Seznamte se s Jane. Její těhotenství je vysoce rizikové. Ve 24. týdnu je v nemocnici a bude pod dohledem kvůli předčasným kontrakcím. Nevypadá moc šťastně. Zčásti je to proto, že je třeba techniků a expertů k připevnění těžkopádných pásů pro sledování děložních kontrakcí. Ale také kvůli tomu, že má obavy. Obavy z toho, co se přihodí po jejím desetidenním pobytu na lůžku v nemocnici. Co se stane, až se vrátí domů? Pokud by porodila takto brzy, bylo by to zničující. U ní jako Afroameričanky je předčasný porod dvakrát pravděpodobnější. Nebo narození mrtvého dítěte. Jane v podstatě volí ze dvou možností: zůstat v nemocnici na lůžku, až do porodu být vězněm technologie a pak zbytek života strávit placením poplatků za ten pobyt, nebo jít po deseti dnech domů a doufat. Ani jedna z těch možností není moc lákavá. Když jsem o takových případech začal uvažovat, když o podobných případech slyším, začal jsem se ptát sám sebe: Existuje alternativa? Existuje způsob, jak získat velmi přesný monitoring, podobný tomu našich nemocničních partnerů, zatímco jsme doma a žijeme normální život? S touto otázkou v hlavě jsem povzbudil svou výzkumnou skupinu, aby se spojila s materiálovými specialisty, dali jsme hlavy dohromady a přemýšleli. Po dlouhém procesu jsme přišli s vizí, s nápadem, nositelného systému, který by bylo možné nosit jako kus šperku, nebo si ho sami nalepíte jako náplast. Po mnoha zkouškách, trápení a letech úsilí jsme přišli s touto ohebnou elektronickou náplastí, vyrobenou stejnými procesy, které se používají při výrobě počítačových čipů. Až na to, že elektronika je přesunuta z polovodičové desky do ohebného materiálu, který se dá připevnit přímo na tělo. Celý systém má tloušťku lidského vlasu. Umí měřit typ informací, které chceme, jako třeba: pohyb těla, tělesnou teplotu, elektrický rytmus těla a tak dále. Můžeme tyto systémy navrhnout i tak, že mají integrované energetické zdroje a bezdrátový přenos dat. Takže jsme se pustili do stavby těchto systémů, začali jsme s testováním na nás samých, v naší výzkumné skupině. Ještě navíc jsme začali s oslovováním některých našich klinických partnerů v San Diegu a testovali je na různých pacientech s různými klinickými stavy, včetně nastávajících maminek jako Jane. Toto je obrázek rodící ženy z naší fakultní nemocnice, u které jsou děložní kontrakce sledovány konvenčním pásem. Navíc jsou zde naše elektronické náplasti. Obrázek ukazuje srdeční tep plodu, kde červená odpovídá tomu, co bylo získáno pomocí běžného pásu a modrá odpovídá odhadům z našeho ohebného elektronického systému a z našich algoritmů. V tuto chvíli jsme se spokojeně plácali po rameni. Některé z věcí, o kterých jsme snili, se pomalu stávaly skutečností, a sledovali jsme to v klinickém kontextu. Nicméně stále zde byl problém. A tím byl neefektivní způsob, jakým jsme ty systémy vyráběli, malá produkce a náchylnost k chybám. Nadto hovory se sestrami v nemocnici nás přivedly k myšlence, že by systém měl být kompatibilní s typickými lékařskými lepidly, používanými v nemocnicích. Trklo nás to a řekli jsme si: „Počkat. Tak než aby byly slučitelné s lepidly, integrujme je do nich a vyřeší to i náš výrobní problém.