Jste to ale fascinující skupina lidí... pro psychologa. (Smích) V posledních dnech jsem měl příležitost poslouchat některé vaše konverzace a pozorovat, jak se k sobě navzájem chováte. A myslím, že už teď můžu říct, že je v publiku 47 lidí, právě teď, kteří vykazují psychologické příznaky, o kterých bych dnes rád mluvil. (Smích) A myslel jsem si, že byste rádi věděli, co jste zač. (Smích) Ale nebudu na vás ukazovat, bylo by to zbytečné a vlezlé, místo toho vám řeknu několik faktů a příběhů, ve kterých se můžete trochu zhlédnout. Zabývám se výzkumem v oboru psychologie osobnosti, který je součástí širší vědy o osobnosti, která zahrnuje celé spektrum od neuronů až po vyprávění. A o co se pokoušíme, našim vlastním způsobem, je pochopit, v čem je každý z nás -- každý z vás -- v čem je v jistých ohledech, stejný jako všichni lidé, jako někteří lidé, a jako nikdo další. Teď si možná říkáte, "Já nejsem zajímavý. Jsem v pořadí 46. nejnudnější člověk na západní polokouli." Nebo si možná říkáte: "Já jsem zajímavý, i když mě většina lidí považuje za velkého, ohromného pitomce." (Smích) Ale je to právě vaše diagnóza o vlastní nudnosti a neodmyslitelné "pitomosti", co mě, jako psychologa, na vás tak fascinuje. Vysvětlím vám proč. Jednou z nejvlivnějších metod psychologie osobnosti je psychologie osobnostních rysů a zkoumá 5 stránek osobnosti, které popisují univerzální aspekty rozdílů mezi lidmi. Najdete je pod zkratkou OSESN. "O" jako "otevření zážitkům", oproti těm, kdo jsou uzavřenější. "S" jako "svědomitost", oproti těm, co mají více apatický přístup k životu. "E" - "extrovert", v kontrastu s introverty. "S" - "sympatičtí lidé", oproti těm nesympatickým. A "N" jako neurotici, oproti stabilnějším jedincům. Všechny tyto stránky osobnosti mají vliv na náš blahobyt, na to, jak se nám v životě daří. Na základě toho víme třeba to, že otevřenost a svědomitost jsou dobrými předpoklady pro úspěch v životě, ale otevření lidé dosahují úspěchu svou troufalostí a občas svou odlišností. Svědomití lidé dosahují úspěchu tím, že dodržují termíny, jsou pilní a nechybí jim nadšení. Extroverze a sympatičnost vedou ke skvělé práci s lidmi. Já osobně extroverty považuji za fascinující. Na svých přednáškách jim občas řeknu jednoduchý fakt, který může jednoduše odhalit jejich osobnost. Říkám jim, že je pro dospělé nemožné olíznout si svůj vlastní loket. (Smích) Věděli jste to? Někteří z vás už si zkoušeli olíznout loket. Ale extroverti mezi vámi jsou pravděpodobně ti, kteří to nejen zkoušeli, ale také úspěšně olízli loket svého souseda. (Smích) To jsou extroverti. Rád bych toho o extrovertech řekl více, protože je to důležité, zajímavé, a pomáhá nám to porozumět tomu, čemu říkám naše tři povahy. První je naše biogenní povaha -- naše neurofyziologie. Zadruhé, naše sociogenní, neboli druhá povaha, která souvisí s kulturními a sociálními aspekty našich životů. A třetí, která z vás dělá jedinečného člověka -- osobnost, které já říkám "idiogenní" povaha. Vysvětlím. Jednou z věcí, které jsou typické pro extroverty je, že potřebují podněty. A tyto podněty mohou nalézt ve vzrušujících věcech: hlasité zvuky, párty a společenské události -- tady v TEDu uvidíte