WEBVTT 00:00:00.960 --> 00:00:06.256 Představte si, že nejste schopni říct: "Mám hlad", „Mám bolesti“, 00:00:06.280 --> 00:00:08.816 "Děkuji" nebo "Miluji tě". 00:00:08.840 --> 00:00:10.936 Že jste uvězněni ve vlastním těle, 00:00:10.960 --> 00:00:14.096 v těle, které nereaguje na příkazy. 00:00:14.120 --> 00:00:15.776 Obklopeni lidmi, 00:00:15.800 --> 00:00:17.416 přitom úplně sami. 00:00:17.440 --> 00:00:19.136 Přejete si vztáhnout ruku, 00:00:19.160 --> 00:00:23.376 spojit se s někým, utěšit, zúčastnit se. 00:00:23.400 --> 00:00:26.480 Po 13 dlouhých let toto byl můj život. NOTE Paragraph 00:00:27.520 --> 00:00:33.056 Většina z nás nepřemýšlí nad mluvením, komunikací. 00:00:33.080 --> 00:00:35.216 Já jsem o tom přemýšlel hodně. 00:00:35.240 --> 00:00:37.896 Měl jsem spoustu času na přemýšlení. NOTE Paragraph 00:00:37.920 --> 00:00:40.016 Prvních 12 let života 00:00:40.040 --> 00:00:42.736 jsem byl normální veselý zdravý chlapec. 00:00:42.760 --> 00:00:44.896 Pak se všechno změnilo. 00:00:44.920 --> 00:00:47.176 Prodělal jsem infekci v mozku. 00:00:47.200 --> 00:00:49.496 Doktoři si nebyli jistí tím, co se stalo, 00:00:49.520 --> 00:00:52.016 ale léčili mě, jak nejlépe uměli. 00:00:52.040 --> 00:00:55.416 Přesto se můj stav výrazně zhoršil. 00:00:55.440 --> 00:00:59.616 Nakonec jsem ztratil schopnost ovládat svoje pohyby, 00:00:59.640 --> 00:01:00.976 navázat oční kontakt 00:01:01.000 --> 00:01:04.239 a nakonec i schopnost mluvit. NOTE Paragraph 00:01:05.280 --> 00:01:06.496 V nemocnici 00:01:06.520 --> 00:01:09.096 jsem zoufale toužil jít domů. 00:01:09.120 --> 00:01:12.416 Řekl jsem mámě: "Kdy domů?". 00:01:12.440 --> 00:01:16.896 Tohle byla poslední slova, která jsem vyslovil svým hlasem. 00:01:16.920 --> 00:01:20.736 Nakonec jsem neprošel testy mentálního vědomí. 00:01:20.760 --> 00:01:23.576 Mým rodičům řekli, že to je, jako kdybych tam nebyl. 00:01:23.600 --> 00:01:28.216 Ležák s inteligencí 3 měsíčního dítěte. 00:01:28.240 --> 00:01:31.896 Rodičům řekli, ať mě vezmou domů a postarají se o mě 00:01:31.920 --> 00:01:33.190 do té doby, než umřu. NOTE Paragraph 00:01:34.000 --> 00:01:37.536 Moje rodiče, vlastně životy celé mé rodiny, 00:01:37.560 --> 00:01:41.856 pohltila péče o mě, nejlepší jakou mi byli schopni dát. 00:01:41.880 --> 00:01:44.216 Jejich přátelé se postupně vzdálili. 00:01:44.240 --> 00:01:46.056 Jeden rok se přehoupl ve dva, 00:01:46.080 --> 00:01:47.400 dva ve tři. 00:01:48.240 --> 00:01:52.656 Vypadalo to, že člověk, kterým jsem kdysi byl, se začal ztrácet. 00:01:52.680 --> 00:01:57.576 Lego a elektronické obvody, které jsem jako malý miloval, šly stranou. 00:01:57.600 --> 00:02:02.056 Ze svého pokoje jsem byl přestěhován do jiného, praktičtějšího. 