Na sklonku 17. století si student medicíny Jonannes Hofer všiml podivného onemocnění, které postihovalo švýcarské žoldáky sloužící v zahraničí. Příznaky, včetně únavy, nespavosti, nepravidelného srdečního rytmu, poruchy trávení a horečky, byly tak silné, že vojáci museli být často propouštěni. Jak Hofner zjistil, příčinou nebyla fyzická porucha, ale silná touha po jejich hornaté vlasti. Tento stav pojmenoval nostalgie, z řeckého „nostos”, což znamená návrat domů, a „algos”, což znamená bolest nebo touhu. Nostalgie byla zpočátku považována za zejména švýcarský neduh. Někteří lékaři přišli s tvrzením, že neustálý zvuk kravských zvonů v Alpách způsobil zranění ušního bubínku a mozku. Velitelé svým vojákům dokonce zakázali zpívat tradiční švýcarské písně ze strachu, že by mohly vést k dezerci nebo sebevraždě. Ale se vzrůstem migrace po celém světě byla nostalgie pozorována u různých lidí. Ukázalo se, že kdokoli, kdo dlouho žije daleko od svého rodiště, byl k nostalgii náchylný. A na počátku 20. století již odborníci nostalgii nepovažovali za neurologické onemocnění, ale za duševní stav podobný depresi. Psychologové té doby spekulovali, že to představuje obtíže spojené s odpoutáním se od dětství, nebo dokonce touhu vrátit se do stavu, kdy byl člověk plodem. Ale v průběhu několika dalších desetiletí se pochopení nostalgie změnilo ve dvou důležitých ohledech. Význam slova nostalgie se rozšířil od zmíněného stesku po domově k touze po minulosti obecně. A spíše než na strašnou nemoc se na ni začalo nahlížet jako na dojímavý a příjemný prožitek. Patrně nejslavnější příklad nostalgie byl zachycen francouzským spisovatelem Marcelem Proustem. Popsal, jak ochutnání madlenky, pečiva, které nejedl od dětství, spustilo příval laskavých a silných smyslových asociací. Co tedy způsobilo tak zásadní zvrat ve způsobu našeho nahlížení na nostalgii? Část toho má co do činění s vědou. Psychologie se posunula od čisté teorie k pečlivějšímu a systematickému empirickému pozorování. Odborníci si uvědomili, že mnoho negativních příznaků mohlo s nostalgií jednoduše souviset, spíše než, že jí byly způsobeny. A ve skutečnosti, přestože se jedná o složitý emocionální stav, který může zahrnovat pocity ztráty a smutku, nostalgie lidem obecně nezpůsobuje špatnou náladu. Místo toho lidem umožňuje nezapomínat na osobně významné a naplňující zážitky, které sdíleli s ostatními, a může podpořit psychickou pohodu. Studie ukázaly, že vyvolání nostalgie v lidech může pomoci zvýšit jejich pocity sebevědomí a sounáležitosti, povzbudit psychický růst a dokonce je může vést k tomu, že jsou laskavější. Takže spíše než příčinou duševního strádání, může být nostalgie povzbuzením, jak se s ním vyrovnat. Například, když lidé prožívají negativní emoční stavy, mají tendenci nostalgii přirozeně používat ke zmírnění úzkosti a navození pohody. V současnosti se zdá, že nostalgie je všude. Částečně proto, že inzerenti zjistili, jak moc je účinná jako marketingový nástroj. Je lákavé si myslet, že je to důkaz toho, že jsme uvízli v minulosti, ale tak nostalgie ve skutečnosti nefunguje. Místo toho nám pomáhá si uvědomit, že náš život může mít smysl a hodnotu a pomáhá nám najít sebedůvěru a motivaci čelit výzvám budoucnosti.