Bylo mi 14 let
a vykrádal jsem hrací automat
v bowlingové hale.
A když jsem vycházel z budovy,
hlídač mě čapnul za rameno,
ale já začal utíkat.
Běžel jsem ulicí,
vyskočil jsem na plot.
A když jsem se dostal nahoru,
tíha 3000 čtvrťáků v mé tašce
mě stáhla zpět k zemi.
Když jsem se probral,
stál nade mnou hlídač a řekl:
"Příště, ty malej smrade,
ukradni něco, co seš schopnej unýst."
(smích)
Odvezli mě do nápravného zařízení
a když mě vrátili do péče mé matky,
první slova mého strýce byla:
"Jak ses mohl nechal chytit?"
Řekl jsem:
"Chlape, ta taška byla moc těžká."
On řekl:
"Neměl jsi brát všechny čvrťáky."
Řekl jsem:
"Byly tam jen drobné. Co jsem měl dělat?"
Za 10 minut mě strýc vzal
vyloupit další hrací automat.
Potřebovali jsme peníze na cestu domů.
To byl můj život.
Vyrostl jsem v Oaklandu v Kalifornii,
s matkou a s členy mé nejbližší rodiny,
závislé na cracku.
Prostředí, kde jsem žil,
se skládalo z rodiny, přátel
a ubytoven pro bezdomovce.
Častokrát byla večeře
servírovaná ve vývařovně.
Jeden známý mi řekl:
"Peníze vládnou světem
a vším.
Peníze vládnou i na ulicích.
A když půjdeš za penězi,
přivede tě to ke špatným
nebo k dobrým lidem."
Chvíli potom jsem spáchal
svůj první zločin
a bylo to poprvé, kdy mi někdo řekl,
že mám potenciál
a já cítil, že ve mě někdo věří.
Nikdy jsem neslyšel,
že můžu být právník,
doktor nebo inženýr.
Jak bych to asi zvládnul?
Neuměl jsem číst, psát ani hláskovat.
Byl jsem negramotný.
Tak jsem si vždycky myslel,
že zločin je jediná cesta.
A potom, jednoho dne,
s někým jsem si povídal
a on mi řekl o loupeži,
kterou bychom mohli spáchat.
A tak se stalo.
Realita byl taková, že jsem vyrůstal
ve finančně nejsilnějším národě na zemi,
ve Spojených státech amerických
a přitom jsem viděl svoji matku
stát ve frontě v krevní bance,
aby prodala svoji krev za 40 dolarů
a mohla nakrmit své děti.
Pořád má na pažích stopy od jehel,
které to dokazují.
Já jsem se nestaral o své okolí,
oni se nestarali o můj život.
Všichni udělali cokoliv,
aby dostali to, co chtěli:
drogoví dealeři, zloději, krevní banka.
Všichni si brali krvavé peníze.
Tak jsem si bral svoje - jakkoliv.
Bral jsem si svoje.
Finanční gramotnost opravdu
vládne světu
a já byl dítě, otrok,
který následoval ty špatné lidi.
V 17 letech jsem byl zatčen
pro loupež a vraždu
a brzy jsem se naučil, že peníze vládnou
ve věznici víc než na ulici,
proto jsem chtěl do hry.
Jednou jsem spěchal, abych popadnul
sportovní rubriku v novinách,
aby mi ji mohl kámoš na cele přečíst
a omylem jsem sebral obchodní rubriku.
A ten starý chlápek říká:
" Hele, mladej, tys donesl burzu?"
A já řekl: "Co to je?"
On řekl: " To je místo,
kde mají běloši všechny své peníze."
(smích)
A to bylo poprvé,
kdy jsem uviděl záblesk naděje.
Budoucnost.
Vysvětlil mi ve zkratce,
co taková burza je,
ale byl to jen záblesk.
Jak bych to mohl asi zvládnout?
Neuměl jsem číst, psát ani hláskovat.
To, co jsem se naučil,
abych skryl svou negramotnost
v tomto prostředí už nefungovalo.
Byl jsem chycen do pasti,
kořist mezi dravci,
v boji o svobodu, kterou jsem nepoznal.
Byl jsem ztracenej, unavenej,
vyčerpal jsem všechny nápady.
Takže ve 20 letech
jsem udělal nejtěžší věc ve svém životě.
Vzal jsem si knihu.
A byly to ty nejtrýznivější chvíle
mého života -
- snažit se naučit číst.
Odsuzovala mě rodina,
mí kámoši.
Povím vám, bylo to těžké.
Byl to boj.
Ale pomalu jsem poznával,
že dostávám ten nejlepší dar,
který jsem mohl dostat:
sebeúctu,
znalosti, disciplínu.
Byl jsem tak natěšený, že jsem četl
všechno, co se mi dostalo do ruky:
obaly od bonbónů, visačky na oblečení,
cedule na ulici, všechno.
Prostě jsem četl všechno!
(potlesk)
Chtěl jsem jen číst.
Byl jsem tak nadšený,
že umím číst a hláskovat.
Přišel za mnou kámoš a říká:
"Hele, co to jíš?"
A já: "B-O-N-B-Ó-N, bonbón."
(smích)
A on: " Dej mi taky."
I já: "N-E. Ne."
(smích)
Bylo to boží.
Bylo to proprvé v životě,
kdy jsem doopravdy uměl číst.
Ten pocit z toho byl neskutečný.
A potom, ve 22, uvědomil jsem si sám sebe,
získal jsem sebeúctu.
Pamatoval jsem si,
co mi řekl OG [zkušený gangster].
Tak jsem popadnul
obchodní sekci v novinách
a chtěl jsem najít ty bílé bohaté lidi.
