Historie čokolády

Pokud si neumíte představit život bez čokolády, máte štěstí, že jste se nenarodili před 16. stoletím. Do té doby existovala čokoláda jako hořký, pěnivý nápoj v Mexiku a Střední Americe. Tak jak jsme se dostali od hořkého nápoje k dnešním čokoládovým tabulkám? Deanna Pucciarelli sleduje fascinující a často krutou historii čokolády. [Režie Ted-Ed, komentář četl Addison Anderson].

Pokud si nedokážete představit
život bez čokolády,

máte štěstí, že jste se nenarodili
před 16. stoletím.

Do té doby čokoláda existovala pouze
v Mexiku a Střední Americe,

a to v docela jiné formě,
než na jakou jsme zvyklí.

Již v roce 1900 před Kristem

se obyvatelé tohoto regionu naučili
zpracovávat boby

původního kakaovníku.

Podle nejstarších záznamů
se boby pomlely

a smíchaly s kukuřičnou moučkou
a chilli papričkami,

a tak vznikl nápoj -

ne ale uklidňující šálek horké čokolády,

ale hořký, povzbuzující nápoj s pěnou.

A pokud jste si mysleli, že dnes
z čokolády děláme vědu,

obyvatelé Mexika
a Střední Ameriky nás předčili.

Domnívali se,
že kakao je nebeské jídlo,

které lidem daroval bůh
v podobě opeřeného hada,

který byl Mayům znám jako Kukulkán

a Aztékům jako Quetzalcóatl.

Aztékové používali kakaové boby
jako platidlo

a pili čokoládu při královských hostinách,

kakaové boby dávali i vojákům
jako odměnu za úspěch v boji

a používali je při rituálech.

K prvnímu transatlantickému setkání
s čokoládou došlo v roce 1519,

kdy Hernán Cortés navštívil
dvůr panovníka Montezuma

v Tenochtitlánu.

Jak zaznamenal Cortésův poručík,

král nechal přivézt 50 džbánů nápoje
a nechal jej nalít do zlatých pohárů.

Když se kolonisté vrátili s nákladem
zvláštních nových bobů,

misionáři jim dle místních zvyklostí

dali pověst afrodiziaka.

Nejprve byla hořká chuť čokolády
vhodná jako lék na onemocnění,

například pro zklidnění žaludku,

ale oslazení medem,
cukrem nebo vanilkou

udělalo záhy z čokolády oblíbenou
pochoutku na španělském dvoře.

A brzy se žádná aristokratická domácnost
neobešla bez vlastního nádobí na čokoládu.

Výroba tohoto módního nápoje
ve velkém byla obtížná

a časově náročná.

Bylo nutné využívat plantáže
a dovážet otroky

do Karibiku a na ostrovy
u pobřeží Afriky.

Svět čokolády se navždy
změnil v roce 1828,

kdy Coenraad van Houten z Amsterdamu
vynalezl kakaový lis.

Van Houtenův vynález dokázal oddělit
přirozený kakaový tuk čili kakaové máslo.

Díky tomu zbyl prášek,
který bylo možné vmíchat do nápoje

nebo opět spojit s kakaovým máslem,

a tak vznikla pevná čokoláda,
kterou známe dnes.

Nedlouho poté přidal Daniel Peter,
švýcarský výrobce čokolády,

k této směsi sušené mléko,

a vynalezl tak mléčnou čokoládu.

Od 20. století již čokoláda
nebyla luxusem pro elity,

ale stala se masovou záležitostí.

Uspokojení masivní poptávky vyžadovalo
pěstování většího množství kakaa,

které může růst jen v blízkosti rovníku.

Nyní už afričtí otroci nejsou dopravováni

na jihoamerické kakaové plantáže,

ale samotná výroba kakaa se přesunula
do západní Afriky, přičemž

Pobřeží slonoviny od roku 2015 produkuje
dvě pětiny světové produkce kakaa.

Nicméně spolu s rozvojem tohoto průmyslu

docházelo k děsivému zneužívání
lidských práv.

Mnoho plantáží v celé západní Africe,

které zásobují západní společnosti,

k práci využívá otroky a děti.

Odhaduje se, že se tento problém týká
více než 2 milionů dětí.

Jde o složitý problém, který přetrvává

navzdory snahám hlavních čokoládoven
spolupracovat s africkými národy

na omezení práce dětí
a na dodržování pracovních předpisů.

Dnes našla čokoláda své místo
mezi rituály naší moderní kultury.

Kvůli svému spojení
s původními kulturami,

v kombinaci se sílou reklamy,

si čokoláda zachovává auru
čehosi smyslného,

dekadentního

a zakázaného.

Přesto nám poznatky o její fascinující
a často kruté historii,

stejně jako o její výrobě v současnosti,

napovídají, z čeho tyto asociace vycházejí

a co skrývají.

Proto, až si budete rozbalovat
svou další tabulku čokolády,

uvědomte si, že ne všechno
na čokoládě je sladké.