Michael Browning: inženýr,

inovátor,

vynálezce, opravdu,
a inspirativní otec.

Létání bylo jeho vášní,
jak trochu zjednodušeně

naznačuje obrázek ze 70. let,
který dostal při odchodu z úřadu.

O 40 let později
jsme utvořili malou skupinu,

která se měla pokusit o naplnění

životní výzvy ovládat umění letu,
které lidi po léta inspirovalo,

a udělat to zcela novým způsobem.

O této naší cestě vám teď chci vyprávět.

Začínali jsme s hypotézou
o rozvoji lidské mysli a těla,

které jsou, jak jste tady
v uplynulých dnech viděli,

úžasným konstruktem.

Co kdybyste ten báječný
lidský stroj obohatili

o tu správnou technologii?

Kam byste až doletěli, pokud byste
mohli létat přirozeným způsobem?

Můj londýnský tréninkový partner Denton

umí dělat tyhle kousky mnohem líp než já.

A vidíte? Je to v Londýně.

Napadlo nás je ještě vylepšit.

Ale jak je vylepšit?
Koupili jsme tohle.

To je miniaturní tryskový motor.

To byl výchozí bod,

tahle malá sestava na nás
udělala docela dojem,

takže jsme vzali dvě na pole.

Mimochodem, opravdovou hrdinkou
přitom byla ta dáma v pozadí,

která se starala o zeleninu

a chvíli se nás snažila
velice úspěšně ignorovat.

(smích)

Myslím, že důvod k radosti
neměl akorát trávník,

který jsme asi hodně poškodili.

Vidíte ten tah, když se snažím udržet
motory vodorovně a nejde mi to.

Poskytují přibližně 50 kg tahu.

Udělalo to na nás dojem.
Cítili jsme nějaký pokrok.

Takže jediným přirozeným 
pokračováním bylo:

pořídit si čtyři.

(smích)

Musím se přiznat,
že mě ta videa pořád baví.

Pak nás napadlo, že můžeme 
zkusit trochu rozložit zatížení.

Nohy jsou od toho, aby něco nesly,
tak proč je trochu nezatížit?

Tenhle kousek byl dobrý.

Závěs ‒

byl dobrý nápad, ale moc
nefungoval, jak teď uvidíte.

Celý proces byl především 
o zkoušení nových věcí ‒

(smích)

opravdu to moc nefungovalo ‒

většinu času jsme trávili zkoušením
a přitom jsme se učili z nezdarů.

Včetně nezdarů při přepadávání.

Můžete si povšimnout,
že tady máme pět motorů ‒

nezastavil nás ani fakt, že jeden byl
na údržbě, zkoušeli jsme i tak.

(smích)

Přiškrtil jsem přívod paliva. Dobrá škola,
naučili jsme se, že už to nemáme dělat.

Tohle byla slepá ulička.

(smích)

Zde mám tři na každé paži,
bylo to směšné.

Měl jsem 70 kg tahu na každé ruce.
Jeden musel zase pryč.

(smích)

Ale začali jsme dosahovat 
poměrně viditelného pokroku,

tak akorát, abychom nepřestávali věřit ‒
že se nám to možná podaří.

Vidíte ‒ to nás povzbuzovalo.

Mám po jednom motoru
na nohou a po dvou na rukou,

papírově je to dostatečný tah.

Potom jsme se pustili do něčeho,
co vám teď ukážu.

Nepřestává mě to bavit sledovat.

Tohle byl náš první
souvislý 6sekundový let.

(potlesk)

To byl okamžik, kdy se
naše snažení změnilo z:

„Fakt nevím, jestli to bude fungovat"
na: „Můj bože, funguje to!"

Tento model jsme pak vylepšovali,

ale stále jsme hodně přepadávali.

Jak jsem už říkal,
přepadávání je tou nejlepší školou.

Postupem času jsme začali 
celé uspořádání odlaďovat.

A jak vidíte,
jde o stabilitu a ovladatelnost ‒

nemám na sobě žádné dráty ‒

při ladění technologie jsme improvizovali,

např. s plastovou krabičkou
na zádech, v níž je elektronika,

abychom se naučili,
jak udržovat rovnováhu a jak řídit.

Během příští sekvence budu mluvit,
abych šetřil váš sluch.

Po chvíli bývá hluk z trysek otravný.

Tohle jsme natočili před pár týdny.

Jak vidíte, stabilita a ovladatelnost 
jsou docela uspokojivé,

což dle mého potvrzuje výchozí předpoklad,

že když správným způsobem
obohatíme lidskou mysl a tělo,

můžeme dosáhnout působivých výsledků.

Tím mám na mysli,

že teď už nepřemýšlím nad tím, 
jak mám hýbat rukama.

Dívám se na místo, kam se chci dostat,
podobně jako bych jel na kole,

a moje ruce dělají adekvátní pohyby.

Je to velmi zvláštní zážitek.

Takže, kam tohle všechno vede?

Odpovím vám během přistávání ‒
doufám, že tady jsem přistával.

Nemyslím si, že v dohledné době budou lidé

takto létat do obchodních domů 
nebo vozit děti do školy,

ale Gravity tým pracuje
na úžasné technologii,

díky níž bude toto vše hračka.

Pracujeme na věcech,

které přinesou tento 
neobyčejný zážitek z letu

nejširší veřejnosti
i mimo akce, které pořádáme.

Pokud jsou mezi vámi dobrovolníci,
poohlížíme se právě po 2-3 pilotech.

Mám následující představu.

Zní odvážně, ale pojďme se
držet té myšlenky,

že s pomocí bezpečné soupravy,
na níž pracujeme,

bude jednoho dne možné
vznášet se nad pláží,

poletovat nahoru a dolů u pobřeží
a vystoupat také trochu výš.

Pak se na horizontu objeví
Hercules s otevřenou rampou.

Až vás bude míjet,
začnete nabírat rychlost

a zkusíte se s ním srovnat ‒
zezadu, nikoli zepředu, to by byla chyba ‒

a pak přistanete na jeho zádi.

Jak říkám, zatím je to ještě daleko.

Pro mě je to ‒
když se vrátím o pěkný kus zpátky ‒

pro mě je to také velmi osobní pouť.

Zpět k této kouzelné fotografii,
či spíše obrázku na ní.

Můj otec si bohužel vzal život,
když mi bylo 15 let,

a zanechal za sebou
mnoho nenaplněných plánů.

Byl obdivuhodným vynálezcem,
samorostlým stavitelem.

Rád si představuji,
že kdyby měl tu možnost

a mohl se tam shora dívat, byl by se ‒

jistě by se usmíval nad věcmi,
které jsme dělali, aspoň myslím.

Tímto mu skládám hold.

Děkuji mnohokrát.

(potlesk)

(ze záznamu) RB:
Po tomhle jsem teď před ukázkou

snad ještě nervóznější.

Musím dnes stihnout spoustu věcí.

Nejhorší to bývá,
když neodstartujeme čistě.

Nebo když dojde
k neplánované závadě během letu.

Raději létáme co nejníže,
abych byl přinejhorším

jen za idiota, který spadl na záda.

Jestli k tomu dojde, tak si to užijte.

(hudba)

(start tryskových motorů)

(jásot)