WEBVTT

00:00:00.835 --> 00:00:02.641
Miluji velké záhady.

00:00:02.901 --> 00:00:07.103
Fascinuje mě největší
nevyřešené tajemství vědy.

00:00:07.313 --> 00:00:09.271
Možná proto, že je tak osobní.

00:00:09.681 --> 00:00:11.319
Týká se toho, kým jsme

00:00:11.539 --> 00:00:13.656
a láká mě to, protože jsem zvědavý.

NOTE Paragraph

00:00:14.186 --> 00:00:15.844
Je to tahle záhada:

00:00:16.274 --> 00:00:19.120
Jaký je vztah mezi mozkem

00:00:19.350 --> 00:00:21.191
a vědomým prožitkem,

00:00:21.221 --> 00:00:23.721
jakým je například chuť čokolády

00:00:23.891 --> 00:00:25.885
nebo dotek sametu?

00:00:26.805 --> 00:00:28.705
Tato záhada není vůbec nová.

00:00:28.999 --> 00:00:32.268
V roce 1968 napsal Thomas Huxley:

00:00:32.598 --> 00:00:37.122
„Skutečnost, že něco tak
úžasného jako stav vědomí

00:00:37.412 --> 00:00:41.259
je důsledkem podráždění nervové tkáně,

00:00:41.499 --> 00:00:43.405
je stejně nevysvětlitelná,

00:00:43.455 --> 00:00:47.518
jako zjevení džina
z Aladinovy lampy.“

00:00:49.268 --> 00:00:51.565
Huxley věděl, že mozková aktivita

00:00:51.595 --> 00:00:54.789
a vědomé prožitky spolu souvisí,

00:00:54.819 --> 00:00:56.648
ale nevěděl proč.

00:00:56.978 --> 00:01:00.019
Pro tehdejší vědu to byla záhada.

00:01:00.859 --> 00:01:02.435
Ale od Huxleyho dob

00:01:02.465 --> 00:01:05.571
se toho vědci o mozkové
aktivitě hodně naučili.

00:01:05.801 --> 00:01:07.842
Nicméně vztah mezi mozkovou aktivitou

00:01:07.872 --> 00:01:10.650
a vědomými prožitky zůstává stále záhadou.

00:01:10.910 --> 00:01:14.185
Proč? Proč jsme učinili tak malý pokrok?

00:01:14.555 --> 00:01:19.134
Někteří odborníci si myslí,
že tento problém nedokážeme vyřešit,

00:01:19.414 --> 00:01:23.373
protože nám k tomu chybí
nezbytné pojmy a inteligence.

00:01:23.883 --> 00:01:27.922
Neočekáváme, že by opice řešily
problémy kvantové mechaniky,

00:01:27.952 --> 00:01:32.117
takže ani nemůžeme očekávat,
že náš druh vyřeší tento problém.

00:01:32.527 --> 00:01:35.311
Já s tím nesouhlasím.
Jsem optimističtější.

00:01:35.661 --> 00:01:38.373
Myslím si, že jsme jenom
přijali mylný předpoklad.

00:01:38.733 --> 00:01:41.899
Jakmile to napravíme,
mohli bychom snad problém vyřešit.

00:01:42.209 --> 00:01:44.626
Dnes bych vám rád pověděl,
o jaký předpoklad jde,

00:01:44.656 --> 00:01:47.484
proč je mylný a jak jej napravit.

NOTE Paragraph

00:01:47.874 --> 00:01:49.568
Položme si na začátek otázku:

00:01:49.778 --> 00:01:52.606
Vidíme realitu takovou, jaká skutečně je?

00:01:52.866 --> 00:01:56.891
Otevřu oči a vnímám jev, který mohu popsat

00:01:57.202 --> 00:02:00.022
jako červené rajče metr přede mnou.

00:02:00.606 --> 00:02:03.819
V důsledku toho začnu věřit,
že v realitě

00:02:03.849 --> 00:02:06.491
existuje metr ode mě červené rajče.

00:02:06.751 --> 00:02:11.815
Poté zavřu oči a můj vjem
se změní na šedivou plochu,

00:02:12.425 --> 00:02:17.591
ale platí pořád, že metr
přede mnou je červené rajče?

00:02:18.361 --> 00:02:21.603
Myslím, že ano, ale nemýlím se v tom?

00:02:21.913 --> 00:02:26.181
Nemůže se stát, že si špatně
vykládám celou podstatu vnímání?

NOTE Paragraph

00:02:27.351 --> 00:02:30.301
Své vnímání jsme si už
nejednou špatně vykládali.

00:02:30.801 --> 00:02:34.220
Mysleli jsme si, že Země je plochá, 
protože tak vypadá.

00:02:34.707 --> 00:02:37.346
Pythagoras zjistil, že jsme se pletli.

00:02:37.586 --> 00:02:41.448
Poté jsme si mysleli, že Země spočívá
nehybně uprostřed vesmíru,

00:02:41.603 --> 00:02:43.666
opět, protože to tak vypadalo.

