Po 6 milionech let nudy, evolučním vzestupu našeho druhu od posledního předchůdce společného s šimpanzem se nám stalo něco mimořádného. Stalo se to před méně než 100 000 let, což je, mimochodem, dlouho poté, co se vyvinul anatomicky moderní člověk. Před méně než 100 000 let, dokonce před méně než 40 000 let jsme svým způsobem nabyli vědomí a stali se zcela symbolickými bytostmi. Tato obrovská změna se označuje jako úplně nejdůležitější krok kupředu ve vývoji lidského chování a je úzce spjata se vznikem významných transcendentních skalních a jeskynních maleb po celém světě. V posledních 30 letech vědci z University of the Witwatersrand v JAR v čele s prof. Davidem Louisem Williamsem a celá řada dalších poukazují na fascinující, převratnou možnost, že jsme získali vědomí v návaznosti na setkávání našich předků s vizionářskými rostlinami a na rodící se šamanismus. Když zkoumáme jeskynní malby - nemám čas zacházet do detailů - je z mnoha podrobností jasné, že toto umění vzniklo ve stavech změněného vědomí, na základě vizí a že s touto náhlou a zásadní změnou byly zřejmě přímo spjaty rostliny a houby jako muchomůrka červená nebo psilocybinové houby. Když jsem se o záhadu vědomí začal zajímat, vydal jsem se tuto možnost zkoumat do Amazonie, kde i dnes najdeme šamanské kultury, které pijí silný vizionářský nápoj, ayahuasku, jehož aktivní složkou je dimethyltryptamin neboli DMT. Ten je na molekulární úrovni v podstatě velmi blízký psilocybinu. Samotné DMT, na které narazíme na Západě, kde se obvykle kouří, ovšem není orálně účinné. V žaludku totiž máme enzym zvaný monoaminooxidáza, který účinek DMT ruší. V Amazonii tento problém ovšem vyřešili. Říkají, že je to naučili duchové. DMT obsažené v ayahuasce pochází z listí rostliny, které v Amazonii říkají chacruna. Toto listí smíchají s liánou, která jako jediná ze 150 000 druhů amazonských rostlin a stromů obsahuje inhibitor monoaminooxidázy, kterým se ten žaludeční enzym vypíná. Díky tomu lze DMT z odvaru této jedinečné kombinace rostlin aplikovat orálně a vydat se na 4hodinovou pouť do neobyčejných sfér. Pít ayahuasku ovšem není legrace. Odvar z ayahuasky chutná vážně odporně. Je opravdu nechutný a naprosto strašlivě páchne. Poté, co vypijete svůj šálek, asi do 45 minut zjistíte, že se potíte a je vám špatně od žaludku. Brzy možná budete zvracet, můžete dostat průjem. Takže to nikdo nedělá rekreačně. Rád bych dodal, že rekreačně by se podle mě neměla užívat žádná psychedelika. Mají pro lidstvo mnohem závažnější a důležitější poslání. Takže to není zábava. Lidé se ale k užití ayahuasky znovu a znovu odhodlávají - a odhodlání je k tomu skutečně potřeba - pro její mimořádné účinky na úrovni vědomí. A jeden z nich souvisí s tvůrčími schopnostmi. Tvůrčí kosmogenní podněty ayahuasky jsou jasně patrné na obrazech peruánských šamanů pracujících s ayahuaskou, jako jsou tyto obrazy Pabla Amaringa zachycující pestré, syté barvy a úžasné vize. A tyto tvůrčí podněty se dostaly i k západním umělcům. Ayahuasca zcela zásadně ovlivnila řadu západních umělců, kteří také malují své vize. Na jejich obrazech vidíme další všeobecně sdílenou zkušenost, setkání s evidentně inteligentními bytostmi, které s námi komunikují telepaticky. Netvrdím, že jsou tyto bytosti reálné, nebo nereálné. Říkám jen to, že z fenomenologického hlediska je během ayahuskové zkušenosti potkávají lidé z celého světa - a vůbec nejčastěji jde o ducha ayahuasky samotné, Matku Ayahuasku, která nás lečí, a přestože je jakousi matkou-bohyní naší planety, zdá se, že se bezprostředně a osobně zajímá o nás jako jedince, chce léčit naše nemoci, pomáhat nám být co nejlepšími bytostmi, napravovat naše chybné nebo pomýlené