Return to Video

Vyrostla jsem ve Westboro baptistické církvi. Zde je, proč jsem odešla.

  • 0:01 - 0:04
    Byla jsem modrooká,
    pětiletá, baculatá,
  • 0:04 - 0:07
    když jsme se s rodinou poprvé
    připojili k demonstraci.
  • 0:08 - 0:10
    Maminka mne přiměla
    nechat panenky v minivanu.
  • 0:11 - 0:14
    Stála jsem na rohu ulice
    v Kansaském dusnu,
  • 0:14 - 0:16
    obklopena několika tucty příbuzných,
  • 0:16 - 0:20
    malými pěstmi jsem držela ceduli,
    kterou jsem ještě neuměla přečíst.
  • 0:21 - 0:22
    "Gayové si zaslouží smrt."
  • 0:23 - 0:24
    To byl začátek.
  • 0:25 - 0:27
    Naše protesty se staly denním pořádkem
  • 0:27 - 0:29
    a mezinárodním jevem.
  • 0:29 - 0:32
    A jako členka
    Westboro baptistické církve,
  • 0:32 - 0:35
    jsem se stala stálou účastnicí
    demonstrací po celé zemi.
  • 0:35 - 0:37
    Konec mé proti gayovské kariéry
  • 0:37 - 0:39
    a života, který jsem dosud znala,
  • 0:39 - 0:40
    nastal až o 20 let později,
  • 0:40 - 0:43
    částečně ho spustili cizí lidé
    na Twitteru,
  • 0:43 - 0:46
    kteří mi ukázali sílu propojení ostatních.
  • 0:47 - 0:48
    U nás doma
  • 0:49 - 0:52
    byl život přirovnáván k eposu,
    jako duchovní boj mezi dobrem a zlem.
  • 0:52 - 0:55
    Dobro byla moje církev a její členové
  • 0:55 - 0:57
    a zlo všichni ostatní.
  • 0:58 - 0:59
    V mé církvi se šprýmovalo tak,
  • 0:59 - 1:02
    že jsme byli neustále v rozporu se světem
  • 1:02 - 1:05
    a to umocňovalo naši odlišnost.
  • 1:06 - 1:08
    "Oddělte nečisté od čistého,"
  • 1:08 - 1:10
    se říká ve verši,
  • 1:10 - 1:11
    a tak jsme činili.
  • 1:11 - 1:13
    Od baseballu až po vojenské pohřby,
  • 1:13 - 1:17
    putovali jsme po celé zemi
    s neonovými cedulemi v rukách,
  • 1:17 - 1:20
    abychom řekli ostatním,
    jak "nečistí" vlastně jsou,
  • 1:20 - 1:23
    že se řítí do zatracení.
  • 1:23 - 1:26
    Na to se soustředily naše celé životy.
  • 1:26 - 1:31
    To byla pro mne jediná cesta dobra
    ve světě, který sedí Satanovi v klíně.
  • 1:31 - 1:33
    Stejně jako mých 10 sourozenců
  • 1:33 - 1:36
    jsem věřila v učení celým srdcem
  • 1:36 - 1:39
    a dávala jsem do westboroských setkání
    zvláštní druh nadšení.
  • 1:40 - 1:43
    V 2009 mne to nadšení přivedlo na Twitter.
  • 1:44 - 1:46
    Zpočátku byli lidé,
    které jsem na platformě potkávala,
  • 1:46 - 1:48
    nepřátelští tak, jak jsem předpokládala.
  • 1:48 - 1:50
    Byli digitální verzí křičící hordy,
  • 1:51 - 1:53
    co jsem od dětství vídala na protestech.
  • 1:53 - 1:56
    Uvnitř té digitální mely
  • 1:56 - 1:58
    se vytvořil zvláštní vzorec.
  • 1:58 - 2:02
    Když někdo zavítal na můj profil
    s obvyklým hněvem a opovržením,
  • 2:03 - 2:06
    reagovala bych směsí veršů Bible,
    odkazů na pop kultůru
  • 2:07 - 2:08
    a smajlíky.
