Uvadeč:

Doctorow:

Děkuji

Když hovořím na místech, kde není rodným jazykem angličtina,

mám upozornění a omluvu, neboť patřím mezi rychle mluvící.

Když jsem byl v OSN, ve „Světové organizaci duševního vlastnictví“, byl jsem znám jako

„bič“ mezi simultánními překladateli; vždycky jsem postavil a začal hovořit,

a když jsem se otočil, tak tam okno za oknem s tlumočícími, a každý z nich

dělal tohle [facepalm]. Takže s předstihem, vám dávám povolení,

kdykoli začnu mluvit rychle, udělat tohle [Doctorow mává] a já zpomalím.

Takže, dnešní přednáška – kvá, kvá, kvá [TV znělka?]

[zřejmě reakce na mávající publikum] – dnešní přednáška

není o copyrightu. Přednášky o copyrightu mívám pořád; otázky kultury a kreativity

jsou dostatečně zajímavé, ale upřímně, už mě moc nebaví. Chcete-li slyšet

spisovatele na volné noze, jak si stěžuje na vývoj v oboru, kterým se živí,

rozhodně si najděte na YouTube jednu z mnoha přednášek, které jsem na toto téma přednesl.

Avšak, dnes večer chci mluvit o něčem důležitějším – chci mluvit

o všestranných (univerzálních) počítačích.

To proto, že univerzální počítače jsou vlastně ohromující – tak ohromující,

že naše společnost si s nimi stále neví rady; k čemu vlastně jsou,

jak je vlastně využít a jak se s nimi vypořádat – což mě, bohužel,

přivádí zpět ke copyrightu.

Protože obecná povaha copyrightových válek a to, co nás mohou naučit

o přicházejících bojích o osud všestranných počítačů, je důležité.

Na začátku jsem měli zabalený software a obsluhující průmysl, a měli jsme „sneakernet“ –média se fyzicky půjčovala–

Takže jsme měli diskety v zapínacích nebo papírových obalech, ty visely v obchodech

a prodávaly se jako tyčinky nebo časopisy. A byly tak snadno duplikovatelné

a tak bylo jejich duplikování rychlé a rozšířené; a to bylo k velikému zklamání lidí,

kteří software vyvíjeli a prodávali.

– Přivítejme DRM v0.96. – Začali přidávat fyzické chyby na disky

nebo začali trvat na jiných fyzických indiciích, které by software mohl kontrolovat – hardwarových klíčích,

skrytých sektorech, challenge-response protokolech (vyžadujících odpověď), kvůli kterým jste potřebovali mít ve fyzickém držení

veliké, neskladné manuály, které bylo těžké zkopírovat; a to samozřejmě selhalo, ze dvou důvodů.

Zaprvé, [tahle omezení] byla samozřejmě komerčně neoblíbená, protože omezovala užitečnost

softwaru pro opravdové kupující, ale nepostihovala lidi, kteří

si vzali software bez placení. Legitimní kupci nesnášeli nefunkčnost

svých záloh, nenáviděli ztrátu cenných portů kvůli připojování klíčů

a nesnášeli obtěžující přenášení velkých manuálů, aby mohli používat svůj software.

A zadruhé, tato nezastavila „piráty“, kterým přišlo triviální upravit software

a obejít autentizaci. Obvykle se to stalo tak, že nějaký odborník mající

technologii a odbornost odpovídající sofistikovanosti samotného tvůrce softwaru,

zpětně zanalyzoval daný software a vydal crack verzi, která se rychle rozšířila.

Zatímco se tato úroveň