chování, které nás svádí na scestí. A možná právě proto - o tom se ale moc nemluví - je ayahuasca velmi úspěšná v léčbě škodlivých závislostí na tvrdých drogách jako heroin a kokain. Jacques Mabit na peruánské klinice Takiwasi přijímá závislé na heroinu a kokainu do měsíční léčby a dělá s nimi 12 sezení, během nichž se setkávají s Matkou Ayahuaskou. Setkání vedou závislé k přání přestat s kokainem a heroinem a více než polovina z nich se zcela zbaví závislosti, už do ní znovu nespadne, a dokonce ani nemá abstinenční příznaky. Stejně úžasně léčil v Kanadě doktor Gabor Maté, dokud jeho práci neukončila svým zásahem kanadská vláda na základě toho, že samotná ayahuasca je ilegální droga. Já s ní mám osobní zkušenost. Nebyl jsem závislý na kokainu ani heroinu, ale 24 let jsem nepřetržitě kouřil konopí. Začal jsem marihuanu kouřit, používal jsem i vaporizér, ale stručně řečeno jsem byl 24 let v podstatě permanentně zkouřený. Ten stav jsem si užíval a přišlo mi, že mi to pomáhá při psaní. Asi to někdy byla pravda, ale když jsem se poprvé setkal s ayahuaskou, kouřil jsem marihuanu už 16 let a ayahuasca mi téměř okamžitě začala říkat, že mi konopí už nic nedává, že jsem kvůli němu nepříjemný na ostatní a hážu jim klacky pod nohy. Tyto informace jsem samozřejmě celá léta ignoroval a zase jsem byl 16 hodin denně zhulený. To negativní chování, na které mě ayahuasca upozorňovala, se ale zhoršovalo. Nechci tu konopí nijak shazovat a mám za to, že každý dospělý má výsostné právo se z vlastní vůle rozhodnout ho kouřit. Já jsem ho ale užíval nadměrně a nezodpovědně, vlastně jsem ho zneužíval. Byl jsem stále paranoidnější, žárlivější, majetničtější a podezíravější, přepadal mě iracionální hněv, ztrpčoval jsem život své milované partnerce Santhě. A když jsem se v říjnu 2011 opět setkal s ayahuaskou, dostal jsem od Matky Ayahuasky naprosto neuvěřitelný kopanec. Prošel jsem si martyriem. Byla to jakási rekapitulace mého života. Není náhoda, že se ayahuasca označuje jako liána smrti. Ukázala mi mou smrt a zjistil jsem, že pokud zemřu a dostanu se tam, kam přicházíme po smrti, aniž bych napravil své životní chyby, bude to hodně špatné. S Matkou Ayahuaskou jsem si doslova prošel peklem. Připomínalo mi trochu ono Peklo, které namaloval Hieronymus Bosch. Opravdu strašné. Podobalo se také trochu místu, kde podle starých Egypťanů soudil bůh Usir a kde se před bohy na vahách poměřovaly duše s pírkem pravdy, spravedlnosti a kosmické harmonie. Zjistil jsem, že cesta, kterou kráčím, moje zneužívání konopí a chování s ním spojené mě dovedou k tomu, že budu posouzen jako „nevyhovující“ a v posmrtném světě budu zřejmě zničen. Asi vás tedy nepřekvapí, že když jsem se v říjnu 2011 vrátil do Anglie, s konopím jsem přestal a od té doby jsem ho nikdy nekouřil. Připomínám ale, že mluvím o své osobní zkušenosti a nekomentuji jiné způsoby užívání konopí. Jako by mi doslova spadl kámen ze srdce, cítím se v mnoha směrech svobodný. Má kreativita ani náhodou nestagnuje, naopak jsem jako spisovatel produktivnější, kreativnější, soustředěnější a také výkonnější. Začal jsem se také zabývat svými negativními stránkami, které marihuana odhalila - je to dlouhý proces - a snad se ze mě pomalu stává více pečující, milující, pozitivnější člověk. Celou tuto transformaci - a pro mě to je skutečně osobní transformace - umožnilo moje setkání se smrtí, které mi Matka Ayahuasca zprostředkovala. Pokládám si tak otázku: co je smrt? Naše materialistická věda redukuje všechno na hmotu. Podle západní materialistické vědy jsme prostě maso, jsme pouhými těly, takže jakmile zemře mozek, znamená to konec našeho vědomí. Neexistuje život po smrti, nemáme duši. Prostě shnijeme