00:02:02.080 --> 00:02:03.776 Začal se ze mě stávat duch, 00:02:03.800 --> 00:02:08.175 vybledlá vzpomínka na chlapce, kterého lidé kdysi znali a měli rádi. NOTE Paragraph 00:02:08.199 --> 00:02:12.456 Mezitím se moje mysl začala znovu dávat dohromady. 00:02:12.480 --> 00:02:15.496 Postupně se mi začalo vracet vědomí. 00:02:15.520 --> 00:02:18.856 Ale nikdo si nevšiml, že jsem přišel zpátky k životu. 00:02:18.880 --> 00:02:22.756 Byl jsem si vědom všeho jako normální člověk. 00:02:22.760 --> 00:02:25.056 Viděl jsem vše a rozuměl jsem tomu, 00:02:25.080 --> 00:02:27.920 ale nemohl jsem najít způsob, jak to někomu sdělit. 00:02:28.560 --> 00:02:32.536 Moje osobnost byla pohřbená ve zdánlivě tichém těle, 00:02:32.560 --> 00:02:36.280 pulsující mysl, skrytá běžnému pohledu uvnitř kukly. NOTE Paragraph 00:02:36.920 --> 00:02:38.640 Drsná realita na mě dolehla: 00:02:38.640 --> 00:02:42.336 strávím zbytek svého života uzavřený v sobě, 00:02:42.360 --> 00:02:44.056 úplně sám. 00:02:44.080 --> 00:02:47.696 Byl jsem uvězněn jenom se svými myšlenkami, které mi dělaly společnost. 00:02:47.720 --> 00:02:49.896 Nikdy nebudu vysvobozen. 00:02:49.920 --> 00:02:52.856 Nikdo mi neprojeví něhu. 00:02:52.880 --> 00:02:55.136 Nikdy si nepopovídám s kamarádem. 00:02:55.160 --> 00:02:57.080 Nikdo mě nebude milovat. 00:02:57.920 --> 00:03:02.056 Neměl jsem žádné sny, naděje, nic, na co bych se mohl těšit. 00:03:02.080 --> 00:03:04.576 Nic příjemného. 00:03:04.600 --> 00:03:05.936 Žil jsem ve strachu 00:03:05.960 --> 00:03:07.496 a abych to uvedl na pravou míru, 00:03:07.520 --> 00:03:10.576 čekal jsem na smrt, až mě konečně vysvobodí, 00:03:10.600 --> 00:03:14.496 očekával jsem, že zemřu v pečovatelském domě a sám. NOTE Paragraph 00:03:14.520 --> 00:03:17.896 Nevím, jestli je možné vyjádřit slovy 00:03:17.920 --> 00:03:20.736 jaké to je nebýt schopnen komunikace. 00:03:20.760 --> 00:03:24.176 Vaše osobnost se začne ztrácet v husté mlze 00:03:24.200 --> 00:03:29.976 a všechny vaše emoce a vášně jsou sevřené, potlačené a utlumené ve vás. 00:03:30.000 --> 00:03:34.496 Pro mě byl nejhorší pocit naprosté bezmoci. 00:03:34.520 --> 00:03:35.960 Prostě jsem jen existoval. 00:03:36.680 --> 00:03:39.136 Je to velmi temné místo, kde člověk může být, 00:03:39.160 --> 00:03:41.840 protože jste vlastně zmizeli. 00:03:43.000 --> 00:03:46.216 Jiní lidé kontrolovali každý kousek mého života. 00:03:46.240 --> 00:03:48.536 Oni rozhodovali, co a kdy budu jíst. 00:03:48.560 --> 00:03:52.536 Jestli budu ležet na boku, jestli budu připoutaný na vozíku. 00:03:52.560 --> 00:03:55.936 Často jsem dny trávil u televize 00:03:55.960 --> 00:03:57.800 sledováním repríz Barneyho. 