Kolik vám platí? Neodpovídejte nahlas. Představte si to číslo v hlavě. Kolik si myslíte, že vydělává člověk, který sedí vedle vás? Opět, neodpovídejte nahlas. (Smích) V práci, kolik myslíte, že dostává zaplaceno člověk, který sedí u vedlejšího stolu? Víte to? Měli byste to vědět? Všimněte si, že je pro mě trochu nepříjemné se jen na to ptát. Ale přiznejte to, tak trochu to chcete vědět. Většině z nás je představa, že náš plat bude veřejný, nepříjemná. Neříkáme to našim sousedům a rozhodně to neříkáme kolegům v práci. Předpokládá se, že kdyby všichni věděli, kolik kdo bere, strhlo by se peklo. Byly by hádky, byly by boje, možná by dokonce několik lidí odešlo. Ale co když jablkem sváru je vlastně celé to tajemno? A co by se stalo, kdyby tajemství zmizelo? Co kdyby díky otevřenosti vlastně vzrostl smysl pro férovost a spolupráci uvnitř společnosti? Co by se stalo, kdybychom měli úplnou platovou průhlednost? Během pár posledních let jsem studoval vedoucí korporací i malé podnikatele, kteří zpochybňovali konvenční povědomí o tom, jak vést firmu. A vynořila se otázka platů. A odpovědi byly překvapující. Ukázalo se, že platová průhlednost, otevřené sdílení platů v rámci firmy, vytváří lepší pracovní prostředí jak pro zaměstnance, tak pro firmu. Když lidé neví, jaký je jejich plat v porovnáním s kolegy, cítí se spíše platově nedocenění nebo dokonce diskriminováni. Chcete pracovat na místě, kde se toleruje představa, že se cítíte nedocenění nebo dokonce diskriminovaní? Uchovávání platů v tajnosti toto přesně dělá. A je to praktika tak stará jako běžná, navzdory faktu, že ve Spojených Státech je právo zaměstnance bavit se o platu, chráněno zákonem. Ve známém příkladu starém pár let nechalo vedení časopisu Vanity Fair kolovat oběžník nazvaný: "Zákaz diskusí mezi zaměstnanci o výši platu." Zákaz diskuzí mezi zaměstnanci o výši platu. Ne každému tento oběžník sednul. Newyorští literáti jako Dorothy Parkerová, Robert Benchley a Robert Sherwood, všichni spisovatelé Algonquinského kulatého stolu, se rozhodli postavit za průhlednost a další den se v práci ukázali s cedulkami zavěšenými na krk, na kterých měli napsánu výši platu. (Smích) Představte si, že se ukážete v práci s vaším platem napsaným přes prsa, aby to všichni viděli. Proč by ale společnost vůbec odrazovala od platových diskuzí? Proč to někteří přijmou a druzí proti tomu revoltují? Ukázalo se, že kromě předpokládaných důvodů, je utajování platů vlastně cesta, jak dost ušetřit. Utajování platů vede k tomu, co ekonomové nazývají "informační asymetrií". To je situace, kde v rámci vyjednávání, jedna strana má daleko víc informací než druhá. A v případě diskuzí ohledně najímání, povýšení či ročního zvedání platů, zaměstnavatel může toto tajemství využít, aby dost ušetřil. Představte si, o kolik víc byste si vyjednali na přidání, kdybyste věděli, kolik kdo bere. Ekonomové varují, že informační asymetrie může způsobit, že to s trhy půjde z kopce. Někdo nechá výplatnici v kopírce a najednou na sebe všichni ječí. Ve skutečnosti varují, že informační asymetrie může vést k totálnímu zhroucení trhů. Myslím, že tam skoro jsme. Tady je proč: zaprvé: většina zaměstnanců nemá ponětí, jak jsou placeni v porovnání s kolegy. Sedmdesát tisíc zaměstanců v roce 2015 v rámci výzkumu, dvě třetiny, které dostávají tržní mzdu, odpovědělo, že se cítí finančně nedoceněni. Z každého, kdo se cítil nedoceněný, šedesát procent řeklo, že přemýšlí o odchodu, bez ohledu na to, zda-li jsou nedocenění, přeplacení či na tržní mzdě. Co byste odpověděli, pokud byste byli součástí výzkumu? Jste nedocenění? No, počkejte, jak to vůbec můžete vědět, když o tom ani nesmíte mluvit? Za další, informační asymetrie, utajování platů usnadňují ignoraci diskriminace, která už je na trhu přítomna. Instutit výzkumu pro ženskou politiku ve zprávě z roku 2011 uvádí, že rozdíl v příjmech mezi muži a ženami byl 23 procent. Odtud pochází "77 centů z dolaru". Ale ve federální vládě, kde jsou platy přišpendleny na určitých úrovních a každý je zná, se rozdíl v platech scvrknul na 11 procent. A to před kontrolou ostatních faktorů, o kterých ekonomové diskutují, zda se mají či nikoliv kontrolovat. Pokud bychom skutečně chtěli uzavřít mezeru v platech, možná bychom měli začít zveřejněním výplatnic. Pokud takto vypadá absolutní selhání trhu, potom jedinou cestou, jak zajistit férovost, zůstává otevřenost. Uvědomuju si, že dovolit lidem poznat, kolik vyděláváte, můžete se necítit pohodlně, ale není to méně pohodlné, než neustále zjišťovat, jestli nejste diskriminování nebo jestli vaše žena či dcera nebo sestra je placena neférově? Otevřenost zůstává nejlepší cestou, jak zajistit férovost a zajišťuje ji platová průhlednost. Proto podnikatelé a korporátní lídři roky experimentovali se sdílením platů. Jako Dane Atkinson. Dane je podnikatel, který rozběhnul mnoho společností, kde platy byly tajemstvím a díky tomu dva stejně kvalifikovaní lidé dostávali dramaticky jiné platy, které závisely na tom, jak dobře si je vyjednali. Dan pak viděl spor, který se v důsledku toho udál. Takže když založil svoji nejnovější společnost, SumAll, zavázal se od počátku k platové průhlednosti. A výsledky byly ohromující. A ve studii po studii, když lidé vědí, jak jsou placeni a jaký je plat ve srovnání s kolegy, pravděpodobněji pracují tvrději, aby zlepšili svůj výkon, více se angažují a s menší pravděpodobností odejdou. Proto Dan není osamocen. Od technologických start-upů jako Buffer až po desítky tisíc zaměstnanců v Whole Foods, je každému viditelná nejen výše vašeho platu, ale údaje o výkonu obchodu a vašeho oddělení jsou dostupné na firemním intranetu úplně každému. Platová průhlednost má mnoho forem. Není jeden metr pro všechny. Někteří zveřejňují platy veřejně. Někteří je zveřejňují v rámci společnosti. Někteří zveřejní vzorec na výpočet mzdy, jiní zveřejňují platové úrovně a označí, kdo na jaké úrovni je. Takže nemusíte vyrábět kartičky, které by vaši zaměstnanci nosili po kanceláři. A nemusíte taky být jediným, kdo nosí kartičku vyrobenou doma. Všichni ale můžeme udělat větší krok k platové průhlednosti. Těm z vás, kdo mají oprávnění posunout se kupředu k průhlednosti: nastal čas se posunout. A těm z vás, kdo oprávnění nemáte: nastal čas postavit se za vaše práva. Takže, kolik vyděláváte? A jak je to ve srovnání s kolegy? Měli byste to vědět. Stejně jako oni. Děkuji. (Potlesk)