00:02:44.406 --> 00:02:48.752
A zase, Koperník a Galilei zjistili,
že jsme se mýlili.

00:02:49.312 --> 00:02:54.400
Galilei si poté kladl otázku, zda si své
vjemy nevykládáme mylně i jinde.

00:02:54.908 --> 00:02:59.877
Napsal: „Myslím si,
že chutě, vůně či barvy a vše ostatní

00:02:59.917 --> 00:03:01.921
sídlí v našem vědomí.

00:03:02.291 --> 00:03:08.043
Tudíž kdybychom odstranili živé bytosti,
všechny tyto vlastnosti by zanikly.“

00:03:08.955 --> 00:03:10.794
Jde o ohromující tvrzení.

00:03:11.184 --> 00:03:12.955
Nemohl by mít Galilei pravdu?

00:03:12.995 --> 00:03:17.203
Nemohlo se stát, že si vjemy
tak špatně vykládáme?

00:03:17.603 --> 00:03:20.154
Co nám k tomu může říct moderní věda?

NOTE Paragraph

00:03:20.884 --> 00:03:23.086
Neurovědci nám říkají,

00:03:23.266 --> 00:03:27.436
že zhruba třetina mozkové kůry
zpracovává obraz.

00:03:27.786 --> 00:03:30.762
Když otevřete oči
a rozhlédnete se po této místnosti,

00:03:31.062 --> 00:03:35.324
zapojí se při tom miliardy neuronů
a biliony synapsí.

00:03:35.564 --> 00:03:37.302
Je to vcelku překvapující,

00:03:37.332 --> 00:03:42.173
protože o zraku přemýšlíme
maximálně jako o videokameře.

00:03:42.500 --> 00:03:46.010
Prostě pořídí snímek reality takové,
jaká skutečně je.

00:03:46.590 --> 00:03:49.950
Část zraku jako kamera funguje:

00:03:50.380 --> 00:03:54.799
V oku je čočka, která zaostřuje
obraz na jeho zadní stranu,

00:03:54.829 --> 00:03:58.139
kde se nachází 130 milionů fotoreceptorů,

00:03:58.319 --> 00:04:01.919
takže oko je jako kamera
s rozlišením 130 megapixelů.

00:04:02.429 --> 00:04:05.692
To ale nevysvětluje miliardy neuronů

00:04:05.742 --> 00:04:09.114
a biliony synapsí,
které se účastní vidění.

00:04:09.324 --> 00:04:11.373
K čemu slouží tyto neurony?

00:04:11.623 --> 00:04:15.830
Neurovědci nám říkají,
že v reálném čase vytvářejí

00:04:15.880 --> 00:04:20.150
všechny ty tvary, předměty, barvy
a pohyby, které vidíme.

00:04:20.300 --> 00:04:23.771
Může nám připadat, že prostě
pořizujeme snímky této místnosti,

00:04:23.821 --> 00:04:27.016
ale ve skutečnosti si
konstruujeme všechno, co vidíme.

00:04:27.266 --> 00:04:30.347
Nekonstruujeme ale celý svět najednou.

00:04:30.407 --> 00:04:33.172
Vytváříme jen ty části,
které zrovna potřebujeme.

NOTE Paragraph

00:04:33.542 --> 00:04:36.889
Existuje k tomu mnoho příkladů, 
které dost přesvědčivě ukazují,

00:04:36.909 --> 00:04:38.620
že si konstruujeme to, co vidíme.

00:04:38.730 --> 00:04:40.783
Ukážu vám dva z nich.

00:04:41.913 --> 00:04:46.269
V tomto příkladě vidíme červené terčíky,
z nichž jsou vyříznuty malé kousky,

00:04:46.529 --> 00:04:49.470
ale když terčíky trochu pootočíme,

00:04:49.720 --> 00:04:53.767
najednou spatříme, jak z obrazovky
vystupuje trojrozměrná krychle.

00:04:54.337 --> 00:04:56.860
Obrazovka je ale pochopitelně plochá,

00:04:57.040 --> 00:04:59.640
takže trojrozměrná krychle,
kterou vnímáme,

00:04:59.670 --> 00:05:02.087
musí být námi vykonstruovaná.

NOTE Paragraph

00:05:03.397 --> 00:05:05.050
Na tomto dalším příkladě

00:05:05.310 --> 00:05:09.534
vidíte svítící modré pruhy
se zřetelně ostrými okraji,

00:05:09.574 --> 00:05:12.718
jak se pohybují polem teček.

00:05:13.348 --> 00:05:16.275
Ve skutečnosti se tečky nehýbou.

00:05:16.845 --> 00:05:21.066
Jediné, co na jednotlivých
snímcích měním, je barva teček,

00:05:21.216 --> 00:05:23.757
z modré na černou a z černé na modrou.

00:05:23.927 --> 00:05:25.571
Když to ale dělám rychle,

00:05:25.771 --> 00:05:29.476
váš zrakový systém vytváří
svítící modré pruhy

00:05:29.506 --> 00:05:32.067
se zřetelnými okraji a jejich pohyb.

