Způsoby pohřbívání, které vyživují planetu.

Otázka, kterou dříve nebo později musí zodpovědět každý z nás: Co chcete, aby se stalo s vaším tělem, až zemřete? Ředitelka pohřebního ústavu Caitlin Doughty zkoumá nové možnosti příprav na nevyhnutelné, smrt. V této ohleduplné řeči se dozvíte více o možnostech pohřbívání (jako je "rekompostování" a "pohřeb na ochranu přírody"), které vrací naše mrtvá těla zpět do země pokornou, uvědomělou a ekologickou cestou.

Až zemřu přeji si,

aby mé tělo bylo uloženo tak,
ať ho mohou sežrat zvířata.

Nechat své tělo položené tak,
aby ho snědla zvířata, není pro každého.

(Smích)

Možná jste už se svou rodinou
měli tu konverzaci "co bude potom"

a rozhodli se třeba pro kremaci.

A kdyby vás zajímalo celé tajemství,

to co chci pro své mrtvé tělo,
není v tuto chvíli úplně legální,

ale také to není bezprecedetní.

Ukládáme takto naše ostatky
celou historii lidstva,

nazývá se to "odhalený pohřeb".

Vlastně je docela pravděpodobné,
že se to děje právě teď.

V hornatých regionech Tibetu

praktikují tzv. "nebeské pohřbívání".

Rituál, při kterém je tělo ponecháno,
aby mohlo být pozřeno supy.

V Indické Mombaji ti,
kteří praktikují parsismus,

ukládají své mrtvé
do konstrukce zvané " věž ticha".

Toto jsou zajímavé kulturní lahůdky,

ale nejsou úplně populární
v západním světě,

nejsou to, co byste očekávali.

V Americe, naše posmrtné tradice
přešly v chemické balzamování,

následované pohřbením
na vašem místním hřbitově,

a nebo v poslední době, kremace.

Já osobně jsem se stala
nedávno vegetariánkou,

tedy v prvních asi 30 letech svého života

jsem horečně pojídala zvířata tak často,

jak se mi dostala pod ruce.

Proč, až když umřu, by nemohly
oni hodovat na mně?

(Smích)

Nejsem snad živočich?

Z pohledu biologie, nejsme my,
všichni co tu jsme, zvířata?

Akceptování faktu, že jsme živočichové,

má některé potencionálně
hrůzostrašné následky.

Znamená to akceptovat,
že jsme odsouzeni k rozkladu a smrti,

stejně jako každá jiná bytost na Zemi.

Posledních 9 let jsem pracovala
v pohřebním průmyslu,

prvně jako organizátor kremací,

poté v pohřebním ústavu

a aktuálně jako majitelka
vlastního pohřebního ústavu.

A mám pro vás dobrou zprávu:

pokud se chcete vyhnout celé té věci
s "odsouzením k záhubě a smrti".

Dostane se vám veškeré pomoci
tohoto světa, pokud se vyvarujete

právě pohřebního průmyslu.

Je to multimiliardářský průmysl

a jeho ekonomický model je založen

na principu ochrany, sanitace
a zkrášlování mrtvoly.

Pokud to tak míní nebo ne,

celý pohřební průmysl podporuje
myšlenku lidské výjimečnosti.

Nezáleží na tom, co to stojí,

kolik to stojí,

jak zlé je to pro životní prostředí,

děláme to, protože lidská bytost
si to zaslouží.

Ignoruje to fact,

že smrt může být emočně chaotickou,
komplexní záležitostí,

a že v té záhubě je cosi krásného,

krása v přirozeném návratu do země,
ze které jsme vzešli.

Nechápejte mě špatně,

naprosto rozumím důležitosti rituálu

hlavně pokud se jedná o osoby,
které milujeme.

Ale musíme být schopní vytvořit
a praktikovat tento rituál,

aniž bychom ubližovali přírodě,

proto potřebujeme nové možnosti.

Proto se vraťme k myšlence ochrany,
samitace a zkrášlování.

