Co kdybych vám řekl, že je tu nová technologie, která, když se dá do rukou doktorů a sester, zlepší výsledky u dětí a dospělých pacientů každého věku; snižuje bolest a utrpení, zkracuje čas na operačních sálech, zkracuje dobu anestézie, má nejlepší poměr mezi dávkou a odezvou, takže čím více to děláte, tím více prospívá pacientům? Tohle je síla: nemá to vedlejší účinky a je to dostupné, kdekoli se péče poskytuje. Mohu říci, jako doktor JIP Bostonské Dětské Nemocnice, že to pro mne mění hru. Tou technologií je realistický nácvik. Tento realistický nácvik se dělá pomocí lékařských simulací. Napadlo mne začít s případem, abych skutečně popsal výzvu před námi, a proč tato technologie, nejen že zdravotní péči zlepší, ale je pro zdravotní péči zlomová. Tady je novorozená holčička. "Nultý den života," tomu říkáme, první den života, zrovna narozená do života. A jakmile se narodila, rychle jsme si všimli, že se zhoršuje. Její srdeční frekvence stoupá, její tlak klesá, dýchá velmi, velmi rychle. A důvod je vidět na tomto rentgenu hrudníku. Říkáme tomu babygram, celkový rentgen dětského těla, tělíčka dítěte. Když se podíváte na horní část, tam by mělo být srdce a plíce. Na spodní části je břicho a tam by měla být střeva. A pak je tam průsvitná část, která jde vzhůru až na pravou stranu toho dětského hrudníčku. A to jsou střeva -- na špatném místě. Důsledkem je tlak na plíce a to činí dýchání velmi obtížným. Řešením problému je okamžitá operace a vrácení střev zpět do břicha, nechat plíce expandovat a dovolit dítěti opět dýchat. Ale než může jít na operační sál, musí se bleskově dostat na JIP, kde pracuji. Pracuji s chirurgickým týmem. Stoupneme si okolo ní a dáme ji na mimotělní oběh. Uspíme ji, uděláme malý řez na krku, zvedeme katétry do hlavních cév na krku -- ty cévy jsou velikosti pera, špičky pera -- pak odvádíme krev z těla, jde přístrojem, kde se okysličí a pak zpět do těla. Zachráníme její život, dostaneme ji bezpečně na sál. Je tu problém: tyto poruchy -- tohle je vrozená brániční kýla -- otvor v bránici, kterým střeva vyklouzla -- tyto poruchy jsou vzácné. Dokonce i pro nejlepší ruce na světě je stále výzvou dostat se k množství -- k přirozenému množství těchto pacientů -- aby odbornost byla 100%. Prostě se tak často neobjevují. Jak udělat ze vzácného běžné? Zde je další problém: v systému zdravotní péče, v kterém učím přes 20 let, nyní existuje takzvaný učňovský model. Je tu po staletí. Je založený na myšlence, že vidíte operaci možná jednou, možná víckrát, pak jdete operovat a nakonec tu operaci učíte další generaci. A tento model zahrnuje -- nemusím vám to vysvětlovat -- že se učíme na pacientech, kterým poskytujeme péči. To je problém. Myslím, že je tu lepší způsob. Medicína je možná poslední odvětví, kde je hodně v sázce a při tom nenacvičuje před zápasem. Chci vám popsat lepší přístup pomocí lékařských simulací. První, co jsme udělali, bylo, že jsme se vydali za obory, kde je hodně v sázce, které používají tento typ metodologie po desetiletí. Toto je atomová elektrárna. V atomové elektrárně pravidelně zkouší scénaře, aby nacvičili to, v co doufají, že se nikdy nestane. A toto všichni dobře známe, letecký průmysl -- všichni nasedáme do letadel s klidným vědomím, že piloti a posádka cvičili na simulátorech, jako tyto, trénovali situace, ve které doufáme, se nikdy nestanou, ale víme, že když nastanou, budou připravení na nejhorší. Letecký průmysl šel až tak daleko, že vytváří celé trupy letadel simulující prostředí, kvůli důležitosti sehrání týmu. Toto je simulátor nácviku evakuace. Takže znovu, pokud by se někdy staly, tyto velmi vzácné případy, jsou připravení jednat, než dopadne desetník. Podle mne je nejpřesvědčivější, v jistých ohledech, sportovní průmysl -- tam je jistě hodně v sázce. Zamyslete