00:05:32.337 --> 00:05:34.967
Tohle jsou jen dva,
ale existuje spousta příkladů,

00:05:35.007 --> 00:05:37.200
že to, co vidíme, si konstruujeme.

NOTE Paragraph

00:05:37.630 --> 00:05:40.235
Neurovědci jdou ale ještě dále.

00:05:41.395 --> 00:05:46.026
Říkají, že realitu rekonstruujeme.

00:05:46.506 --> 00:05:50.422
Takže když zažívám vjem,
který popisuji jako červené rajče,

00:05:50.722 --> 00:05:54.815
je tento vjem jen přesnou rekonstrukcí

00:05:54.855 --> 00:05:57.170
vlastností skutečného červeného rajčete,

00:05:57.200 --> 00:06:00.265
které by existovalo,
i kdybych se na něj nedíval.

NOTE Paragraph

00:06:01.595 --> 00:06:04.776
Proč neurovědci tvrdí,
že věci rekonstruujeme

00:06:04.816 --> 00:06:06.506
a nikoli, že je jen konstruujeme?

00:06:06.746 --> 00:06:11.837
Jako argument se obvykle
používá právě evoluce.

00:06:12.531 --> 00:06:15.500
Ti naši předkové, kteří viděli přesněji,

00:06:15.660 --> 00:06:20.033
měli konkurenční výhodu oproti těm,
jejichž zrak byl méně přesný,

00:06:20.233 --> 00:06:22.989
takže je víc pravděpodobné,
že své geny předali dál.

00:06:23.009 --> 00:06:26.270
Jsme potomky těch, kteří viděli přesněji,

00:06:26.300 --> 00:06:29.149
takže si můžeme být jistí,
že za normálních okolností

00:06:29.179 --> 00:06:31.380
jsou naše vjemy přesné.

00:06:31.690 --> 00:06:34.585
Tohle naleznete v běžných učebnicích.

00:06:35.375 --> 00:06:37.319
Jedna z učebnic například říká:

00:06:37.349 --> 00:06:39.260
„Z evolučního hlediska

00:06:39.280 --> 00:06:42.663
je zrak užitečný právě proto,
že je tak přesný.“

00:06:43.383 --> 00:06:47.861
Takže podstata spočívá v tom,
že nám přesné vjemy víc vyhovují.

00:06:48.061 --> 00:06:50.045
Dávají nám výhodu pro přežití.

NOTE Paragraph

00:06:50.325 --> 00:06:51.550
Je to ale pravda?

00:06:51.580 --> 00:06:54.649
Je tohle správná interpretace
evoluční teorie?

00:06:54.899 --> 00:06:58.120
Podívejme se nejprve
na pár příkladů z přírody.

NOTE Paragraph

00:06:58.800 --> 00:07:01.038
Australský brouk krasec

00:07:01.238 --> 00:07:03.909
má ďolíčky, je lesklý a hnědý.

00:07:04.349 --> 00:07:06.294
Samičky nelétají.

00:07:06.744 --> 00:07:10.311
Samečci létají a pochopitelně
hledají samičky ke spáření.

00:07:10.711 --> 00:07:14.179
Jakmile nějakou najdou,
slétnou k ní a spáří se.

00:07:14.659 --> 00:07:18.230
V dalekém vnitrozemí žije jiný druh,
Homo sapiens.

00:07:18.764 --> 00:07:21.661
Samci tohoto druhu mají obrovský mozek,

00:07:21.881 --> 00:07:25.299
který využívají k lovu vychlazeného piva.

NOTE Paragraph

00:07:25.509 --> 00:07:27.008
(smích)

NOTE Paragraph

00:07:27.038 --> 00:07:29.452
Když nějaké najdou, hodí ho do sebe

00:07:29.542 --> 00:07:32.652
a občas v té pustině
odhodí láhev na zem.

00:07:33.052 --> 00:07:37.180
Čirou náhodou
mají tyto láhve ďolíky, jsou lesklé

00:07:37.210 --> 00:07:41.460
a mají ten správný odstín hnědé,
aby upoutaly pozornost brouků.

00:07:42.612 --> 00:07:46.685
Samečci v celých rojích pokrývají láhve
a snaží se s nimi spářit.

00:07:47.582 --> 00:07:50.129
Ztrácejí veškerý zájem o skutečné samičky.

00:07:50.369 --> 00:07:54.242
Klasický případ mužského,
který vymění ženskou za láhev.

NOTE Paragraph

00:07:54.392 --> 00:07:56.392
(smích)

NOTE Paragraph

00:07:56.432 --> 00:07:58.962
(potlesk)

NOTE Paragraph

00:07:59.402 --> 00:08:02.123
Druh je téměř na pokraji vyhynutí.

00:08:02.443 --> 00:08:06.492
V Austrálii museli změnit láhve,
aby své brouky zachránili.

NOTE Paragraph

00:08:06.522 --> 00:08:08.662
(smích)

NOTE Paragraph

00:08:09.882 --> 00:08:15.380
Samečci úspěšně nacházeli
samičky po tisíce, možná miliony let.