00:03:58.440 --> 00:04:01.336 Asi protože Barney byl tak šťastný a veselý 00:04:01.360 --> 00:04:03.096 a já jsem byl naprostý opak, 00:04:03.120 --> 00:04:04.800 všechno to jen zhoršovalo. NOTE Paragraph 00:04:05.800 --> 00:04:09.216 Byl jsem naprosto bez moci změnit cokoli ve svém životě, 00:04:09.240 --> 00:04:11.696 nebo to, jak jiní vnímají mě. 00:04:11.720 --> 00:04:15.296 Byl jsem tichý, neviditelný pozorovatel toho, jak se lidé chovali, 00:04:15.320 --> 00:04:17.696 když si mysleli, že je nikdo nevidí. 00:04:17.720 --> 00:04:21.416 Bohužel jsem nebyl jen pozorovatel. 00:04:21.440 --> 00:04:25.416 Bez možnosti komunikovat se ze mě stala perfektní oběť: 00:04:25.440 --> 00:04:29.416 bezbranný objekt – zdánlivě bez pocitů – 00:04:29.440 --> 00:04:33.176 který lidé využívali k ukojení svých nejtemnějších vášní. 00:04:33.200 --> 00:04:36.856 Více než 10 let mě lidé, kteří se o mě měli starat, 00:04:36.880 --> 00:04:40.040 zneužívali fyzicky, verbálně a sexuálně. 00:04:40.760 --> 00:04:43.520 I přes to, že si mysleli, že necítím, tak jsem cítil. 00:04:44.400 --> 00:04:46.136 Poprvé, když se to stalo, 00:04:46.160 --> 00:04:48.816 tak jsem byl v šoku a nemohl jsem tomu uvěřit. 00:04:48.840 --> 00:04:50.360 Jak mi to mohli udělat? 00:04:51.120 --> 00:04:52.696 Byl jsem zmatený. 00:04:52.720 --> 00:04:54.840 Čím jsem se provinil, že si tohle zasloužím? 00:04:55.440 --> 00:04:59.496 Jedna část mě chtěla brečet a druhá část chtěla bojovat. 00:04:59.520 --> 00:05:03.256 Bolest, smutek a vztek mnou protékaly. 00:05:03.280 --> 00:05:05.056 Cítil jsem se bezcenný. 00:05:05.080 --> 00:05:07.000 Nebyl tady nikdo, kdo by mě utěšil. 00:05:08.080 --> 00:05:11.336 Ale ani jeden z mých rodičů nevěděl, co se mi děje. 00:05:11.360 --> 00:05:15.416 Žil jsem v hrůze, protože jsem věděl, že se to stane znovu a znovu. 00:05:15.440 --> 00:05:17.536 Ale nikdy jsem nevěděl kdy. 00:05:17.560 --> 00:05:20.320 Jediné co jsem věděl, bylo, že už nikdy nebudu stejný. 00:05:21.360 --> 00:05:24.976 Vzpomínám si, když jsem poslouchal Whitney Houston: 00:05:25.000 --> 00:05:29.856 "Nezáleží na tom, co mi vezmou, nikdy mi nevezmou moji důstojnost." 00:05:29.880 --> 00:05:32.800 A tak jsem si pomyslel: "Chceš se vsadit?" NOTE Paragraph 00:05:35.120 --> 00:05:38.856 Možná by na to moji rodiče přišli a pomohli by mi. 00:05:38.880 --> 00:05:41.136 Ale léta neustálé péče, 00:05:41.160 --> 00:05:44.056 vstávání každé dvě hodiny, aby mě otočili, 00:05:44.080 --> 00:05:47.456 a truchlení nad ztrátou syna, 00:05:47.480 --> 00:05:50.816 si na mých rodičích vybralo svou daň. 00:05:50.840 --> 00:05:54.416 Po další vášnivé hádce mezi mými rodiči, 00:05:54.440 --> 00:05:57.056 v okamžiku plném zoufalství, 00:05:57.080 --> 00:06:00.400 se na mě máma otočila a řekla mi, že bych měl umřít. 