extroverty, kteří tvoří magnetické jádro. Všichni se seskupují dohromady. A já jsem vás viděl. Introverti zase častěji tráví čas na tichých místech ve druhém patře, kde je méně podnětů -- a mohou být mylně považováni za antisociální, ale ne vždy tomu tak je. Může to být tím, že si uvědomíte, že je vám lépe, když můžete snížit vnější podněty. Někdy tyto podněty vycházejí z vás, z vašeho těla. Například kofein funguje mnohem lépe na extroverty než na introverty. Když přijdou extroverti v 9 ráno do kanceláře a řeknou, "potřebuju kafe", nedělají si srandu -- opravdu ho potřebují. Introverti jsou jiní, především pokud úkol, na kterém pracují -- po šálku kávy -- pokud je třeba dané úkoly plnit rychle, a je jich více, může to vypadat, že introverti nejsou zrovna výkonní. Nechápejme to ale špatně. Takže zde jsou docela zajímavé důsledky: ne vždy jsme takoví, jak se zdá a to mě vede k dalšímu bodu. Než se k němu dostanu, měl bych říct něco o pohlavním styku, i když asi nemám moc času. Ale tak, kdybyste chtěli -- ano, chtěli? Dobrá. (Smích) Byly provedeny výzkumy o tom, jak často mají někteří jedinci pohlavní styk, s porovnáním žen, mužů; introvertů a extrovertů. Zeptám se vás: Kolikrát za minutu -- pardon, to byl výzkum o krysách -- (Smích) Kolikrát měsíčně mají introvertní muži sex? 3 krát. Extrovertní muži? Více nebo méně krát? Ano, více. 5,5 krát -- skoro dvakrát tolik. Introvertní ženy: 3,1. Extrovertní ženy? Upřímně, jako introvertnímu muži, což vysvětlím později -- mi připadají ohromné. 7,5. Nejen, že zvládnou většinu extrovertů, ale ještě si dají i pár introvertů. (Smích) (Potlesk) Extroverti a introverti se dorozumívají jinak. Když se baví extroverti, chtějí mít hodně blízkých společenských setkání. Aby byla komunikace pohodlná, chtějí být člověku blízko. Mají rádi oční kontakt nebo vzájemný upřený pohled. Zjistili jsme, že používají více zdrobnělin, když se s někým seznámí. Takže když se extrovert seznámí s Karlem, rychle mu začne říkat "Kájo", pak "Karlíku", a pak "Karlíčku". (Smích) Naopak introverti zůstanou u "Karle", dokud se s daným člověkem lépe nepozná. Mluvíme jinak. Extroverti mají radši jasné, konkrétní a jednoduché vyjadřování. Introverti -- a připomínám, že jsem tak extrémní introvert, jak si jen dokážete představit -- mluvíme jinak. Máme radši souvislé, komplexní, provázané, věty s chytrými slovy -- (Smích) Více méně. (Smích) Jakoby. (Smích) Abych byl upřímný -- tak nějak. Když si povídáme, někdy mluvíme jeden přes druhého. Měl jsem poradenskou smlouvu spolu s kolegou, se kterým jsme byli tak odlišní, jak jen dva lidé mohou být. Zaprvé, jmenuje se Tom. Já ne. (Smích) Zadruhé, měří 198 cm. Já o něco méně. (Smích) A zatřetí, je to tak extrovertní člověk, jaký jen může existovat. Jsem opravdu velmi introvertní. Jsem velmi přetížený, nemůžu si po 3 odpoledne ani dát kafe, jestli chci večer usnout. Pomáhal nám s tím projektem kamarád Michael. A Michael ten projekt málem přivedl ke konci. Takže člověk, který pomáhal Michaelovi se nás s Tomem zeptal, "Co si myslíte o Michaelovi?" Za chvilku vám řeknu, co odpověděl Tom. Mluvil klasickou "extrovertštinou". A tohle slyšely extrovertovy uši, když jsem odpověděl, je to celkem