00:08:16.398 --> 00:08:20.862
Zdálo se, že vidí realitu takovou,
jaká je, ale zjevně tomu tak není.

00:08:20.882 --> 00:08:23.449
Evoluce jim poskytla zkratku.

00:08:23.689 --> 00:08:28.215
Samička je cokoli, co má ďolíky,
co je lesklé a hnědé.

00:08:28.425 --> 00:08:30.441
A čím je to větší, tím líp.

NOTE Paragraph

00:08:30.471 --> 00:08:32.414
(smích)

NOTE Paragraph

00:08:32.534 --> 00:08:37.585
I když brouk zleze celou láhev,
nedokáže přijít na svůj omyl.

00:08:37.945 --> 00:08:41.600
Teď samozřejmě můžete říct,
že brouci jsou příliš jednoduchá stvoření,

00:08:41.650 --> 00:08:43.288
což určitě neplatí u savců.

00:08:43.448 --> 00:08:46.205
Savci se ošálit nenechají.

00:08:46.225 --> 00:08:49.278
No, nebudu to radši rozvádět,
ale asi mě chápete.

NOTE Paragraph

00:08:49.318 --> 00:08:51.998
(smích)

NOTE Paragraph

00:08:52.178 --> 00:08:55.306
Takže tady nám vyvstává
důležitá technická otázka:

00:08:55.576 --> 00:09:00.697
Skutečně upřednostňuje přirozený výběr
vidění reality takové, jaká je?

00:09:01.877 --> 00:09:05.363
Naštěstí se nemusíte hlásit a hádat.

00:09:05.413 --> 00:09:08.594
Evoluce je matematicky přesná teorie.

00:09:08.764 --> 00:09:11.947
Můžeme použít rovnice,
kterými si to ověříme.

00:09:12.147 --> 00:09:16.190
Můžeme nechat různé organismy
soupeřit v umělém světě

00:09:16.220 --> 00:09:21.063
a uvidíme, který přežije a bude prospívat,
čí smyslové systémy budou lepší.

NOTE Paragraph

00:09:22.036 --> 00:09:25.811
Klíčovým pojmem v těchto
rovnicích je prospěšnost.

00:09:26.351 --> 00:09:28.466
Vezměte si tento steak:

00:09:29.596 --> 00:09:32.918
Čím je tento steak prospěšný zvířatům?

00:09:33.438 --> 00:09:39.454
Hladovému lvu, hledajícímu něco
k snědku, steak zlepší kondici.

00:09:40.179 --> 00:09:45.033
Sytému lvu, který se chce pářit,
kondici nezlepší.

00:09:45.763 --> 00:09:49.664
A králíkovi, ať je v jakémkoli stavu,
také není prospěšný.

00:09:49.924 --> 00:09:53.888
Takže prospěch závisí nejen
na realitě, takové, jaká je,

00:09:54.048 --> 00:09:57.976
ale také na samotných organismech,
jejich stavu a jednání.

00:09:58.236 --> 00:10:01.509
Prospěšnost není to samé
jako samotná realita

00:10:01.789 --> 00:10:05.272
a je to prospěšnost,
nikoli samotná realita,

00:10:05.302 --> 00:10:09.031
co je středobodem rovnic evoluce.

NOTE Paragraph

00:10:09.451 --> 00:10:11.792
V mé laboratoři

00:10:12.112 --> 00:10:16.387
jsme už spustili stovky tisíc
simulací evolučních her

00:10:16.587 --> 00:10:19.482
se spoustou různých,
náhodně vybraných světů

00:10:19.682 --> 00:10:23.531
a organismů, které tam soupeří o zdroje.

00:10:23.661 --> 00:10:27.300
Některé organismy vidí úplnou realitu,

00:10:27.550 --> 00:10:29.639
jiné pouze některé její části

00:10:29.669 --> 00:10:31.974
a některé nevidí z reality nic,

00:10:32.104 --> 00:10:33.730
vnímají jen prospěšnost.

00:10:34.240 --> 00:10:35.820
A kdo vítězí?

00:10:36.290 --> 00:10:41.625
Nerad vám kazím radost, ale schopnost
vnímat realitu vede k vymírání.

00:10:42.255 --> 00:10:44.154
V téměř každé simulaci,

00:10:44.174 --> 00:10:46.346
organismy, které nevidí realitu

00:10:46.376 --> 00:10:48.436
a umí vnímat jen prospěšnost,

00:10:48.576 --> 00:10:53.290
donutí k vyhynutí všechny organismy,
které realitu vnímají.

00:10:53.660 --> 00:10:58.190
Takže to podstatné je,
že evoluce neupřednostňuje opravdové,

00:10:58.250 --> 00:10:59.906
chcete-li přesné vnímání.

00:11:00.086 --> 00:11:03.288
Takové vnímání reality vede k vymírání.

NOTE Paragraph

00:11:03.668 --> 00:11:05.638
Je to ohromující.

00:11:05.688 --> 00:11:09.340
Jak je možné, že přesné vidění světa

00:11:09.370 --> 00:11:11.100
pro nás není výhodou pro přežití?

