Magna charta webu

Sir Tim Berners-Lee před 25 lety vynalezl World Wide Web. Stojí tedy za to poslouchat, když nás varuje: Čeká nás bitva. Rozpadající se internetová neutralita, izolační bubliny vytvářené webovými filtry i centralizační kontrola korporací ohrožují širokou otevřenost webového prostoru. Je na uživatelích, aby bojovali za svá práva na přístupnost a otevřenost. Otázkou je: Jaký intenet chceme?

TED slaví 30 let.

Web tento měsíc slaví

své 25. narozeniny.

A já přicházím s žádostí.

Povězme si o jeho dosavadním
směřování a hlavně o budoucnosti.

Pobavme se o stavu věcí.

Řekněme si, jaký web chceme.

Před 25 lety, když jsem pracoval v CERNu,

jsem asi po roce nakonec získal povolení

na webu pracovat
jako na vedlejším projektu.

Napsal jsem kód.

Byl jsem nejspíš jeho prvním uživatelem.

Panovaly značné obavy,

že se u lidí neujme,

protože by mohl být komplikovaný.

Trocha přesvědčování,
spousta skvělé

spolupráce s ostatními lidmi

a kousek po kousku začal fungovat.

A ujal se! To bylo vážně super.

A po několika letech v roce 2000

už 5 procent světové populace

web používalo.

V roce 2007, o sedm let později,
to bylo 17 procent.

V roce 2008 jsme založili
Nadaci World Wide Web,

mimo jiné, aby na vše dohlížela

a starala se o růst tohoto čísla.

Teď máme rok 2014

a 40 procent světové populace

využívá web.
A tento počet stále narůstá.

Očividně jde o růst.

Rád bych, abyste se na to
podívali z obou stran.

Samozřejmě tady na TEDu

bude první otázkou, kterou si položíte:
„Co můžeme udělat,

aby se zbylých 60 procent připojilo

jak nejrychleji to jde?"

Největší roli budou
hrát mobilní technologie.

Rád bych se také zamyslel
nad těmi 40 procenty,

protože tak jak tu sedíte,

s životy ovlivněnými webem,

si už dost věcí nepamatujete

a jenom si je vyhledáváte.

Tak si můžete říct,
že jde o velký úspěch

a nadále jen tak sedět.

A on to opravdu úspěch je.

Je toho mnoho, Khan Academy,

ježkovy zraky, máme Wikipedii,

máme obrovskou spoustu e-knih zdarma,

které si můžete přečíst on-line,

jsou tu užitečné věcí pro vzdělání

v mnoha odvětvích.

Internetové obchody v mnoha případech

kompletně obrátily celé
obchodní odvětví naruby.

Umožnily nové typy podnikání,

které nikdy předtím nebyly možné.

Podnikání je webem prakticky
od základů změněno.

Na vlády sice až tak silně nepůsobí,

ale přesto zde nějaký vliv je,
a když se daří,

máme spoustu otevřených informací,

digitalizovanou státní správu.
Mnoho věcí je vidět

průběžně na webu.

Také je spousta věcí vidět míň.

Zdravotnictví.
Když pozdě v noci mají lidé strach,

jaký druh rakoviny postihl někoho,

na kom jim záleží,

neprobírají tyto své obavy přes internet

s někým cizím z jiné země, koho neznají.

Takovéhle věci nejsou veřejné

a mají určitou míru soukromí.

Na tuto část webu nesmíme vztahovat

obecnou představu,

kterou běžně máme:

že jde o průhledné, neutrální médium.

Chtěl bych si s vámi přes web povídat

bez obav nejen z toho,

že nás někdo může sledovat,

ale hlavně bez obav,
že je to někdo,

kdo může naše data zneužít.

Uvědomili jsme si,

že nemůžeme web jen používat,

ale musíme se také starat o to,

jaká je infrastruktura tohoto nástroje,

a zda má opravdu takové
vlastnosti, které potřebujeme.

Chvástáme se, jak
skvělou svobodu slova máme.

Můžeme tweetovat, spousty a spousty lidí

si naše tweety mohou přečíst –
až na ty, kteří nemohou,

protože Twitter je
v jejich zemi zablokovaný.

Někdy je snaha vyjádřit se

spjata s informaci o našem vlastním stavu

nebo o stavu naší země,

které nejsou dostupné nikomu jinému.

Je třeba protestovat a zajistit,

aby byla omezena cenzura,

aby byl web otevřený právě

tam, kde je cenzura.

Milujeme, jak je web otevřený.

Dovolí komukoli mluvit s kýmkoli.

Nezáleží na tom, kdo jsme.

Když se připojíme k velkým

provozovatelům sociálních sítí,

které jsou postavené jako sila,

je sice snadné se s někým bavit

v rámci této dané sítě,

ne však s někým v jiné síti.

Takže se jistým způsobem zase omezujeme.

A také tu máme fenomén filtrových bublin,

a je o tom pěkná kniha.

Rádi používáme nástroje,

které vyhledávají to, co máme rádi.

Milujeme, když se můžeme koupat

ve věcech, na které rádi klikáme,

a tak nám nástroje
automaticky podávají jen

věci, které máme rádi,
a tak skončíme

s růžovými brýlemi na nose
a pohledem na svět

zvaným filtrová bublina.

To je několik věcí, které možná

ohrožují společenský web, který máme.

Jaký web chcete?

Já chci takový,
který se nerozpadá na malé kousky,

jak to navrhují některé země v reakci

na nedávné případy sledování.

Chci web, který je například

velmi dobrou základnou demokracie.

Chci web, na kterém
mohu využívat zdravotnictví

v soukromí a kde je množství

lékařských informací
a klinických dat dostupných

vědcům a výzkumníkům.

Chci web, kam se těch ostatních 60 procent

připojí jak nejrychleji je možné.

Chci web, který bude tak
silnou základnou pro inovace,

že když se stane něco zlého,

udeří nějaká pohroma,
tak budeme připraveni

tím, že vybudujeme
nástroje pro rychlou odezvu.

To je jen několik věcí, které chci,

z rozsáhlého seznamu,
který je pochopitelně delší.

I vy máte svůj seznam.

Rád bych využil 25. narozeniny webu

k zamyšlení nad tím, jaký web chceme.

Můžete navštívit stránky webat25.org

a projít si odkazy.

Je hodně stránek,
kde lidé začali

psát jakousi Magnu chartu,

Listinu základních práv webu.

Co kdybychom to udělali?

Co kdybychom rozhodli, že toto jsou

základní práva,
právo komunikovat, s kým chci.

Co by bylo ve vaší
verzi takové Listiny?

Pojďme z masy uživatelů získat

Magnu chartu webu.

Udělejme ji letos.

Využijme energii 25. narozenin

k vytvoření Magny charty webu.

(Potlesk)

Děkuji.
A udělejte pro mě maličkost, prosím.

Bojujte za ni se mnou. Platí?
Díky.

(Potlesk)