(smích)
Hledal jsem ten záblesk.
Když jsem postupoval dál
a učil ostatní,
jak zvládnout peníze a investice,
poznal jsem, že musím
být zodpovědný i ve svých věcech.
Ano, vyrůstal jsem ve velmi
složitém prostředí,
ale to já jsem se rozhodl páchat zločiny
a to jsem si musel připustit.
Musel jsem převzít zodpovědnost
a to jsem taky udělal.
Vytvářel jsem osnovy, jak učit vězně
hospodařit s výdělky za práci ve vězení.
Správný životní styl
poskytne nástroje,
které lze využít pro hospodaření
s penězi po náratu do společnosti -
stejné, které využívá většina z těch,
kteří nespáchali zločin.
Potom jsem zjistil,
že podle MarketWatch,
přes 60 % americké populace
má naspořeno méně než 1000 dolarů.
Sport Illustrated napsal,
že přes 60 % hráčů NBA a NFL
je na mizině.
40 % manželských problémů
je spojeno s finančními problémy.
Co to sakra je?
(smích)
To mi chcete říct,
že lidé pracují celý život,
kupují auta, oblečení,
domy a ostatní věci
a přitom žijí od výplaty k výplatě?
Sakra, jak mají členové společnosti
pomoci lidem ve vězení
zpět do společnosti,
když nezvládnou svoje záležitosti?
Zpackali jsme to.
(smích)
Potřeboval jsem lepší plán.
Tohle nebude fungovat dobře.
Takže...
...jsem přemýšlel.
Nyní jsem měl povinnost
začít s lidmi okolo
a pomáhat jim.
A bylo to šílené, protože
jsem se zajímal o své okolí.
Tý jo, představte si,
já se zajímal o společnost.
Finanční negramotnost je nemoc,
který mrzačila menšiny
a nižší třídy v naší společnosti,
po generace a generace.
A to by nás mělo naštvat.
Zeptejte se sami sebe:
Jak může být 50 % americké populace
finančně negramotné ve státě,
který je poháněn finanční prosperitou?
Náš přístup k justici, náš sociální status
životní podmínky, doprava a jídlo
závisí na penězích,
které většina není schopná ovládnout.
To je šílené!
Je to epidemie
a je to pro veřejnost
nebezpečnější než cokoli jiného.
Podle Kalifornské vězeňské služby
přes 70 % uvězněných
spáchalo nebo bylo odsouzeno
za zločiny spojené s penězi:
loupeže, vloupání, podvody,
krádeže, vydírání.
A seznam pokračuje dál.
Koukněte na toto:
typická uvězněná osoba
nastoupí do kalifornského vězení
bez finančního vzdělání,
vydělává 30 centů za hodinu,
přes 800 dolarů ročně,
nemá žádné skutečné výdaje
a nic si nenašetří.
Po propuštění dostane u brány
200 dolarů a řeknou mu:
"Hele, hodně štěstí, žádné problémy
a nevracej se do vězení."
Bez smyslupného nebo
dlouhodobého finančního plánu,
co udělá?
V šedesáti?
Najde si dobrou práci
nebo se vrátí ke kriminálnímu chování,
které ho hned přivede do vězení?
Vy platíte daně, vy rozhodněte.
Dobře, pravděpodobně jeho vzdělání
už rozhodlo za něj.
Takže jak léčíme tuto nemoc?
Spoluzaložil jsem program,
"Posílení finanční a emoční gramotnosti".
Říkáme mu FEEL [cítit] a učí,
jak oddělit vaše emoce
od finančních rozhodnutí.
Existují čtyři nadčasová pravidla
pro osobní finance:
přiměřeně spořte,
ovládejte vaše životní náklady,
půjčujte si efektivně
a investujte své finance tak,
aby pracovaly pro vás,
ne vy pro peníze.
Vězni potřebují tyto životní dovednosti,
než se opět vrátí do společnosti.
Nemůžete zvládnout rehabilitaci
bez těchto životních dovedností.
Myšlenka, že jen profesionálové dokážou
investovat a ovládat peníze,
je absolutně směšná
a kdokoli vám to řekl, tak lže.
(potlesk)
Profesionál je osoba,
která zná své řemeslo lépe než většina
a nikdo neví, kolik peněz potřebujete,
máte nebo chcete mít, lépe než vy,
Což znamená, že vy jste ten profesionál.
Finanční gramotnost není dovednost,
dámy a pánové,
je to životní styl.
Finanční gramotnost je vedlejší produkt
řádného životního stylu.
Finančně vzdělaný vězeň se může
stát občanem, který platí daně.
Finančně vzdělaný daňový poplatník
jím může zůstat.
To nám dovolí vytvořit si most
k lidem, které ovlivňujeme:
rodinu, přátele a ty mladé lidi,
kteří stále věří,
že zločin a peníze jdou ruku v ruce.
Zahoďte strach a úzkost
z velkého světa financí
a všechny ty ostatní nesmysly,
které slýcháte.
A dostaňte se k jádru toho,
co mrzačí naši společnost;
snažte se být lepšími manažery
vlastního života.
Vytvořte si jednoduchou
a snadno použitelnou osnovu,
která jde k podstatě,
podstatě finanční samostatnosti
a emoční gramotnosti.
Sedíte v hledišti a možná si říkáte:
"Á je, já ne, na to ti neskočím."
Tak přijďte do mé hodiny...
(smích)
...a já vám ukážu, kolik vás to stojí,
pokaždé, když do toho zapojíte city.
(potlesk)
Děkuji mockrát. Děkuji.
(potlesk)