00:11:11.200 --> 00:11:13.303
Je to úplně jinak, než bychom očekávali.

00:11:13.363 --> 00:11:15.028
Ale vzpomeňte si na brouka krasce.

00:11:15.138 --> 00:11:18.859
Tito brouci přežili tisíce,
možná miliony let

00:11:18.899 --> 00:11:21.183
pomocí jednoduchých triků a zkratek.

00:11:21.483 --> 00:11:24.520
Evoluční rovnice nám říkají,

00:11:24.570 --> 00:11:29.963
že všechny organismy, včetně nás,
jsou na stejné lodi jako krasci.

00:11:30.153 --> 00:11:32.283
Nevidíme realitu takovou, jaká je,

00:11:32.343 --> 00:11:36.185
naše jednání formují triky a zkratky,
které nám pomáhají přežívat.

NOTE Paragraph

00:11:36.615 --> 00:11:37.855
Ale i tak

00:11:38.655 --> 00:11:40.702
potřebujeme s intuicí pomáhat.

00:11:40.732 --> 00:11:45.085
Jak může být nevnímání
skutečné reality tak užitečné?

00:11:45.595 --> 00:11:49.104
Naštěstí si můžeme pomoci
vhodnou metaforou:

00:11:49.134 --> 00:11:51.806
pracovní plochou
na vašich počítačích.

00:11:51.986 --> 00:11:55.999
Vezměte si tu modrou ikonu TEDu
s přednáškou, kterou máte rozepsanou.

00:11:56.459 --> 00:11:59.973
Ikona je modrá a obdélníková

00:12:00.003 --> 00:12:02.784
a nachází se v pravém dolním
rohu pracovní plochy.

00:12:03.324 --> 00:12:07.770
Znamená to snad, že i samotný
textový soubor v počítači je modrý,

00:12:08.200 --> 00:12:11.745
obdélníkový a na pravé spodní
straně počítače?

00:12:11.965 --> 00:12:13.238
Samozřejmě, že ne.

00:12:13.278 --> 00:12:17.777
Kdokoli by si to myslel,
vykládal by si špatně smysl rozhraní.

00:12:17.997 --> 00:12:20.895
Plocha tu není k tomu,
aby ukazovala realitu v počítači.

00:12:20.915 --> 00:12:23.510
Je tu naopak proto, aby skutečnost skryla.

00:12:23.680 --> 00:12:27.585
Nezajímají vás diody a rezistory
a všechny ty megabyty programů.

00:12:27.605 --> 00:12:30.676
Pokud byste se tím museli zabývat,
nikdy byste nenapsali text

00:12:30.716 --> 00:12:32.281
nebo neupravili své fotky.

00:12:32.411 --> 00:12:36.768
Takže myšlenka spočívá v tom,
že nám evoluce dala rozhraní,

00:12:37.128 --> 00:12:40.983
které skrývá skutečnost
a navádí k adaptivnímu chování.

00:12:41.443 --> 00:12:44.401
Prostor a čas, jak je právě teď vnímáte,

00:12:44.911 --> 00:12:46.545
jsou vaší pracovní plochou.

00:12:46.685 --> 00:12:51.062
Fyzické předměty jsou
jednoduše ikonami na této ploše.

NOTE Paragraph

00:12:52.192 --> 00:12:54.123
Každého hned napadne námitka.

00:12:54.423 --> 00:12:58.451
Hoffmane, když si myslíš, že vlak,
který se blíží rychlostí 320 km/h,

00:12:58.471 --> 00:13:00.552
je jen ikona na ploše,

00:13:00.822 --> 00:13:02.747
proč si před něj nestoupneš?

00:13:02.947 --> 00:13:05.100
Až bude po tobě a tvé teorii,

00:13:05.130 --> 00:13:08.034
budeme vědět, že vlak je
něco víc než jen ikona.

00:13:08.554 --> 00:13:11.927
No, já bych si nestoupl před vlak
ze stejného důvodu,

00:13:11.963 --> 00:13:15.978
kvůli kterému jen tak nepřetáhnu
tuhle ikonu do koše,

00:13:16.448 --> 00:13:19.389
ne proto, že bych ji bral tak doslovně ‒

00:13:19.629 --> 00:13:22.634
soubor doopravdy není
modrý a obdélníkový ‒

00:13:22.934 --> 00:13:24.940
ale protože ji beru vážně.

00:13:25.040 --> 00:13:27.091
Mohl bych přijít o týdny práce.

00:13:27.291 --> 00:13:29.835
Podobně nás evoluce formovala

00:13:29.865 --> 00:13:34.281
při vnímání symbolů, které jsou
navrženy tak, aby nás udržovaly naživu.

00:13:34.811 --> 00:13:36.966
Měli bychom je raději brát vážně.

00:13:37.276 --> 00:13:39.661
Vidíš-li hada, nezvedej ho.

00:13:40.211 --> 00:13:42.790
Vidíš-li útes, neskákej z něj.

00:13:43.160 --> 00:13:46.656
Jsou navrženy tak, aby nás chránily,
takže bychom je měli brát vážně.

