Pískání, jaké jste ještě neslyšeli

Mistr světa v pískání Geert Chatrou předvádí rozmarnou skladbu "Eleonora" od A. Honhoffa a svou vlastní "Fête de la Belle" na TEDxRotterdam. V mezidobí vypráví o tom, co ho k dovednosti přivedlo.

(Pískání)

(Potlesk)

Děkuji.

(Potlesk)

Děkuji mockrát.

Toto bylo pískání.

Pokusím se o angličtinu.

Co je to za baculatého, kudrnatého týpka z Holandska –

proč píská?

No, pískám od svých čtyř let – zhruba čtyř.

Můj táta si vždycky pískal po celém domě.

Myslel jsem, že je to součást komunikace v naší rodině.

Tak jsem pískal s ním.

A než mi bylo 34,

vždycky jsem lidi pískáním štval.

Protože, abych byl upřímný,

moje pískání je taková úchylka.

Pískal jsem si sám, pískal jsem si ve třídě,

pískal jsem si na kole, pískal jsem všude.

A pískal jsem i na štědrovečerním večírku

u tchána a tchyně.

A ti pouštěli, podle mého mínění,

příšernou vánoční hudbu.

A já když slyším hudbu, která se mi nelíbí,

snažím se jí vylepšit.

Takže "Rudolph the Red-nosed Reindeer" – znáte ji?

(Pískání)

Ale může znít taky takhle.

(Pískání)

Ale během vánočního večírku –

dokonce během večeře – je to velmi otravné.

Tak mě moje švagrová

párkrát požádala: "Prosím, přestaň pískat."

Ale já prostě nemohl.

A v jedné chvíli – a už jsem měl nějaké to víno, to musím přiznat --

v jedné chvíli jsem řekl: "Kdyby byla v pískání soutěž, zúčastnil bych se."

A o dva týdny později

jsem dostal textovku: "Jedeš do Ameriky."

(Smích)

Tak dobře, jedu do Ameriky.

Rád bych, ale proč?

Tak jsem jí hned zavolal, samozřejmě.

Hledala na internetu

a našla mistrovství světa v pískání –

v Americe, samozřejmě.

Nečekala, že bych tam jel.

A ztratil bych svou tvář.

Nevím, jestli je to správně anglicky.

Ale Holanďané tady ví, co myslím.

(Smích)

Ztratil jsem svou tvář.

(Potlesk)

A ona si myslela: "Nikdy tam nepojede."

Ale já to skutečně udělal.

Takže jsem jel do Louisburgu v Severní Karolíně,

na jihovýchodě Spojených Států,

a vstoupil jsem do světa pískání.

A taky jsem se zúčastnil mistrovství světa

a vyhrál jsem ho, v roce 2004.

(Potlesk)

To bylo –

To bylo samozřejmě zábavné.

A abych obhájil svůj titul –

jako judisté a sportovci –

říkal jsem si, tak, vrať se v roce 2005,

a zase jsem vyhrál.

Pak jsem se nemohl pár let účastnit.

A v roce 2008 jsem se zúčastnil znovu,

v japonském Tokiu, a zase jsem vyhrál.

Takže co se děje teď –

stojím tady v Rotterdamu, v krásném městě, na velkém pódiu

a mluvím o pískání.

Já si ve skutečnosti teď pískáním vydělávám.

Opustil jsem svoji práci zdravotního bratra.

(Potlesk)

A snažím se žít svůj sen –

tedy, ve skutečnosti to nikdy nebyl můj sen, ale zní to dobře.

(Smích)

Dobře, já tady nejsem jediný, kdo píská.

Říkáte "He? Co tím myslí?"

No, vy totiž budete pískat se mnou.

A pak se vždycky stane to samé:

lidi koukají jeden na druhého a myslí si "Bože.

Proč? Můžu jít pryč?"

Ne, nemůžete.

Je to skutečně velmi jednoduché:

Skladba, kterou budu pískat,

se jmenuje "Fête de la Belle."

Je dlouhá zhruba 80 minut.

Ne, ne, ne. Má čtyři minuty.

Chci s vámi nejdřív to pískání nacvičit.

Tak já zapískám tón.

(Pískání)

(Smích)

Pardon. Zapomněl jsem na jednu věc.

Vy máte pískat tentýž tón co já.

(Smích)

Slyšel jsem širokou škálu tónů.

(Pískání)

To je slibné.

To je slibné.

Řeknu technikům, aby zapnuli hudbu.

Až to začne, jenom vám ukážu, kde máte pískat,

a uvidíme, co se stane.

Ha.

Omlouvám se, technici.

(Smích)

Jsem na to tak zvyklý.

Pouštím to sám.

Dobře, tady to je.

(Smích)

(Hudba)

(Pískání)

Dobře.

(Pískání)

Je to jednoduché, ne?

(Pískání)

Teď přijde sólo. Navrhuji, abych ho zapískal sám.

(Pískání)

(Potlesk)

Max Westerman: Geert Chatrou, mistr světa v pískání.

Geert Chatrou: Děkuji vám. Děkuji.