Juan Enriquez: Budou naše děti jiným živočišným druhem?

V průběhu lidské evoluce vedle sebe existovalo více "verzí" lidí. Není možné, že se nacházíme uprostřed procesu povyšování "verze"? Juan Enriquez na konfenci TEDxSummit putuje časem a prostorem, aby nás přenesl do současnosti -- a předvede, jak technologie odhaluje důkazy, které naznačují, jak prudký rozvoj nás možná čeká.

Dobrá. Takže, jako všechny dobré příběhy,

i tenhle začal velmi dávno,

kdy v zásadě nic neexistovalo.

No a tady je úplná podoba vesmíru

před takovými 14 miliardami let.

Všechna energie je soustředěná do jednoho bodu.

Z nějakého důvodu exploduje

a začnou v něm vznikat tyhle věci.

No a vy jste teď asi 14 miliard let uvnitř toho.

A věci se rozpínají a rozpínají a rozpínají

do těchhle obřích galaxií,

až jich jsou bilióny.

A uvnitř těch galaxií

vznikají obrovská mračna prachu.

A chci, abyste si povšimli zejména

těchto tří malých hrotů

uprostřed obrázku.

Když se na ně podíváte zblízka,

vypadají nějak takhle.

A to, co právě pozorujete, je sloupec prachu,

kde je tak moc prachu --

mimochodem, tohle měří svisle bilión mil --

a to, co se tu děje je, že se tak velké množství prachu

přibližuje k sobě a slučuje se

a spouští termojadernou reakci.

A to co právě sledujete

je zrod hvězd.

Tohle jsou hvězdy, které se odtud rodí.

Když se vyvine dostatek hvězd,

utvoří galaxii.

Tohle je náhodou zvlášť důležitá galaxie,

protože se v ní nacházíte.

(Smích)

A když se na tu galaxii podíváte zblízka,

najdete poměrně běžnou,

nijak zvlášť zajímavou hvězdu.

Mimochodem, teď jste asi ve dvou třetinách tohoto příběhu.

Takže tahle hvězda se objeví až asi

ve dvou třetinách příběhu.

A pak se stane,

že zbude dostatek prachu,

že se z něj nestane hvězda,

stane se z něj planeta.

A to je zhruba před nějakými čtyřmi miliardami let.

A brzy potom

zbývá dostatek materiálu,

ze kterého dostanete prvotní polévku,

a z té vzniká život.

A život se začíná rozpínat a rozpínat a rozpínat,

až dokud nevyhyne.

(Smích)

Opravdu podivná věc na tom je,

že život nevyhynul jednou či dvakrát,

ale pětkrát.

Takže téměř veškerý život na Zemi

byl vymýcen zhruba pětkrát.

A když tak přemýšlíte o tom,

co se děje, dostáváte stále více složitosti,

víc a víc hmoty,

ze které lze postavit nové věci.

A my se neobjevíme až do doby,

dokud se neodehraje 99,96 procenta tohoto příběhu,

to jen abyste si udělali o sobě a svých předcích představu.

No a v této souvislosti existují dvě teorie o tom, co se stalo,

pokud jde o to, proč tu my všichni jsme.

První teorie zní

že "to je všechno, co napsala".

Podle této teorie

jsme my smyslem všeho

toho tvoření.

A důvodem pro vznik biliónů galaxií,

triliard planet,

je vytvořit něco, co se podobá tomuto,

a něco, co se podobá tomuto.

A to je účelem vesmíru;

a potom je to stále stejné,

už to ani nemůže být lepší.

(Smích)

Jediná otázka, kterou si možná chcete položit, je:

nemohlo by to být prostě jen mírně domýšlivé?

A jestliže ano --

a zejména pokud uvážíme skutečnost, že jsme byli velmi blízko vyhynutí.

Zbylo tu jen asi 2 000 živočišných druhů.

Několik dalších týdnů bez deště

a už bychom žádný z nich neviděli.

(Smích)

(Potlesk)

Takže možná musíte přemýšlet o další teorii,

když ta první není dost dobrá.

Druhá teorie zní: Mohli bychom se vylepšovat?

(Smích)

No, proč by si měl někdo klást takovou otázku?

Protože dosud proběhlo už nejméně 29 vylepšení

humanoidů.