00:13:46.676 --> 00:13:49.257
Neznamená to ale,
že bychom je měli brát doslova.

00:13:49.287 --> 00:13:51.001
To by byla logická chyba.

NOTE Paragraph

00:13:51.681 --> 00:13:54.856
Další námitka:
Vždyť nejde o nic opravdu nového.

00:13:54.876 --> 00:13:58.770
Fyzikové nám už dlouhou dobu říkají,
že kov vlaku působí pevně,

00:13:58.800 --> 00:14:03.038
ale z větší části je to prázdný prostor
s drobounkými částicemi svištícími kolem.

00:14:03.058 --> 00:14:04.406
Nejde o nic nového.

00:14:04.676 --> 00:14:06.220
No, ne tak úplně.

00:14:06.880 --> 00:14:10.890
Je to jako bych řekl, že vím,
že ta modrá ikona na ploše

00:14:10.920 --> 00:14:13.069
nepředstavuje realitu v počítači,

00:14:13.219 --> 00:14:16.618
ale když vytáhnu starou dobrou lupu
a podívám se hodně zblízka,

00:14:16.688 --> 00:14:18.329
uvidím malé pixely

00:14:18.489 --> 00:14:20.820
a ty počítačovou realitou jsou.

00:14:20.950 --> 00:14:24.668
No, ne tak docela, stále jsme na ploše
a o to právě jde.

00:14:24.758 --> 00:14:27.714
Ty mikroskopické částice pořád
existují v prostoru a čase:

00:14:27.734 --> 00:14:30.105
stále jsou částí uživatelského rozhraní.

00:14:30.225 --> 00:14:33.907
Takže já tvrdím něco mnohem
radikálnějšího než fyzikové.

NOTE Paragraph

00:14:34.727 --> 00:14:36.160
Nakonec můžete namítnout,

00:14:36.330 --> 00:14:38.619
podívej, my ten vlak všichni vidíme,

00:14:38.759 --> 00:14:41.451
proto si ho nikdo z nás nekonstruuje.

00:14:41.801 --> 00:14:43.691
Ale vzpomeňte si na tento příklad.

00:14:43.901 --> 00:14:46.837
V tomto příkladě všichni vidíme krychli,

00:14:47.447 --> 00:14:49.220
ale obrazovka je přitom plochá,

00:14:49.410 --> 00:14:52.937
takže krychle, kterou vidíte,
je krychlí, kterou si konstruujete.

00:14:53.736 --> 00:14:55.759
Všichni vidíme krychli,

00:14:55.799 --> 00:15:00.138
protože všichni, každý z nás,
si konstruuje krychli, kterou vidíme.

00:15:00.468 --> 00:15:02.528
To samé platí i o vlaku.

00:15:02.698 --> 00:15:06.940
Všichni vidíme vlak, protože každý
vidí vlak, který si vykonstruoval.

00:15:07.180 --> 00:15:10.333
A to samé platí
o všech hmotných předmětech.

NOTE Paragraph

00:15:11.873 --> 00:15:17.246
Máme tendenci si myslet, že naše vnímání
je jako okno do reality, jaká existuje.

00:15:17.396 --> 00:15:19.637
Evoluční teorie nám říká,

00:15:19.667 --> 00:15:24.347
že je to nesprávná interpretace
našeho vnímání.

00:15:24.755 --> 00:15:28.359
Realita je spíše jako 3D pracovní plocha,

00:15:28.639 --> 00:15:31.786
která je navržena tak,
aby skryla složitost skutečného světa

00:15:31.946 --> 00:15:33.972
a vedla k adaptivnímu chování.

00:15:34.282 --> 00:15:36.930
Prostor, jak jej vnímáte,
je vaší pracovní plochou,

00:15:37.110 --> 00:15:40.486
hmotné předměty jsou jen ikonami
na této pracovní ploše.

NOTE Paragraph

00:15:41.456 --> 00:15:45.126
Domnívali jsme se, že Země je plochá,
protože tak vypadá.

00:15:45.520 --> 00:15:48.624
Pak jsme si zase mysleli,
že Země je nehybným středem reality,

00:15:48.654 --> 00:15:50.198
protože tak vypadá.

00:15:50.378 --> 00:15:51.510
Pletli jsme se.

00:15:51.550 --> 00:15:54.430
Špatně jsme si vykládali naše vnímání.

00:15:54.910 --> 00:15:58.309
Teď věříme, že prostoročas a předměty

00:15:58.329 --> 00:16:00.933
jsou povahou reality, jaká existuje.

00:16:01.453 --> 00:16:05.087
Evoluční teorie nám říká,
že už se zase mýlíme.

00:16:05.217 --> 00:16:09.976
Špatně si vykládáme obsah
našeho smyslového vnímání.

00:16:10.176 --> 00:16:12.757
Je tu něco, co existuje,
když se právě nedíváte,

00:16:12.947 --> 00:16:15.750
ale není to prostoročas
ani hmotné předměty.