00:06:02.160 --> 00:06:05.296 Byl jsem v šoku, ale jak jsem přemýšlel nad tím, co mi řekla, 00:06:05.320 --> 00:06:09.336 naplnilo mě to ohromným soucitem a láskou k ní, 00:06:09.360 --> 00:06:11.320 ale nemohl jsem nic udělat. NOTE Paragraph 00:06:12.640 --> 00:06:15.016 Byla spousta okamžiků, kdy jsem to vzdal, 00:06:15.040 --> 00:06:17.416 a propadal jsem se do temné propasti. 00:06:17.440 --> 00:06:20.576 Pamatuji si jeden velice ponurý okamžik. 00:06:20.600 --> 00:06:22.856 Můj táta mě nechal samotného v autě, 00:06:22.880 --> 00:06:26.456 zatímco šel rychle něco koupit do obchodu. 00:06:26.480 --> 00:06:29.096 Náhodný cizinec prošel kolem auta, 00:06:29.120 --> 00:06:31.960 podíval se na mě a usmál se. 00:06:32.880 --> 00:06:36.016 Nikdy asi nebudu vědět proč, ale tento prostý čin, 00:06:36.040 --> 00:06:38.336 – ten letmý okamžik lidského spojení – 00:06:38.360 --> 00:06:40.736 se přetvořil v pocit, 00:06:40.760 --> 00:06:42.680 že chci jít dál. NOTE Paragraph 00:06:43.760 --> 00:06:46.696 Můj život byl trýzněný jednotvárností, 00:06:46.720 --> 00:06:49.736 realita se často nedala snést. 00:06:49.760 --> 00:06:53.896 Sám se svými myšlenkami jsem vymýšlel spletité fantazie 00:06:53.920 --> 00:06:57.296 o mravencích, jak běhají po podlaze. 00:06:57.320 --> 00:07:02.416 Naučil jsem se poznávat čas podle toho, kde byl stín. 00:07:02.440 --> 00:07:06.576 Když jsem se naučil, jak se stíny pohybovaly a jak hodiny běžely, 00:07:06.600 --> 00:07:11.256 věděl jsem, za jak dlouho mě vyzvednou a odvezou domů. 00:07:11.280 --> 00:07:14.536 Vidět tátu ve dveřích, jak mě jde vyzvednout 00:07:14.560 --> 00:07:16.720 byl nejlepší okamžik dne. NOTE Paragraph 00:07:17.600 --> 00:07:20.126 Má mysl se stala nástrojem, jež jsem mohl používat, 00:07:20.126 --> 00:07:22.776 abych vypnul a utekl z reality 00:07:22.800 --> 00:07:27.776 nebo abych ji zvětšil a tento obří prostor naplnil fantazií. 00:07:27.800 --> 00:07:29.776 Doufal jsem, že se moje realita změní 00:07:29.800 --> 00:07:32.656 a někdo si všimne, že jsem zpátky při životě. 00:07:32.680 --> 00:07:35.376 Ale byl jsem odplaven jako hrad z písku, 00:07:35.400 --> 00:07:37.536 postavený moc blízko vln. 00:07:37.560 --> 00:07:41.736 A na mém místě byla ta osoba, za kterou mě druzí chtěli mít. 00:07:41.760 --> 00:07:45.536 Pro někoho jsem byl Martin, prázdná skořápka, ležák, 00:07:45.560 --> 00:07:49.976 zasluhující krutá slova, odmítnutí a dokonce zneužití. 00:07:50.000 --> 00:07:52.936 Pro jiné jsem byl ten chlapec s poškozeným mozkem, 00:07:52.960 --> 00:07:55.176 který vyrostl v dospělého muže. 00:07:55.200 --> 00:07:58.376 Někteří byli laskaví a pečující. 