se nad tréninkem baseballových hráčů. Myslím, že je to krásný případ postupného tréninku. První, co dělají, že vyrazí na jarní trénink. Jedou na jarní soustředění, možná mají pro baseball simulátor. Nejsou na skutečném hřišti, ale na simulovaném a hrají dřív, než nastane sezóna. Pak se dostanou na hřiště během sezóny. A co dělají, jako první, než začnou hrát? Jdou do odpalovací klece a odpalují celé hodiny. Hází jim různé typy nadhozů. Zasahují míček po míčku, až vytrénují svaly a připraví je na samotnou hru. A tohle je nejúžasnější část a všichni, co sledují jakýkoliv sport, uvidí, že se to děje. Odpalovač je v odpalovací kleci, nadhazovač je připraven nadhodit. Těsně než je nadhoz hozen, co odpalovač dělá? Odpalovač vyjde z klece a cvičí švih. Jinak by to neudělal. Chci mluvit o tom, jak budujeme cvičné švihy v medicíně. Stavíme odpalovací klece pro pacienty, o které se staráme v Bostonské Dětské. Chci využít případ, co jsme nedávno měli. Případ 4leté, které se progresivně zvětšovala hlava a následkem toho, došlo k zástavě neurologického vývoje. Důvod problému je tady -- nazývá se to hydrocefalus. Jen rychlý náčrt neurochirurgie. Tady je mozek a tady vidíte lebku, která ho obklopuje. Prostor mezi mozkem a lebkou je vyplněn mozkomíšním mokem, který funguje jako tlumič nárazů. Ve vašich hlavách vám právě mozkomíšní mok koupe mozky a obklopuje je. Vytváří se na jednom místě a protéká skrz a pak se obměňuje. A tento krásný tok u nás probíhá podle schématu. Ale, naneštěstí, u některých dětí je tento tok blokován, trochu jako dopravní zácpou. A tím se tekutina kumuluje a mozek je utlačován. Má růstové potíže. Tím se dítě neurologicky opožďuje. U dětí jde o vážnou chorobu. Léčí se to operací. Běžný postup je odstranit kousek krania, kousek lebky, odsát mok, zavést drén a eventuálně ho svést do těla. Velká operace. Ale skvělou zprávou je, že pokroky v neurochirurgii nám umožnily vyvinout minimálně invazivní postup u této operace. Skrze malou dirku se vstrčí kamera. Vede se hluboko do struktury mozku a udělá malou dírku skrze membránu, která moku dovolí odtékat, jako do výlevky. A rázem je mozek bez útlaku, může se znovu roztáhnout a my vyléčíme dítě jedinnou incizí. Ale je tu problém: hydrocefalus je relativně vzácný. Nemáme dobré cvičební metody, jak být opravdu dobrým v zavádění sondy na správné místo. Ale chirurgové jsou v tomto docela kreativní, dokonce i naši. A přišli na různé tréninkové modely. Zde je stávající model. (smích) Nežertuji. Skutečná červená paprika, né ta hollywoodská; je skutečná. Chirurgové zavádí sondu do papriky a dělají "semínkoektomii" (smích) Používají sondu k odebrání semínek pomocí malé pinzety. To je způsob, jak si nacvičit základní postupy nutné k operaci. Pak hned směřují k učňovskému modelu, hodně operací viděli, když u nich byli pak je dělají a pak vyučují -- čekají na příchod těchto pacientů. Můžeme to dělat mnohem lépe. Vyrábíme napodobeniny dětí, aby chirurgové a chirurgické týmy mohli nacvičovat, co nejvíce možnými způsoby. Ukážu vám to. Tohle je můj tým v Divizi SIM Engineering našeho simulačního programu. Je to úžasný tým jedinců. Jsou to strojní inženýři; tady vidíte ilustrátory. Vezmou základní data z CT skenů a MRI, převedou je do digitální podoby, animují je, pospojují do vlastních částí dítěte, s povrchovými skeny dítěte, které se odlijí podle potřeby, podle druhu operace a pak tato digitální data odešlou na nejmodernější 3D tiskárnu, která vytiskne části, přesně na mikrony, jak bude vypadat anatomie dítěte. Tady vidíte, jak se tiskne lebka dítěte v čase před provedením operace. Ale nemohli bychom to dělat, bez našich drahých přátel ze západního pobřeží z Hollywoodu v Kalifornii. Jsou to neuvěřitelně talentovaní lidé ve znovuvytváření skutečnosti. Pro