Takže se ukazuje, že už jsme se vylepšili.

Dlouhou dobu jsme se vylepšovali a zas a znovu.

A ukazuje se, že stále objevujeme nějaká vylepšení.

Tohle jsme našli v loňském roce.

Na další jsme přišli minulý měsíc.

A když o tom přemýšlíte,

možná si kladete otázku:

Tak proč jenom jeden lidský druh?

Nezdálo by se vám opravdu zvláštní,

kdybyste přijeli do Afriky a Asie a Antarktidy

a našli tam přesně toho samého ptáka --

zejména vzhledem k tomu, že jsme žili v tom samém čase

společně s nejméně osmi dalšími variantami lidí

v tom samém čase na této planetě?

Takže normální stav věcí

není mít jen Homo sapiens;

normální stav věcí

je mít rozmanité varianty lidí, které se tu kolem prochází.

A pokud je toto normální stav věcí,

pak se možná sami sebe ptáte,

dobrá, když bychom chtěli stvořit něco jiného,

jak velká přeměna by to musela být?

Svante Paabo má odpověď.

Rozdíl mezi lidmi a neandrtálci

je 0,004 procenta genetického kódu.

Tak velký je rozdíl

mezi dvěma druhy.

Vysvětluje to většinu současných politických sporů.

(Smích)

Ale když o tom tak přemýšlíte,

jedna ze zajímavých věcí je,

že existuje tak málo obměn a na jakém místě se odehrávají.

Rozdíl mezi člověkem a neandrtálcem

je ve spermatu a varleti,

pachu a kůži.

A to jsou ony typické geny,

které odlišují jednoho od druhého.

Takže velmi malé změny mohou mít velký vliv.

A když se nad tím zamyslíte,

stále v obměnách pokračujeme.

Asi tak před 10 000 lety u Černého moře

způsobila jedna mutace jednoho genu

modré oči u lidí.

A tohle pokračuje a pokračuje a pokračuje.

A protože to pokračuje,

jednou z věcí, které se tento rok odehrají,

bude objevení prvních 10 000 lidských genů,

protože se sekvencování genů stalo dostatečně levným.

A když je najdeme,

můžeme zjišťovat rozdíly.

Mimochodem, toto není diskuze, na kterou jsme připraveni,

protože v tomto jsme vědu opravdu zneužili.

Ve dvacátých letech 20. století jsme si mysleli, že mezi lidmi existují významnější rozdíly.

Bylo to částečně založeno na práci Francise Galtona.

To byl Darwinův bratranec.

Ale ve Spojených Státech, v Carnegie Institute

ve Stanfordu, to Americká neurologická společnost

pojala opravdu důkladně.

Začalo se to vyvážet a opravdu zneužívat.

Ve skutečnosti to vedlo k naprosto úděsnému

zacházení s lidskými bytostmi.

Tak od 40. let říkáme, že žádné rozdíly nejsou,

že jsme všichni stejní.

S koncem roku už budeme vědět, jestli je to pravda.

A když o tom přemýšlíme,

vlastně začínáme pátrat po věcech jako

jestli máte ACE gen?

Proč by na tom mělo záležet?

Protože nikdo doposud nevyšplhal na osmitisícovku bez kyslíku,

aniž by měl ACE gen.

A pokud chcete být konkrétnější,

co takhle genotyp 577R?

No to znamená, že každý mužský olympijský výkonnostní atlet, který byl kdy testovaný,

nese nejméně jednu z těchto variant.

Pokud je to pravda,

nastoluje to některé velmi složité otázky

pro olympijské hry v Londýně.

Tři možnosti:

Chcete, aby olympiáda byla přehlídkou

opravdu tvrdě pracujících mutantů?

(Smích)

Možnost číslo dvě:

Proč to nehrajeme jako golf nebo plachtění?

Protože vy ho máte a vy ho nemáte,

dám vám desetinu vteřiny náskok.

Verze číslo tři:

Protože je to přirozeně se vyskytující gen,

a vy ho máte a vybrali jste si ty správné rodiče,

dostanete právo se vylepšit.

Tři různé možnosti.

Pokud tyto odlišnosti jsou ten rozdíl

mezi olympijskou a neolympijskou medailí.

