Navrhuji technologické projekty
pro druhostupňové a
středoškolské studenty,
a často k tomu používám
celkem neobvyklé materiály.
Inspiruji se svými
každodenními problémy.
Například,
jednou jsem potřebovala kostým
na setkání fanoušků komiksů,
ale nechtěla jsem za něj
utrácet moc peněz,
a tak jsem si udělala vlastní ...
se svítící korunkou a sukní.
(Smích)
A zase jindy
jsem byla zničená,
protože má oblíbená mobilní hra,
Flappy Bird,
byla smazána z app store.
(Smích)
Takže jsem čelila dilematu,
buďto nikdy neaktualizovat telefon,
a nebo si už hru nikdy nezahrát.
(Smích)
Nespokojená s oběma možnostmi
jsem se rozhodla pro jedinou věc,
co mi dávala smysl.
Udělala jsem si
fyzickou verzi Flappy Bird,
která nikdy nemohla být
z app store smazána.
(Smích)
(Hudba)
(Pípání)
(Hudba)
(Smích)
Několik mých přátel bylo na hře
také docela závislých,
a tak jsem je k hraní přizvala.
(Video) Kamarád: Ah!
(Smích)
(Video) Kamarádka: Co to...?
(Smích)
Řekli mi, že je to stejně nesnesitelné
jako originální hra.
(Smích)
A tak jsem nahrála demo
tohoto projektu na web
a k mému překvapení se stalo populárním.
Během několika dní
ho zhlédlo přes dva miliony lidí.
(Smích)
Ještě zajímavější však
byly komentáře lidí.
Hodně lidí si chtělo
postavit vlastní hru,
nebo se mě ptali,
jak jsem to vyrobila.
A to mě utvrdilo v tom,
že skrze kreativní projekt
můžeme lidi naučit něco o technologii.
Z peněz vydělaných z toho videa
jsme byli schopní umožnit studentům
v naší třídě
vytvořit si jejich vlastní herní krabičky.
I přesto, že to byla celkem výzva,
se toho naučili hodně o konceptech
v technologii i programování.
A všichni měli chuť se učit, aby
byli schopni dokončit jejich hru.
(Smích)
Nápad učit studenty pomocí
kreativních projektů
jsem měla ještě před herní krabičkou.
Když jsem učila na druhém stupni,
požádali jsme studenty, aby vytvořili
robota z běžné technologické sady.
Všimla jsem si, že většina z nich
vypadala znuděně.
Pár z nich však později začalo
brát kousky papíru
a zdobit s nimi svého robota.
Pak se jich přidalo více
a projekt byl pro ně mnohem zajímavější.
A tak jsem začala hledat
více kreativních způsobů,
kterými bych studenty
seznámila s technikou.
Zjistila jsem, že většina
technologických sad dostupných pro školy,
vypadá trochu hrozivě.
Všechny jsou dělány z plastových částí,
které nemůžete upravit.
Navíc jsou velmi drahé,
stojí několik stovek dolarů za sadu.
To rozhodně není moc cenově dostupné
pro většinu třídních rozpočtů.
Jelikož jsem nic nenašla,
rozhodla jsem se něco vytvořit sama.
Začala jsem s papírem a látkou.
Přece jen jsme si s nimi
jako malé děti hráli.
Navíc nejsou nijak drahé
a můžete je najít kdekoliv v domě.
A tak jsem navrhla projekt,
ve kterém studenti můžou
vytvořit svítícího tvora,
jen s použitím látky a falešných očí.
Všichni si navzájem pomáhali,
smáli se a mluvili o projektu.
A co je hlavní,
měli možnost zapojit svou
vlastní kreativitu.
Vzhledem k úspěchu projektu
jsem pokračovala ve vytváření více
takovýchto projektů,
abych vyzývala studenty.
Kromě toho jsem začala pořádat
kurzy mimo školu,
v širší komunitě.
A stalo se něco opravdu zajímavého.
Všimla jsem si, že na mé kurzy
začalo docházet hodně lidí
z rozdílných prostředí.
Pro upřesnění,
bylo zde více žen a menšin,
než jsem očekávala.
To běžně na technologických
kurzech nevídáte.
Teď se podívejte na tuhle zprávu z jedné
z hlavních tech. společností v roce 2016.
Ženy tvoří pouze 19 procent
technologických pracovních sil.
Z toho menšiny tvoří jen čtyři procenta.
Tato statistika vám může být povědomá,
pokud jste chodili do středoškolského
klubu robotiky
nebo vysokoškolské inženýrské třídy.
Je zde široká škála problémů,
které přispívají k nedostatku rozmanitosti
v technologických silách.
Možná by jedním z řešení mohlo být
představení technologie studentům
skrze kreativní projekty.
Neříkám, že by to mohlo vyřešit všechno,
ale mohlo by to představit
technologii lidem,
kteří o ni původně nejevili zájem,
kvůli tomu, jak s ní
byli seznámeni ve škole.
Takže jak o tom začneme měnit povědomí?
Většina studentů si myslí,
že je nudná nebo nevítaná,
takže jsem se při návrhu projektu
vždy řídila třemi pravidly.
První je mít nízkou laťku.
To znamená, aby bylo lehké projekt začít.
Podívejte se na tento návod.
V prvním projektu jsme studenty požádali,
aby vytvořili obvod na papíře.
Jak můžete vidět, nezabere
mnoho času se to naučit
a je to snadné i pro začátečníky.
Mít nízkou laťku také znamená
odstraňování finančních bariér,
které lidi odrazují od dokončení projektu.
Takže s použitím papíru, měděné pásky,
svítící diody a baterie
můžou tento projekt dokončit
za méně než jeden dolar.
Druhé pravidlo je mít vysoký strop.
To znamená, že je zde
spoustu místa pro růst,
a studenti jsou neustále vyzýváni.
Na začátku to může být jen svítící tvor,
pak ale můžou přidat senzory
a mikroprocesory
a naprogramovat tvora
k interakcím s prostředím.
(Smích)
A poslední,
třetí pravidlo je možnost přizpůsobení.
To znamená, že můžeme projekt
udělat relevantním pro kohokoliv.
V tom je krása používání
každodenních materiálů.
Je velmi snadné upravit je
s použitím papíru a látky.
Takže i když nemáte rádi Flappy Bird,
můžete si udělat vlastní hru.
(Video) Student:
Naše hra je o Justinu Bieberovi.
Začal jezdit velice rychle a naším
úkolem je uchránit ho před
zatčením Los Angeleskou policií.
(Smích)
(Video) Student: Jo, ale protože se mění,
jsme součástí jeho týmu.
(Smích)
Děkuji Vám.
(Potlesk)