  • 2:09 - 2:11
    Pochopitelně byli zmatení
  • 2:12 - 2:13
    a zaskočení,
  • 2:13 - 2:16
    ale pak konverzace pokračovala.
  • 2:16 - 2:18
    A bylo to civilní --
  • 2:18 - 2:20
    plné skutečného zájmu na obou stranách.
  • 2:20 - 2:24
    Jak jen ten druhý přišel na tak nehorázné
    závěry o světě?
  • 2:25 - 2:28
    Někdy se konverzace prolnula
    do skutečného života.
  • 2:28 - 2:30
    Lidé, se kterýma jsem se
    hádala na Twitteru,
  • 2:30 - 2:32
    se na mne přišli podívat na demonstrace,
  • 2:32 - 2:34
    když jsem protestovala v jejich městě.
  • 2:35 - 2:37
    Muž jménem David byl jeden takový.
  • 2:37 - 2:40
    Vedl blog "Jewlicious,"
  • 2:40 - 2:44
    a po několika měsících vášnivé,
    avšak přátelské, argumentace na internetu
  • 2:44 - 2:47
    se na mne přišel podívat
    na demonstraci v New Orleans.
  • 2:47 - 2:50
    Přinesl mi dezert z Jeruzaléma, kde žije,
  • 2:51 - 2:53
    a já mu dala košér čokoládu
  • 2:53 - 2:55
    a držela ceduli "Bůh nenávidí Židy".
  • 2:56 - 2:57
    (smích)
  • 2:57 - 2:59
    Nebylo žádných pochyb o našich postojích,
  • 2:59 - 3:02
    ale hranice mezi přítelem a nepřítelem
    se začala stírat.
  • 3:03 - 3:05
    Začali jsme se vidět jako lidské bytosti
  • 3:05 - 3:07
    a to změnilo způsob,
    jak jsme spolu mluvili.
  • 3:08 - 3:09
    Chvíli to trvalo,
  • 3:09 - 3:12
    ale nakonec tyto rozhovory
    ve mne zasadily semínko pochybností.
  • 3:13 - 3:17
    Mí přátelé na Twitteru
    se snažili pochopit učení z Westboro
  • 3:17 - 3:21
    a přitom byli schopni najít nesrovnalosti,
    které mi celý život unikaly.
  • 3:22 - 3:25
    Proč jsme obhajovali trest smrti pro gaye,
  • 3:25 - 3:29
    když Ježíš řekl, "Nechť ten,
    kdo je bez viny, ať první hodí kamenem?"
  • 3:29 - 3:32
    Jak jsme mohli prohlašovat,
    miluj bližního svého,
  • 3:32 - 3:34
    a zároveň se modlit, aby je Bůh zničil?
  • 3:36 - 3:39
    Pravda je, že péče, co se mi dostala
    od cizích na internetu
  • 3:40 - 3:42
    je už sama o sobě rozpor.
  • 3:42 - 3:43
    Narůstaly důkazy,
  • 3:43 - 3:47
    že lidé na druhé straně nebyli démoni,
    jak mi bylo vštěpováno.
  • 3:48 - 3:50
    Tato uvědomění mi měnila život.
  • 3:51 - 3:55
    Najednou jsem zjistila, že nejsme nejvyšší
    rozhodčí o božské pravdě,
  • 3:55 - 3:56
    nýbrž nedokonalé lidské bytosti.
  • 3:56 - 3:58
    Už jsem nemohla předstírat opak.
  • 3:58 - 4:01
    Nemohla jsem omluvit naše činy --
  • 4:01 - 4:04
    hlavně krutost protestování na pohřbech
  • 4:04 - 4:06
    a oslavování lidské tragédie.
  • 4:08 - 4:09
    Tyto posuny v mém nahlížení
  • 4:09 - 4:12
    přispěly k většímu narušení důvěry
    v moji církev
  • 4:12 - 4:15
    a nakonec bylo nemožné dál zůstat.