“ Zde na obrázku vidíte, jak dokážeme vložit naše senzory do pásky prostým sloupnutím z polovodičové desky. Další práce výzkumné skupiny nám navíc umožnila, díky vložení integrovaných obvodů do ohebných lepidel, například zesílení signálů a jejich digitalizaci, jejich zpracování a šifrování bezdrátového přenosu. To vše integrované do stejných lékařských lepidel, která se používají v nemocnicích. Když jsme dosáhli tohoto bodu, objevily se jiné obtíže, a to jak z pohledu inženýrského, tak uživatelského, které bylo třeba překonat na cestě k běžnému užívání. V diskuzích o digitálním zdraví se u lidí setkáte s přesvědčením, že můžeme snadno digitalizovat data, bezdrátově je přenést, odeslat je do úložiště a z něj vybrat relevantní informace pro interpretaci. A vskutku to všechno udělat můžete, pokud se neobáváte některé z energetických překážek. Uvažujte na chvilku o Jane. Nežije v Palo Alto a ani v Beverly Hills. Znamená to vzít v úvahu její datový tarif a kolik by ji stálo odesílání nepřetržitého proudu dat. A další věc, o které se mnohým v lékařské profesi nehovoří snadno. A to, že Jane lékařskému establishmentu moc nedůvěřuje. Ona, lidé jako ona, její předci, nemají moc dobré zkušenosti s lékaři a nemocnicemi. Nebo s pojišťovacími společnostmi. Což znamená, že musíme brát v potaz otázku soukromí. Jane nemusí být spokojená s tím, že se všechna její data zpracovávají v úložišti. A Jane neoklamete, čte zprávy. Ví, že když může být napadena hackery federální vláda, a i firmy z pětistovky nejbohatších firem světa, tak mohou napadnout i jejího doktora. Pamatujíce na to, opět nás napadlo řešení. Nemůžeme převést všechny hackery světa, ale možná jim můžeme nabídnout menší cíl. Co kdybychom algoritmy, provádějící interpretaci dat, neumístili do úložiště, ale do integrovaných obvodů, umístěných do těch lepidel? Takže pokud integrujeme tyto věci, můžeme uvažovat o budoucnosti, kde lidé jako Jane stále žijí svůj normální život, mohou být sledovaní, a nemusí si kvůli tomu brát další práci na zaplacení datového tarifu a můžeme odstranit i některé obavy, týkající se soukromí. Takže teď máme sami ze sebe docela dobrý pocit. Zvládli jsme i toto, začali jsme se otázce soukromí věnovat a máme pocit, že je všechno vyřešeno. Žili spolu šťastně a spokojeně až do smrti, že? Ne tak rychle. (smích) Jak jsem zmínil, jedna z věcí, na které musíme pamatovat, je, že Jane moc nevěří lékařskému establishmentu. Nesmíme zapomínat na zvyšující se nerovnost ve zdraví a nerovné podmínky poskytování zdravotní péče. To znamená, že tento jednoduchý obrázek Jane a jejích dat - i když je pro ni přijatelný bezdrátový přenos dat do úložiště, nechat v případě nutnosti zasáhnout lékaře - není celý příběh. Začínáme teď s úvahami o důvěryhodných aktérech, sloužících jako prostředníci mezi lidmi jako Jane a poskytovateli zdravotní péče. Navázali jsme třeba spolupráci s církvemi a přemýšleli o sestřičkách, které jsou členkami církve, které jsou z této důvěryhodné komunity, jako o advokátech pacientů a zdravotních koučů lidí jako Jane. A další věc, která nám pomáhá, je vzrůstající zájem pojišťoven o některé z těchto nápadů. Čím dál více si uvědomují, že je lepší zaplatit dolar teď za přenosné zařízení a zdravotního kouče, než platit deset dolarů později, když se dítě narodí předčasně a skončí na jednotce prenatální péče. Na jednom z nejdražších nemocničních oddělení. Byl to pro nás dlouhý proces učení. Tento iterativní proces řešení jednoho problému za druhým, s pocitem určitého nepohodlí, identifikací dalšího problému, nás provedl celou snahou nejenom o inovaci technologie, ale ujištění se, že bude používána lidmi, kteří ji nejvíce potřebují. Další lekce, kterou jsme tímto získali, a byla velmi pokořující, spočívá v tom, že pokrok sice pokračuje a postupuje čím dál rychleji, avšak my musíme myslet na lidi, kteří technologii používají a nesmíme zapomínat na to, že tito lidé mají tvář, mají jmého a mají život. A to je, doufejme, i případ Jane. Děkuji. (potlesk)