(hudba)

Tyhle včely mám na svém dvorku 
v Berkely v Kaliformii.

Ještě před rokem jsem žádné včely nechoval,

ale National Geographic mě požádal, 
abych je nafotografoval pro dokument.

Abych mohl udělat přesvědčivé fotografie,

rozhodl jsem se, 
že sám včely začnu chovat.

Jak jistě víte,

včely opylují jednu třetinu
naší zemědělské produkce

a poslední dobou prožívají 
opravdu těžké časy.

Jako fotograf jsem chtěl prozkoumat,
jak vlastně ten problém vypadá.

Nyní vám ukážu, co jsem objevil minulý rok.

Toto malé chlupaté stvoření,

je zdravá mladá včela, z poloviny venku
ze své mateřské buňky.

Včely se nyní potýkají s různými problémy,

jako jsou například pesticidy, nemoci 
nebo úbytek životního prostředí.

Ale největší hrozbou je 
parazitující roztoč z Asie,

Varroa destructor.

Tento roztoč velký jako hlavička špendlíku
vleze na mladou včelu

a saje její krev.

Takto nakonec zničí celý úl,

protože oslabí imunitní systém včel,

čímž je učiní zranitelnějšími 
vůči jiným nemocem a stresu.

Včely jsou nejzranitelnější,

když se vyvíjejí ve svých 
plodových buňkách

a mě zajímalo, jak tento proces vypadá.

Spojil jsem se tedy 
s včelařskou laboratoří v U.C. Davis

a naučil se chovat včely 
přímo před kamerou.

Teď vám ukážu prvních 21 dní života včely

během 60 sekund.

Toto je včelí vajíčko, 
které se mění v larvu.

Toto jsou již čerstvě vylíhlé larvy,
které plavou ve svých buňkách.

Krmí se touto bílou kaší, 
kterou jim včely krmičky vyměšují.

Pak se začnou pozvolna utvářet 
nožičky a hlava

a přeměňují se v kuklu.

Tady vidíte stejný proces zakuklení

a roztoče běhající uvnitř buňek.

Poté se přeskupí tkáň ve včelím těle

a oči se pomalu pigmentují.

Jako poslední se vytvoří kůže

a vyrazí chloupky.

(hudba)

(potlesk)

V polovině videa jste viděli,

jak roztoči běhali po mladých včelách.

Včelaři běžně řeší tento problém,

pomocí chemikálií.

V dlouhodobé perspektivě to není dobré.

Proto výzkumnící hledají jiné alternativy,

proti těmto roztočům.

Jednu z možností

nabízí experimentální chov včel 
ve včelí laboratoři USDA v Baton Rouge.

Tato královna a její potomci 
jsou součástí toho programu.

Výzkumníci přišli na to,

že některé včely mají přirozenou schopnost 
se s roztoči vypořádat.

Začali tedy chovat linii včel 
rezistentní vůči roztočům.

Takto vypadá chov včel v laboratoři.

Panenská královna se uspí

a uměle oplodní tímto přesným nástrojem.

Díky této proceduře mohou vědci

přesně kontrolovat, které včely kříží.

Taková moc má ale háček.

Vědci uspěli při chovu rezistentních včel,

ale během tohoto procesu 
včely ztratily některé vlastnosti,

jako například vlídnost 
a schopnost ukládat med.

Aby vědci tento problém překonali,

spolupracují s komerčními včelaři.

Tady vidíte Breta Adeeho,
jak otevírá jeden ze svých 72 000 úlů.

Spolu se svým bratrem provozuje 
největší včelařský podnik na světě.

USDA integruje své rezistentní včely 
do jejich provozu,

v naději, že za nějaký čas,

budou schopni vybrat včely 
nejen rezistentní proti roztočům,

ale takové, co si zachovají další kvality, 
díky kterým jsou pro nás užitečné.

Když se to tak řekne,

může se zdát, že včely 
manipulujeme a zneužíváme.

Jenže ve skutečnosti 
tohle už děláme tisíce let.

Prostě vezmeme divoké zvíře 
a dáme ho do krabičky.

Vpodstatě ho domestikujeme.

Původně to bylo jen kvůli jejich medu,

ale pak jsme začali ztrácet 
přirozené opylovače,

divoké opylovače.

A protože máme místa, 
která tito divocí opylovači

nezvládnou opylovat kvůli nárokům 
a intenzitě našeho zemědělství,

staly se tyto vyšlechtěné včely 
nedílnou součástí našeho systému výživy.

Takže když lidé hovoří o záchraně včel,

chápu to spíše jako

záchranu našeho vztahu ke včelám.

Abychom mohli přijít s novým řešením,

musíme pochopit základní biologii včel

a dopad stressujících faktorů,
které občas nevidíme.

Jinými slovy, musíme včely poznat 
mnohem více, mnohem lépe.

Děkuji.

(potlesk)