  • 4:17 - 4:21
    Navzdory ohromnému žalu a teroru,
    v roce 2012 jsem z Westboro odešla.
  • 4:23 - 4:24
    Ty dny po odchodu,
  • 4:25 - 4:28
    instinkt, schovat se,
    byl téměř paralyzující.
  • 4:28 - 4:30
    Schovat se před odsouzením
    mojí rodinou,
  • 4:30 - 4:33
    věděla jsem,
    že se mnou už nikdy nepromluví --
  • 4:33 - 4:36
    lidé, jejichž myšlenky a názory
    pro mne znamenaly vše.
  • 4:36 - 4:40
    Chtěla jsem se schovat před světem,
    který jsem tak dlouho odmítala --
  • 4:40 - 4:42
    před lidmi, co neměli žádný důvod mi dát
    druhou šanci
  • 4:42 - 4:45
    po celoživotním nepřátelství.
  • 4:46 - 4:47
    A nyní, až je to neuvěřitelné,
  • 4:47 - 4:48
    mi ji dali.
  • 4:49 - 4:52
    Svět měl přístup k mé minulosti,
    protože vše bylo na internetu --
  • 4:52 - 4:54
    tisíce tweetů a stovky rozhovorů.
  • 4:54 - 4:58
    Vše od místních TV zpráv
    po "Show Howarda Sterna" --
  • 4:58 - 5:00
    ale nehledě na to
    mne tolik lidí přijalo.
  • 5:02 - 5:04
    Napsala jsem omluvu
    za škodu, co jsem způsobila,
  • 5:04 - 5:08
    ale také vím, že omluva nemůže
    nic z toho odčinit.
  • 5:08 - 5:10
    Mohla jsem jen zkusit vybudovat
    nový život
  • 5:10 - 5:13
    a nějakým způsobem napravit nějakou škodu.
  • 5:14 - 5:17
    Lidé měli pádné důvody pochybovat
    o mé upřímnosti,
  • 5:17 - 5:18
    ale většina nepochybovala.
  • 5:19 - 5:20
    A --
  • 5:20 - 5:22
    vzhledem k mé historii,
  • 5:22 - 5:23
    bylo to víc, než jsem mohla doufat --
  • 5:24 - 5:26
    odpuštění a možnost pochybností.
  • 5:26 - 5:28
    Stále mne to udivuje.
  • 5:29 - 5:31
    Strávila jsem první rok z domova
  • 5:32 - 5:34
    volně nesená spolu s mladší sestrou,
  • 5:34 - 5:36
    která se rozhodla odejít se mnou.
  • 5:37 - 5:38
    Vstoupily jsme do propasti.
  • 5:38 - 5:42
    Ale byly jsme šokované nalezením
    světla a cesty kupředu
  • 5:42 - 5:45
    ve stejných komunitách,
    na které jsme tak dlouho útočily.
  • 5:46 - 5:46
    David,
  • 5:46 - 5:49
    můj židovský přítel z Twitteru,
  • 5:49 - 5:52
    nás pozval na nějaký čas do
    židovské komunity v Los Angeles.
  • 5:53 - 5:56
    Spaly jsme na gauči v domě
    hasidického rabína, jeho ženy
  • 5:56 - 5:57
    a jejich 4 dětí --
  • 5:57 - 6:00
    stejného rabína, proti němuž
    jsem o tři roky dříve protestovala
  • 6:00 - 6:03
    s cedulí: "Tvůj rabín je děvka."
  • 6:05 - 6:09
    Strávili jsme hodiny mluvením
    o teologii, Judaismu a životě,
  • 6:09 - 6:11
    zatímco jsme myli nádobí
    v jejich košér kuchyni
  • 6:11 - 6:13
    a krájeli zeleninu k večeři.
  • 6:14 - 6:15
    Chovali se k nám jako k rodině.
  • 6:16 - 6:18
    Neměli nic proti nám.
  • 6:18 - 6:20
    A já byla znovu udivená.