a je po nás. Řada upřímných vědců by ale měla připustit, že vědomí je největší záhadou vědy a že nevíme, jak přesně funguje. Mozek se do něj do jisté míry zapojuje, ale my nevíme jak. Mozek možná vytváří vědomí podobně jako generátor vyrábí elektřinu. Pokud se tohoto paradigmatu držíte, pak samozřejmě na život po smrti nevěříte. Když se generátor rozbije, vědomí je to tam, ale je tu také možnost, že tento vztah - a neurověda to nijak nevylučuje - se spíše podobá vztahu televizního signálu a televizoru. A pokud se v takovém případě televize rozbije, televizní signál samozřejmě přetrvává. A to je paradigma všech spirituálních tradic: jsme nesmrtelnými dušemi, které jsou dočasně zhmotněny v této fyzické podobě, učí se, rostou a rozvíjejí. Chceme-li se o této záhadě něco dozvědět, pak jsou materialističtí redukcionističtí vědci ti poslední, koho bychom se měli ptát. Nemají k tomu vůbec co říct. Obraťme se raději na staré Egypťany, jejichž nejlepší mozky se po 3000 let věnovaly otázce smrti a tomu, jak bychom měli žít, abychom se připravili na to, s čím se po smrti setkáme. Staří Egypťané své myšlenky vyjadřovali v transcendentním umění, které na nás i dnes působí emotivně, a došli k jistým velmi konkrétním závěrům, že duše po smrti žije dál a my budeme odpovědní za všechny své myšlenky, činy, za každý skutek vykonaný během života. Měli bychom tedy tuto cennou příležitost - narodit se v lidském těle - brát vážně a co nejlépe jí využít. Staří Egypťané ale při svém zkoumání záhad smrti jen netrénovali představivost. Velmi si cenili snových stavů a my dnes víme, že používali vizionářské rostliny jako halucinogenní lotos modrý, a je zajímavé, že staroegyptský strom života byl nedávno identifikován jako Acacia nilotica, která obsahuje vysokou koncentraci DMT, dimethyltryptaminu, tedy téže aktivní látky, kterou najdeme v ayahuasce. Těžko si ale představíme společnost, která by se od společnosti starého Egypta lišila víc než ta naše. V naší společnosti máme k vizionářským stavům odpor. Když chceme někoho urazit, označíme ho za snílka. Ve starověkých společnostech to bylo uznání. Vybudovali jsme obrovské mocné byrokratické aparáty, které nám zasahují do soukromí, vyráží nám dveře, zatýkají nás, posílají do vězení - někdy na celé roky - za držení i malého množství psilocybinu nebo látek jako DMT, ať už v inhalovatelné formě, nebo jako ayahuaskový odvar. Ironií je, že DMT je, jak dnes víme, přirozený hormon v našem mozku. Nachází se v těle každého z nás a problém je jen to, že kvůli nedostatečnému výzkumu nevíme, jak funguje. Naše společnost se ale nestaví proti změněným stavům vědomí jako takovým. Vždyť to nemorální spolčení psychiatrů a farmaceutické lobby vydělává miliardy na nadbytečném předepisování léků k regulaci takzvaných syndromů jako deprese nebo porucha pozornosti u mladistvých. A pak je tu vřelý vztah naší společnosti k alkoholu. Vynášíme do nebe jednu z nejnudnějších drog navzdory strašlivým následkům, které z jejího užívání vyplývají. A samozřejmě milujeme své stimulanty: svůj čaj, kávu, energetické nápoje, svůj cukr. Na těchto látkách stojí celá odvětví a my si je ceníme kvůli tomu, jak nám mění vědomí. Tyto povolené změněné stavy vědomí přitom mají jedno společné: žádný z nich nejde proti základnímu stavu vědomí, který naše společnost uznává, jakési „ostražité vědomí orientované na řešení problémů“. To je vhodné pro spíše světské aspekty vědy. Hodí se pro vedení válek, obchodování, pro politiku, ale řekl bych, že si každý uvědomuje, že potenciál společnosti, která je monopolně založena na takovém stavu vědomí, je prázdný. A že tento model už nefunguje. Že je porouchaný ve všech ohledech, v jakých