nás to nebyl dlouhý skok. Čím více jsme se do toho dostávali, tím více nám bylo jasnější, že děláme kinematografii. Děláme filmařinu. Jenom herci nejsou herci. Jsou to skuteční doktoři a sestry. Zde fotky našich drahých přátel z Fractured FX z Hollywoodu v Kalifornii, vítězů ceny Emmy za speciální efekty. Justin Raleigh a jeho skupina -- tohle není náš pacient -- (smích) ale dokonalá práce, kterou tito lidé dělají. Spoluprcujeme teď spolu a propojujeme zkušenosti zveme jejich skupinu k nám do Bostonské Dětské Nemocnice vysíláme naší skupinu k nim do Hollywoodu do Kalifornie a předáváme si zkušenosti, abychom zlepšovali takové typy simulátorů. Chci vám ukázat vytvoření dítěte. Všimněte si, že je vytvořený každý vlas na hlavě dítěte. Ve skutečnosti je tohle také vytvořené dítě -- a omlouvám se za případné nevolnosti, ale to je vytvořené a napodobené dítě, které budou operovat. Zde je ta membrána, o které jsme mluvili uvnitř mozku dítěte. Co tu uvidíte, je na jedné straně skutečný pacient a na druhé simulátor. Jak jsem zmínil, sonda s kamerou se musí dostat dolů a vidíte to tady. Musí udělat malou dírku v membráně a umožní moku odtéci. Nebudu tu dělat kvíz, která strana je která, ale vpravo je simulátor. Teď mohou mít chirurgové příležitost k nácviku těchto operací tolikrát, kolikrát chtějí do sytosti, dokud si nejsou jistí. A teprve potom vzít dítě na operační sál. Ale tady se nezastavíme. Víme, že klíčové není jen samotné zvládnutí dovednosti, ale propojení dovednosti s týmem, který poskytuje péči. Teď se podíváme na Formuli jedna. Zde je příklad: technik nazouvá pneumatiku a dělá to znovu a znovu na tomto autě. Velmi rychle se to prolne se zkušenostmi z nacvičování týmu nyní, jako celý tým organizovaně vyměňuje pneumatiky a vrací auto zpátky na dráhu. Udělali jsme ten krok ve zdravotní péči. Nyní uvidíte simulovanou operaci. Měli jsme simulátor, který jsem popisoval, vzali jsme ho na operační sál v Bostonské Dětské Nemocnici a tito jedinci -- tyto místní týmy, operační týmy -- operovali před vlastní operací. Operovali dvakrát; řezali jednou. Ukáži vám to. (video) Chirurgický tým člen 1: Chcete hlavu dolů nebo nahoru? Člen 2: Můžete ji snížit na 10? Člen 3: A pak snížit celý stůl? Člen 4: Stůl jede dolů. Člen 3: Dobře, chová se to jako céva. Můžete vrátit nůžky, prosím? Člen 5: Beru si rukavice 8 až 8 1/2 dobře? Hned tam budu. Člen 6: Skvěle! Děkuji. Peter Weinstock: Je to úchvatné. Druhý krok, který je kritický, že ihned týmy vyzpovídáme. Používáme stejnou techniku, co se používá v Lean a Six Sigma v armádě. Vyvedeme je ven bavíme se o tom, co fungovalo dobře, ale co je důležité, o tom, co nešlo tak dobře a jak to napravíme. Pak je pošleme hned zpět a děláme to znovu. Porada při tréninku ve chvílích, kdy na tom nejvíce záleží. Vraťme se k tomuto případu. Stejné dítě, ale teď vám popíši, jak o něj budeme pečovat v Bostonské Dětské Nemocnici. Tohle dítě se narodilo ve 3 ráno. Ve 2 ráno jsme svolali tým a použili napodobenou anatomii získanou ze skenů a snímků a postavili tým k virtuálnímu stolu, simulovanému stolu -- stejný tým, co bude operovat toto dítě za několik hodin -- a nechali jsme je udělat tu operaci. Ukáži vám tady kousek. Tohle není skutečná incize. Dítě se ještě nenarodilo. Představte si to. Rozhovory s rodinami, na jednotce intenzivní péče v Bostonské Dětské nemocnici jsou nyní zcela odlišné. Představte si rozhovor: "Nejen, že se často setkáváme s touto poruchou na naší JIP, nejen, že jsme dělali operace, jako je operace, kterou hodláme udělat vašemu dítěti, ale už jsme udělali operaci vašeho dítěte. A to před dvěmi hodinami. A to 10x. Teď jsme připraveni jít zpět na operační sál." Takže nová technologie ve zdravotní péči: realistický nácvik. Cvičení před hlavní hrou. Děkuji. (potlesk)