  • 6:21 - 6:22
    To období bylo velmi chaotické,
  • 6:22 - 6:25
    ale k jedné části jsem se často vracela
  • 6:25 - 6:28
    a to k překvapivému uvědomění,
    co jsem často zažívala --
  • 6:29 - 6:33
    že to byla úleva a privilegium
    zanechat ostrého souzení,
  • 6:33 - 6:37
    které mi instinktivně projelo hlavou
    téměř o každém, koho jsem viděla.
  • 6:38 - 6:40
    Uvědomila jsem si, že se potřebuji učit.
  • 6:41 - 6:43
    Potřebovala jsem naslouchat.
  • 6:44 - 6:46
    Později to bylo v popředí mé mysli,
  • 6:46 - 6:49
    protože jsem si nemohla pomoci
    vidět ve veřejných diskuzích
  • 6:49 - 6:53
    tolik destruktivních impulzů,
    které vládly v mé bývalé církvi.
  • 6:54 - 6:57
    Oslavujeme tolaranci a rozmanitost
    více, než co si kdy pamatuji,
  • 6:58 - 7:00
    a přitom se stále více vzdalujeme.
  • 7:00 - 7:02
    Chceme dobré věci --
  • 7:02 - 7:06
    spravedlnost, rovnost, svobodu,
    důstojnost, blahobyt --
  • 7:06 - 7:07
    ale cesta, kterou jsme si zvolili
  • 7:07 - 7:10
    vypadá skoro jako ta,
    kterou jsem před 4 roky opustila.
  • 7:11 - 7:14
    Rozdělili jsme svět na my a oni.
  • 7:15 - 7:17
    Opouštíme své bunkry jen po dobu,
  • 7:17 - 7:19
    než hodíme řečnické granáty
    na druhý tábor.
  • 7:20 - 7:24
    Odepsali jsme polovinu země
    jako odtrženou liberální elitu,
  • 7:24 - 7:26
    nebo racistickou misogynní šikanu.
  • 7:26 - 7:30
    Bez rozdílu, bez složitostí,
    bez lidskosti.
  • 7:30 - 7:34
    Dokonce, i když někdo volá po empatii
    a pochopení druhé strany,
  • 7:34 - 7:36
    konverzace téměř vždy přejde
  • 7:36 - 7:38
    v debatu, kdo si zaslouží více empatie.
  • 7:40 - 7:41
    Jako jsem se to naučila já.
  • 7:41 - 7:45
    Rutinně odmítáme uznat chyby
    ve svých řadách,
  • 7:45 - 7:46
    nebo přednosti našich oponentů.
  • 7:47 - 7:49
    Kompromis je klatba.
  • 7:50 - 7:54
    Dokonce se trefujeme do vlastních lidí,
    když se odváží zpochybnit stranu.
  • 7:55 - 7:59
    Tato cesta přinesla krutou, kritizující,
    prohlubující se polarizaci
  • 7:59 - 8:01
    a dokonce šíření násilí.
  • 8:02 - 8:04
    Tuto cestu si pamatuji.
  • 8:04 - 8:06
    Nedovede nás tam, kam chceme jít.
  • 8:07 - 8:10
    Co mi dává naději je,
    že s tím můžeme něco dělat.
  • 8:11 - 8:13
    Dobrá zpráva je, že je to jednoduché.
  • 8:13 - 8:15
    A špatná, že je to těžké.
  • 8:15 - 8:19
    Musíme mluvit a naslouchat lidem,
    se kterými nesouhlasíme.
  • 8:20 - 8:22
    Je to těžké, protože často nechápeme,
  • 8:22 - 8:24
    jak druhá strana přišla
    ke svému postoji.
  • 8:25 - 8:27
    Je to těžké,
    protože oprávněné rozhořčení,
  • 8:27 - 8:31
    ten pocit jistoty,
    že naše strana je ta správná,
  • 8:31 - 8:32
    je to tak svůdné.
  • 8:33 - 8:36
    Je to těžké, protože to znamená
    ukázat empatii a soucit
  • 8:36 - 8:39
    i lidem, co nám projevují
    nepřátelství a opovržení.