jen může být. Je naléhavě potřeba najít místo něj něco jiného: rozsáhlý problém globálního znečištění, způsobený cílevědomou honbou za ziskem, strašlivé šíření jaderných zbraní, přízrak hladovění, kdy každý večer chodí miliony lidí spát o hladu. A my tento problém vůbec nedokážeme vyřešit, navzdory ostražitému vědomí orientovanému na řešení problémů. A podívejte se na Amazonii, plíce naší planety, kde najdeme tolik rozmanitých druhů. Prastarý prales se kácí a místo něj se pěstuje ve velkém sója, abychom nakrmili dobytek, ze kterého si děláme hamburgery. Takovou ohavnost lze dopustit jen při opravdu chorém stavu globálního vědomí. Během války v Iráku jsem si udělal zběžnou kalkulaci a vyšlo mi, že problémy Amazonie by jednou provždy vyřešila částka odpovídající výdajům na 6 měsíců této války. Stačila by k odškodnění amazonských národů, takže by se už nemusel pokácet jediný strom a mohly by se o tento úžasný zdroj už jen starat a chránit jej. Jenže my jako globální komunita to nedokážeme zařídit. Dokážeme nezřízeně utrácet miliardy na války, násilí, strach, podezřívání, rozdělování, ale nezvládáme vyvinout společné úsilí a zachránit plíce naší planety. A možná právě proto šamani z Amazonie nyní rozbíhají jakousi misionářskou činnost naruby. Když jsem se šamanů ptal na nemoci Západu, viděli to dost jasně: „Přeťali jste své vztahy s duchem. Pokud se s ním znovu nespojíte, a neuděláte to brzy, celý ten domeček z karet shodíte a spadne vám i nám na hlavu.“ A věří - ať už se mýlí, nebo ne - že lékem na tuto nemoc je ayahuasca. Mnoho lidí vyslyšelo volání a jezdí teď do Amazonie pít ayahuasku. Šamani pracující s ayahuaskou zase cestují po zemích Západu, nabízejí svůj odvar, často tajně a na vlastní riziko, a snaží se v nás vyvolat změnu vědomí. Pravda je, že ayahuasca všem přináší poselství o posvátné, magické, čarovné, nekonečně vzácné podstatě života na Zemi a vzájemném propojení hmotného a duchovního světa. Při práci s ayahuaskou nelze zabránit tomu, aby nás toto poselství dříve či později hluboce, niterně zasáhlo. Nezapomínejme ale, že ayahuasca na to není sama. Je součástí starodávného celosvětového systému cíleného, opatrného, zodpovědného měnění vědomí. Badatelé nedávno zjistili, že kykeion, používaný ve starověkém Řecku při eulezínských mysteriích, byl velmi pravděpodobně psychedelický nápoj a že sóma, figurující ve védách, byla nejspíš nápoj z muchomůrky červené. Máme tu DMT ve stromě života starých Egypťanů a známe dosud existující šamanské kultury světa. To všechno je spojeno se stavem vědomí, jehož záměrem je pomoci nám dosáhnout vyrovnanosti a harmonie. Staří Egypťané to označovali jako kosmický Maat. Mějme na paměti, že naše poslání tady na Zemi, kde jsme pohrouženi ve hmotě, je především duchovní cesta, jejímž cílem je rozvoj a zdokonalování duše, cesta, která nás může zavést zpět až k samotným základům naší lidské podstaty. A já zde uplatňuji naše těžce vydobyté právo svobody slova a dovolávám se a dožaduji uznání dalšího práva: práva na svrchovanost dospělých nad svým vědomím. Naše společnost vede válku s vědomím, a pokud dospělí nebudou mít právo nezávisle rozhodovat, jak s vlastním vědomím nakládat, aniž bychom někomu ubližovali - včetně zodpovědného užívání starodávných posvátných vizionářských rostlin - pak se vůbec nemůžeme pokládat za svobodné. Pro naši společnost nemá cenu vnucovat světu naši formu demokracie, když zároveň otravujeme krev v žilách společnosti a upíráme jednotlivcům právo na své vědomí. Možná si udržováním tohoto stavu věcí dokonce odpíráme další, zcela zásadní krok naší evoluce - a kdo ví, třeba se i vzpíráme svému věčnému osudu. Děkuji vám, dámy a pánové. Děkuji. Děkuji.