A jak objevujeme tyto věci, ukazuje se,

že my lidské bytosti opravdu rády měníme

svůj vzhled, svoje chování,

co naše těla dělají.

Ve Spojených státech jsme provedli na 10,2 miliónu plastických operací,

jenomže s technologiemi, které jsou dnes k dispozici,

dnešními úpravami, odstraněními,

posilněními a vylepšeními,

se budou zdát jako dětská hra.

Už jste na TED viděli práci Tonyho Ataly,

ale tato schopnost začít plnit věci

jako jsou inkoustové náplně buňkami,

nám umožňuje tisknout kůži, orgány

a celou řadu dalších částí těla.

A jak se tyto technologie zdokonalují,

stále vidíte toto, stále vidíte toto, stále vidíte věci --

rok 2000, sekvencování lidského genomu --

a zdá se, jako by se nic nedělo,

až dokud se nestane.

A možná se dočkáme už v následujících týdnech.

A když tak přemýšlíte

o těchto dvou chlapících, kteří sekvencují lidský genom v roce 2000,

a o Veřejném projektu pro sekvencování lidského genomu v roce 2000,

pak jste neslyšeli dost,

dokud neuslyšíte o experimentu z loňského roku v Číně,

kde vzali buňky kůže této myši,

přidali k nim čtyři chemikálie,

přeměnili je na kmenové buňky,

nechali je vyrůst

a vytvořili dokonalou kopii oné myši.

To je velká věc.

Protože to v zásadě

znamená, že můžete vzít multipotentní

kmenovou buňku,

která se podobá lyžaři na vrcholku hory,

a dva takoví lyžaři se stávají dvěma multipotentními kmenovými buňkami,

čtyřmi, osmi, šestnácti

a pak po šestnácti děleních

jsou buňky natolik stlačené,

že se musí rozrůznit.

A tak sjíždějí z jedné strany hory,

sjíždějí druhou stranu.

A když se vydají tímto směrem,

stanou se z nich kosti,

a pak si vyberou jinou cestu a tyto se stanou krevními destičkami,

a tyto se stanou makrofágy,

a tyto se stanou T-buňkami.

Ale jakmile jednou sjedete kopec, je velmi obtížné

se vrátit zpátky nahoru.

Pokud samozřejmě nemáte vlek.

A ony čtyři chemikálie dokážou

vzít jakoukoliv buňku

a dopravit ji zpátky nahoru na vrchol,

aby se mohla stát jakoukoliv částí těla.

A když o tom tak přemýšlíte,

znamená to, že potenciálně

můžete zrekonstruovat úplnou kopii

kteréhokoliv organizmu

z kterékoliv z jeho buněk.

To se ukazuje jako velká věc,

protože teď můžete vzít nejenom myší buňky,

ale i lidské kožní buňky

a přeměnit je na lidské kmenové buňky.

A pak v říjnu vzali

kožní buňky, přeměnili je na kmenové buňky

a ty začali přeměňovat na buňky jater.

Takže teoreticky

byste mohli vypěstovat jakýkoliv orgán z jakékoliv vaší buňky.

Tady je druhý experiment:

Jestliže byste mohli zkopírovat své tělo,

možná byste chtěli získat také svoje myšlenky.

A jedna z věcí, které jste na TED viděli

asi před rokem a půl,

byl tento chlapík.

A ten měl nádhernou technologickou přednášku.

Je to profesor na MIT.

Ale v podstatě mluvil o tom,

že můžete vzít retroviry,

které se dostanou do mozkových buněk myší.

Můžete je označkovat pomocí bílkovin,

které se rozzáří, když je osvítíte.

A vy můžete přesně zmapovat dráhy,

když se myš dívá, cítí, dotýká,

vzpomíná, miluje.

A pak můžete vzít kabel z optického vlákna

a rozzářit některé z těch samých věcí.

A mimochodem, jak to uděláte,

můžete si to znázornit ve dvou barvách,

což znamená, že si tuto informaci můžete stáhnout

jako binární kód přímo do počítače.

A když to všechno sečteme?

No není tak úplně nepředstavitelné,

že jednoho dne budete schopni si stáhnout svoje vlastní vzpomínky,

možná do nového těla.

A možná si také budete moci nahrát vzpomínky jiných lidí.