  • 8:40 - 8:43
    Nutkání odpovědět stejným způsobem
    je tak lákavé,
  • 8:43 - 8:45
    ale tací my nechceme být.
  • 8:45 - 8:47
    Můžeme ododlat.
  • 8:47 - 8:51
    A já se k tomu vždy budu inspirovat
    lidmi, co jsem potkala na Twitteru.
  • 8:51 - 8:55
    Zřejmí nepřátelé, co se stali mými
    milovanými přáteli.
  • 8:55 - 8:59
    A v jednom případě obzvláště
    chápavého a velkorysého člověka,
  • 8:59 - 9:00
    mým manželem.
  • 9:01 - 9:04
    Nebylo nic zvláštního na tom,
    jak jsem na něj reagovala.
  • 9:05 - 9:07
    Zvláštní byl jejich přístup.
  • 9:08 - 9:11
    Hodně jsem o tom poslední roky přemýšlela
  • 9:11 - 9:14
    a přišla jsem na 4 věci,
    které dělali odlišně
  • 9:14 - 9:16
    a to umožnilo konverzaci.
  • 9:17 - 9:19
    Tyto 4 kroky byly malé, ale mocné
  • 9:19 - 9:23
    a já dělám vše, abych je dnes používala
    při náročných konverzací.
  • 9:24 - 9:27
    Za prvé - Nepředpokládejte špatný záměr.
  • 9:28 - 9:30
    Moji přátelé na Twitteru si uvědomili,
  • 9:30 - 9:33
    že i když moje slova byla
    agresivní a útočná,
  • 9:33 - 9:36
    já jsem upřímně věřila,
    že dělám správnou věc.
  • 9:36 - 9:39
    Předpoklad špatných motivů
    nás téměř okamžitě odřízne
  • 9:39 - 9:43
    od skutečného porozumění,
    proč někdo dělá a věří tak, jak to dělá.
  • 9:43 - 9:45
    Zapomínáme, že jsou to lidské bytosti
  • 9:45 - 9:48
    s životními zkušenostmi,
    které formovaly jejich myšlení
  • 9:48 - 9:50
    a my se zasekli na první vlně hněvu
  • 9:50 - 9:54
    a přes to se náš rozhovor obtížně dostává.
  • 9:55 - 9:57
    Ale když předpokládáme
    dobrý nebo neutrální záměr,
  • 9:57 - 10:00
    dáváme našim myslím větší
    prostor pro dialog.
  • 10:02 - 10:05
    Za druhé - Pokládejte otázky.
  • 10:06 - 10:08
    Když se propojujeme s lidmi
    přes ideologickou rozdílnost,
  • 10:08 - 10:11
    kladení otázek nám pomůže
    zjistit rozdílnost
  • 10:11 - 10:13
    v našich odlišných pohledech.
  • 10:13 - 10:16
    Je to důležité, protože nemůžeme
    předkládat účinné argumenty,
  • 10:16 - 10:19
    když nechápeme,
    z čeho druhá strana vychází,
  • 10:20 - 10:24
    a dává jim to příležitost
    ukázat na naše nedostatky.
  • 10:25 - 10:28
    Ale kladení otázek slouží jinému účelu;
  • 10:28 - 10:30
    signalizuje to někomu, že jsou slyšeni.
  • 10:30 - 10:33
    Když mne moji přátelé na Twitteru
    přestali obviňovat
  • 10:33 - 10:35
    a začali se ptát,
  • 10:35 - 10:37
    téměř automaticky jsem je zrcadlila.
  • 10:38 - 10:40
    Jejich otázky mi daly prostor k mluvení,
  • 10:40 - 10:43
    ale zároveň mi daly povolení
    k pokládání otázek
  • 10:43 - 10:45
    a skutečně slyšet jejich odpovědi.
  • 10:46 - 10:49
    Od základu to změnilo
    dynamiku naší konverzace.
  • 10:50 - 10:52
    Za třetí - Zůstat v klidu.
