Jsme v Bruselu a díváme se na jedno z revolučních pláten Jacques-Louise Davida. Tohle je "Smrt Marata." Revoluční ve dvou smyslech. Revoluční v tom, že byl namalován během Francouzské revoluce, která začala v roce 1789. Francie se stala republikou v roce 1792. A David tady připomíná hrdinu revoluce. Revoluční je na něm ale také to, že znázorňuje dobovou událost. Předtím David maloval výjevy z klasické antiky. Na počátku revoluce se David stal členem klubu Jakobínů. Byli to ti nejagresivnější a nejradikálnější revolucionáři. Sám David měl celkem blízko k vůdci jakobínů, k Robespierrovi. David dal svůj hlas stětí krále Ludvíka XVI. Jeho podpis je na dokumentech pro zatčení a popravu členů aristokracie, lidí, kteří se stavěli proti revoluci. Takže David byl skutečně v centru dění. Byl ve vládě, která podporovala revoluci. Pomohl rozpustit Královskou akademii umění. A v podstatě byl vyslancem propagandy, protože šířil ideály revoluce skrz obrazy. Takovými jako tenhle. Revoluční vláda ho požádala, aby vytvořil sérii tří obrazů, které oslavují nové mučedníky. Ne ty křesťanské, ale mučedníky revoluce. Tenhle posun od křesťanského mučedníka směrem k politickému je důležitý. Máme tu přicházející konec monarchistického světa, světa "starého režimu" s absolutistickým vládcem, a počátky nové republiky. Počátky světa, kde se lidé budou podílet na vládě. Francouzskou revoluci inspirovala, alespoň tedy z části, americká revoluce jen o pár let dříve. Ale Francie oscilovala mezi republikány a roajalisty i v dalším století. Royalistka jménem Charlotte Corday, žena, která věřila v monarchii s absolutistickým vedením, se setkala s Maratem, vůdcem revoluce. S pomocí léčky ho zavraždila v jeho vlastní vaně. Vidíte nůž, který použila, aby ho pobodala, leží v levém spodním rohu obrazu. A dopis, pomocí kterého se dostala dovnitř a který měl Marat u sebe. Byl vydavatel, takže jeho role v revoluci byla důležitá, pomáhal totiž rozšiřovat revoluční myšlenky a shromažďovat lidi. Drží v ruce dopis, který použila aby se dostala dovnitř. David nám ukazuje, "podívejte se jak proradná ta žena byla." "Přelstila Marata, který byl nevinný, dobrý." "Pracoval pro republiku, pro Francouzskou revoluci." "A pak přišla ona a brutálně ho pobodala." Je tu extrémní kontrast mezi její falší a jeho urozeností. On je ideál krásy. Víme, že byl znetvořen kožní chorobou, která způsobila, že musel strávit několik hodin denně ve vaně. Tady po tom není ani stopy. A jeho póza nám připomíná Pietu, obraz Krista, který byl právě sundán z kříže a nad kterým lidé truchlí. Takže ta myšlenka, že mučedník pro revoluci nahrazuje mučedníka křesťanského je provedena velmi jasně. Byla to klíčová myšlenka revoluce. Rozbourat nejen monarchii, ale také církev. A zesvětštit život ve Francii. Vidíme to i v tom, že byl vytvořen nový kalendář revoluce. A David napsal pod svůj podpis "Rok druhý". Takže nejsme v roce 1793, ale v roce dva revoluce. Je to nahrazování starého světa novým revolučním řádem pro novou francouzskou republiku. Myšlenka racionalismu byla násilím zavedena. Namísto starších, tradičních měření byl například úplně poprvé zaveden racionálnější metrický systém. Je to doba Osvícenství, doba racionálního uvažování, víry v empirické pozorování oproti pověrám a církevním tradicím. A tohle je obraz, který je celý o pozorování. Tento zajímavý kontrast mezi specifičností popředí, hlavně bedny, na které je napsáno jeho jméno, a připsáno "Maratovi", a neurčitými, volnými tahy štětcem v pozadí, které vypadá skoro nedodělané. Působí to tak jemně, nadýchaně, hřejivě. Marata obraz izoluje, soustředí všechnu pozornost na něj. Ale jak se rozhlédnu po ostatních obrazech v muzeu, všimnu si, že v horní části jednoho obrazu jsou andělé. A David tohle už nechce. Nová ikonografie se ale ještě nevyvinula. Takže místo toho máme světlejší pole v pravém horním rohu, které kontrastuje s Maratovým tělem v levém spodním rohu. A jaké to je tělo! Ta anatomie, ty svaly okolo ramene a paže a klíční kost. Vidíme zde neoklasicistní zájem o studium anatomie, protože to maloval velmi opatrně a věnoval hodně pozornosti obrysům přičemž modeloval efekty světla a tmy. Co mě nejvíce zasáhlo je strohost. V přímém kontrastu k luxusním interiérům rokokových obrazů o životě aristokracie, což byl jejich hlavní námět. Tady máme jednoznačně strohý interiér. Sparťanský, žádný složitý nábytek a zlato. David nám chce říct, "toto je člověk, který žil podle republikánských ideálů revoluce." A vypadá to, že tyto ideály přetrvají navěky. Ale brzy se revolucionáři obrátí navzájem proti sobě. A David bude za svoji účast v revoluci uvězněn. A poté se stane prvním malířem Napoleona, který bude francouzským císařem. A historici umění pohlédnou na jeho kariéru a řeknou, Kde byly ty jeho zásady? Kde byla jeho věrnost? Věřil doopravdy ideálům revoluce? A pak se stal příznivcem Napoleona a tyto hodnoty opustil? Nebo byl politickým žoldnéřem? Opravdu bral zakázky od kohokoliv, kdo byl zrovna u moci? Je těžké dívat se na Smrt Marata a nevidět muže, který byl přesvědčený o důležitosti ideálů revoluce.