Je to prostě úžasná budova.
  • 1:58 - 2:00
    Má uprostřed tato nádvoří,
  • 2:00 - 2:01
    aby všechny pokoje měly
  • 2:01 - 2:03
    denní světlo a čerstvý vzduch,
  • 2:03 - 2:05
    a všechny pokoje jsou velké
    a mají vysoké stropy,
  • 2:05 - 2:08
    takže působí mnohem pohodlněji.
  • 2:08 - 2:09
    A taky je krásná.
  • 2:09 - 2:13
    Nějak jsme zapomněli, že toto je možné
    i pro nemocnice.
  • 2:13 - 2:17
    Takže, pokud chceme lepší budovy
    pro umírající, pak o tom musíme mluvit,
  • 2:17 - 2:20
    ale protože je téma smrti
    nám nepříjemné,
  • 2:20 - 2:21
    nemluvíme o tom,
  • 2:21 - 2:24
    a neřešíme jak my, jako společnost,
    přistupujeme ke smrti.
  • 2:24 - 2:28
    Jedna z věcí, které mě v mém výzkumu
    překvapily nejvíc je,
  • 2:28 - 2:30
    jak moc lze měnit postoje.
  • 2:30 - 2:33
    Toto je první krematorium v Británii,
  • 2:33 - 2:36
    které bylo postaveno ve Wokingu
    v 70. letech 18. století.
  • 2:36 - 2:39
    A když bylo postaveno,
    místní proti tomu protestovali.
  • 2:39 - 2:44
    Kremace nebyla společensky přijatelná,
    a 99,8 % lidí bylo pohřbíváno do země.
  • 2:44 - 2:48
    A přesto, o sto let později,
    tři čtvrtiny lidí jsou zpopelněny.
  • 2:48 - 2:50
    Lidé jsou otevřeni změnám,
  • 2:50 - 2:53
    pokud se jim dá možnost
    o nich mluvit.
  • 2:53 - 2:55
    Takže tato konverzace o smrti
    a architektuře
  • 2:55 - 2:57
    bylo to, o čem jsem chtěla začít,
  • 2:57 - 2:59
    když jsem měla svoji první výstavu
  • 2:59 - 3:02
    v Benátkách v červnu,
    nazvanou "Smrt v Benátkách".
  • 3:02 - 3:05
    Bylo to vymyšleno tak,
    aby to bylo hravé,
  • 3:05 - 3:08
    aby se s tím lidé doslova sžili.
  • 3:08 - 3:11
    Toto je jeden z našich exponátů –
    interaktivní mapa Londýna,
  • 3:11 - 3:14
    která ukazuje, kolik městské zástavby
  • 3:14 - 3:16
    je využito pro mrtvé a nemocné,
  • 3:16 - 3:18
    a když mávnete rukou přes mapu,
  • 3:18 - 3:23
    objeví se jméno daného pozemku,
    budovy nebo hřbitova.
  • 3:23 - 3:25
    Další z našich exponátů byla
    sada pohlednic,
  • 3:25 - 3:27
    které si lidé mohli odnášet.
  • 3:27 - 3:30
    Na nich byly vyobrazeny obytné domy
    a nemocnice
  • 3:30 - 3:32
    a hřbitovy a márnice
  • 3:32 - 3:35
    a vyprávějí příběhy různých míst,
  • 3:35 - 3:37
    kterými projdeme před a po smrti.
  • 3:37 - 3:40
    Chtěli jsme tím ukázat, že kde zemřeme
  • 3:40 - 3:43
    je součástí toho, jak zemřeme.
  • 3:43 - 3:48
    Nejpodivnější věcí na celé výstavě
    byl způsob, jakým lidé reagovali,
  • 3:48 - 3:50
    hlavně na audiovizuální prvky.
  • 3:50 - 3:54
    Lidé tančili, běhali a
    skákali,
  • 3:54 - 3:57
    jak se snažili různými způsoby
    spustit exponáty
  • 3:57 - 3:59
    a v jistém okamžiku přestali,
  • 3:59 - 4:02
    a uvědomili si, že jsou na výstavě
    o smrti,
  • 4:02 - 4:05
    a že to možná není vhodné chování
    pro tato místa.
  • 4:05 - 4:07
    Vlastně bych zpochybnila,
    zda existuje správný způsob
  • 4:07 - 4:10
    jak se chovat vůči smrti,
  • 4:10 - 4:12
    a pokud ne, požádám vás,
  • 4:12 - 4:14
    abyste se zamysleli, co je pro vás
    dobrá smrt,
  • 4:14 - 4:18
    jak by měla vypadat architektura
    podporující dobrou smrt.
  • 4:18 - 4:22
    Měla by vypadat méně jako tato –
    a více jako tato?
  • 4:22 - 4:25
    Děkuji
  • 4:25 - 4:27
    (Potlesk)
Title:
Umírání může být lepší – a pomůže nám architektura
Speaker:
Alison Killing
Description:

Architektka Alison Killing ukazuje ve svém krátkém a provokativním vystoupení budovy, ve kterých probíhá umírání a smrt – hřbitovy, nemocnice, domovy. Mění se okolnosti našeho umírání a možná by se měl změnit i způsob, jakým je stavíme. Nechte se fascinovat netradičním pohledem na skryté aspekty našich měst i životů.
more » « less
Video Language:
English
Team:
closed TED
Project:
TEDTalks
Duration:
04:39

Czech subtitles

Revisions

Our website uses cookies for analysis purposes.