  • 10:53 - 10:55
    Chce to praxi a trpělivost,
  • 10:55 - 10:56
    ale je to silné.
  • 10:57 - 11:01
    Ve Westboro jsem se naučila nedbat,
    jak můj styl mluvení zasáhne druhé.
  • 11:01 - 11:04
    Myslela jsem, že moje pravdivost
    omlouvá mojí hrubost --
  • 11:04 - 11:08
    drsný tón, zvýšený hlas, urážení,
    skákání do řeči --
  • 11:08 - 11:10
    ale tahle strategie má opačný účinek.
  • 11:11 - 11:15
    Zvyšování hlasu a jízlivost je přirozená
    při stresových situacích,
  • 11:15 - 11:20
    ale vede konverzaci k neuspokojivému,
    výbušnému konci.
  • 11:21 - 11:24
    Když byl můj manžel ještě anonymním
    známým z Twitteru,
  • 11:24 - 11:27
    naše diskuze se často stávaly
    drsné a kousavé,
  • 11:27 - 11:29
    ale nikdy jsme je nevyhrotili.
  • 11:29 - 11:31
    Místo toho by změnil téma.
  • 11:31 - 11:34
    Napsal by vtip nebo doporučil knihu,
  • 11:34 - 11:37
    nebo se z konverzace jemně omluvil.
  • 11:37 - 11:39
    Věděli jsme, že diskuze ještě neskončila,
  • 11:39 - 11:43
    jen se na čas přerušila,
    abychom se vrátili k rovnováze.
  • 11:43 - 11:47
    Lidé si často stěžují, že nás
    digitální komunikace činí méně civilními,
  • 11:47 - 11:51
    ale to je výhoda online konverzací,
    na rozdíl od těch osobních.
  • 11:52 - 11:54
    Máme vyrovnávací čas a prostor
  • 11:54 - 11:58
    mezi námi a lidmi,
    jejichž názory jsou frustrující.
  • 11:58 - 12:00
    Můžeme využít ten prostor.
  • 12:00 - 12:04
    Místo ostrého zkritizování se můžeme
    odmlčet, dýchat,
  • 12:04 - 12:06
    změnit téma, nebo odejít
  • 12:06 - 12:09
    a pak se vrátit, když jsme připraveni.
  • 12:10 - 12:11
    A jako poslední ...
  • 12:13 - 12:14
    Argumentujte.
  • 12:16 - 12:17
    To se může zdát jasné,
  • 12:17 - 12:20
    ale vedlejší účinek silných názorů je,
  • 12:20 - 12:22
    že někdy předpokládáme,
  • 12:22 - 12:27
    že hodnota naší pozice je
    nebo by měla být jasná a zřejmá,
  • 12:27 - 12:29
    že nemusíme bránit své pozice,
  • 12:29 - 12:32
    protože jsou správné a dobré,
  • 12:32 - 12:35
    pokud je někdo nechápe,
    je to jejich problém --
  • 12:35 - 12:37
    že není moje práce je poučit.
  • 12:37 - 12:39
    Ale pokud by to bylo tak jednoduché,
  • 12:39 - 12:41
    viděli bychom všichni věci stejně.
  • 12:41 - 12:44
    Tak laskaví,
    jako byli moji přátelé na Twitteru,
  • 12:44 - 12:46
    kdyby totiž neargumentovali,
  • 12:46 - 12:50
    bylo by pro mne mnohem těžší
    vidět svět jinak.
  • 12:51 - 12:53
    Jsme všichni produktem výchovy
  • 12:53 - 12:56
    a naše přesvědčení odráží naše zkušenosti.
  • 12:57 - 13:00
    Nemůžeme očekávat od druhých,
    že spontánně změní své názory.
  • 13:01 - 13:02
    Pokud chceme změnu,
  • 13:02 - 13:04
    musíme pro ni něco udělat.
  • 13:05 - 13:09
    Mí přátelé na Twitteru neopustili svá
    přesvědčení nebo své principy --
  • 13:09 - 13:10
    pouze své opovržení.