00:16:16.120 --> 00:16:19.198
Je pro nás těžké opustit
koncepci prostoročasu a předmětů,

00:16:19.388 --> 00:16:22.431
stejně jako je pro krasce
obtížné nechat být láhev.

00:16:22.861 --> 00:16:27.279
Proč? Protože jsme slepí
vůči naší vlastní slepotě.

NOTE Paragraph

00:16:28.409 --> 00:16:32.306
Oproti broukovi ale máme výhodu:
naši vědu a techniku.

00:16:32.544 --> 00:16:36.185
Ve snaze rozpoznat něco
objektivem dalekohledu jsme objevili,

00:16:36.215 --> 00:16:39.341
že Země není nehybným středem reality.

00:16:39.571 --> 00:16:43.119
A nahlížením skrze objektiv
evoluční teorie jsme zjistili,

00:16:43.149 --> 00:16:46.901
že prostoročas a předměty
nejsou přirozenou vlastností reality.

00:16:47.139 --> 00:16:49.521
Když vnímám vjem,

00:16:49.651 --> 00:16:53.981
který popisuji jako červené rajče,
interaguji s realitou,

00:16:54.361 --> 00:16:59.291
ale realita není červeným rajčetem
a vůbec ani nevypadá jako červené rajče.

00:16:59.571 --> 00:17:04.762
Podobně, když vnímám prožitek,
který popisuji jako lva nebo steak,

00:17:05.022 --> 00:17:09.699
interaguji s realitou,
ale lev ani steak nejsou realitou.

NOTE Paragraph

00:17:09.978 --> 00:17:11.408
A v tom to vězí:

00:17:12.008 --> 00:17:16.548
kdykoli zažívám smyslový vjem,
který popisuji jako mozek nebo neurony,

00:17:16.688 --> 00:17:22.108
interaguji s realitou,
ale mozek ani neurony nejsou realitou

00:17:22.307 --> 00:17:25.195
a realita vůbec nevypadá
jako mozek nebo neurony.

00:17:27.315 --> 00:17:30.634
A tato realita, ať už je to cokoli,

00:17:30.654 --> 00:17:35.095
je skutečným zdrojem
příčiny a následku ve světě.

00:17:35.495 --> 00:17:37.917
Nikoli mozky nebo neurony.

00:17:38.227 --> 00:17:40.677
Mozky nebo neurony nemohou
vůbec působit kauzálně.

00:17:40.827 --> 00:17:43.388
Nezpůsobují žádný z našich
smyslových vjemů,

00:17:43.418 --> 00:17:44.986
neovlivňují naše chování.

00:17:45.216 --> 00:17:50.032
Mozky a neurony jsou druhově
specifické symboly, zkratky.

NOTE Paragraph

00:17:50.592 --> 00:17:53.533
Co to znamená pro záhadu vědomí?

00:17:53.923 --> 00:17:57.516
Otevírá to nové možnosti.

00:17:57.926 --> 00:17:59.251
Například:

00:17:59.611 --> 00:18:03.550
Je možné, že realita je nějaký obří stroj,

00:18:03.760 --> 00:18:06.260
který způsobuje naše vědomé prožitky.

00:18:06.590 --> 00:18:09.600
Pochybuji o tom,
ale stojí to za prozkoumání.

00:18:10.080 --> 00:18:15.329
Možná, že realita je obrovská,
interagující síť vědomých činitelů,

00:18:15.609 --> 00:18:20.652
jednoduchých i složitých, která způsobuje
jejich vzájemné vědomé zážitky.

00:18:21.182 --> 00:18:25.932
Tohle není tak šílená myšlenka,
jak se může zdát, aktuálně ji zkoumám.

NOTE Paragraph

00:18:26.592 --> 00:18:28.168
Zde je pointa:

00:18:28.658 --> 00:18:31.959
Jakmile jednou opustíme silně intuitivní,

00:18:31.979 --> 00:18:35.563
ale silně mylný předpoklad
o povaze reality,

00:18:35.913 --> 00:18:40.291
otevřou se před námi nové cesty k tomu,
jak přemýšlet o největší záhadě života.

00:18:41.251 --> 00:18:45.860
Vsadím se, že se realita
ukáže být mnohem úžasnější

00:18:45.880 --> 00:18:49.394
a překvapivější,
než jsme si kdy představovali.

00:18:49.834 --> 00:18:53.842
Evoluční teorie nám předkládá
nejvýznamější výzvu:

00:18:54.632 --> 00:18:59.004
výzvu rozpoznat, že naše vnímání
nesouvisí s viděním pravdy,

00:18:59.694 --> 00:19:01.840
ale jde o to mít děti.

00:19:02.860 --> 00:19:07.850
A mimochodem, i tento TED
se odehrává jen ve vaší hlavě.

NOTE Paragraph

00:19:08.090 --> 00:19:09.634
Děkuji mnohokrát.

NOTE Paragraph

00:19:09.654 --> 00:19:14.302
(potlesk)

NOTE Paragraph

00:19:20.786 --> 00:19:23.911
Chris Anderson:
Pokud to tam jste skutečně vy, děkuji vám.

00:19:25.541 --> 00:19:27.332
Jde mi z toho hlava kolem.