A tohle má možná jeden nebo dva

malé etické, politické, morální důsledky.

(Smích)

Jenom taková úvaha.

Tady je ten druh otázek,

které jsou zajímavé

pro filosofy, vlády,

ekonomy, vědce.

Protože tyto technologie se posunují opravdu rychle.

A jak o tom tak přemýšlíte,

dovolte mi na závěr zmínit příklad mozku.

První místo, kde byste očekávali,

že dnes uvidíte ohromný evoluční tlak,

ať kvůli vkládaným prostředkům,

které jsou stále výraznější,

nebo kvůli tvárnosti tohoto orgánu,

je mozek.

Máme nějaké důkazy, že se to děje?

No, podívejme se třeba na výskyt autismu v přepočtu na tisíc lidí.

Tady máme jak to vypadalo v roce 2000.

Takto to vypadá v roce 2002,

2006, 2008.

Zde je nárůst za méně než dekádu.

A stále nevíme, proč tomu tak je.

Co ale víme je, že mozek

pravděpodobně reaguje

velmi aktivním a pružným způsobem

a vytváří jednotlivce jako jsou tito.

A to je jediný vnější předpoklad.

Také máte lidi, kteří jsou mimořádně chytří,

lidi, kteří si dokážou zapamatovat cokoliv, co v životě uvidí,

lidi, kteří mají synestezii,
(sdružení vjemů dvou nebo více smyslů; pozn. překl.)

lidi, kteří jsou schizofrenní.

Všude kolem máte všechny tyhle věci,

a my pořád nerozumíme tomu,

jak a proč se dějí.

Ale možná si budete chtít položit jednu otázku:

Pozorujeme prudký rozvoj mozku

a toho, jak zpracováváme data?

Protože když se zamyslíte nad tím, kolik informací vstupuje do našich mozků --

zkoušíme vstřebat denně tolik informací,

kolik lidé vstřebávali po celý život.

A jak tak o tom přemýšlíte,

jsou čtyři teorie, proč se tohle možná děje,

a celá řada dalších.

Nemám náležitou odpověď.

Potřebuje to opravdu důkladnější výzkum.

Jedna možnost je modla fast food.

Začínají se objevovat důkazy o tom,

že obezita a strava

mají co do činění

s modifikacemi genů,

které mohou, ale nemusí mít vliv na to,

jak funguje mozek dětí.

Druhá možnost je sexy šprt.

Tato situace je velmi zřídkavá.

(Smích)

(Potlesk)

Ale začíná se stávat,

že se tito šprti společně setkávají,

protože umí velmi dobře programovat počítače

a protože je to velmi štědře odměňovaná práce,

stejně jako ostatní práce zaměřené na pečlivost a spolehlivost,

že se geograficky soustřeďují do jednoho místa

a vyhledávají podobně smýšlející kamarády.

Takže tohle je hypotéza nenáhodného párování

genů, které v těchto strukturách

posilují jeden druhého.

Za třetí, není tohle "příliš mnoho informací"?

Zkoušíme zpracovávat takové množství věcí,

až se lidé stávají synestetickými

a mají prostě obrovskou kapacitu, takže si všechno zapamatují.

Jiní lidé se stávají nadměrně vnímavými vůči množství informací.

Další lidé reagují na informace rozmanitými

stavy nebo reakcemi.

Nebo je to snad chemikáliemi.

Ale když vidíte nárůst

v takových řádových hodnotách,

buď neměříte správně,

nebo je to něco, co se děje velmi rychle

a možná je to evoluce v reálném čase.

Zde je shrnutí.

Myslím si, že to co se s námi děje je,

že se průběžně měníme jako živočišný druh.

A v době, kdy jsme společně se Stevem Gullansem začali psát, jsem si to nemyslel.

Myslím, že se přeměňujeme v Homo evolutis,

který tak či onak

není jen hominid, jenž si uvědomuje svoje životní prostředí,

ale je to hominid, jenž začíná přímo a záměrně

řídit evoluci svého vlastního druhu,

mikroorganizmů, rostlin, zvířat.

A myslím si, že je to taková řádová změna,

že vaši vnuci nebo pravnuci

budou možná zcela jiným živočišným druhem, než jste vy.

Děkuji vám velmi pěkně.

(Potlesk)