Začneme s mrtvým tělem.

Pohřební ústav ochrání
vaše mrtvé tělo tím,

že vaší rodině nabídne

rakev ze dřeva nebo kovu
s kaučukovým zatmelením.

Na hřbitově, v den pohřbu, bude
tato rakev spuštěna

do velké betonové nebo kovové hrobky.

Plýtváme všemi těmito zdroji -
betonem, kovem, dřevem -

schovanými v podzemní tvrzi.

Pokud se rozhodnete
pro pohřeb na hřbitově,

vaše mrtvé tělo nepřijde do kontaktu
s žádnou nečistotou, která jej obklopuje.

Jídlo pro červy,

to vy nejste.

Dále pak bude vaše tělo
vydezinfikováno pomocí balzamování -

chemickou ochranou před smrtí.

Při tomto postupu je vám vypuštěna krev

a nahrazena toxinem -
rakovinu způsobujícím formaldehydem.

Říkají, že je to kvůli veřejnému zdraví,

protože mrtvé lidské tělo
může být nebezpečné,

ale lékaři, kteří zde dnes jsou,
vám řeknou,

že toto platí pouze v případě,

když ta osoba zemřela na hodně
nakažlivou nemoc, třeba jako je Ebola.

Dokonce i rozklad člověka,
který je, buďme upřímní,

lehce zapáchající a nepříjemný,

je naprosto bezpečný.

Bakterie, které způsobují nemoci,

nejsou totožné s bakteriemi,
které způsobují rozklad.

Průmysl nakonec vaši mrtvolu zkrášlí.

Řeknou vám, že přirozeně mrtvé tělo
vaší matky nebo otce

nevypadá dostatečně dobře.

Nalíčí ho.

Hezky oblečou.

Vstříknou do těla barvivo,
aby tělo vypadalo jako živé,

jakoby jen odpočívalo.

Balzamování je klam, poskytující iluzi,

že smrt a následný rozklad
nejsou přirozeným koncem

pro všechen organický život
na této planetě.

Pokud vás neláká

tento systém zkrášlování,
sanitace a ochrany,

nejste sami.

Je tu spousta lidí,

pohřební ředitelé, designéři,
enviromentalisté,

kteří se snaží nalézt
ekologičtější způsob úmrtí.

Pro tyto lidi smrt není

o perfekcionismu, make-upu
a sametově modrém obleku.

Není žádný pochyb,

že naše současné metody
pohřbívání nejsou udržitelné,

s plýtvání zdroji a spoléháním se
na chemikálie.

Dokonce jen jedna kremace,

která je obecně považována za šetrnou
k okolnímu prostředí,

spotřebuje zemní plyn,

odpovídající 800 km výletu autem.

Takže, jak z toho ven?

Minulé léto jsem trávila
na horách v Severní Karolíně,

taháním kbelíků dřevěných třísek
na letním slunci.

Byla jsem na Univerzitě Západní Karolíny,
na jejich "farmě těl",

přesněji nazvaném
"institutu pro lidský rozklad".

Dovezou sem těla, darovaná vědě,

a jejich rozklad je zde studován
pro budoucí užitek kriminologů.

Právě v ten den

tam leželo dvanáct těl
v různých stádiích rozkladu.

Z některých byla jen kostra,

jedno mělo na sobě fialové pyžamo,

další mělo ještě viditelné blonďaté fousy.

Forenzní aspekt je opravdu zajímavý,

ale to nebylo to,
proč jsem tam byla já.

Byla jsem tam, protože moje kolegyně,
jménem Katrina Spade,

se pokouší vytvořit systém,
ne kremace mrtvých,

ale kompostování mrtvých.

Celý systém nazývá "rekompozice"

a celé roky to zkoušíme s dobytkem
a dalšími hospodářskými zvířaty.

Představuje si zařízení,

kam by mohla rodina položit své blízké
do nutričně bohaté půdy,

která by ve čtyřech až šesti týdnech

tělo přeměnila v půdu,
včetně kostí a všeho ostatního.