  • 13:11 - 13:15
    Mířili, jejich nekonečně
    omluvitelný útok,
  • 13:15 - 13:19
    a pokládali mi ostré otázky
    s nádechem laskavosti a humoru.
  • 13:20 - 13:22
    Přistupovali ke mně
    jako k lidské bytosti
  • 13:22 - 13:24
    a to bylo více transformační,
  • 13:24 - 13:28
    než dvě dekády rozhořčení,
    opovrhování a násilí.
  • 13:29 - 13:33
    Chápu, že někdo nemusí mít čas
    nebo energii nebo trpělivost
  • 13:33 - 13:34
    značně se zapojit,
  • 13:34 - 13:36
    ale jak se to může zdát složité,
  • 13:36 - 13:38
    přiblížit se někomu, s kým nesouhlasíme,
  • 13:38 - 13:41
    je možnost, která je tu pro všechny.
  • 13:41 - 13:45
    Upřímně věřím, že můžeme dělat těžké věci.
  • 13:45 - 13:48
    Nejen pro ně, ale i pro nás
    a naši budoucnost.
  • 13:48 - 13:51
    Stupňovat odpor a těžko řešitelný konflikt
  • 13:51 - 13:53
    nechceme ani pro sebe
  • 13:53 - 13:54
    ani pro svoji zemi
  • 13:54 - 13:56
    nebo naši další generaci.
  • 13:58 - 14:02
    Maminka mi řekla,
    než jsem odešla z Westboro,
  • 14:02 - 14:03
    když jsem zoufale doufala,
  • 14:03 - 14:05
    že se najde způsob, jak zůstat s rodinou.
  • 14:07 - 14:09
    S lidmi, které jsem milovala každým
    pulzem svého srdce,
  • 14:09 - 14:13
    dokonce dříve, než jsem byla
    tou baculatou, pětiletou,
  • 14:13 - 14:15
    co stála na demonstraci s cedulí,
    co neuměla přečíst.
  • 14:16 - 14:19
    Řekla, "Jsi jen člověk,
  • 14:19 - 14:21
    moje drahé, sladké dítě."
  • 14:22 - 14:24
    Prosila mne, abych byla pokorná --
  • 14:24 - 14:27
    nezpochybňovala, ale věřila v Boha
    a ve starší.
  • 14:28 - 14:31
    Podle mne neviděla širší obraz --
  • 14:32 - 14:33
    že jsme všichni lidské bytosti.
  • 14:34 - 14:37
    Že bychom měli být vedeni tímto
    nejzákladnějším faktem
  • 14:37 - 14:40
    a přibližovat se k sobě
    štědrostí a soucitem.
  • 14:40 - 14:43
    Každý z nás přispívá komunitám,
  • 14:43 - 14:45
    kulturám a společnostem,
    které jsme vytvořili.
  • 14:46 - 14:51
    Konec spirály vzteku a obviňování
    začíná s každou osobou,
  • 14:51 - 14:55
    která se odmítne oddat
    těmto destruktivním, svůdným impulzům.
  • 14:56 - 14:59
    Jen se musíme rozhodnout,
    že to začíná u nás.
  • 14:59 - 15:00
    Děkuji.
  • 15:00 - 15:05
    (Potlesk)
Title:
Vyrostla jsem ve Westboro baptistické církvi. Zde je, proč jsem odešla.
Speaker:
Megan Phelps-Roper
Description:

Jaké to je vyrůstat ve skupině lidí, co se oddávají démonizování... všech ostatních? Megan Phelps-Roper sdíli detaily života v nejkontroverznějšní americké církvi a popisuje, jak konverzace na Twitteru byly klíčové v jejím rozhodnutí k odchodu. V tomto výjimečném povídání sdílí osobní zkušenosti extrémní polarizace, spolu s přesnými způsoby, jak se naučit úspěšně propojit napříč ideologickými směry.

more » « less
Video Language:
English
Team:
closed TED
Project:
TEDTalks
Duration:
15:17

Czech subtitles

Revisions