00:07:58.400 --> 00:08:00.896 Dobří nebo špatní, já jsem byl čisté plátno, 00:08:00.920 --> 00:08:04.240 na které se promítaly různé verze mě. NOTE Paragraph 00:08:05.160 --> 00:08:08.456 Chtělo to někoho nového, který by mě viděl v jiném světle. 00:08:08.480 --> 00:08:12.736 Každý týden za námi začala docházet aromaterapeutka. 00:08:12.760 --> 00:08:15.736 Nevím, jestli díky její intuici nebo smyslu pro detail, 00:08:15.760 --> 00:08:17.776 kterého si ostatní nevšimli, 00:08:17.800 --> 00:08:21.936 byla přesvědčená, že rozumím tomu, co říká. 00:08:21.960 --> 00:08:25.456 Nabádala moje rodiče, aby mě znovu vzali na testy 00:08:25.480 --> 00:08:28.776 z augmentativní a alternativní komunikace. 00:08:28.800 --> 00:08:30.016 A do roka 00:08:30.040 --> 00:08:34.096 jsem začal používat počítačový program ke komunikaci. 00:08:34.120 --> 00:08:37.856 Bylo to vzrušující a frustrující zároveň. 00:08:37.880 --> 00:08:39.856 Měl jsem v mysli tolik slov, 00:08:39.880 --> 00:08:42.696 nemohl jsem se dočkat, až je budu moci říct. 00:08:42.720 --> 00:08:47.456 Někdy jsem říkal věci sám sobě, jen proto, že jsem mohl. 00:08:47.480 --> 00:08:50.096 V sobě jsem našel publikum 00:08:50.120 --> 00:08:53.256 a věřil jsem, že díky vyjádření mých myšlenek a přání, 00:08:53.280 --> 00:08:55.016 ostatní budou chtít poslouchat také. NOTE Paragraph 00:08:55.040 --> 00:08:57.296 Ale jak jsem začal více komunikovat, 00:08:57.320 --> 00:09:00.496 uvědomil jsem si, že to není jen začátek 00:09:00.520 --> 00:09:03.456 vytváření mého vlastního hlasu. 00:09:03.480 --> 00:09:07.816 Byl to krůček do světa, ve kterém jsem nevěděl, jak to funguje. 00:09:07.840 --> 00:09:09.866 Přestal jsem chodit do domova s péčí 00:09:09.866 --> 00:09:13.376 a našel si svoji první práci - kopírování. 00:09:13.400 --> 00:09:16.856 Může to znít jednoduše, ale bylo to úžasné. 00:09:16.880 --> 00:09:18.896 Můj nový svět byl opravdu vzrušující, 00:09:18.920 --> 00:09:21.736 někdy však trochu přehlcující a děsivý. 00:09:21.760 --> 00:09:23.576 Byl jsem jako dítě, 00:09:23.600 --> 00:09:25.696 i když to někdy bylo osvobozující, 00:09:25.720 --> 00:09:27.456 pral jsem se s tím. 00:09:27.480 --> 00:09:31.016 Taky jsem přišel na to, že někteří z těch, co mě znali už dlouhou dobu, 00:09:31.040 --> 00:09:35.696 nebyli schopni opustit myšlenku na toho Martina, kterého měli v hlavě. 00:09:35.720 --> 00:09:37.336 A i ti, které jsem zrovna potkal 00:09:37.360 --> 00:09:41.120 měli problém vidět víc, než jen tichého muže na vozíku. 