V těchto čtyřech až šesti týdnech

se vaše molekuly stanou jinými molekulami.

Doslova se transformujete.

Jak by toto sedělo s touhou
dnešní doby,

kterou se zdá mít mnoho lidí

a to být pohřben pod stromem

nebo stát se stromem až zemřou?

Při tradiční kremaci, popel, který zbude,

anorganické kostní fragmenty,

utvoří hustou, křídovitou hmotu,

která pokud není zanesena do půdy ihned,

může ublížit nebo strom i dokonce zabít.

Ale pokud jste rekompostovaní,
pokud se stanete půdou,

můžete dodat tomu stromu živiny

a stát se posmrtným přispěvatelem,
kterým jste opravdu chtěli vždycky být -

kterým si zasloužíte být.

Toto je tedy jedna z možností
pro budoucí kremace.

Co ale budoucnost hřbitovů?

Mezi námi je hodně lidí, kteří si myslí,
že by ani žádné už být neměly,

protože nám dochází půda.

Ale co kdybychom toto přepracovali,

a mrtvola by už nebyla zátěž pro půdu,

ale její potencionální zachránce.

Mluvím teď o "pohřbu na ochranu přírody",

kde jsou velké pozemky skupovány
pozemkovým spolkem.

Ta krása spočívá v tom, že pokud jednou
pohřbíte pár těl do takovéto země,

nesmí být dotčena, nesmí být zpracována,

proto "pohřeb na ochranu přírody".

Je to obdoba posmrtného
připoutání se ke stromu řetězem -

"Sakra, ne, já neodejdu!

Ne, vážně. Já nemůžu.
Já se tady dole rozkládám."

(Smích)

Všechny peníze, které rodina dá hřbitovu,

budou investovány zpět do ochrany
a udržování půdy.

Nejsou zde žádné náhrobky
a hroby v typickém smyslu slova.

Tyto hroby jsou rozesety
po celém pozemku

pod elegantními kopečky,

označeny pouze kamenem
nebo malým kovových diskem,

nebo někdy lokalizovány pouze pomocí GPS.

Není tu žádné balzamování,

žádné těžké, kovové rakve.

Můj pohřební servis prodává několik rakvím

které jsou vyrobeny z dubové tkaniny
a bambusu,

ale upřímně, většina rodin prostě
zvolí jednoduchý rubáš.

Nejsou zde žádné velké krypty,
které většina hřbitovů vyžaduje jen proto,

že je to pro ně snazší na údržbu.

Rodiny sem mohou příjít,
mohou si vychutnat přírodu,

mohou dokonce zasadit strom nebo keř,

ačkoliv jen živé rostliny jsou
na tomto místě povoleny.

Mrtvé tělo pak bez problémů
splyne s krajinou.

Je tu přece jen naděje
v tradičním pohřbívání.

Jsou nabízena zasvětcená travnatá místa
v mětských i venkovských oblastech.

Nabízí znovuobnovení pro rostliny
a zvířata přirozená pro dané prostředí.

Nabízí veřejné stezky,

místa pro duchovní praxi,

místa pro výuku a jiné události.

Místa, kde se setkává příroda
se zármutkem.

Co je nejdůležitější,

znova nám nabízí šanci
se jen rozložit v jámě v zemi.

Půda,

věřte mi,

nás postrádala.

Myslím si, že mnoho lidí,

začíná chápat fakt,

že nynější pohřební průmysl
opravdu nefunguje pro naše blaho.

Pro mnoho znás,

být dezinfikován a zkrášlen není to,
co by nás vystihovalo.

Nezrcadlí to, za co jsme bojovali
během našeho života.

Vyřeší změna našeho způsobu pohřbívání
změnu klimatu?

Ne.

Ale způsobí to výraznou změnu,

jak vidíme sami sebe
jako obyvatele této planety.

Pokud můžeme umřít cestou,
která je více pokorná a uvědomělá,

domnívám se, že máme šanci.

Děkuji.

(Aplaus)