Zahra' Langhi: Proč Libyjská revoluce nefungovala -- a co fungovat mohlo

Zahra' Langhi byla v Libyi součástí hnutí "dny nenávisti", hnutí které pomohlo svrhnout diktátora Kaddáfího. Ale -- co poté? V jejich prvních volbách se Libyjci snažili pozměnit složení kandidátů pomocí "zipového hlasování," které zajišťovalo rovnoměrnou reprezentaci mužů i žen. Přesto vyhráli znovu stejní panovační a sebeprosazující politici. To, co teď Libye potřebuje, je podle Langhi spolupráce, ne souboj; soucit, ne vztek.

Nikdy nezapomenu na slova mé babičky,

která zemřela v exilu:

"Synu, vzdoruj Kaddáfímu. Bojuj s ním.

Ale nikdy nedovol,

aby se z tebe stal revolucionář jako on."

Uplynuly téměř dva roky od chvíle,

kdy propukla Libyjská revoluce,

inspirována vlnami mobilizujících se davů

jak v Tuniské, tak v Egyptské revoluci.

Spojila jsem své síly s mnoha dalšími Libyjci ve vnitrozemí a mimo Libyi

ve volání po dni nenávisti

a v zosnování revoluce proti tyranskému režimu Kaddáfího.

A tak to přišlo, velká revoluce.

Mladé libyjské ženy a muži bojovali v předních liniích,

volajíce po pádu stávajícího režimu,

nesouce slogany o svobodě, důstojnosti a sociální spravedlnosti.

Prokázali příkladnou udatnost

ve střetu s krutovládou Kaddafího.

Prokázali obrovskou solidárnost

od dálného východu, přes dálný západ až po jih.

Nakonec, po období šesti měsíců kruté války

a s daní, jíž bylo téměř 50 000 mrtvých,

jsme dokázali osvobodit naši zemi a svrhnout tyrana.

(Potlesk)

Nicméně Kaddáfí za sebou nechal těžké břímě,

dědictví tyranie, korupce a zárodky nesouladů.

Za čtyři desetiletí Kaddáfího tyranského režimu

byla zničena nejen infrastruktura, ale i kultura a morální struktura libyjské společnosti.

Vědoma si devastace a velké výzvy,

začala jsem spolu se spoustou dalších žen nadšeně přebudovávat libyjskou společnost,

která volala po zapojení a zrovna začala přeměnu

na demokracii a národní smír.

V Benghazi bylo vytvořeno téměř 200 organizací

během a okamžitě po pádu Kaddáfího --

téměř 300 v Tripolisu.

Po 33 letech v exilu jsem se vrátila do Libye

a s výjimečným zapálením

jsem začala organizovat "workshopy",

které měly pomáhat v budování kapacity a lidském rozvoji vůdcovských schopností.

S úžasnou skupinou žen

jsem spoluzaložila Hnutí libyjských žen za mír,

hnutí žen, vůdčích osobností, s různými životními cestami,

abychom podpořily sociálně politickou moc žen

a bojovaly za naše práva

na rovnoprávné zapojení se při budování demokracie a míru.

Setkala jsem se s velmi složitým prostředím v předvolebním období,

s prostředím, které bylo stále více rozdělené,

s prostředím, které bylo tvořeno sobeckými a sebeprosazujícími politiky.

Řídila jsem iniciativu Hnutí libyjských žen za mír

za prosazení více zapojujícího volebního zákona,

zákona, který by dal každému občanovi, nezáležíc na jeho zázemí,

právo volit, opustit zemi

a hlavně právo na zasahování do politických debat

a také, aby se mužští a ženští kandidáti střídali

v kandidátních seznamech vertikálně i horizontálně

a vytvořili "zipový seznam".

Nakonec byla naše snaha úspěšná a podmínky byly přijaty.

Ženy vyhrály 17,5 procent křesel v Národním kongresu

v prvních volbách, které se konaly po 52 letech.

(Potlesk)

Nicméně, kousek po kousku, nadšení z voleb

a z revoluce jako takové

postupně opadalo --

každým dnem jsme byli svědky nově se rodícího násilí.

Jednoho dne jsme byli svědky

znesvěcení antických mešit a sufiistických hrobek.

Dalšího dne jsme byli svědky

vraždy amerického velvyslance a útoku na konzulát.

Jiného dne jsme byli svědky

atentátu na armádní úředníky.

A každým dnem jsme se stávali svědky vlády domobrany

a jejich pokračujícího porušování lidských práv vězňů

a také jejich neúcty k zákonům.

Naše společnost, která byla formována revolučním myšlením,

se stala více rozdělenou

a vzdálila se ideálům a principům --

svobody, důstojnosti, společenské spravedlnosti --

které dříve měla.

Netolerance, vyloučení a odplata

se staly ikonami následků revoluce.

Nejsem tu v žádném případě proto, abych vás inspirovala

svým úspěšným příběhem "zipového seznamu" a voleb.

Jsem tu spíše kvůli přiznání,

že jsme jako národ zvolili špatnou volbu, udělali nesprávné rozhodnutí.

Neupřednostňovali jsme právo.

Volbami jsme Libyi nepřinesli mír, stabilitu a bezpečnost.

Přinesl "zipový seznam" a střídání mužských a ženských kandidátů

mír a národní smír?

Ne, nepřinesl.

Co to tedy je?

Proč je naše společnost stále rozdělená a sužovaná vládou

sobeckých a panovačných politiků a to jak žen, tak mužů?

Možná, že to co chybělo, nebyly pouze ženy,

ale ženské hodnoty jako je soucit, shovívavost a otevřenost.

Naše společnost potřebuje národní debatu a budování souhlasu více,

než potřebuje volby,

které pouze posílily rozdělení a nejednotnost.

Naše společnost potřebuje kvalitativní zastoupení žen více,

než potřebuje číselné, kvantitativní zastoupení žen.

Potřebujeme přestat jednat jako poslové nenávisti a volat po nenávisti.

Potřebujeme začít jednat jako poslové soucitu a shovívavosti.

Potřebujeme rozvinout ženskou debatu,

která nejen ctí, ale také zahrnuje

shovívavost místo odplat, spolupráci místo soutěže,

zahrnutí místo odmítnutí.

Toto jsou ideály, které válkou zničená Libye

nutně potřebuje k zajištění míru.

Na mír existuje recept

a ten recept tkví v prolínání, ve střídání

mezi ženskými a mužskými pohledy.

To je opravdový zip.

A toto potřebujeme zabezpečit bytostně předtím,

než tak učiníme v oblasti sociálně-politické.

Podle jednoho verše z Koránu:

"Salam" -- mír -- "je slovo všemocného soucitu Boha, raheem [milosrdenství]."

V tomto obratu má slovo "raheem," které je známé ve všech abrahamských tradicích,

stejné kořeny, jako arabské slovo "rahem" -- lůno --,

které symbolizuje mateřskou ženskost, která zahrnuje veškerou lidskost,

ze které pocházeli muži a ženy,

ze které pocházely všechny kmeny a také všichni lidé.

A jak lůno celkově obklopí embryo, které uvnitř roste,

svatý prostor obohacení v sobě chová všechnu existenci.

Tím nám je řečeno, že "Můj soucit zahrnuje vše."

Tohle nám také říká "Můj soucit má přednost před mým vztekem."

Možná, že budeme všichni obdarováni darem soucitu.

(Potlesk)

Děkuji vám.

(Potlesk)