00:09:42.000 --> 00:09:44.736 Uvědomil jsem si, že někteří lidé mě budou poslouchat jen 00:09:44.760 --> 00:09:47.776 když budu takový, jaký očekávali, že budu. 00:09:47.800 --> 00:09:49.816 Jinak na to nebyl brán zřetel 00:09:49.840 --> 00:09:52.496 a oni dělali to, co si mysleli, že je nejlepší. NOTE Paragraph 00:09:52.520 --> 00:09:54.536 Přišel jsem na to, že pravá komunikace 00:09:54.560 --> 00:09:58.376 je o něčem víc než jen o předání nějaké zprávy. 00:09:58.400 --> 00:10:01.360 Jde o vyslechnutí a respektování zprávy. 00:10:02.960 --> 00:10:05.216 Ale i tak šlo vše hladce. 00:10:05.240 --> 00:10:07.816 Moje tělo se pomalu stávalo silnějším. 00:10:07.840 --> 00:10:10.296 Měl jsem práci u počítačů a tu jsem miloval 00:10:10.320 --> 00:10:15.216 a dokonce jsem dostal i psa, o kterém jsem snil roky. NOTE Paragraph 00:10:15.240 --> 00:10:19.176 Nicméně, toužil jsem po tom, abych mohl s někým sdílet život. 00:10:19.200 --> 00:10:23.616 Pamatuji si, jak jsem se díval z okýnka, když mě táta vezl domů z práce, 00:10:23.640 --> 00:10:28.336 přemýšlel jsem nad tím, že mám tolik lásky a nikoho, komu bych ji mohl dát. 00:10:28.360 --> 00:10:32.816 Zrovna, když jsem rezignoval a říkal si, že budu sám do konce života, 00:10:32.840 --> 00:10:34.616 potkal jsem Joan. 00:10:34.640 --> 00:10:38.096 Nejen že je to nejlepší, co mě v životě potkalo, 00:10:38.120 --> 00:10:43.016 ale také mi pomohla vyvrátit moje mylné představy o sobě. 00:10:43.040 --> 00:10:47.656 Joan řekla, se do mě zamilovala díky tomu, co jsem říkal. 00:10:47.680 --> 00:10:50.456 Nicméně po tom, čím vším jsem si prošel, 00:10:50.480 --> 00:10:52.216 jsem se nemohl zbavit přesvědčení, 00:10:52.240 --> 00:10:55.456 že někdo může vidět víc, než jen mou invaliditu 00:10:55.480 --> 00:10:58.056 a přijmout mě takového, jaký jsem. NOTE Paragraph 00:10:58.080 --> 00:11:02.256 Také jsem dost zápasil s tím, abych pochopil, že jsem muž. 00:11:02.280 --> 00:11:05.096 Prvně, když o mě někdo mluvil jako o muži, 00:11:05.120 --> 00:11:07.416 mě to vykolejilo. 00:11:07.440 --> 00:11:12.056 Jako bych se díval kolem sebe a ptal se: "Kdo? Já?" 00:11:12.080 --> 00:11:14.256 Tohle všechno se změnilo s Joan. 00:11:14.280 --> 00:11:15.856 Máme mezi sebou úžasné spojení 00:11:15.880 --> 00:11:20.536 a naučil jsem se, jak důležité je komunikovat otevřeně a upřímně. 00:11:20.560 --> 00:11:25.496 Cítil jsem se v bezpečí a to mi dávalo odvahu říct, co jsem si opravdu myslel. 00:11:25.520 --> 00:11:29.816 Znovu jsem se cítil celý, jako člověk hodný lásky. NOTE Paragraph 00:11:29.840 --> 00:11:32.296 Začal jsem přetvářet svůj osud. 00:11:32.320 --> 00:11:34.536 V práci jsem mluvil víc. 00:11:34.560 --> 00:11:38.936 Prosazoval jsem potřebu nezávislosti mezi lidmi v mém okolí. 00:11:38.960 --> 00:11:42.816 Prostředky, které mi umožnily komunikaci, změnily všechno. 