přesné. Řekl jsem, "Michael má občas sklony k takovému chování, které by někteří mohli považovat jako možná o něco důraznější, než je obvyklé." (Smích) Tom jenom protočil oči a řekl, "Briane, tohle říkám já: je to kretén!" (Smích) (Potlesk) Jako introvert mohu lehce naznačit některé "kreténské" vlastnosti v chování toho muže, ale určitě bych nepoužil to slovo na "k". (Smích) Ale extrovert říká, že "když tak chodí, když tak mluví, tak ho tak nazývám." A odešli jsme. Je to něco, co bychom měli znát? Samozřejmě. Je důležité, abychom to věděli. Je tohle vše, co jsme? Jsem jen svazek vlastností? Ne, nejsme. Pamatujte, jsme podobní některým lidem, a přitom jsme každý jiný. A co vaše idiogenní já? Elizabeth nebo George s vámi mohou sdílet vaši extroverzi nebo neuroticismus. Ale existují odlišnosti mezi chováním vás a chováním Elizabeth, nebo v chování George a vás, které nám dovolují chápat lidi jako něco více než jen řadu vlastností? To na vás milujeme? Ne jenom to, že jste daný typ člověka. Nerad dávám lidem nálepky. Ani si nemyslím, že nálepky na lidi patří. Takže co nás odlišuje? Jsou to věci, které v životě děláme, osobní plány. Právě teď máte svůj osobní plán, ale nikdo o tom tady nemusí vědět. Může se jednat o vaše dítě -- už jste byli třikrát v nemocnici, ale pořád nevíte, co se děje. Nebo to může být vaše máma. A vy jste jednali mimo charakter. To vše jsou volné vlastnosti. Jste velmi sympatický, ale někdy jednáte nesympaticky, protože musíte zlomit byrokratickou bariéru v nemocnici, abyste získali něco pro vaši matku nebo dítě. Co jsou tyto volné vlastnosti? Jsou tam, kde si stanovíme scénář, abychom mohli pokročit v hlavních plánech našeho života. A právě na těch záleží. Neptejte se lidí, jaký je jejich typ osobnosti, ptejte se, "jaké jsou vaše hlavní plány v životě?" A proto hrajeme tyto volné vlastnosti. Já jsem introvert, ale mám životní plán a tím je učit. Jsem profesor. A zbožňuji své studenty, a také svůj obor. A nemůžu se dočkat, až jim povím, co je nového, co vzrušujícího se děje, a na co se těším, až jim řeknu. A proto se chovám jako extrovert, protože v 8 hodin ráno, studenti potřebují trochu humoru, trochu energie, aby mohli pokračovat v náročném studijním dni. Ale musíme být velmi opatrní, když se dlouho chováme jinak. Občas si můžeme všimnout, že se o sebe nestaráme. Já například, po delší době předstírání extroverze, se potřebuji někde o samotě uvést do pořádku. Jak říká Susan Cain ve své knize "Ticho", v kapitole, ve které cituje podivného kanadského profesora, který v té době vyučoval na Harvardu, občas chodím na pány, abych unikl ze spárů extrovertům. (Smích) Vzpomínám si na den, kdy jsem se schoval do kabinky, abych se vyhnul vnějším vlivům. A jeden opravdový extrovert přišel vedle -- ne přímo do mé kabinky, ale do té vedlejší -- a já jsem slyšel různé vyprazdňovací zvuky, ty které nesnášíme -- i ty vlastní, a kvůli kterým splachujeme nejen poté, ale i během. (Smích) A pak jsem slyšel jeho skřípavý hlas říkat, "Haló, je tady doktor Little?" (Smích) Jestli něco zaručeně způsobí introvertovi 6 měsíční zácpu, tak je to rozhovor na záchodě. (Smích) A tam teď odcházím. Nechoďte za mnou. Děkuji. (Potlesk)