00:19:27.372 --> 00:19:30.841
Nejdřív ze všeho z toho možná
někteří upadnou do hluboké deprese

00:19:30.871 --> 00:19:35.970
při pomyšlení na to,
že evoluce neupřednotňuje realitu.

00:19:36.240 --> 00:19:39.280
Chci říct, jestli to nepodkopává
veškeré naše úsilí,

00:19:39.300 --> 00:19:42.114
všechnu naši způsobilost myslet si,
že známe pravdu,

00:19:42.144 --> 00:19:45.230
možná, dokonce i tu vaši teorii,
jestli tím myslíte tohle.

NOTE Paragraph

00:19:45.250 --> 00:19:49.624
Donald Hoffman:
No, tohle nám nebrání být úspěšní ve vědě.

00:19:49.814 --> 00:19:52.706
Máme jen jednu teorii,
která se ukázala být chybnou,

00:19:52.736 --> 00:19:57.215
totiž že vnímání vypadá jako realita
a realita vypadá jako to, co vnímáme.

00:19:57.235 --> 00:20:00.360
Tato teorie se ukazuje být chybnou.
Fajn, zahoďme ji.

00:20:00.378 --> 00:20:04.572
To nám nijak nebrání v postulování
jakýchkoli jiných teorií o povaze reality,

00:20:04.610 --> 00:20:08.335
jde vlastně jen o pokrok v tom,
že jsme poznali jednu z mylných teorií.

00:20:08.365 --> 00:20:10.953
Věda pokračuje normálně dál.
Zde žádný problém není.

NOTE Paragraph

00:20:11.073 --> 00:20:12.833
CA: Takže myslíte, že je to možné.

NOTE Paragraph

00:20:12.863 --> 00:20:13.944
(smích)

NOTE Paragraph

00:20:13.974 --> 00:20:17.904
To je skvělé, ale zdá se mi, že tvrdíte,
že je možné, aby vás evoluce

00:20:17.934 --> 00:20:20.341
i v tomto případě dovedla k řešení.

NOTE Paragraph

00:20:20.551 --> 00:20:22.924
DH: Ano. To je velice dobrý postřeh.

00:20:23.174 --> 00:20:27.391
Simulace evolučních her, které jsem
předváděl, se týkaly výhradně vnímání

00:20:27.421 --> 00:20:30.159
a ukazují nám,
že naše vnímání bylo formováno tak,

00:20:30.179 --> 00:20:31.919
aby neukazovalo pravou realitu,

00:20:31.949 --> 00:20:35.952
ale to neznamená, že s naší logikou
nebo matematikou je to stejné.

00:20:36.132 --> 00:20:39.714
Takové simulace jsme ještě nedělali,
ale vsadím se, že bychom zjistili,

00:20:39.734 --> 00:20:43.436
že existuje nějaký druh selekčního tlaku
na naši logiku a matematiku,

00:20:43.466 --> 00:20:45.462
aby přinejmenším směřovaly k pravdě.

00:20:45.492 --> 00:20:48.379
Jste-li na tom jako já,
připadne vám matika a logika těžká.

00:20:48.399 --> 00:20:51.110
Ještě to úplně nechápeme,
ale minimálně evoluční tlaky

00:20:51.140 --> 00:20:53.888
ne vždy odpovídají
přesným závěrům matiky a logiky.

00:20:53.918 --> 00:20:57.368
Myslím, že zjistíme, že musíme
probádat každou kognitivní schopnost

00:20:57.398 --> 00:20:59.922
jednu po druhé a zjistit,
co s nimi evoluce dělá.

00:21:00.072 --> 00:21:03.353
To, co je pravda o vnímání,
nemusí být pravda o matice a logice.

NOTE Paragraph

00:21:03.623 --> 00:21:07.607
CA: Myslím si, že navrhujete
jakousi moderní obdobu interpretace světa,

00:21:07.627 --> 00:21:09.798
jakou měl biskup Berkeley:

00:21:09.998 --> 00:21:12.837
vědomí je příčinou existence hmoty,
nikoli obráceně.

NOTE Paragraph

00:21:12.947 --> 00:21:15.039
DH: Berkeleyho učení
je něco trochu jiného.

00:21:15.069 --> 00:21:18.671
Berkeley si to myslel,
protože byl deista a domníval se,

00:21:18.701 --> 00:21:20.720
že definitivní příčinou reality je Bůh.

00:21:20.750 --> 00:21:23.520
Já ale nepotřebuji zacházet
tak daleko jako Berkeley,

00:21:23.850 --> 00:21:26.875
takže jde o úplně něco jiného.

00:21:27.255 --> 00:21:30.805
Nazývám to vědomým realismem.
Vlastně jde o velmi odlišný přístup.

NOTE Paragraph

00:21:31.235 --> 00:21:35.195
CA: Done, mohl bych si s vámi povídat
celé hodiny a doufám, že k tomu dojde.

NOTE Paragraph

00:21:35.225 --> 00:21:37.135
CA: Děkuji za vše.
DH: Děkuji.