00:11:42.840 --> 00:11:47.056 Využil jsem vůli a sílu slov k rozboření předsudků, 00:11:47.080 --> 00:11:50.656 které jsem měl o sobě, a které o mě mělo okolí. NOTE Paragraph 00:11:50.680 --> 00:11:53.376 Komunikace nás dělá lidmi, 00:11:53.400 --> 00:11:57.676 umožňuje nám propojit se na nejhlubším stupni s těmi, kteří jsou kolem nás -- 00:11:57.680 --> 00:11:59.256 když si vyprávíme své příběhy, 00:11:59.280 --> 00:12:02.896 vyjadřujeme přání, potřeby a touhy, 00:12:02.920 --> 00:12:06.056 nebo skutečně posloucháme a slyšíme příběhy a přání těch okolo nás. 00:12:06.080 --> 00:12:09.416 Díky tomu všemu svět ví, jací jsme. 00:12:09.440 --> 00:12:11.240 Takže jací jsme bez toho? NOTE Paragraph 00:12:12.480 --> 00:12:15.656 Pravá komunikace zvyšuje pochopení 00:12:15.680 --> 00:12:18.720 a vytváří svět, který se lépe stará a soucítí. 00:12:19.800 --> 00:12:22.896 Kdysi jsem byl vnímán jako neživý objekt, 00:12:22.920 --> 00:12:26.216 přízrak chlapce, který byl na vozíčku. 00:12:26.240 --> 00:12:28.496 Dnes jsem mnohem víc. 00:12:28.520 --> 00:12:30.936 Manžel, syn, přítel, 00:12:30.960 --> 00:12:35.216 bratr, vlastník firmy, absolvent s vyznamenáním, 00:12:35.240 --> 00:12:37.576 zapálený amatérský fotograf. 00:12:37.600 --> 00:12:41.440 Moje schopnost komunikovat mi umožnila všechno tohle. NOTE Paragraph 00:12:42.320 --> 00:12:46.016 Říká se, že činy mluví jasněji než slova. 00:12:46.040 --> 00:12:47.976 Nejsem si jistý, 00:12:48.000 --> 00:12:49.200 zda je to pravda. 00:12:50.880 --> 00:12:53.536 Naše slova, jakkoli je sdělíme, 00:12:53.560 --> 00:12:55.656 jsou stejně mocná. 00:12:55.680 --> 00:12:58.416 Ať už ta slova říkáme svým vlastním hlasem, 00:12:58.440 --> 00:12:59.776 píšeme je očima, 00:12:59.800 --> 00:13:04.056 nebo je sdělíme neverbálně někomu, kdo je řekne za nás, 00:13:04.080 --> 00:13:06.960 slova jsou jedním z našich nejmocnějších nástrojů. NOTE Paragraph 00:13:08.400 --> 00:13:11.216 Musel jsem si projít hroznou tmou. 00:13:11.240 --> 00:13:13.336 Z ní mě vysvobodili ti, jimž na mně záleželo, 00:13:13.360 --> 00:13:15.696 a jazyk sám. 00:13:15.720 --> 00:13:19.736 To, že mě dnes můžete slyšet, mě vede dále ke světlu. 00:13:19.760 --> 00:13:22.056 Záříme tady spolu. 00:13:22.080 --> 00:13:26.376 Jestli je tady nějaká potíž s mou komunikací, 00:13:26.400 --> 00:13:28.336 tak je to to, že někdy chci křičet 00:13:28.360 --> 00:13:32.656 a jindy zase pošeptat laskavé slovo nebo vyjádřit vděčnost. 00:13:32.680 --> 00:13:34.936 Všechno to zní stejně. 00:13:34.960 --> 00:13:36.376 Ale prosím, 00:13:36.400 --> 00:13:40.160 představte si prosím tyto dvě slova jak nejvlídněji můžete: NOTE Paragraph 00:13:42.480 --> 00:13:43.680 Děkuji vám. NOTE Paragraph 00:13:44.280 --> 00:13:55.080 (Potlesk)